Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
U nás na sídlišti co jsem viděla hodně frčí stop zem (prolejzkovy hřiště, všichni se musí pohybovat jen po prolejzkach a lavičkách a stromech apod., Jeden je slepý, ten smí i po zemi a snaží se nahmátnout ty ostatní… Když buď někoho chytí nebo někoho slyší přeběhnout po zemi tak je slepý zas ten)…
@mado uvony vony sá uvony u vony vonysá u vony vavava pikaráaáa, vávává pikaráaáa, úvy, úvy, uvypiixi
![]()
Jo a na táboře se taky hrála hra, kdy jeden vykřiknul „štronzo“ a všichni museli ztuhnout v tý pozici, ve který byli a na další slovo, na který už si nevzpomenu, se mohlo pokračovat dál. To byla na táboře hra vedoucích a praktikantů a byla to hrozná sranda, je sledovat
Na každým táboře měli vedoucí nějakou takovouhle hru, která trvala celý tábor. Teď u nás na vesnici máme zase pro děti hru, že jeden známý, když u něj jsme s partou dětí, začne odpočítávat od 10, nahlas, tak děti se musí poschovávat. Když zavolá volno, tak můžou vylézt… Děti to ohromně baví ![]()
U nás bývá v létě plné hřiště, hraje se „stop zem“, Bumbrlíček, na třetího, pak jednodotek (s míčem), taky děcka tahají badminton, lítají s dronama, jezdí s autíčky na ovládání.
My hráli ještě zaháňku, vyvolávanou, jinak už tu asi padlo všechno, co znám.
@mado píše:
Jo a ještě jsme stáli v kruhu, ruce položené dlani a ruce toho vedle a druhou ruku pod dlani toho z druhé strany, zpívala se písnička s nesmyslnými slovy a pleskali jsme se dokola rukama do dlani, když byl konec písničky, tak ten, na koho vyšlo poslední slovo, musel rukou uhnout, jinak vypadl. Zpívání se zrychlovalo a kdo zůstal poslední, neplesknuty, byl vítěz.
@Pocahonta píše:
@Anna766Ne, ne - jedinec měl švihadlo a první bylo 10 normálních přeskoků, 9 po jedné noze, 8 po druhé noze atd. poslední bylo 1 krát tzv. vajíčko. Pokud během série došlo k chybě, tak skákalo další dítě…
Aha, my právě skákali takhle přes to, co drželi ti dva proti sobě. A pak byly ty švihadla dvě, to bylo těžší.
@PapeJ píše:Štronzo znám jako toho mrazíka, muselo se jako zmrznout v pohybu.
Jo a na táboře se taky hrála hra, kdy jeden vykřiknul „štronzo“ a všichni museli ztuhnout v tý pozici, ve který byli a na další slovo, na který už si nevzpomenu, se mohlo pokračovat dál. To byla na táboře hra vedoucích a praktikantů a byla to hrozná sranda, je sledovatNa každým táboře měli vedoucí nějakou takovouhle hru, která trvala celý tábor. Teď u nás na vesnici máme zase pro děti hru, že jeden známý, když u něj jsme s partou dětí, začne odpočítávat od 10, nahlas, tak děti se musí poschovávat. Když zavolá volno, tak můžou vylézt… Děti to ohromně baví
Mlsna kozo, pojd na zeli. A jako deti s tatou spacka. Musim se ho zeptat, co na tom spackovi bylo.
Taky -měl jsem ženu, neměla mě ráda, měl jsem druhou, měla kamarádael jsem treti, měla čtyry děti, měl jsem pátou…atd, už nevím.
A taky -pes jitrničku sežral, úplně maličkou, uviděl ho řezník, praštil ho paličkou…
A co „Deset malých černoušků mělo rádo med, jeden se z nich ulepil, zbylo jich devět.“ A tak to nějak pokračovalo, až zbyl jenom jeden, který si vzal černošku a s ní měl 10 černoušků a zpívalo se odznova.
A ještě jsme zpívali „Ribanna jede na koni a šátkem zamává…“ to znáte někdo? ![]()
@klamonožka píše:
A co „Deset malých černoušků mělo rádo med, jeden se z nich ulepil, zbylo jich devět.“ A tak to nějak pokračovalo, až zbyl jenom jeden, který si vzal černošku a s ní měl 10 černoušků a zpívalo se odznova.A ještě jsme zpívali „Ribanna jede na koni a šátkem zamává…“ to znáte někdo?
Deset malých černoušků ![]()
A ještě jsem si vzpomněla, že jsme hráli na kovboje. To byla hra, kdy se sedělo a vždycky se pláclo dvakrát do stehen a pak se udělalo (taky dvakrát) nějaké gesto - lusknutí nad rameny bylo nabíjení, ruce křížem na prsa se člověk bránil a gesto pistolky bylo střílení. Pointou samozřejmě bylo zastřelit druhého, když se zrovna nebránil nebo nestřílel na dotyčného (tj. když nabíjel nebo střílel na někoho jiného). Ještě mám pocit, že se smělo mít maximálně 3 náboje v zásobě.
Bylo to dobré třeba do vlaku.
Nebo hra pro dva na chytání palců, zaklesly se do sebe ruce prsty tak, že byly nahoře palce a cílem bylo chytit svým palcem palec toho druhého, aby se nemohl hýbat (přitisknout ho k té ruce). A nesmělo se navzájem pustit.
Povídám povídám pohádku že pes přeskočil hromádku
Povídám povídám druhou že pes utekl struhou
Povídám povídám třetí že na peci spaly děti
Povídám povídám čtvrtou…a už nevím.