Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Korko, porid si stenatko, to nejlepsi zaplata na tu bolest. Mluvim z vlastni zkusenosti ![]()
My nechavali uspat tez, belgickeho ovcaka - fenku. Budou to v lednu dva roky. Jeste ted obcas brecim a vidim ji, jak usina
byli jsme s ni tez celou dobu u veterinare. Bylo to hrozny. Aaa uz zas brecim. A to jsem s ni byla celou dobu doma, nez jsme tam jeli.
Ted ma segra pritele s pitbulem a to neni ono. Nema dlouhe chlupy, porad jen srovnavam s nasi. Je mi to lito. Ja brecela asi dva mesice porad. Hlavne, kdyz jsem venku videla podobnyho
Já jsem přišla o svého Fredíčka skoro před 14dny, bylo mu 13let
Taky jsme museli na injekci, byla jsem celou dobu u něj, když jsme jely opřel si hlavičku o mě a byl uplně v klidu a smířenej jako by to cítil
Taky mi to pořád běží před očima jak mi umíral v náručí, proplakala jsem v kuse 4 dny, pak vždy v noci
Ty chvilky kdy by měl jít ven, kdy mu mám dát najíst, kdy není na svém místě, kdy mám pro něj něco na zub a on tu není
![]()
Taky jiného psa nechci možná časem pro malýho, ale ted ne
Cítila jsem se naprosto stejně jako ty, ted je to už lepší
Vzpomínám na ty krásné chvilky sním a vím, že je tady
Slyším jeho zvuky a cítím, že tu pořád s námi je
![]()
Ahoj Korko, vím jak se cítíš a je mi to hrozně líto. Rozbrečela jsem se, protože jsem před 2,5 lety zažila něco podobného. Přistěhovali jsme se na vesnici před 10 lety a já jsem tady nikoho neznala. Vždy jsem toužila po pejskovi, tak jsem se rozhodla konečně si splnit sen. Koupila jsem si vlčáka, ale byl to spíš náš domácí mazel, bydlel s námi v domě, spal se mnou v posteli a dlouhá léta to byl tady můj jediný kamarád. Jednoho dne náš miláček začal kulhat, nijak jsem to neřešila, protože byla zima a on si už kolikrát předtím trošku narazil dráp, ale ani po týdnu to neustalo, tak jsme šli na veterinu. Nebudu to natahovat, museli jsme s ním během 14 dnů oběhat 3 veterináře, než se našel takový, který udělal rengen, vyšetření a vzal krev. Bylo to ráno a doktor říkal, ať počkáme do odpoledne na výsledky. Bylo to šílený - odpoledne jsme se dozvěděli, že v břiše má velký nádor a krev byla taky hodně špatná - měl i něco jako leukémii, ani operace by nepomohla. Bylo mi hrozně, volal mi výsledky domů a já věděla, že ho musím vzít zpátky na veterinu a tam ho uspí. Je mi zle, jen si na to vzpomenu.
Nebudu popisovat, jak to probíhalo, sama jsi viděla, že je to hrozný!!! Ještě ten den jsem doma příteli řekla, že už v životě psa domů nechci. 3dny jsem seděla doma a brečela, 4.den jsem si vyjela na internetu nabídku pejsků a další den jela pro nového. Jak ti tady holky radí, nejlíp se z toho dostaneš, když si koupíš nové štěňátko. Nikdy jsem na svého prvního psa nezapoměla, rok mi trvalo, než jsem byla schopná se podívat na jeho fotky. Držím ti palce, ať to brzy přebolí, i když vím, že ty chvíle, kdy tvůj pejsek odcházel asi nikdy z hlavy nevymažeš.
![]()
Já jsem se musela hlavně celý dny držet, chlap byl v práci a já sama s malým, takže jsem nemohla lehnout a plakat, musela jsem pro něj fungovat, hrát s sním apod, pak jak spal jsem se složila, jenom jsem celý dny zadržovala slzy
To mě mrzí, ale děkuj a buď ráda, že jsi ji mohla nechat důstojně odejít
Já to štěstí před lety neměla, rok jsem měla deprese potom zážitku a do dnes přemýšlím, zda se to nedalo udělat jinak a marně hledám varianty…
Drž se, když odejde zvířátko, tak je to bolestné, ale zase víš, že jsi mu dala ze sebe nejvíc, určitě jsi se dobře starala. ![]()
@Prcek88 ![]()
Měla jsem to stejný, přítel byl pořád v práci, já sama doma s 2,5 letým synem,
který se mě pořád dokola ptal, kde je náš pejsek. Brečet jsem před ním nechtěla, takže jsem taky čekala, až malej usne a pak teda brečela 2 hodiny v kuse. Nejhorší byly noci.
. Proto jsem se tak rychle rozhodla pro dalšího, ale stejně jsem i tak 3 měsíce každý den brečela.
@Maculinka
Taky jsem měsíce přemýšlela, jak to, že jsme nic nepoznali a dávala si to hrozně za vinu. Nebylo mu kromě toho kulhání nic. Veterinář teda říkal, že u psů je to tak, že dost často ani nepoznáš, že se něco děje, nedávají moc najevo nějakou slabost a pak už je pozdě na nějaké řešení. Ale i tak… ![]()
Nám umřela naše 9,5lettá před 3mi týdny (torze žaludku)
Navíc jsme jí museli nechat na veterině jelikož jsme zrovna byli 300km od domova a asi by byl problém jí převézt v tom horku, ale mrzí nás, že doma nemá „hrob“. Stalo se to v noci, chtěli jsme jí nechat operovat ale umřela v narkóze, nezvládla to. I přes to, že už nemohla ani vstát (z auta jsme jí museli nést) tak se ještě z rentgenu přišla za mnou (já řvoucí na chodbě) rozloučit, kde si jen lehla a nechala se hladit ![]()
@Michel66 píše:
@Maculinka
Taky jsem měsíce přemýšlela, jak to, že jsme nic nepoznali a dávala si to hrozně za vinu. Nebylo mu kromě toho kulhání nic. Veterinář teda říkal, že u psů je to tak, že dost často ani nepoznáš, že se něco děje, nedávají moc najevo nějakou slabost a pak už je pozdě na nějaké řešení. Ale i tak…
Náš haf byl sice nemocný, ale fungoval normálně. Ten večer jsem byla doma bez našich a nepřišel mi můj drahý hafík ničím zvláštní. Hrál si, baštil, jen oči měl lesklé. A za pár hodin mi umřel za hrozných okolností v náruči. Bylo to tak raz na ráz, že by ani veterinář nestihl přijet mého broučka uspat. Do dnes si říkám, že jsem asi měla nějak zakročit a ne ho nechat trápit těch 15 minut… ale jak? Do dnes nevím a vyčítám si to. To Ty si ale nemáš co vyčítat. Udělala jsi, co bylo správné a co ji ulevilo
Měla důstojnou smrt.
@Aishenka píše:
Nám umřela naše 9,5lettá před 3mi týdny (torze žaludku)Navíc jsme jí museli nechat na veterině jelikož jsme zrovna byli 300km od domova a asi by byl problém jí převézt v tom horku, ale mrzí nás, že doma nemá „hrob“. Stalo se to v noci, chtěli jsme jí nechat operovat ale umřela v narkóze, nezvládla to. I přes to, že už nemohla ani vstát (z auta jsme jí museli nést) tak se ještě z rentgenu přišla za mnou (já řvoucí na chodbě) rozloučit, kde si jen lehla a nechala se hladit
Kápla mi slza ![]()
@Maculinka
![]()
A můžu se zeptat, co bylo tvému pejskovi? Já jsem nikdy nepochopila, že jsem nic nepoznala. Hrozný taky byl přístup veterinářů. 14 dní jsem chodila a prosila, ať s ním něco udělají. Pořád jen dostával injekce na bolest kloubů(jak kulhal). Já jsem úplně viděla jak mi odcházel před očima, nechtěl už ani chodit za náma do patra, zůstával ležet dole v chodbě. Co se dělo pak, když jsme dostali zprávu, jak hrozně špatně na tom je, na to do smrti nezapomenu.
Jak jsme ho nakládali do auta a já jsem na něm viděla, že ví, že už se zpátky nevrátí. A ten okamžik loučení a umírání pak… bylo to něco hroznýho. ![]()
@Aishenka
Také je mi tvé ztráty moc líto. Chudáci pejsci, snad už je jim teď líp.
![]()
@Michel66 píše:Úplně se vžívám do té situace, muselo to být těžké. Náš bobek měl nějaké malinkaté nádorky v plicích. Nic ho nebolelo, bral léky, hrál si, byl aktivní. Veterinář mě ujišťoval, že mu to v životě nepřekáží, že sice nebude žít dlouho (už měl 14 let), ale že na tom je dobře zatím. Chodili jsme k němu 1× za měsíc na kontrolu z mé iniciativy. Jenže týden po kontrole v noci z ničeho nic šílené kňučení, celý se klepal, jak kdyby se nemohl nadechnout, vykašlával krev, z nosánku mu tekla krev až nakonec kašlal natolik, že mu z pusinky tekla krev, chudáček vykonal i svou potřebu a už se nenadechl
@Maculinka![]()
![]()
A můžu se zeptat, co bylo tvému pejskovi? Já jsem nikdy nepochopila, že jsem nic nepoznala. Hrozný taky byl přístup veterinářů. 14 dní jsem chodila a prosila, ať s ním něco udělají. Pořád jen dostával injekce na bolest kloubů(jak kulhal). Já jsem úplně viděla jak mi odcházel před očima, nechtěl už ani chodit za náma do patra, zůstával ležet dole v chodbě. Co se dělo pak, když jsme dostali zprávu, jak hrozně špatně na tom je, na to do smrti nezapomenu.Jak jsme ho nakládali do auta a já jsem na něm viděla, že ví, že už se zpátky nevrátí. A ten okamžik loučení a umírání pak… bylo to něco hroznýho.
A jako bonus jsem z toho byla tak psychicky mimo, že ještě několik týdnů jsem po nocích měla sluchové halucinace a slyšela jak si ťapká po dlaždičkách.. to jeho zadrhávání drápků, jak si to lenošil vždy a jednou mě probudil jeho štěkot. Psychika člověka je zvláštní věc. Teď to vyzní hloupě, ale vážně ti závidím, že jsi měla tu možnost fenečce pomoci a ulevit ji. ![]()