Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Tak se zitra drz Bonparko. Ja mam kontrolu, tak taky uvidim, co mi reknou. Mozna taky skoncim v porodnici
.
Ahoj holky…tak něco nového u vás????
Já dorazila od Dr. tak prej když do pondělka neporodím tak v pondělí nástup na vyvolání
tak sem zvědavá estli se malá uráčí jít ven sama do toho pondělí
![]()
Ahojky, tak dnes mám nástup do porodnice, nejdřív mi budou dělat jen nějaké testy, a zítra se podle výsledků rozhodne, kdy mi budou vyvolávat porod… Nejpozději prý ale v pátek… Takže mě čeká ještě celkem dlouhá cesta…
Ale to zvládnu, budu mít s sebou notebook, takže pokud mi ho nezabaví…
, tak budu informovat o průběhu… Jinak dnes jsem přesně 41. týden… pan doktor mě ale už chce mít pod kontrolou… Tak všem držím palečky, to zvládnem!
![]()
Holky, tak mne dali cas do uterka. V utery nastup do nemocnice na vyvolani, pokud se to do te doby nejak nepodari. Takze musim doufat.
Ahojky, tak 21.9., jak jsem šla jen na ůpozorování" s tím, že budou do 3 dnů případně vyvolávat, tak to dopadlo nakonec tak, že jsem ještě ten den porodila ve 20,50 Deníska, který měl 54 (!) cm , 4030 g a to akutním císařským řezem! V nemocnici začaly monitory ukazovat špatné hodnoty, malý měl nedostatek kyslíku, placenta přestávala pracovat a porod klasickou cestou by prý malý nepřežil…
Byl rto šok a obrečela jsem to, ale semnlelo se to tak rychle, že jsem se ani nestačila spojit s rodinou a byla jsem na sále v částečné narkóze, a asi za 5 minut už jsem viděla toho svého macíčka!
bylo nádherný slyšet ho plakat a že je v pořádku…
Horší byly následující dny, kdy vše přicházelo k sobě… 2 dny na JIP byly úplně nejhorší, malého mi nosili jen na přikládání a já se nemohla ani hnout… jen jsem si ho prohlížela a pusinkovala… Pak, na normálním pokoji, už to bylo lepší, malého jsem dostala k sobě na celý den i noc, ale pořád vše moc bolelo, bylo to náročný… 5. den nás propustili a taky se mi spustilo mlíko konečně… Ale JAK! Prsa jsem měla tvrdý jako kámen, bradavky rozžužlaný a bolavý, každé kojení jsem pomalu obrečela bolestí… ale od dr v poradně jsem dostala mastičku a pořídila jsem si kloboučky a teď je to mnohem lepší…
Musím přiznat, že první dny doma jsem nejednou prebečela, bylo těžký vědět, že nemůžu zvládnout vše tak, jak bych chtěla, že nemůžu malého pořádně a dlouze pochovat, jak mě vše bolí, byla jsem unavená, vyčerpaná, nevyspalá… no síla… Ale je to každý den lepší a lepší o 50 procent, takže už brzy snad bude úplně fajn! Miláček mi za to rozhodně stojí, abych vydržela a bojovala!
a co Vy ostatní, jak jste na tom???
Terezko, moc gratuluju k pořádnýmu chlapákovi
![]()
a ten pláč je asi normální, já si pamatuju že jsem taky nad HElenkou kolikrát plakala když plakala i ona a já nevěděla co s ní … je to boj, ale to je to 6nedělí, všechno se to bude jenom a jenom zlepšovat ![]()
Terez, slysim to porad tyto silene story kvuli prenaseni, sama jsem dnes 40+3 a nervy uz zacinaji pracovat. Tak doufam, ze mi aspon v utery udelaji poradny vysetreni a ne jen monitor jako doposud. Od 32. tydne ani nevim, kolik dite vazi (to melo 1600gr) a posledni ultrazvuk mi delali 7.9., zacinam byt celkem vynervovana. Jenze v tom Podoli je vzdy takovy naval, ze mi pripada, ze to tam celkem jede … s nikym moc neztraceji cas … asi dnes vyzkousim nejakou z babskych rad, uz fakt nevim.
Tak hlavne, ze to dobre dopadlo. Oni cisare moc delat nechteji, ale zaplat Pan Buh, ze jsou dnes takove pristroje a da se toho uz celkem hodne zjistit. Za chvili budes jako rybicka
B.