Poradna pro řešení zdravotních obtíží přírodní cestou
Mgr. Pavla Hájková
Dobrý den,
u chlapce (12 r.) po závažném onemocnění tlustého střeva byly nasazeny léky obsazující kortikoidy. Kluk po nich otéká v obličeji, je neustále unavený a spavý a dočelt jsem se o drastických vedlejších účincích těchto prostředků. Podle lékařů je to ale „nezbytné“, aspoň v současné době. Snažím se najít nějaké alternativní řešení a mám o chlapce velké obavy, aby jedno vyléčení nebylo „kompenzováno“ následky těchto léčiv. Nikdo ale není z lékařských kruhů o jiné variatně příliš uvažovat…
Sice sám lékař nejsem a věřím, že ví co dělají, ale strach o chlapce opravdu mám značný…
Nejsem lékař, „jen“ lékárník, ale můj názor je ten, že alternativa nebude možná. U každé terapie se zvažuje tzv poměr benefit/risk, tj jestli terapeutické výhody převyšují riziko vedlejších účinků, věřím, že u dětí se toto zvažuje ještě pečlivěji. Tím pádem, pokud lékař řekl, že tato léčba je nezbytná, tak to tak nejspíš bude. Nežádoucí účinky kortikoidů jsou sice obsáhlé, ale léčebný přínos také, navíc se z nich dělá tak trochu větší strašák, než je nutné, zejména u preparátů s lokální aplikací, takže musíte to brát tak, že chlapečka je nutné nejdřív uzdravit, poctivě užívat léky, chodit na kontroly atd a vedlejší účinky zatím neřešit. Až nebude léčba nutná nebo se sníží dávky, v naprosté většině odezní i nežádoucí účinky. Držím malému palečky!!! ![]()
Já nejsem žádný odborník jen matka
Pokud bych mněla nejaké pochybnosti obrátila bych se s konzultací na jiné DR z oboru. Ikdybych si mněla případnou konzultaci platit.
Ono ty začátky na kortikoidech jsou hroznej nářez,brala je má dvouletá dcera.Ale jak se snižují dávky,tak se to lepší.Po vysazení kortikoidů do cca. dvou měsíců vypadala zas už úplně normálně.Předpokládám,že bere zas jiné léky právě kvůli těm nežádoucím účinkům na žaludek apod.Nejhorší bych řekla je ta oslabená imunita,ale i to se časem spraví.Nevím,jak dlouho se předpokládá,že bude syn kortikoidy užívat a halvně v jakých dávkách,ale případné nežádoucí účinky (pominu-li vodnatost,velký hlad,možná nějaké chloupky navíc.....)by se projevily až po opravdu dlouhodobém užívání.Tak držím palce.
Děkuji Vám za Váš názor…
Leč právě ve Vaší citaci je obsažený ten problém…myslím tím " po uzdravení„. Lékaři bylo konstatováno, že dané onemocnění se dá svým způsobem stabilizovat, ale je malá naděje na plné uzdravení (u tlustého střeva má kriticky ohroženou jeho samotnou funkčnost). Proto je téměř na 100 % jisté, že léky podobného chrakteru bude brát již celoživotně, nepočítaje v to poměrně drastickou dietu…
Ale je samozřejmé, že vše bude probíhat na základě důsledných lékařských kontrol a je možné, že vedlejší účinky časem opravdu odezní. Pro kluka je navíc ještě složité to, že vlastně do tohoto problému vedl "normální život“, který se mu díky této chorobě radikálně změnil a logicky to těžce nese po psychické stránce. Bude to vše vyžadovat spoustu trpělivosti a také obezřetnosti, byl jsem varován, že sebemenší chyba v léčbě by mohla znamenat i radikální operativní zákrok…
Ještě jednou Vám děkuji.
Jedná se o Crohnovu chorobu? Jestli ano,tak ale i tam se ty léky pak snižují na nejmenší možnou hranici,když se stabilizuje ten prvopočátek.
Ne, o toto onemocnění se nejedná. Lékař neurčil přesné jméno choroby, údajně se může jednat o jakousi degenaraci postiženého střeva, která postupně během let vyústila v současný stav. Příznaky se údajně měly objevovat již tak rok nazpět, ale kluk až do přelomu roku žádné problémy v tomto směru neudával (když nepočítám běžné nemoci)…
Navíc - problém je i jinde - kluk se totiž nachází v dětském domově, kde ho poslali k vyšetření v nemocnici až po téměř třech(!) týdnech potíží (intenzivní průjmy, mdloby, apatie…). V nemocnici v místě DD neobjevili příčinu problému a až následně byl v „hodině dvanácté“ transportován na skutečně odborné dětské oddělení. Nyní se nachází v péči DD, já ho jen navštěvuji, jsem jeho - snad - budoucí pěstoun (protože k tomu alternují i jiné - byrokratické potíže, ale to s tímto nesouvisí). O to větší starost mám, protože jsem k podobným „zařízením“ ne neoprávněně zrovna pozitivně naladěný…
Ale k věci. V nemocnici dostával vnitřní výživu, zhruba 10 dnů nesměl nic jíst ani pít, dostával trasfůze a doplňky železa apod.Samozřejmě jeho potíže - bez zátěže střeva jakoby odezněly, ale v současnosti se právě objevují - jak nejen já pevně doufám, že dočasně - vedlejší účinky medikamentů…Chlapec je tenzní, musí se mu neustále opakovat, že je nutné dodržovat léčbu /zatím se o to snaží na 100 %/, ale mnohem raději bych byl, kdybych ho měl „pod kontrolou“ já sám…
Jestli ti můžu napsat svůj názor, nestojím o to, aby se tu na mě někdo seběhl, neradím a neříkám co je 100% správně. Tu cestu si musí najít každý sám..
Jsou lidé, kteří jdou alternativní cestou - např. homeopatie, kineziologie, bylinky… bylo by toho hodně co lze jmenovat. Pak samozřejmě sice chodí ke „klasickému“ dr., ale ne ve všem jej poslouchají, konzultují co je možné a vím, že výsledky mají.
Za další psychika taky hraje velikou roli..
Pak jsou ti druzí, kteří jdou cestou „klasiky“ tzn. chodí k běžným lékařům, jí tabletky a chodí na zákroky.
No a ti třetí kombinují obě možnosti tak, aby užitek byl co největší z obou…
Nevím jakou ty máš možnost ovlivnění léčby chlapečka, ale opravdu hlavně záleží na tom k čemu se člověk přikloní.
Jen bychom my ostatní měli být maximálně tolerantní k volbě dotyčného i když se nám zrovna nezdá ta správná.
Abychom si rozuměli…nechci zde vyvolat diskusi o něčem jiném…to opravdu ne.
Jde mně o zdraví toho kluka a to ostatní je teď jen podružná záležitost.
Možnosti mám velmi omezené - snažím se za ním co nejčastěji jezdit, ale denně to zkrátka nejde, nebydlím za rohem. Vždy to tam konzultuji s tím personálem a musím přiznat, že se mu nyní věnují, ale to měli udělat už dávno. Přestal jsem jim věřit i z toho důvodu, že mě o jeho nemoci informovali podrobněji, až když byl v nemocnici skoro 14 dnů a byl jsem zoufalý, proč má vypnutý mobil (oni sami na jejich telefonech byli buď nedostupní, nebo reagovali stylem „to víte, je to děcko, však znáte ty jejich problémy“).
Samozřejmě musím věřit tomu, že lékaři pro něho dělají také maximum. Chtěl jsem si zde jenom podiskutovat o jiných názorech na léčbu, když - bohužel - do ní já sám mohu zasahovat pouze velmi omezeně. A věřím, že vše dobře dopadne…a děkuji.
Zkusila bych oslovit kvalitního homeopata. Ne jako plnou alternativu za současnou léčbu, ale na zmírnění vedlejších účinků. Často v tomto směru dokáží hodně pomoct.
Bohužel - kortikoidy mu NEPOMOHLY - kluk opět leží v nemocnici a hrozí mu odebrání střeva, proto jsem z toho měl takové obavy - a ty se potvrdily (netvrdím, že to mělo nějakou přímou souvislost)…Je to hrozné, já ani nemám sílu o tom psát, jak se teď cítím…