Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Já jsem přišla o svouji fenečku z dětství, už je to pár let, ale když to tady tak čtu, zase brečím
Jmenovala se Deny, měla teprve 10 let. Měla nádory v celém těle, všude. Léčit se to nijak nedalo, dalo se to pouze „udržovat“ drahými léky… Veterinářka říkala, že jí po dvoře běhá fenka se stejným problémem, jako měla ta moje, a že už tak žije mnoho let, nic ji netrápí, dá se s tím prý žít. Tak jsem věřila, že s tím prostě budeme nějak žít… V té době už jsem bydlela se svým manželem a měli jsme první dítě, a Deny bydlela u mých rodičů, kam jsem za ní dojížděla, brala ji k veterinářce atd. Jednou, když jsme od našich odjížděli, byla Deny jakási smutná, sotva chodila, pořád pila, a podle bříška vypadala, jakoby čekala štěňátka (to by nebylo poprvé). Vůbec mě nenapadlo, že by ji mohlo něco trápit a když jsem se jí naposledy podívala do těch smutných očí, dělala jsem si z ní srandu, že už zase čeká štěňata. Ten její pohled dodnes nezapomenu… Druhý den mi došla smska, že Deny umírá
Nemohla jsem tomu uvěřit, volala jsem mamce, a ta mi ubrečená řekla, že právě odchází od veterináře, kde ji musela nechat uspat
Prý už ráno ani nevylezla z boudy, a tekla jí krev ze všech otvorů na těle. Položili ji do auta a vezli k doktorovi, a už věděli, co je čeká
Mamka prý byla celou dobu s ní, hladila ji, dokud neusnula na vždy. Jsem ráda, že tam byla s ní. Ale mrzí mě to, že jsem se nestihla ani rozloučit… Dnes mám dva psy, ale jsou to darebáci, mou fenečku Deny mi žádný nevynahradí, byla nejhodnější. Ona prostě vždycky byla a bude můj nejlepší pes, nejlepší kamarád, kterého jsem měla.
@Shreya
Děkuju. Když kettynka odešla, udělala jsem jí tu album, prostě jsem musela. Končí jejím hrobečkem ![]()
Pořád na ní myslím a mám jí v srdíčku, ale jsem ráda, že se už netrápí a že je za duhovým mostem, chtěla jsem jí dopřát důstojný odchod.Moc mi chybí a vždycky bude ![]()
@sao
To je smutný ![]()
Taky to tak cítím, psa žádnýho nechci, páč mojí chlupatou berušku mi nemůže nikdo, žádnej jinej pes vynahradit, ona prostě byla, je a bude jedinečná. Miluju jí a vždycky budu
Mluvíš mi z duše
@mahdalka Viděla jsem..
to je jasný, že nikdy nezapomeneš, ale časem budeš vzpomínat s úsměvem na to, jak byla skvělá, drž se, bude to časem dobré
.Ale dala jsi jí to nej, vím, jak jsi se o ní starala, to by,,pro psa,, udělal málokdo, klobou dolů před tebou
.
.
Holky to je tak smutný to vše číst ![]()
Ani ja už nechtěla dalšího pejska ale ten pohled tehdy na naši roční holčičku jak ho hledala po bytě byl tak smutný. Tak přišel k nám Monty.
Stále to ale nebylo ono. A hlavně jsem měla pořád pocit že něco dlužím. Tak jme vykoupili Koletku z množírny - ve zbídačeném stavu.
Na deníka myslím pořád- když se procházim na Jižňáku parkem mám ho před očima jak tam líta. Kolem paneláku kde jsme dřív bydleli ani nechodím
@Shreya píše:
@mahdalka Viděla jsem..to je jasný, že nikdy nezapomeneš, ale časem budeš vzpomínat s úsměvem na to, jak byla skvělá, drž se, bude to časem dobré
.Ale dala jsi jí to nej, vím, jak jsi se o ní starala, to by,,pro psa,, udělal málokdo, klobou dolů před tebou
.
.
Děkuju
Snažila jsem se, moc jsem chtěla aby se dožila našeho miminka, ale péče o ní už byla náročná, tak nevím jak bych to skloubila.Ale bála jsem se, že si lidi v baráku a kolem řeknou, že jsem jí dala pryč kvůli miminku
Když jedeme na chalupu, chodím čato k jejímu hrobečku
Ona pro mě prostě navždy zůstane jedinečná a vyjímečná ![]()
@critline To je pěkný, vzít si pejska z množírny nebo útulku - taky jsme jednu jezevčici měli z Troje.
Jsem taky z Jižňáku, z Hájů a čato jsem s Ketty chodila do centrálního parku. Já se zas dodnes vyhýbám veterině kde byla chudák ketty už jako doma a vidět tu její doktorku…
to bych nedala, páč mi jí hodně připomíná-starala se o ní ai 7 let a já jí s ní mám spojenou
Nechali jsme uspat naseho pejska a dali na zahradu a ja se chci zeptat az si ppridime noveho pejska tak jestli bude chtit chodit na tu zahradu. A jestli ho nebude chtit packama vyhrabat? Dekuju
@Biki Záleží, jestli jste ho pochovali v pytli (který by z hygienického hlediska měl být samozřejmostí, to by vás měl informovat veterinář), který by měl alespoň trošku zabránit rozšíření pachu a taky záleží, jak hluboko jste pejska zakopali. Nám osobně veterinář nechtěl vydat kocourka, dokud jsem neslíbila, že vykopeme hlubší díru (přes 80cm).
Strýc také pochovával zvíře, a zakopal ho jen 20cm do hloubky. Má 4 psiska a ti kočku zatím nevykopali, nejevili zájem o to místo. ![]()
Vcera mi volala moje mamka, ze nechala uspat nasi fenecku, ktera s nami zila 15 let. Mela nadory a nejak spatnou sedou kuru mozkovou. Byla s tim dlouho a drzela se. Porad behala, vitala nas a vypravela pribehy. Proste vesely kokricek. Ale ze ctvrtka na patek se uz v noci pry pocuravala a pry hajala zkroucena (asi hrozne bolesti) Tak ji mamka rano vzala k veterinari a ukoncili ji trapeni. Ja jsem to bohuzel nevedela a nestihla jsem se s ni rozloucit
A mamka ji tam nechala. Bydli v panelaku a nemela ji kam pohrbit.
Vecer jsem se s protelem domluvila, ze ji pohrbime u nas. Tak jsme pro ni rano jely, vyndali jsme si ji z te popelnice
a uz ji mame pohrbenou a uz i mne je lip, ze neskonci nekde v popelnice, prdelka nase. Dostala do hrobecku piskotky a andilka. Myslim, ze je stastna, ze po te dobe, co jsme spolu zazili neni nekde vyhozena a ze ji muzeme nosit kyticky a chodit si s ni povidat… Ale je to tezky, porad jen brecim a brecim. Hlavne, ze uz ji je dobre prdelce
My máme už několik pejsků pohřbených na naší zahradě (je hodně velká). Teď máme 2 jezevčíčky - 8 let, je chudák přes týden po operaci a pořád to není úplně v pořádku. No a pak máme babičku, které bude v prosinci 14 let, tam se už také bojím situace, až nastane chvíle, kdy budeme muset rozhodnout o uspání. Ale jasno máme v tom - pejsky pohřbíme zase na zahrádce.
Měla jsem pejska-Oskárka. Byl to ten nejlepsi pes na světe. Jack russel teriér. Vzdycky mel hrozne moc energie.Jen,kdyz jsem si ho vzala do náruče a říkala mu, ze je moje miminko, tak se celej vyklidnil. Lezel mi v náruči a ani se nepohnul, jen priviral oči. V létě mi ho někdo zastřelil. V nasi ulici. Utekl z domu o tři domy dal, kde se harala fena. Prinesla nám ho sousedka v náruči. Ja jsem se zrovna vracela z prace.Kdyz mi volala segra, at hned prijedu, ze někdo postřelil Oskara.Byla jsem uz jen par ulic od domova. Slapla jsem na plyn.Kdyz jsem přijela a sehnula jsem se k němu v slzách, akorát umřel. Naposledy jsem mu septala, ze je moje miminko, na jeho cestu do nebe.
Volali jsme Policii.Na nic nepřišli, i kdyz pachatel byl jasnej jeden soused.
Doteď to moc boli.Rana v srdci se nezacelila, pouze se pokryla ochrannou vrstvou, připravena krvacet sebemenším dotykem. ![]()
@Janik-28 To je mi moc líto
jako by nestačilo, že naši chlupáčkové mají svoje nemoci, ještě takový haj. l ![]()
Prosim o radu.Mame 12ti letou fenecku zlateho retrivra, ktere bohuzel uz nezbyva moc casu. Premyslime s mamkou, co potom. Nechat spalit nebo zakopat na zahrade. Jenze, spalovnu mame hodne daleko, zahradu mame, ale budeme se stehovat. Premyslela jsem, ze ji zakopeme na nove zahrade, jenze tam teprve budeme stavet a nevim, kde se vsude bude kopat. A hlavne, zakopat ji na zahrade, kde nestravila zadny cas? Neni to blbe? Moc dekuji za rady.Uz ted je mi do breku.
Tak slovo spalovna zní hrozně
Je to krematorium, stejně jako pro lidi. Za mě a po vlastní zkušenosti - prvního pejska jsme pohřbili na chalupě (moc to tam miloval) a nad něj zasadili zakrslou jedličku a ta už tam roste 15 let. Tehdy ještě v Brně nebylo psí krematorium. Loni v říjnu nám odešel náš druhý pejsek
a rozhodnutí bylo jasné - kremace. Ještě v den úmrtí večer jsme ho odvezli do psího krematoria a druhý den jsem si vyzvedla urničku s popelem. Rozloučení a ani sledování kremace jsme nechtěli, na to jsme neměli sílu
Ale jednání pracovníků krematoria bylo na úrovni a musím jim za to moc poděkovat. Zvlášť pro moji mámu to bylo těžké a jejich jednání bylo velice ohleduplné a příjemné.
@marketa0211 U tebe, pokud nechceš kremaci, bych asi volila pohřbít na nové zahradě - nevadí, že to tam fenka nezná.