Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, téma možná trochu na odlehčení…Já jsem se nedávno „chytla za rypák“, když jsem si uvědomila, že dvanáctileté dceři věnuji ve všední den opravdu minimum času. Je chytrá, samostatná, „nepotřebuje to“, ale samozřejmě POTŘEBUJE. Začala jsem s ní každý den chodit na procházku nebo projížďku a najednou jsem se dozvěděla spoustu věcí, o kterých jsem neměla tušení, že nad nimi přemýšlí.
Mám kolem sebe kamarádky, které mají takto velké děti spíš jako hlídání pro mladší a pomocníka v domácnosti a pak zase naopak maminky, které přijdou z práce, jdou s dítětem udělat úkoly, pak ven a de facto se vše točí kolem dítěte, jedna známa dokonce holčičce čte ještě v tomto věku před spaní knížku. Kolik času trávíte se stejně starým dítětem vy? Já mám pocit, že jsme se poslední dobou odcizili, ale asi to k tomuto věku patří…O víkendech většinou jeden den trávíme na rodinném výletě společně a jeden den s manželem sportujeme nebo děláme turistiku, což dceru nebere a tak si dělá něco po svém, buď je doma nebo venku s kamarádkami, sejdeme se pak navečer doma..V týdnu ji věnuji tak max. 30 minut plné pozornosti, pak už jen takové ty provozní věci, jídlo, pusu na dobrou noc a spát.. Jak to máte vy?
@Lavender1 Snažím se spíš vnímat, kdy ON má chuť se mnou něco sdílet, protože obráceně to už moc nefunguje
Jakože bych si na něj udělala čas a pojď si popovídat, to by prokroutil oči a šel radši spát
Občas si ke mě vleze večer do postele s knížkou nebo se jen pomazlit, což fakt oceňuji a tyhle chvíle odkládám, co zrovna dělám a věnuju se mu naplno. Občas se jdeme odpoledne projít nebo na zmrzku, ale to máme za zadkem mladší dceru a to není ono, stejně jako o víkendech, které trávíme společně.
@unuděná píše:
@Lavender1 Snažím se spíš vnímat, kdy ON má chuť se mnou něco sdílet, protože obráceně to už moc nefungujeJakože bych si na něj udělala čas a pojď si popovídat, to by prokroutil oči a šel radši spát
Občas si ke mě vleze večer do postele s knížkou nebo se jen pomazlit, což fakt oceňuji a tyhle chvíle odkládám, co zrovna dělám a věnuju se mu naplno. Občas se jdeme odpoledne projít nebo na zmrzku, ale to máme za zadkem mladší dceru a to není ono, stejně jako o víkendech, které trávíme společně.
Děkuji za odpověď, tak kluci to mají asi jinak, to dcera když přijdu, tak nechá všeho a je za to ráda, hned si jde povídat a tak. Spíš ten čas moc není, doma se sejdeme nejdřív v pět odpoledne, máme ještě na střídačku čtyřletou, pak pejska, zahrádku, domácnost, vaření, no pořád je co dělat, tak na ní nezbývalo tolik času, ale teď ta půlhodinka denně je super…
@Lavender1 mám taky dvanáctiletou dceru a ta si mě umí „ukrást“ pro sebe, když mě potřebuje. ![]()
Teď ji konečně začalo bavit zahradničení, tak máme skoro denně společnou hodinku. Když se nám chce, tak u toho povídáme.
Jinak mi pomáhá v kuchyni nebo se skládáním prádla, občas se s ní učím, taky to beru jako společný čas. A nějaké ty společné procházky a samozřejmě výlety také jsou.
U kluků je to jiné, ten je 14 a 16, a některé dny se sotva pozdravíme - a jim to naprosto vyhovuje. ![]()
@Titty píše:
@Lavender1 mám taky dvanáctiletou dceru a ta si mě umí „ukrást“ pro sebe, když mě potřebuje.
Teď ji konečně začalo bavit zahradničení, tak máme skoro denně společnou hodinku. Když se nám chce, tak u toho povídáme.
Jinak mi pomáhá v kuchyni nebo se skládáním prádla, občas se s ní učím, taky to beru jako společný čas. A nějaké ty společné procházky a samozřejmě výlety také jsou.U kluků je to jiné, ten je 14 a 16, a některé dny se sotva pozdravíme - a jim to naprosto vyhovuje.
To je super, vidíš, možná bych ji mohla víc zapojit do společných činností. Ona má doma nějaké povinnosti, to si řeší sama (myčka, koše, svůj pokoj), ale že bychom společně vařily apod. to ne, to spíš baví malou…Ale dobrý nápad, ona se vždy i ptá, jestli nechci pomoct, tak ji někdy zapojím
..
Dcera skoro 12 ráda vaří, peče a pod., případně občas vyrazíme nakupovat, večer si ke mně vleze do postele a povídáme si. Takže tam to tak tu půl hodinu, hodinu denně dá. Syn (14) už matku tolik nepotřebuje
Takže tam se sejdeme pravidelně u večeře, občas si přijde večer popovídat, ale podstatně méně než dřív. A minimálně jeden den z víkendu se snažíme trávit čas jako rodina (výlet, bazén, film…) + všechna víkendová jídla. Pokud jsou tedy děti doma ale čím dál tím častěji se stává, že mají nějakou akci.
@Lavender1 já se třeba snažím být v kuchyni, když děti dělají myčku nebo připravují na vynesení tříděný odpad - mají to na střídačku. Nějakou svoji práci si tam vždycky najdu a jsou to takové ty přirozené situace, kdy jsme spolu. Třeba ti moji kluci - puberťáci - se mnou aspoň prohodí pár slov, i když mají zrovna nemluvný den. ![]()
Dceru poslední dobou baví i pečení, zrovna o víkendu pekla bábovku. Už to zvládne sama, ale je radši, když jsem poblíž, když si něčím není jistá. Tak si na tu dobu taky nechám třeba mytí hrnců, co nejdou do myčky. Jen tak tam sedět a čekat, na to nemám čas a nebavilo by mě to. ![]()
Klukovinje 12,5 a skoro každý den chodíme na procházku, večer hrajeme nějakou hru. Víkendy trávíme většinou někde na výletě. Nějak si nedovedu představit, že bychom se doma víceméně jen míjeli ![]()
Mám syny 12 a 14 a ti o nějakou plánovanou pozornost nestojí, většinou chtějí dělat něco svého. Když mají náladu a jdou si povídat, tak se jim věnuji a mluvíme, ale ono to u těch kluků tak časté není.
Že bych jim šla číst, tak to už vůbec ne. Přes týden je toho času i docela málo a povinností hodně..
Jsem na HO a mezi meetingy si chodím povídat se synem (14). Někdy hrajeme šachy. Povídáme si každý den u večeře.
Když se mnou chce být víc, chytne si mě. Už je to o něm. Jsem ráda, že mu pořád můžu chodit dávat dobrou noc:)
@Lavender1 píše:
Ahoj maminky, téma možná trochu na odlehčení…Já jsem se nedávno „chytla za rypák“, když jsem si uvědomila, že dvanáctileté dceři věnuji ve všední den opravdu minimum času. Je chytrá, samostatná, „nepotřebuje to“, ale samozřejmě POTŘEBUJE. Začala jsem s ní každý den chodit na procházku nebo projížďku a najednou jsem se dozvěděla spoustu věcí, o kterých jsem neměla tušení, že nad nimi přemýšlí.
Mám kolem sebe kamarádky, které mají takto velké děti spíš jako hlídání pro mladší a pomocníka v domácnosti a pak zase naopak maminky, které přijdou z práce, jdou s dítětem udělat úkoly, pak ven a de facto se vše točí kolem dítěte, jedna známa dokonce holčičce čte ještě v tomto věku před spaní knížku. Kolik času trávíte se stejně starým dítětem vy? Já mám pocit, že jsme se poslední dobou odcizili, ale asi to k tomuto věku patří…O víkendech většinou jeden den trávíme na rodinném výletě společně a jeden den s manželem sportujeme nebo děláme turistiku, což dceru nebere a tak si dělá něco po svém, buď je doma nebo venku s kamarádkami, sejdeme se pak navečer doma..V týdnu ji věnuji tak max. 30 minut plné pozornosti, pak už jen takové ty provozní věci, jídlo, pusu na dobrou noc a spát.. Jak to máte vy?
No, není to někdy snadné. Taky myslím, že to potřebují, ale nepřijdou. Zjistila jsem, že je opravdu nejsnažší, když vypadnem mimo domov - tam je moc věcí, které rozptylují mě i děti
Ale je to fakt nepravidelné, někdy fakt minimálně, řešíme jen provozní záležitosti, dají mi dobrou, ráno jsme společně u snídaně. JIndy jedem několik hodin v autě, povídáme si, hodně trávíme času společně o víkendech při výletech a sportu. Semtam je vytáhnu na inline i v týdnu. Jindy jsem třeba na zmrzlinu, zahrajeme si deskovku, zajdem na pizzu, s dcerou společně něco upečem. Ale ve všední dny akce podobného typu tak jednou týdně. Zbytek se taky přes těch 30 minut nedostanem.
Synovi je 11, přes týden toho moc nestihneme, veškerý čas nám zabere domácí úkol. Když je doma i mladší syn, tak večer půl hodiny až hodinu čtu pohádku. No, čtu, kolikrát přečtu jednu stránku a zbytek času prokecame.
O večerní pomazleni a pusu stále stojí. Když jsme o víkendu sami, hrajeme online střílečku, jdeme střílet kulickovkou na plechovky ven, se psem, hrajeme deskovky. Když mu výjimečně přijde návštěva, sedí se mnou na gauči a zapojují mě do hovoru. Nedávno se mi dokonce dostalo té pocty, že mě vzal do jejich bunkru. Na výlety jezdíme, když je doma i druhý syn.
Ráda bych se mu více věnovala i v týdnu, dokud o to stojí, ale čas jde proti nám.
No, u nás nic moc. Během školního týdne jsou obvykle po příchodu zalezlí, sem tam se objeví v obýváku, jinak spíš provozní věci. Poptám se co ve škole, co jinak..se starším se spíš rozčiluju. S mladším jsem poslední měsíce trávila občas přípravou na přijímačky. Bylo fajn, že na oslavu jsme šli sami dva do restaurace podle jeho výběru. Se starším zas někdy jezdím na výlety MHD, to je jeho koníček. Nebo bereme i nejmladšího. O víkendech toho společného času je víc. Jsou to kluci, takže nějaké osobní rozhovory, o klucích, kámoškách jako u holek to fakt moc nevedeme. Klukům je 11 a 13.
My máme jen syna (12) a máme malý byt, takže jsme neustále všichni spolu
. Se synem máme každé ráno společnou cestu do školy a do práce. Naštěstí syn ještě není úplně puberťák, takže o maminku ještě aspoň trochu stojí
. Myslím, že máme blízký vztah
.
No a pak jsou večery, jako byl třeba ten dnešní. Nech mě! Nechci! Jdi pryč! Dej mi pokoj!
![]()