Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ještě taky záleží na tom, jestli to hned vyjde. Člověk míní, život mění. Taky jsem chtěla děti celkem brzo od sebe, měli být o 2,5 roku, bohužel jsem potratila…
Takže já budu ráda, když nějaký sourozenec bude a nepřemýšlím nad věkovým rozdílem.
ahojky holky, my budeme mit rozdil 5let a 5mecicu.
Hanka1: chtela jsem se te zeptat jak to prvni dcera snasela v tomto veku?? Snazim se na to svoji dcerku pripravit jak se da.. jestli se muzu zeptat jak jste na to sli vy?
Ahoj,tak já teda obdivuju všechny,kterým vyhovuje dvouletý nebo i menší odstup…klobouk dolů…u nás je 2 roky 5 měsíců a je to akorát ![]()
blechonik píše:
ahojky holky, my budeme mit rozdil 5let a 5mecicu.
Hanka1: chtela jsem se te zeptat jak to prvni dcera snasela v tomto veku?? Snazim se na to svoji dcerku pripravit jak se da.. jestli se muzu zeptat jak jste na to sli vy?
Blechoniku, ona byla uplne v pohode, tesila se. Ja ji behem tehotenstvi nenapadne zapojovala, jako ze mi pomohla vybrat nejake pidiobleceni, s tatou sestavovala postylku a vybirala povleceni. Vzali jsme ji s sebou na ultrazvuk, kde jsme se dozvedeli, ze bude mit segru, pak i na 3D.
V porodnici ji teda nejvic zajimala polohovaci elektricka postel to je fakt
, ale starsi segra je daleko lepsi miminci objekt na sledovani nez ruzne hrazdicky a hraci kolotoce.
Ted to jsou partacky - kdyz si daji vedle sebe zidle u maleho stolecku a svaci nebo spolu koukaji na pohadku ci se vedou za ruce venku, ta mi plesa
.
Ja zas obdivuji vsechny maminky s dvouletym a mensim rozdilem - mit novorozene (obe holky byly hodne a spave a krom obcasnych prdiku jsme o nich nevedeli) a toho ne plne samostatneho clovicka co se tyka jidla, obleceni, vymesovani atd. tak by mi z toho ![]()
Jak jsem i psala, vyhovovalo mi i mezi materskyma pracovat, protoze navazovat mi dve materske a byt doma 6-8 let jako jsou nektere druhodetne kamaradky, tak by mi jeblo ![]()
Navic tenhle vekovy rozdil je idealni, ze jsem se mohla obema plne venovat (kdyz byla starsi ve skolce, ted ve skolce, kdyz mladsi chrni nebo si hraje - mame cas na ukoly atd.). Ja si to pochvaluji, puvodne jsem chtela ctyrlety rozdil, ale menila jsem zamestnani.
A já bych z toho vyvodila závěr, že ideální je právě ten věkový rozdíl, který máte doma právě vy ![]()
L.
ahojky,
máme 3letou dceru- 3 roky, 3 měsíce, vždycky jsem chtěla mezi dětma rozdíl 2až3 roky, ale nějak se mi pořád do druhého nechce. Manžel by děsně chtěl a pořád na mě tlačí, práci máme oba, pracovala jsem na poloviční úvazek i během celé MD.
Jediný problém je bydlení, jsme v pronájmu takový 3plus KK, možná ani to ne, špatně řešený, mini pokojíček a my spíme v obýváku na nové rozkládací-pohodlné sedačce, pak horní pokoj v patře-zatím na sušení prádla a nějaké věci, je mini, otevřený bez dveří, nedá se to popsat, ale celkem na houby. Máme pozemek - krásný u našich dole na zahradě, ale na stavbu si netroufáme,ani na malý domek. Existuje několik možností…zvažujeme koupit byt 3plus1 vlastní někde v ostravě-jinde, než ted bydlíme, nebo risknout tu stavbu…samože na hypotéku, nic moc našetřeno nemáme a ještě rok budem splácet nové auto na úvěr. Ale co s tím druhým dítětem??? Nemáme žádný nápad, jestli to risknout a řešit i s ním…pracovat při dvou dětech, to teda nevím, možná částečně z domu, ale fakt jen pár hodin, určitě ne poloviční úvazek. Ale jinak mě nic nenapadá. U bytu by byla nižší hypotéka, splátky a bydleli bychom hned ve svém, pozemek bychom si určitě chtěli nechat a neprodávat - pak nechat dětem, nebo postavit něco později. Nemáme konkrétní plán, ale víme, že to musíme řešit, už teď je pozdě, tam kde jsme, bydlet pořád nechceme a druhé dítě chceme, a když ne teď, tak později už ne, byl by mezi nimi velký věkový rozdíl a stejně když chodíme oba do práce naplno, tak se nedá nic moc ušetřit a je to pořád stejné, peníze se stejně „rozletí“, takže s druhým nemá cenu moc dlouho čekat. Máte nějakou podobnou zkušenost? Nebo radu? Díky moc moc.
ahojky,
máme 3letou dceru- 3 roky, 3 měsíce, vždycky jsem chtěla mezi dětma rozdíl 2až3 roky, ale nějak se mi pořád do druhého nechce. Manžel by děsně chtěl a pořád na mě tlačí, práci máme oba, pracovala jsem na poloviční úvazek i během celé MD.
Jediný problém je bydlení, jsme v pronájmu takový 3plus KK, možná ani to ne, špatně řešený, mini pokojíček a my spíme v obýváku na nové rozkládací-pohodlné sedačce, pak horní pokoj v patře-zatím na sušení prádla a nějaké věci, je mini, otevřený bez dveří, nedá se to popsat, ale celkem na houby. Máme pozemek - krásný u našich dole na zahradě, ale na stavbu si netroufáme,ani na malý domek. Existuje několik možností…zvažujeme koupit byt 3plus1 vlastní někde v ostravě-jinde, než ted bydlíme, nebo risknout tu stavbu…samože na hypotéku, nic moc našetřeno nemáme a ještě rok budem splácet nové auto na úvěr. Ale co s tím druhým dítětem??? Nemáme žádný nápad, jestli to risknout a řešit i s ním…pracovat při dvou dětech, to teda nevím, možná částečně z domu, ale fakt jen pár hodin, určitě ne poloviční úvazek. Ale jinak mě nic nenapadá. U bytu by byla nižší hypotéka, splátky a bydleli bychom hned ve svém, pozemek bychom si určitě chtěli nechat a neprodávat - pak nechat dětem, nebo postavit něco později. Nemáme konkrétní plán, ale víme, že to musíme řešit, už teď je pozdě, tam kde jsme, bydlet pořád nechceme a druhé dítě chceme, a když ne teď, tak později už ne, byl by mezi nimi velký věkový rozdíl a stejně když chodíme oba do práce naplno, tak se nedá nic moc ušetřit a je to pořád stejné, peníze se stejně „rozletí“, takže s druhým nemá cenu moc dlouho čekat. Máte nějakou podobnou zkušenost? Nebo radu? Díky moc moc.
Moc nevim jak poradit, myslim, ze to je o tom urcit si, co je pro tebe dulezitejsi - mit pohodlnejsi zivot nebo se trochu uskrovnit v narocich na „hmotne statky“ a poridit si druhy slunicko…
My prvni rok s prvnim ditetem bydleli v manzelove detskem pokoji u jeho rodicu ve dvougeneracnim domku(dole babi a deda). Do toho bych si druhe ditko rozhodne neporidila, ale naskytl se nam levny, velmi levny podnajem od kamarada do 2+1, asi 50m2. Manzel jeste studoval, ja materskou, zili jsme z mesice na mesic, synovi byl asi rok, ale uz tehdy jsme uvazovali o dalsim, meli byt 2,5 roku od sebe, ale potratila jsem, nakonec jsou od sebe 3,5 roku. Jeden pokoj byl loznice a herna soucasne, druhy, malicky pokojik byl na pocitac (televizi nemame).
U druheho bych moc nepremyslela o tom jestli mate tak nebo onak reseny ci velky byt… Hlavne, ze mate kde bydlet, dve deti se vejdou v podstate kamkoli. Znami si ted porizuji druhe do mensiho bytu nez jsme meli my. Zvladnout to jde v pohode, je to otazka chteni a ochoty se nekde uskromnit.
ahoj Berkysko ![]()
Tvůj příběh mi připomíná náš.
S Viki jsme od jejích 4.měsíců bydleli v 1plus1-38mčtver,když měla 2 roky,chtěli jsme další,jaké máme bydlení mi bylo fuk,otěhu jsem hned první měsíc v jejích 2letech a 2měs,stále jsme bydleli v tom minibytě,pozemek na stavbu domu jsme měli-a stále máme-vedle manželových rodičů,ale taky jsme nestavěli z finančních důvodů,tak jsem jej pronajali jezéďákům,mají tam ted žito nebo co toje ![]()
no a my jsme hledali bydlení ještě v tom druhém těhu a našli pěkný byt se zahradou v klidné obci kousínek od města a jsme tu doteď.
Takže pozemek zůstane holkám,pochybuju,že my ještě budem stavět,žijem taky od výplaty k výplatě,hypotéku taky máme,ale vše zvládáme,umíme se uskromnit a věkový rozdíl máme necelé 3 roky-sestřičky se moc mají rády,všude spolu za ruce,ale taky se pořádně hádají o blbiny.
tak šup šup na snažení o sourozence,peníze vždy nějaké byly a budou..my nebudem
zvládnete to.
Mám holky 2,5 roku do sebe a jsem spokojená. Já jsem ze tří sourozenců, starší bratr je o 10let starší než a já a mladší o šest let a je to dost naprd, s tím mladším to ještě jde, ale se starším jsme úplně mimo. Mě rozdíl 2,5 roku vyhovuje, Adla byla hodná a šikovná a tak s tím moc problém nebyl. Ale je pravda, že teď, kdy Klárka bude ve věku, kdy Adla dostala ségru si neumím představit další miminko
i když-člověk míní, život mění ![]()
**myslím, že ti tady každý napíše, že ideální je takový věk. rozdíl, jako má ta dotyčná doma
**
Pro mě až v dceřiných 3 letech jsem si dovedla představit, že bych měla druhé mimi.....dřív určo ne…už při mateřský jsem chodila na pár služeb do práce, což mi moc vyhovovalo, pak rok na plný úvazek a teď s radostí zase mateřská pauza ![]()
Děti budou skoro po 5 letech, dcera je už taková rozumná, samostatná, na bráchu se moc těší, s chystáním výbavy pomáhala, těší se, jak bude vozit, krmit atd…prostě je to parťák
A já si miminko po těch letech zase užiju, těším se na toho prcka o to víc, že starší mi už z plínek dávno odrostla
Mám zkušenosti s oběma variantami: s bráchou jsme do sebe skoro 8 let a jakmile jsme spolu přestali mít pokojík, máme se fakt rádi, a to myslím doslova, máme výborný vztah, je pro moje prcky super strejda - je o osm let mladší než já. Já mám naopak děti po 2 a 4 měsících - přece jen jsme s nimi začali později, takže mít je po 8 letech nepřicházelo v úvahu. MY jsme si doma v dětství s bráchou samozřejmě nehráli, ale nevím ,jestli z pohledu celého života je zrovna tohle zásadní, i tak sjme se odmala měli oba dobře. Moje děti jsou k sobě blízko, htrajou si spolu už ted,ale je to záhul, fyzicky a psychicky taky. Oni se musí sobě přizpůsobit, ale to se jim snad v životě bude hodit. Už se těším, ažtrochu povyrostou a budem všichni vyrážet na kola, výlety a tak, protože je pravda, že tohle jsme my s bráchou nikdy mít nemohli, společný program…
Zdravím všechny maminky, co byly nebo jsou v podobné situaci
. Mám v hlavě tajné myšlenky na druhé dítě, ale také obavy… Je mi 25, takže na dnešní dobu mladá, dítě bude mít na jaře 2 roky a já chtěla počkat a navázat na tříletou mateřskou. Ale, začaly se mnou cloumat hormony…zavází nám doma kočárek…malý si hraje sám, rádi navštěvujeme děti a děti chodí k nám. Finančně na tom nejsme nejlíp a taky mám obavy, že po druhém dítěti začnu myslet na třetí, tak to bych měla asi trochu zbrzdit :-/. Co budu dělat ve 30? To už budu mít odrozeno? ![]()
Ahojky, já mám děti od sebe 5,5 let. Dcera má 1 rok a syn 6,5 let. Chodí do první třídy a jsem ráda, že jsem teď doma a můžu se s ním učit, vozit ho na kroužky apod. Když bylo synovi 2 roky, šla jsem do práce a díky babičkám jsem i s manželem dost ještě „blbla“
a malá přišla později. Chtěli jsme to tak, bylo to naplánovaný. Taky mi ještě není 30 - bude mi za 2 roky, mám odrozeno / 3 nechci a hormony se snad nezblázní
/ a jsem spokojená. Nedokáži si představit mít mimčo kolem 40-tky. To si plánuji, že naberu druhý dech a budu si to „léto“ života opět užívat s vědomím, že mám děti už velké ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky, co byly nebo jsou v podobné situaci. Mám v hlavě tajné myšlenky na druhé dítě, ale také obavy… Je mi 25, takže na dnešní dobu mladá, dítě bude mít na jaře 2 roky a já chtěla počkat a navázat na tříletou mateřskou. Ale, začaly se mnou cloumat hormony…zavází nám doma kočárek…malý si hraje sám, rádi navštěvujeme děti a děti chodí k nám. Finančně na tom nejsme nejlíp a taky mám obavy, že po druhém dítěti začnu myslet na třetí, tak to bych měla asi trochu zbrzdit :-/. Co budu dělat ve 30? To už budu mít odrozeno?
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.