Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
dobrý večer..jen tak čistě ze zvědavosti se ptám..snažím se syna vést k tomu,že nemusí vždy brečet když zakopne a upadne..nemluvím teď o krvavých úrazech atd..syn 22 měsíců když má den blbec tak řve jak pominutej a někdy se oklepe a jde dál..mám neteř,která snad nikdy nezabrečela když lehla na zem
jak je to u vás?
Ahoj, snažíme se děti vést k tomu, aby nebrečely kvůli každé prkoti¨ně. Starší opravdu vše přechází a když začne brečet tak to už musí být teda opravdu rána. Mladší má teď rok, mám pocit, že ten tak statečný není. Ale nemám ráda větu: Nebreč, kluci přece nebrečí! Myslím, že je dobré na tu situaci reagovat, pohladit, pofoukat, ale zbytečně dlouho o tom nemluvit a hned převést řeč jinam. Nechci ze svých kloučků vychovat necitelné monstra ![]()
taky řve při sebemenším pádu a je schopná si na to druhej den vspomenout a dělat jak je strašně nemocná,popotahuje chce tu už x hodin starou ranku foukat,mazat,lepit,ledovat…
Náš prďolka zatím nechodí a nepadá, tak napíšu, jak to bylo u synovečků. Asi to bude individuální a podle mě to souvisí i s reakcemi okolí. Mám několik synovců a u každého to bylo jinak. A hlavně mi přišlo, že brečeli podle toho, kdo je viděl. Když u toho byli jen rodiče, tak to šlo, ale jak tam měli babičku, tak to bylo divadlo. Protože babička ho okamžitě (i nebrečícího) sbírala ze země, pusinkovala a litovala, jaký to je chůďátko malinký ![]()
Já teď spíš tak nějak vnímám toho mladšího, který je cíťa, takže nejen upadnutí,a le jakékoli šťouchnutí o zeď, a už je plačtové údolí. Junior se mi zdál být víc „sparťan“, ale není pravda, že by NIKDY nepadl a nebrečel.
Brečí jak kdy, záleží i na tom jaký má zrovna den, když je mrzutý od rána tak pláče nad každým škobrtnutím a jindy se prostě zvedne a jde se dál. ![]()
Nebrečí, hlásí „sajc sajc“ a hledáme na těle zajíce, kde mu koukaj ušiska, kde ocásek a tak
Většinou timhle kravnutím zaženem pláč i když se fakt pořádně praští. Jo ale kdybych zajíce nehledala aspoň slovně, asi by při větším bouchnutí brek spustila ![]()
Jak kdy, má skoro 28M. Nějaké menší pády nic, jen se zarazí, koukne se kolem sebe, za sebe, jako co se stalo, zvedne se, případně zamáchá rukama, abych ho nzvedlá já
a jde dál. Jindy se okamžitě rozbrečí. Asi podle míry bolesti bych řekla ![]()
Skoro nikdy nebreci kdyz upadne,prijde mi,ze vetsinou ani nevnima,ze upadl..V posledni dobe ale predstira,ze ho jako neco boli.Hraje si,najdenou vyhrne teplacky a vola boli boli,dam mu pusinku na koliko,on se usmiva a rika,uz dobry ![]()
Když byla menší, rozbrečela se vždycky už jen proto, že se lekla… Teď už brečí jen když upadne, případně se o něco ještě bouchne a bolí jí to ![]()
Billi píše:
Náš prďolka zatím nechodí a nepadá, tak napíšu, jak to bylo u synovečků. Asi to bude individuální a podle mě to souvisí i s reakcemi okolí. Mám několik synovců a u každého to bylo jinak. A hlavně mi přišlo, že brečeli podle toho, kdo je viděl. Když u toho byli jen rodiče, tak to šlo, ale jak tam měli babičku, tak to bylo divadlo. Protože babička ho okamžitě (i nebrečícího) sbírala ze země, pusinkovala a litovala, jaký to je chůďátko malinký
To je pravda
Když je u „neštěstí“ babička tak je to většinou divadlo ![]()
právě,že já taky pofoukám vždy a hned odvádím pozornost..dneska měl právě ošklivý pád z odrážedla přímo na nos a pusu,má rozražený spodní ret,to bylo řevu,že lidi vylejzali z oken,koho kdo kde škrtí..samo,že jsem utěšovala a konejšila..
U nás je to tak že brečí když spadne špatně, třeba si odře při tom ruku, nebo se uhodí hlavou
ale když spadne normálně - prostě se natáhne jak králík tak se tomu naopak chechtá a nechce vstát, naposledy mi takhle plavala prsa v bahně
![]()
Já vždycky počkám, co on na to, nějak kolem něj neskáču, když spustí, tak utěším, když nespustí, tak jedeme dál. On je děsnej bourák, pořád někde zakopává, bouchne se o kdeco, kdybych kolem něj měla skákat pokaždý, když se břinkne, tak nedělám nic jiného.
Fascinoval mě v době, kdy začal chodit a šli jsme ven. Tisíckrát za procházku spadnul, nezabrečel a zase se zvednul a šel.