Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ty jo, fakt nevím, moji kluci mluví málo, ale rozumí. Na zavolání přijdou, přinesou, odnesou, vylijou atd
Když batole nemluví , ale rozumí je vše v pořádku..Ve vašem případě bych se nad tím trochu zamyslela - čemu všemu nerozumí..zda vůbec, nebo třeba na jídlo reaguje a tak a poradila se s doktorkou..On i oční kontakt je důležitý.
Myslim, ze by ses mela poradit s doktorkou, moje deti jsou mensi, kluk skoro nemluvi, jen cinsky, holcicka tak deste slov, ale rozumi, na zavolani taky vzdycky neprijsou, ale kdyz reknu jdeme jist nebo se koupat, tak se seberou a jdu.. umi jednoduche povely.. dej mi neco, prines boty, dej hracku do kocarku, kde mas auto a dost takovych veci… na kontrole na neurologii, kde jsme byli kvuli nedonosenosti je doktorka zkousela, dej mi neco, atd…
Jeste kdyz jim reknu jak dela tohle nebo tohle zviratko, tak to delaji..
Takže když chce, tak oční kontakt naváže, ale když je prvotní impulz od tebe, tak ho nenaváže? Zkoušela jsi si oční kontakt nějak „vynutit“, tj. kleknout si k němu a tak dlouho ho oslovovat, než se teda na tebe podívá, případně i jemně otočit za bradu k sobě?
Když na něj zavoláš, že pro něj máš bonbonek nebo nějakou oblíbenou laskominu, tak taky nereaguje?
Mladej totiž trpí těžkou selektivní hluchotou a upoutat jeho pozornost, když po něm něco chci, je občas celkem ořech ![]()
A je to tak pořád?Naše malá 18.měsíců rozumí dobře,ale většinou na mě háže bobek a nedělá co chci ![]()
Když na ni zavolám jménem tak taky nereaguje.
A když něco chce a já se zeptám, jestli to chce, tak taky nereaguje.
Ale používá 30 slov.Jen ne se mnou.
Doporučuju ti nastudovat knížku od Henryho Karpa Nejšťastnější batole v okolí. Taky jsme mívali problém s komunikací
tohle mi pomohlo, tak doporučuju, kudy chodím.
Zdá se mi to divné, raději bych se zeptala doktorky. Na svoje jméno by dítě aspoň nějak reagovat mělo. Pokud je v pořádku sluch, může to být známkou autismu apod. - samzřejmě nemusí, nejlépe poradí doktor.
Taky mám dvouleťáka, a nemluví vůbec, ale rozumí výborně.Pokud to je jak píšeš, tak bych to řešila s odborníkem, třeba se ukáže že tě má kluk na háku, ale ty budeš v klidu ![]()
Ahojky, nechci strašit, ale rozhodně bych - z vlastní zkušenosti - neváhala a svěřila se s tím co popisuješ dětské lékařce. Nepíšeš, zda i jiné věci dělá jinak než vrstevníci, ale chybějící oční kontakt, „neslyšení“ na své jméno, neporozumění výzvám - opravdu může být známkou autismu.
Možná Těš tady teď děsím, což bych sice nerada, ale kdyby to tak nedejbože bylo, atk je potřeba začít s prckem co nejdříve pracovat správným způsobem.
Při hře si hraje správně? Myslím, hraje si s hračkama aspoň trochu smysluplně? (autíčka posílá, hází nebo kutálí s balonem, má rád čtení knížek, poznává zvířátka, dokážeš ho upozornit na vzdálené předměty - třeba slepice za plotem , udělá pápá, poznává rodinu a blízké lidi) Je toho spousta.
Držím palečky, aby to bylo jenom důsledkem období vzdoru . A promiň mi, pokud jsem tě vyděsila. ![]()
A jenom pro Tvůj případný klid - tady si porovnej, co vše je a není v pořádku.
http://www.dobromysl.cz/…s/detail.php?…
Teda pokud budeš chtít.
Obnovuju diskuzi. Mám podobný problém s 15 měsíčním synem. Mám pocit, že nerozumí mluvené řeči. Prakticky nic neudělá na povel. Pokud udělá, tak až potom, co to s ním udělám první já. Např. pápá, řeknu mu, aby udělal pápá, on nic, zamávám jeho rukou, nebo já sama zamávám, a pak to opakuje, pokud má zamávat za hodinu, tak už neví a situace se opakuje, přitom to zkoušíme už půl roku a nic.
Pokud mu řeknu, že bude jídlo, nereaguje a to je jedlík, jak ale uvidí lžičku, tak spěchá k židličce. Neukáže mámu, tátu, babičku, dudlík, oblíbenou hračku. Nic nepřinese a nepodá. Pokud řeknu dej, tak nedá, pokud řeknu dej a nastavím ruku, tak to podá, pokud jen nastavím ruku, tak podá taky, takže chápe gesta. Pokud začnu mlaskat, ví, že se jde jíst. Pokud natáhnu ruce, tak je natáhne taky. Když si ho zavolám k sobě, tak nepřijde, ale opět zareaguje až na gesto.
Ale oční kontakt má a sociálně bych řekla, že na tom je dobře. Když se smějeme, tak se přidá, pokud vidí plakat dítě, tak se taky přidá. Na jméno nevím jestli slyší, protože veškeré povely prokládám gesty. Pokud mluvím, tak se na mě otočí, takže slyší, ale vypadá, že nerozumí.
Samozřejmě nemluví a to ani jednoduchá slova. Jen pořád žvatlá. Řešili byste to, nebo byste ještě čekali? Přiznávám, že jsem celkem nervózní, protože je pomalejší skoro ve všem, ale tohle je vyloženě do očí bijící. Když jsme v kolektivu stejně starých dětí, tak je na tom ze všech nejhůř.
Hele, moje máma mi říkala, že já nechodila do 18 měsíců, pak jsem najednou se zvedla, prošla celý byt a od té doby chodila bez pádů a do té doby na ní všichni koukali, že má snad postižáka, že jsem nechodila… mladší bratr chodil už v 9 měsících, ale nemluvil a do dvou let jenom ukazoval a do toho dělal ehm… Já jsem magistra a pohyb mám super a bratr je stojvedoucí a mluví normálně… takže no stress, dítě na to prostě přijde. Neřiď se tabulkama a co umí kamarádky dítě, povznes se nad to a hrozně se ti uleví. ![]()
@Anonymní píše:
Obnovuju diskuzi. Mám podobný problém s 15 měsíčním synem. Mám pocit, že nerozumí mluvené řeči. Prakticky nic neudělá na povel. Pokud udělá, tak až potom, co to s ním udělám první já. Např. pápá, řeknu mu, aby udělal pápá, on nic, zamávám jeho rukou, nebo já sama zamávám, a pak to opakuje, pokud má zamávat za hodinu, tak už neví a situace se opakuje, přitom to zkoušíme už půl roku a nic.
Pokud mu řeknu, že bude jídlo, nereaguje a to je jedlík, jak ale uvidí lžičku, tak spěchá k židličce. Neukáže mámu, tátu, babičku, dudlík, oblíbenou hračku. Nic nepřinese a nepodá. Pokud řeknu dej, tak nedá, pokud řeknu dej a nastavím ruku, tak to podá, pokud jen nastavím ruku, tak podá taky, takže chápe gesta. Pokud začnu mlaskat, ví, že se jde jíst. Pokud natáhnu ruce, tak je natáhne taky. Když si ho zavolám k sobě, tak nepřijde, ale opět zareaguje až na gesto.
Ale oční kontakt má a sociálně bych řekla, že na tom je dobře. Když se smějeme, tak se přidá, pokud vidí plakat dítě, tak se taky přidá. Na jméno nevím jestli slyší, protože veškeré povely prokládám gesty. Pokud mluvím, tak se na mě otočí, takže slyší, ale vypadá, že nerozumí.
Samozřejmě nemluví a to ani jednoduchá slova. Jen pořád žvatlá. Řešili byste to, nebo byste ještě čekali? Přiznávám, že jsem celkem nervózní, protože je pomalejší skoro ve všem, ale tohle je vyloženě do očí bijící. Když jsme v kolektivu stejně starých dětí, tak je na tom ze všech nejhůř.
Určitĕ bych to řešila.
První co mĕ napadlo, bylo že má problém se sluchem.
Zajdĕte na vyšetření sluchu, např. v Brnĕ na obilňáku.
@Caitlyn podle projevu slysi - jak vrznou dvere, utika se kouknout, kdo to je. Je hodne lekavy i na tissi zvuky a sluch mu vysetrovali uz v porodnici, pokud zavolam, tak se otoci, na „ne“ zareaguje, ale nereaguje na obsah, ale na intonaci.
Spis bych se obratila na logopeda. Dost mi to pripomina dysfazii nebo poruchu sluchu. Obe foniatricka klinika vysetri. http://wiki.rvp.cz/…ysf%C3%A1zie drzim pesti
Ahoj maminky.
, takže v tom zakopaný pes není.
Mám pocit , že mi můj prcek nerozumí když s ním mluvím.
To že mu jsou 2 roky a nemluví jsem už nějak přestala řešit.
Slyží dobře, někdy až moc
Když na něj zavolám jménem, tak se vůbec neotočí a dělá si to svoje. Čupnu si k němu a ptám se no na něco, on se dívá jinam . Prostě na nás nereaguje.
Ale když něco chce, tak si příjde chytne mě za ruku nebo nohu a tahá mě.
Nebo ukáže prstem podívá se na mě a mluví svoji španělštinou.
Co si o tom myslíte? Nerozumí nebo se mu nechce?
Trápí mě to.