Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tamtama píše:
No a pak jsou večery, jako byl třeba ten dnešní. Nech mě! Nechci! Jdi pryč! Dej mi pokoj!![]()
Jo, to mi teď dělá ten čtrnáctiletý -
nasadí takový přísný/otrávený výraz a tím svým čerstvě hlubokým hlasem prohlásí: „Odejdi!!!“.
![]()
@Titty píše:
Jo, to mi teď dělá ten čtrnáctiletý -
nasadí takový přísný/otrávený výraz a tím svým čerstvě hlubokým hlasem prohlásí: „Odejdi!!!“.![]()
![]()
Odstup, satane! ![]()
Když bylo dceři 12, tak doma (= místo bydliště) se mnou byla ochotna strávit nutné minimum, když jsme jeli s kamarády na chatu nebo k příbuzným, tak mnohem víc.
Teď je jí 15 a je to mnohem lepší, chodíme pravidelně do divadla, sem tam do kina, občas spolu něco hrajeme. Dokonce opět i do bazénu a nebo se jenom tak projít po městě a do kavárny. A mnohem ochotněji se účastní rodinných výletů.
Obecně ale je to tak, že ne když chci já, ale když má náladu ona. Protože některé nabídky se neodmítají ![]()
Já mám jen 13 letou dceru, takže času je dost. Samozřejmě potřebuje i čas sama na sebe a své záliby, ale jinak ráda přijde a nemá problém se svěřit a odpovědět mi, když se zeptám. Občas spolu malujeme, chodíme se psem i za kulturou a vaříme spolu. Ale jasně, je rozdíl mít jedno dítě a víc dětí.
Hezké téma. Já mám jedináčka 16 let a jdeme spolu i v týdnu do kina, na oběd, těší se s náma na dovču resp. dvě. Mám kolegyni se stejně starým synem a ten už s nima nikam nechce. Je zvyklý chodit za mnou kdykoliv, určitě kdyby měl bráchu, tak by tu pozornost tolik nevyžadoval. Pravda, že na veřejnosti mi uhne, když mu chci dát pusu na tvář, ale vysvětlovala jsem mu, že mně je 47 a mamince dávám objetí i pusu čím dál raději, když se vidíme, jelikož tu pak jednou nebude (tatínek umřel loni) a tak se snažím mimochodem i o to samé s maminkou- kino, divadlo, procházky, oběd aspoň jednou za měsíc.
@nikitice píše:
Hezké téma. Já mám jedináčka 16 let a jdeme spolu i v týdnu do kina, na oběd, těší se s náma na dovču resp. dvě. Mám kolegyni se stejně starým synem a ten už s nima nikam nechce. Je zvyklý chodit za mnou kdykoliv, určitě kdyby měl bráchu, tak by tu pozornost tolik nevyžadoval. Pravda, že na veřejnosti mi uhne, když mu chci dát pusu na tvář, ale vysvětlovala jsem mu, že mně je 47 a mamince dávám objetí i pusu čím dál raději, když se vidíme, jelikož tu pak jednou nebude (tatínek umřel loni) a tak se snažím mimochodem i o to samé s maminkou- kino, divadlo, procházky, oběd aspoň jednou za měsíc.
Svatá pravda… Manželovi umřela nedávno maminka, od té doby se také snažím trávit více času s rodiči, prarodiči…Kdo ví, jak dlouho tu ještě budou. A moje mamina vždycky úplně září, když se vidíme a je na ní poznat, jak je za to vděčná…
@Lavender1 píše:
Svatá pravda… Manželovi umřela nedávno maminka, od té doby se také snažím trávit více času s rodiči, prarodiči…Kdo ví, jak dlouho tu ještě budou. A moje mamina vždycky úplně září, když se vidíme a je na ní poznat, jak je za to vděčná…
Zrovna jedeme zítra ke tchýni, je po operaci srdce, bude jí 82. Jak píšete, to nikdo neví, jak dlouho tu budou, nemusíme být ani my. Stát se může cokoliv. Moje maminka se i dnes rozbrečí kvůli tomu, že se svou maminkou měla dohady o ničem a tolik jí toho chtěla říct, jezdit za ní čatěji a bylo pozdě. Předloni neustále oddalovala návštěvu sestry, že je zima nebo moc teplo na tu cestu k ní a pak najednou umřela. Takže nikdy není důvod, když fakt je to třeba jen o počasí, se nesejít s maminkou. ![]()