Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Ahoj, to je spíš taková kategorie na pokec
… kolik máte opravdových přátel? máte jednu kamarádku, které můžete věřit nebo více lidí kolem sebe? já jsem se už v životě dost zklamala, co se týče kamarádek. Vždy jsem někomu věřila a nakonec to špatně dopadlo
v dnešní době je to děs. Bohužel mě zklamali i někteří členové rodiny, se kterými jsem si myslela, že máme výborný vztah. Nakonec jsem zjistila, že jsou asi nejlepší přátelé, co zůstanou od dětství a co se známe celý život.
je to smutné, že v dnešní době nelze skoro nikomu věřit a na nikoho se spolehnout. Mám několik kamarádek, které mají kolem sebe dvacet dalších kamarádů a prý to jsou všichni nejlepší kamarádi a tak.. což tedy nechápu
a vlastně ani to není otázka.. spíš takový pokec
![]()
Já jsem zjistila, že nemám ani jednu, vlastně jednu ano, kamarádku od dětsví, ale ta bydlí tisíce kilometrů ode mě…je to velmi smutné zjištění
Kamarádku vlastně žádnou, s ženami moc nevycházím. Kamaráda jednoho, zbytek je spis jen na zábavu, ale ne nějakou pomoc či tak. Mne to ale vyhovuje, jsem spis samotar
Mám jednu od školky, takže nějakých 20 let. Je to jediná a zároveň ta nejlepší kamarádka. Můžu ji říct cokoliv a vím, že mi pomůže, podrží mě, vyslechne mě a vše si nechá pro sebe. Můžu ji 100% věřit, stejně jako ona mně.
A drží nás to i teď, když už dva roky bydlím o více jak 70km od ní.
Příspěvek upraven 25.05.16 v 18:05
Nechápu, proč by v dnešní době se nedalo nikomu věřit, či se na nikoho spolehnout. Myslím, že v každé době přátelé jsou a budou. Není problém spíš v tobě, že ani rodina, ani kamarádky ti pocit nějaké sounáležitosti nedávají. Já takový pocit nemám, jak rodina, která se velmi často scházíme, tak i mnohaletá kamarádka a vlastně i s celou rodinou se pořád vidíme, cestujeme spolu. Na cestách, ale i jiných akcích nás doprovází i dva manželské páry,( manželovi spolužáci ze střední. )
Mám jednu nejlepší kamarádku, známe se od roku 1983, kdy jsem nastoupila na střední.
Teď bohužel leží s vážnou nemocí v nemocnici (zánět srdečního svalu) a dost se o ni bojím. Snad všechno dobře dopadne ![]()
Pak mám pár dobrých známých a s těmi bychom se taky ve štychu nenechali, ale ta NEJ je jen jedna.
@Lucy26CZ já myslím že tak jednu když jsem vyšla střední školu měla jsem kamarádek víc postupem let kdy jsme se vdaly a rozutekly je to jiné některé kamarádství vyhaslo a faktem je že jsem se v některých lidech hodně zklamala takže já bych moc nevěřila a byla ostražitá. ![]()
Jen jednu a jsem spokojena. Je pravda, ze jsem samotar a introvert ![]()
Teda, já mám asi štěstí. Mám kamarádku, se kterou jsem seděla v lavici od 3. třídy na ZŠ a pak i celou střední. Naše kamarádství zásadně nepoznamenalo ani studium VŠ v jiném městě, ani to, že již pár let bydlíme každá v jiném městě. Několikrát týdně si voláme, je to pořád ten nejbližší člověk a ví o mě fakt všechno. Pak mám ještě další dvě kamarádky, o kterých si myslím, že kdybych jim zavolala třeba ve 2 ráno s jakýmkoli problémem, že by mě vyslechly/přijeli zachránit apod., jednu od VŠ a druhou ještě z dětství. Pak mám ještě několik dobrých přátel ze studií a hlavně z prací. O půlnoci bych jim nevolala, ale když se sejdeme, řešíme i velmi osobní věci, svěřujeme se a víme o sobě hodně. Obecně se neseznamuju a nesbližuju extra snadno, ale pokud se s někým skamarádím, tak je to tak nějak napořád. Zato nemám moc takových těch povrchních známých, neumím moc s lidma krafat o ničem. Typický introvert. A ještě mám mega štěstí v rámci rodiny - manželovo brácha a jeho žena jsou skvělí lidi.
Já jsem právě postupem času po všech zklamáních a zradách.. a některé opravdu byly..
zjistila, že nejlepší kamarádky jsou opravdu ty od dětství.. S jednou jsme kamarádky 27 let a kdykoli mě vyslechne a můžeme se bavit úplně o všem.. S další se znám od základky a ta je taky skvělá. Jinak známých mám hodně.. Jednu kamarádku mám deset let a už několikrát jsem se na ni chtěla vykašlat, protože se občas chová hrozně, dělá mi scény, že se vídám s jinými lidmi a kolikrát je dost urážlivá a naváží se.. ještě k tomu přede mnou nemluví hezky o ostatních jejích kamarádkách a je dost nevyrovnaná, takže tu už taky neberu nějak jako kamarádku, protože jí nevěřím. Je mi jasné, že takhle mluví i o mě.. nehledě o velkých problémech s alkoholem.. No a tak je to různě, jiná mě chtěla rozeštvat s přítelem a tak :/
Mám hodně kamarádek i známých. Ale tři opravdové kámošky na celý život.
Poznaly jsme se na VŠ a mám pocit, že se známe odjakživa. Vím, že kdybych je vzbudila o půlnoci, vždy by mi s čímkoliv pomohly. A já jim samozřejmě taky.
Jinak není důležitá kvantita, ale kvalita. Lepší jedna opravdová kámoška ( či dvě, tři) než hromada rádobykámošek, co stojí za prd.
![]()
Opravdové kamarádky, kterým můžu volat ve dne v noci, svěřit se se vším a je nám spolu vždycky fajn a oni můžou čekat ode mě to samé, mám jen 2 a myslím, že to stačí. Takových kamarádek nebo známých na občasné kafe je dost, ale opravdové kamarádky jen 2. Důležitá je kvalita, ne kvantita přeci ![]()