Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
barina píše:
mne přejelo auto psa a ten řidič ani nezastavil deny začal knučet a točit se v kruhu vzala sem ho do ruky a uplne zatakl břicho a pak už nevydechl zakopali sme ho u tety na zahradě mela sem z toho zachvat![]()
Tak to mě moc mrzí,to je strašný-některý řidiči jsou dobytci! ![]()
Jak uz sem nekdo daval odkaz na Brno…mame zkusenosti, rozlouceni s mazlickama je opravdu dustojne, personal nam pokazde vysel vstric
dneska je to 2 dny co mi umreklo stene akousli ho dva veky psia ten ejhorsi pocit ze sem sni byla naposled na veterie kdyz umirala mam to v ocich porad brecim porad
Ahoj všem, když jsem nedávno zakládala diskusi na téma jak skloubit péči o dítě a psa, a psala tam poslední příspěvky, v nejmenším jsem netušila, že přesně za měsíc nastane ta chvíle, kdy budu muset rozhodovat o euthanasii mého pejska.
Poslední týden se jeho šelest na srdci a celkově i zdr. stav zhpršil, byli jsme na veterině, kde nám sdělili, že větší dávku léků už dostat nemůže. Od této návštěvy, což bylo minulý týden ve středu, jsem byla dost špatná, pejsek se častěji dusil a tak jinak. Čekala jsem, že se to zlepší alespoň tím ochlazením, ale marně…
Tuto neděli jsem ráno vstala, šli jsme ven, na oběd dostal a játra na cibulce s rýží, které snědl s obrovskou chutí a byl to den jako ty předchozí. Taky dostl jiné pamlsky, které mu šmakovaly. Kolem 17 hodiny dostal dusivý záchvat, tak jsem mu e strachu dala už nachystanou večerní dávku léků, po té jsme šli ven, trošku se to zklidnilo, ale ne na dlouho. Měla jsem hrozně špatné tušení, pořád jsem ho hladila a plakala. Díval se na mě od té 17 hodiny tak jinak, jakoby jeho oči říkaly, nenech mě trápit. Kolem 21 hodiny dostal záchvat další, ležel a dusivě kašlal. Voakala jsem na pohotovost, co mám dělat, tam nám poradili, abychom mu dali jednorázovou velkou dávku léku na srdce, že buď to do hodiny zabere nebo ne. Domluvili jsme se, že pokud ne, tak přijedeme a ukončíme jeho trápení.
Lék nazabral, pejsek se na nás pořád smutně díval, tak jsme se oblékli, on naposledy spatřil venkovní stromečky, které tak rád očurával, ale ani čůrat nechtěl, bylo vidět, že ho to moc nezajímá. Sedla jsem s přítelem do auta, on mi naposledy vyskočil na klín a jeli jsme. Celou cestu dusivě kašlal, já jsem ho hladila a dávala mu pusinky na hlavičku a dojeli jsme na veterinu. To bylo porpvé v životě, kdy se na té veterině nebál, postavila jsem ho na stůl, on se na mě smutně podíval a dostal injekci nejdříve na uspání. Položila jsem ho na zem, tam chvíli běhal, potom jsem ho chvíli hladila, a pak si ho řidržela veterinářka, a on se pomalinku začal sesouvat k zemi s výhledem na mě, dokud nezavřel naposledy svoje krásné očička a neusnul.
Bylo to a je nesmírně těžké, ale splnila jsem to, co jsem vždy říkala, a to, že nikdy nedovolím, aby se trápil. Absolutně se z toho nemůžu dostat, od té doby brečím, ani nemůžu mezi lidi, nemám z ničeho radost, všude ho vidím. Ani nevím, jestli to zvládnu…ale musím, za 13 dní se mi má narodit Nikolka a kvůli ní musím bojovat.
Je mi to hrozně líto, ale udělali jsme pro něj všechno, nikdy na těch 12 let s ním nezapomenu, navždy zůstane v mém srdci. Děkuji Rexíčku a sbohem, sladce spinkej. Navždy zůstaneš tím mým nejvěrnějším přítelem.
@dasa232 píše:
dneska je to 2 dny co mi umreklo stene akousli ho dva veky psia ten ejhorsi pocit ze sem sni byla naposled na veterie kdyz umirala mam to v ocich porad brecim porad
Ahoj, už je to týden, jak jsi na tom? Mně to bude trvat hodně dlouho, měla jsem pejska 12 let a brala jsem ho téměř všude.
@sad 1 To je mi moc líto
Já úplně brečim jak želva,vím co to je,taky jsme museli před lety nechat utratit pejska a teď máme doma ještě jednoho 16 letýho.Přeji hodně síly a mysli na děťátko co se ti má narodit
Hodně štěstí ![]()
@mahdalka píše:
@sad 1 To je mi moc lítoJá úplně brečim jak želva,vím co to je,taky jsme museli před lety nechat utratit pejska a teď máme doma ještě jednoho 16 letýho.Přeji hodně síly a mysli na děťátko co se ti má narodit
Hodně štěstí
moc děkuji za podporu, je to fakt hrozně těžké se s tím srovnat, všude ho vidím, všude ho slyším a přitom tady není a místo toho je zde takové prázdno.....
Nikolka určitě tu bolest zmírní, už aby přišla.....pořád si ale budu představovat, jaké by to bylo, kdybychom jezdili všichni společně, i s Rexíkem, vše jsem měla tak naplánované...........
úplně ti rozumím.Já mám po Nelly prázdno v duši a srdci doteď a to je už přes tři roky a máme ještě jednoho pejska.Je to smutný když odejde psí kamarád,který je pro nás člen rodiny
Já nikdy nezapomenu na ten Nellynky pohled,když usínala,jak se na nás podívala,to budu mít v paměti pořád ![]()
Já budu mít v paměti tisíce okamžiků s mým Rexíčkem, za 12 let toho člověk s ním hrozně moc prožil, zažil se mnou různé stěhování, vzala jsem si ho v 18 letech, je to hrozná doba, nedávno mi bylo 30, vybavuje se mi krom toho odchodu neskutečně moc chvil s ním, pomohl mi, když končily moje vztahy, pomohl mi, když mi zemřela máma, pomohl mi, když jsem se rozváděla, vždy tady byl se mnou, nikdy mě nezklamal, na rozdíl od některých lidí, nikdy mě nezradil.
Chápu, že máš prázdno po Nelly pořád, i teď musí být těžké, když tvůj pejsek zestárnul, to už se člověk prostě bojí, kdy to přijde, já jsem to tak měla…
snad potom taky zauvažujete nad miminkem, které vyplní tu prázdnotu…
Já jsem na jednu stranu ráda, když už nás toto potkalo, že nás to potkalo 14 dní před porodem, byla bych mnohem nešťastnější, a asi si i vyčítala, kdyby to přišlo třeba o měsíc později, protože jak bych přinesla Nikolku z porodnice, musela bych tu lásku mezi ně rozdělit, a vím, že Rexíkovi by to už nějakou dobu trvalo a trápil by se, že už se vše netočí jen kolem něj, jak to bylo. Vyčítala bych si, kdyby odešel zrovna v té chvíli…bála bych se, že to vzdal právě kvůli tomu, i když vím, že to srdíčko prostě nemohlo vydržet už dlouho. Ještě před týdnem jsem se ptala na veterině, když jsem tam s ním byla, co bude dál, když už mu nemůžou přidat léky.....co bude následovat.....dr. říkala, že prostě potom nastane ta chvíle, kdy léky přestanou účinkovat a nakonec se pejsek udusí. V nejmenším jsem netušila, že léky přestanou účinkovat o 3 dny později
ale udušení jsme zabránili, a to je jediné, co mě těší, nenechali jsme ho tolik trápit. Až zpětně si uvědomuji, že vlastně už v sobotu, ty léky, které ho vždy odvodňovaly už vlastně nezabíraly, vždy po nich pitřeboval za hodinu a půl ven, a v sobotu a v neděli spinkal dál, šla jsem s ním jen ze zvyku, a bylo vidět, že už tolik po nich nečůrá…vlastně už neúčinkovaly, a mně to došlo až nyní. Nenapadlo mě to, když s chutí hltal jídlo, pamlsky, venku běhal za fenečkama, a mezitím se mu v tělíčku hromadila voda, kterou se málem udusil.....
@sad 1
To me strasne moc mrzi
bulim tu jak zelva
Moji 4nohy lasce bude letos 11 let a ja se toho okamziku desim. Drz se
s miminkem se ta bolest zmirni ![]()
Nečetla jsem všechno, určo bych brečela
, ale chtěla jsem vám napsat, že v Brně je zvířecí krematorium, byli jsme tam se známou, stojí to asi 7 tisíc za ovčáka (je to podle kil pejska), dostala domů urnu a tu si pohřbila na zahrádce.
Přeju všem pejskům pevné zdraví.
@girlie sage píše:
@sad 1
To me strasne moc mrzi![]()
![]()
bulim tu jak zelva
![]()
Moji 4nohy lasce bude letos 11 let a ja se toho okamziku desim. Drz se
![]()
![]()
s miminkem se ta bolest zmirni
toho okamžiku jsem se děsila poslední dobou denně, snažila jsem se pořád na to připravit, ale přesto jsem měla vše naplánované, jako by tady mlj Rexánek měl být ještě aspoň 5 let…už jsem věděla, jak vše skloubím s malou, jak pijedem společně zase na hory, v létě k sestře na moravu, já ho prostě všude brala sebou.......a i když jsem se připravovala na jeho odchod, na to prázdno se prostě připravit nedá, až po jeho odchodu si člověk uvědomí, kolik prázdných míst tady zanechal…
v hloubi duše i slovy se obracím na Nikolku, aby přišla ke mně co nejdříve…
děkuji
@Anonymní píše:
Nečetla jsem všechno, určo bych brečela, ale chtěla jsem vám napsat, že v Brně je zvířecí krematorium, byli jsme tam se známou, stojí to asi 7 tisíc za ovčáka (je to podle kil pejska), dostala domů urnu a tu si pohřbila na zahrádce.
Přeju všem pejskům pevné zdraví.
moc děkuji, já jsem bohužel neměla možnost ani sílu pejska odvést, bylo 23 hodin, bydlíme v bytě, nechali jsme ho tam, na veterině, málem jsme se tam oba s přítelem zhroutili…, museli jsme po jeho uspání hned ven ![]()
Sad 1 je mi to moc líto a soucítím se tebou
. Ta naše rychloběžka má jenom 3 roky, ale jenom pomyšlení, že jednou nebude je pro nás s manželem hrozná.
Přeji moc síly, to vše ustát, hlavně se vybreč aspoň se ti uleví. Pak za vámi přijde sluníčko Nikolka a prosvítí vám chmurné dny. Myslím na vás. Míša a fenka Niki.
ahojky, měla jsem to tak úplně stejně, když jsem jen pomyslela, že tady Rexíček jednou nebude, tak už jsem brečela. Když byl teda mladý, tak do 7 let, tak jsem na to nemyslela, poprvé to bylo, když dostal první léky na srdíčko, to mu bylo asi 8 let. V 10 letech dostal další, a to už mě napadalo častěji. Posledního 3/4 roku mě to napadalo častěji, při jeho zakašlání jsem se budila, vždy ho hladila a občas brečela. Letos v březnu proděla právě těžkou laringitidu a po ní už jsem brečela dost často, protože bylo vidět zhoršení. No a poslední týden už jsem to opravdu tušila, schválě jsem ho brala více ven, kde se nemusel tolik namáhat, ale tušila jsem, že už tady s námi dlouho nebude. Rozhodně jsem ale netušila, že takové rapidní zhoršení vlastně přijde v neděli podvečer tak náhle.....a ve 23 hodin už spinkal…aspoň, že se netrápil dlouho. V neděli ještě opravdu s chutí hltal, vlastně ještě kolem 19 hodin se mnou křoupal mrkev, tu měl moc rád…a o 3 hodiny později už jsme ho naposledy vezli autem na místo, kde jsme jeho trápení ukončili.
Ty na to teď nemysli, pejsek je mladý, užívej si ty roky s ním, potom na ně budeš vzpomínat, tak já já teď…