Kolegyně v práci - kamarádky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Kolegyně v práci - kamarádky?
.
Příspěvek upraven 23.06.24 v 21:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ano, některé kolegyně se staly mými kamarádkami. Celkově máme partu skvělou a vídáme se i mimo práci, ale 3 jsou mi hodně blízké. Samozřejmě to tak není se všemi, ale celkově s kolegyněmi nemám žádný problém. Občas se objeví některá, která se pokusí všechno rozes.rat nebo si myslí, že ji výkal nesmrdí, ale nikdy tam dlouho nevydržela nebo je to samotný voják v poli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Povede se málokdy, že kolegyně je taky kamarádka. Většinou jde o dočasný vztah. Přestane být kolegyní, přestane být kamarádkou. Spojuje je společná práce. Obecně platí, čím míň toho v práci o člověku vědí, tím líp pro něj. Do právě chodíme pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velmi vyjímečně je mi nějaká kolegyně bližší, ale rozhodně si nedělám z kolegyní vyslovené blízké kamarádky, většinou to nedělá dobrotu.
Snažím se v práci nesvěřovat s osobními věcmi, ale jen takovým způsobem, abych nebyla brána za studený čumák, takže občas mluvím o nějaké návštěvě něčeho zajímavého a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My jsme v kolektivu všichni kamarádi. Rozhodně máme mezi sebou dost blízký vztah. Ale nás je všeho všude deset, tak to není tak těžké. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Držíme spolu, jsme blízcí kamarádi, svěřujeme se se vším, jsme parta, některé beru už tak nějak jako rodinu, bratry. Podotýkám, že mám převážně mužský kolektiv a jsem žena .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přišlo by mi poněkud zvláštní si od někoho, kdo je mi sympatický, držet odstup jen proto, že to je kolegyně z práce a v práci se nemají lidi družit. Bylo by mi úplně jedno, kde jsem toho člověka potkala. Beru to jako všude jinde.
A přátelské vztahy v práci jsem vždy měla, někdo zůstal, někdo ne.
Ale já jsem taková extrémně družná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@TeriiTerii píše:
Zdravím Vás,
založila jsem tohle téma víceméně za zvědavosti. Berete kolegyně v práci i jako své kamarádky? Oddělujete svůj osobní život, svěřujete se, nebo si spíše držíte odstup?
Pracovala jsem v různých kolektivech a pokaždé to bylo úplně jiný přístup. Někde, kde jsem se s osobním životem nesvěřovala, tak jsem byla odsouzena, pomluvena a prohlášena za ufona. Jinde jsem se byla sdílnější a hned toho bylo využito. Teď si dávám pozor a pouze odpovídám, když se někdo zeptá, jinak mlčím, nebo se ze slušnosti zeptám já. Jak je to u Vás? Řešíte nebo neřešíte kolegyně?
Díky za Vaše názory
Já to mám tak napůl. Práce je pro mě práce, mám rodinu, málo času, naprosto nesnáším nějaké společné hospody, výjezdy po práci apod. Fakt, jen ta představa, že místo klidu domova sedím s kolegy v hospodě a z 90 % jsou to lidi, který vidět nepotřebuju, až skončím, už je nikdy neuvidím, všechno to plkání o ničem…brrr.
Ale taky je fakt, že v každé práci jsem si našla jednu až dvě kolegyně, se kterýma se vídáme doteď, už i deset let. A jsou to hezká přátelství.
Jinak běžným kolegům, ne-kamarádům, sděluju jen hodně nepodstatné věci. Rychle jsem se naučila, jak perfektně funguje v každé práci drbárna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já poměrně striktně odděluju pracovní a soukromý život. Většině kolegyň musím někdy zadávat úkoly a nemám dobrou zkušenost s tím, když vznikne nějaký bližší vztah. Málokdo umí zachovat profesionalitu, pokud je s někým zároveň kamarád, a nedělá to v týmu dobrotu. Dost lidí to potom zkouší různě zneužívat a hrát na city přes ty osobní informace. Za mě jsou to lidi, co jsem si sama nevybrala, nemám je prověřené… navíc jsem viděla, jak „férově“ se potom tihle kamarádi zachovali k jedné mé bývalé kolegyni, když došlo na lámání chleba, a tak si držím od té doby odstup, nikdy nevíš, co proti tobě druhý zneužije, když má možnost ti vylézt po zádech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@TeriiTerii píše:
Zdravím Vás,
založila jsem tohle téma víceméně za zvědavosti. Berete kolegyně v práci i jako své kamarádky? Oddělujete svůj osobní život, svěřujete se, nebo si spíše držíte odstup?
Pracovala jsem v různých kolektivech a pokaždé to bylo úplně jiný přístup. Někde, kde jsem se s osobním životem nesvěřovala, tak jsem byla odsouzena, pomluvena a prohlášena za ufona. Jinde jsem se byla sdílnější a hned toho bylo využito. Teď si dávám pozor a pouze odpovídám, když se někdo zeptá, jinak mlčím, nebo se ze slušnosti zeptám já. Jak je to u Vás? Řešíte nebo neřešíte kolegyně?
Díky za Vaše názory
My trávíme v práci 10 hod. denně a je nás celkem i s šéfovou 5.
Takže by bylo hodně blbý, kdybychom se nedružili a nekomunikovali více, než jen pracovní témata.
Samo vedení se při pohovorech ptalo jak moc se sdružujeme i s cizími lidmi, protože jezdíme i do jiných poboček na výpomoc a nejde být studený čumák 10hod denn.
Mě by to bylo i dost blbý, bavit se jen o práci
- Citovat
- Upravit
Spíš to mám na levelu „formální kolegiální přátelství“ - jdete na kafe, na pivo, někdy do fitka, galerie, koupák, občas společné dovolené (myšleno 1+1 rodina ), občasná výpomoc doma (třeba když kolega montuje nábytek), odvoz domů, dárky k narozkám + jo, to ano. Ale pravé přátelství to není, jako že bychom se nějak svěřovali a plakali si na ramenou, to fakt ne. 
Prostě normální povrchní prosociální vztahy, asi jako se sousedy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V práci je nás hodně. Ráda si s ostatními povídám, ale přijde mi, že se tam nevyskytl někdo s kým bych měla nějaký bližší vztah nebo bych se chtěla stýkat i mimo práci. Také se nesvěřuji s více osobními věcmi a chci si zachovat soukromí. Je to jedna velká drbárna. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V prvni praci jsem si nasla opravdu plno blizkych lidi, zapadla jsem tam jak puzzlik, byla jsem tam 10 let, ale to propojeni bylo okamzite, ne az casem. Vidame se dodnes a oboustranne (se vsemi) velmi vrele setkani. Dalsi zamestnani studene psi cumaky, nesnasela jsem tu praci a nesedla si s nikym, sami divni lidi - takovi vycuranci 
a cim dyl tam clovek byl, tim byl horsi. Vydrzela jsem tam dost dlouho, penize byly fajn, jinak des… No a ted delam primo v praci, kde pracovalo velke mnozstvi mne blizkych lidi, takze nastup byl opet vrely, vetsina mych kamaradek jsou mymi kolegynemi a miluju svou praci a svoje kolegyne a kolegy. Bez nadsazky. Mam ale stesti a vim to. A vazim si toho. Nasla jsem si tam i nove kamaradky. Ja to neumim - fungovat v praci kde nemam blizke lidi. Potrebuji to. Travim tam snad vetsinu casu a zivota-musim se tam citit dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tomie píše:
Spíš to mám na levelu „formální kolegiální přátelství“ - jdete na kafe, na pivo, někdy do fitka, galerie, koupák, občas společné dovolené (myšleno 1+1 rodina
Tak se sousedy udrzuji vztahy na NULE a to zcela zamerne. Krom sousedu odnaproti, kterym je pres 80 a tem co muzu tak pomuzu. Jinak ne. Mam bohuzel dost neprijemne zkusenosti. Ve dvou ruznych domech kde jsme bydleli se ze sousedek / kamaradek vyklubaly velmi vycurane pijavice, ale deti byly male, ono se to druzilo… dnes mam deti velke a zabouchnu dvere od bytu a nazdar. Ani nevim jak se sousedi jmenujou 
u schranek prohodim par obecnych vet a slus!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jako introvert si kamarády v práci víceméně nedělám. Popovídám si s každým, ale nic příliš osobního.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
