Léčba strachu!

gabrielagabri
21.6.13 23:38

Léčba strachu!

Milé holčiny, chci vás moc poprosit všechny o radu. Předesílám, že jsem kliďas, nejsem hysterka, netrpím stresy. Mám ale 2 problémy. Měla jsem v autoškole (nezaviněně, řídil učitel)těžkou nehodu, vletěla jsem do skla. ŘP mi tak nějak „recipročně“ tehdy dali, hodnotit to nebudu, slíbila jsem, že se jezdit naučím - prostě mi ho vydali. Nebudu to komentovat, prostě mě uznali způsobilou a nemá smysl se tím zabývat. Pochopitelně jsem od nehody měla a mám strach v autě. Řídit neumím-řidičák mám, ale neumím, neudržím se v jednom pruhu, prostě to tak nějak „nevidím“ (žádnou poruchu očí nemám, prostě to nějak nezvládám, kontrolovat zda jedu moc vlevo či vpravo, když řeším jiné věci jako sledovat palubní desku atd. :-)(.Bratr mě chtěl učit, ale nemá trpělivost, nadává, nervák. Přítel je mimo ČR, o nikom jiném nevím. Koupila jsem si ojeté auto, větší, s automatem, Hondu, takže vidím shora. Mým cílem je se učit. Pořád to ale odsouvám, auto tu stojí, jen za něj platím ručení. Není větší auto problém? Není lepší tedy třeba Smart?
Jak se zbavit strachu? Vezmu si asi kondiční jezdy, ale jsem z toho vytřeštěná.
Podobnou negativní zkušenost mám z plavání. Při 1.hodině výcviku v 6 letech nás učitelky nehlídaly, vůbec nebyly s námi u bazénu. Spadla jsem do vody a byla jsem blízko smrti. Vytáhl mě spolužák. Celé mě to vystrašilo, rodičům jsem o tom tehdy neřekla, ani učitelky ne. Nikdy jsem se už plavat nenaučila, další vyučující důvod mého strachu neznaly a jen mnou pohrdaly, že jsem nemehlo, nebo jsem jim přišla divná. Bojím se PONOŘIT hlavu do vody. Zkusila jsem pár lekcí plavání pro dospělé, ale marně. Tyto 2 věci mě blokují. Přitom bázlivá nejsem, nemám psych. obtíže, kvůli práci mám psychotesty, v nichž vyšlo, že celkově jsem vyrovnaná a odolná osobnost - ale tyhle 2 věci v sobě nesu. Znáte někdo prosím řešení? Jak vlastně probíhá Silvova metoda? Kineziologie? Zkusila jsem psychologa-ale jen jsme si povídali-a nic mi to nepřineslo. Jsem z Prahy. Rejpalky, prosím nepište. Děkuji Gabrielka

Příspěvek upraven 21.06.13 v 23:46

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1817
21.6.13 23:45

No zakladatelko, a musíš tak nutně umět plavat nebo jezdit autem?? Přeci jen překonávání strachu není úplně jednoduchý, to by bylo skoro i na psychologa. Ale můj přítel neumí plavat a nijak ho to netrápí a žije, taky neponoří hlavu a v pohodě… No a jako častý řidič, podle toho co jsi popsala se děsím dne, kdy vyrazíš autem do ulic… PRotože ti řidiči co mají strach, jsou nejvíce nebezpeční.
Ale abys neřekla, že jsem rejpalka tak moje rada: Prostě bych se zamyslela, jestli opravdu tyhle dvě věci k životu tak nutně potřebuješ a pokud teda ano, tak bych asi začala u psychologa…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31600
21.6.13 23:49

Na strach z ježdění je jen jeden lék - jezdit, jezdit, jezdit. Pokud máš takový velký problém is jízdou rovně, tak někoho popros, ať ti auto doveze na nějaké velké parkoviště a pak vypadne a ty si tam sama musíš jezdit, naučit se ho ovládat, rozjet, zastavit zpátečka. Vem si s sebou nějaké papundeklové krabice, postav si dráhu a jezdi v ní.
Kondičky jsou fajn, ale pro tebe bude instruktor jistota, kterou sama v autě ztratíš a budeš se zas klepat jak ratlík. Beru to podle sebe, ke konci autoškoly už jsem jezdila hodně jistě a pak první jízda autem sama běs, nohy se mi klepali, že jsem se bála, že neušlápnu spojku :zed: Postupem času jsem se vyjezdila a strach neměla.
Až se naučíš auto plně ovládat, jezdit třeba dokolečka, zacouvat mezi ty krabice atd, tak pak bych začla krátké trasy, kde přesně víš, kudy jedeš.

Jo a mimochodem, na palubní desku se maximálně tak hodí očko, abys věděla že nepřekračuješ povolenou rychlost, ale jinak se na ni opravdu nesmí nějak extra dlouho koukat ;) Instruktor říkal, že to je častá chyba začátečníku, furt čučej na tacháč, jestli nejedou přes 50 a pak někoho přejedou na přechodu, protože ho tam vůbec krz ten tacháč nezaregistrují.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
gabrielagabri
21.6.13 23:49
@Pamplemouse píše:
No zakladatelko, a musíš tak nutně umět plavat nebo jezdit autem?? Přeci jen překonávání strachu není úplně jednoduchý, to by bylo skoro i na psychologa. Ale můj přítel neumí plavat a nijak ho to netrápí a žije, taky neponoří hlavu a v pohodě… No a jako častý řidič, podle toho co jsi popsala se děsím dne, kdy vyrazíš autem do ulic… PRotože ti řidiči co mají strach, jsou nejvíce nebezpeční.
Ale abys neřekla, že jsem rejpalka tak moje rada: Prostě bych se zamyslela, jestli opravdu tyhle dvě věci k životu tak nutně potřebuješ a pokud teda ano, tak bych asi začala u psychologa…

ale ja prece pisi, ze jsem psychologa navstivila. Navic se strachem se musi bojovat - myslim, ze umet plavat a ridit auto je NORMALNI dovednost a hodi se to, jinak bych to prece neresila.Jde mi o vase KONKRETNI zkusenosti a napady, jiste nejsem JEDINA s obdobnym problemem :srdce: Dekuji Gabriela

  • Citovat
  • Nahlásit
9220
21.6.13 23:50

Taky mám panickou hrůzu z řízení… řidičák jsem si udělala a dokonce jsem i jezdila, pak jsem ale kvůli velkýmu břichu (těhotenství) přestala.. Po porodu jsem párkrát jela (manžel zlomená noha a syn v nemocnici),pak byla zima a to jsem se bála a od tý doby za volant nesednu, ač bych hrozně chtěla, prostě mám strach… :-(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
695
21.6.13 23:56

Jezdit, jezdit, jezdit. Zezačátku se bojí každý, ale jak se vyjezdíš tak je to vpohodě. Apokud ti to dělá tak velký problém, tak bych si našla nějaký opuštěný plac, kde nikdo nejezdí a tam se pekně naučila pomalu rozjíždět, couvat atd. No a až to budeš zvládat na opuštěném místě tak přejdi na méně frekventovanou silnici a pak už to půjde samo :palec: :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
695
21.6.13 23:58

A s tím plaváním si nedělej hlavu, mám známou která se vody bojí tak, že plave jedině s velkým nafukovacím kruhem a to jenom tam kde dosahne na dno a taky žije, prostě se s tím smířila…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Raďulle
21.6.13 23:58

@gabrielagabri mám kamarádku co měla taky totální paniku z jízdy autem, sice né po nějakém zážitku jako ty a taky normálně odjezdila autoškolu, ale prostě léta létoucí za to nesedla, její přítel měl řidičák, tak to neřešila, dokonce začla pracovat 20 km od bydliště a radši to kodrcala autobusem, přitom auto s přítelem měli… no po narození dítěte a kojení toho začal přítel využívat že ona si nemůže nikde nic dát… teď po troškách začíná jezdit… zkusila bych nějakou jízdu s instruktorem, a uvidíš, jestli to budeš chtít překonat nebo ne… ale po pravdě, ve tvém případě bych to nelámala přes koleno, ty máš něco víc než strach, ty máš k tomu traumatizující zážitek…kinezie nebo silvova metoda můžou být pomocník, ale řídit se budeš stejně muset naučit, tak bych to možná spojila… a plavání? nemusíš se potápět, plavat můžeš i s hlavou nad vodou… a nebo na loďce :*

  • Citovat
  • Nahlásit
gabrielagabri
22.6.13 00:06

Jste b á j e č n é, měly by vás doma na rukou nosit, jste skvělé!:-)děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
gabrielagabri
22.6.13 00:07
@Raďulle píše:
@gabrielagabri mám kamarádku co měla taky totální paniku z jízdy autem, sice né po nějakém zážitku jako ty a taky normálně odjezdila autoškolu, ale prostě léta létoucí za to nesedla, její přítel měl řidičák, tak to neřešila, dokonce začla pracovat 20 km od bydliště a radši to kodrcala autobusem, přitom auto s přítelem měli… no po narození dítěte a kojení toho začal přítel využívat že ona si nemůže nikde nic dát… teď po troškách začíná jezdit… zkusila bych nějakou jízdu s instruktorem, a uvidíš, jestli to budeš chtít překonat nebo ne… ale po pravdě, ve tvém případě bych to nelámala přes koleno, ty máš něco víc než strach, ty máš k tomu traumatizující zážitek…kinezie nebo silvova metoda můžou být pomocník, ale řídit se budeš stejně muset naučit, tak bych to možná spojila… a plavání? nemusíš se potápět, plavat můžeš i s hlavou nad vodou… a nebo na loďce :*

jak s hlavou nad vodou?:-)

  • Citovat
  • Nahlásit
Raďulle
22.6.13 00:13

@gabrielagabri plavat na hladině, já třebas plavat umím, ale tak nějak po svém, kraula neumím, jelikož při tom neumím ty nádechy a když plavu prsa, tak mám hlavu moc nahoře a zadek moc dole… prý dle učitelky plavání ve 3 třídě… a stejně jsem dostala diplom za uplavané metry… a kdybych měla plavat na zádech tak mě asi hledají na dně…pokud se nebojíš do té vody vlézt po ramena tak bych to začla pomaličku zkoušet, teoreticky to znáš, ne? a když tak ať je někdo poblíš, kdyby tě zahalila nějaká panika… já bych to ale neřešila, mám ještě pár známých a dokonce i moje teta… nikdy neuměli plavat, a nikdy to neřešili… já třebas neumím ani pořádně šplhat a přitom jsem spíš sportovní typ a všechno mi tak nějak jde snadno, ale to neumím do dneška a nikdy mě neštvalo, že všichni ve škole to uměli a já ne…

  • Citovat
  • Nahlásit
gabrielagabri
22.6.13 00:30
@Raďulle píše:
@gabrielagabri plavat na hladině, já třebas plavat umím, ale tak nějak po svém, kraula neumím, jelikož při tom neumím ty nádechy a když plavu prsa, tak mám hlavu moc nahoře a zadek moc dole… prý dle učitelky plavání ve 3 třídě… a stejně jsem dostala diplom za uplavané metry… a kdybych měla plavat na zádech tak mě asi hledají na dně…pokud se nebojíš do té vody vlézt po ramena tak bych to začla pomaličku zkoušet, teoreticky to znáš, ne? a když tak ať je někdo poblíš, kdyby tě zahalila nějaká panika… já bych to ale neřešila, mám ještě pár známých a dokonce i moje teta… nikdy neuměli plavat, a nikdy to neřešili… já třebas neumím ani pořádně šplhat a přitom jsem spíš sportovní typ a všechno mi tak nějak jde snadno, ale to neumím do dneška a nikdy mě neštvalo, že všichni ve škole to uměli a já ne…

kdyz partner je vyborny plavec :-) mam ale sve duvody, proc nechci, aby me ucil. navic plavani krasne formuje postavu - jsem statna, siroka ramjena, hodne svalu, krasne by mi to zformovalo spolecne s fitnessem telo :-)navic se chci rozvijet - pracovat na sobe. proste se poprat se svymi strachy a negacemi :-)k cemu pred tim utikat :-)

  • Citovat
  • Nahlásit
4062
22.6.13 00:31

Já si udělala idičák hned po maturitě, ale auto jsem samozřejmě neměla, takže jsem neřídila 6 let, než jsme si ho pořídili s manželem. Bála jsem se hrozně, neudržela jsem rovný směr, klepala jsem se strachy, neuměla jsem za jízdy rychle najít blinkr, stěrače… Pár kondičních jízd v autoškole rozhodně pomohlo aspoň na tu rovnou jízdu a na jakés takés zautomatizování ovládání auta. Ze začátku jsem pak jezdila jenom s manželem po boku, říkala jsem mu, co dělám nebo se chystám dělat a on mě případně opravoval nebo doplňoval, když jsem na něco zapomněla. Ale stejně trvalo víc než rok než jsem si začala sedat za volant beze strachu z řízení. Teď už zbyl jen strach, že někde zabloudím nebo že v cíli nebudu umět zaparkovat. :mrgreen: Takže každopádně doporučuju kondiční jízdy a pak ze začátku jezdit s jiným zkušeným řidičem, jestli máš takovou možnost. A jezdit co nejčastěji, strachu se opravdu zbavíš jedině praxí.

A s tím plaváním - ani nevíš, jak tě chápu. Mám podobné trauma ze druhé třídy, kdy jsme chodili ve škole plavat. Bála jsem se tenkrát potápět a učitelka nevěděla nic lepšího, než mě to „naučit“ tak, že mě chytila zezadu za krk a podržela mi hlavu pod vodou :pocitac: Já myslela, že je to moje poslední hodinka, tu bezmoc si pamatuju dodnes. Když mě pustila, lapala jsem po dechu a klepala se strachy. Já to teda tenkrát doma řekla a máma si to došla s učitelkou vyřídit, ale to už bylo houby platné, dodneška se bojím potápět a skákat do vody, nesnáším pocit, že by se mi mohla dostat voda do nosu. Tam, kde se cítím dost bezpečně, pomalu hlavu potopím, ale jedině se zacpaným nosem. I ve sprše urputně zadržuju dech a pevně zavírám oči, když si oplachuju obličej. Manžel má ze mě vždycky srandu a říká, že už je to dávno a že to přece musím překonat, ale já myslím, že kdo nezažil ten pocit strachu o vlastní život a tu absolutní bezmoc, když je všude kolem tebe voda a tobě dochází dech, nemůže to pochopit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4062
22.6.13 00:35

Jinak tedy, abych taky něco poradila, tak bych nezavrhovala toho psychologa. Ty máš ty strachy celkem oprávněné a založené na traumatických zážitcích, na to asi nebude stačit jen nějaká promakaná metoda učení. To chce hlavně zpracovat ta traumata. Chce to ale zvolit vhodný přístup, vykecávání na lehátku s terapeutem za zády (klasická psychoanalýza) asi nebude to pravé ořechové. ;) Na tohle by mohla být dobrá kognitivně-behaviorální terapie, doporučuje se třeba na překonávání fóbií. Zkus si o tom něco zjistit a najít si v místě bydliště psychologa, který se tomu věnuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
gabrielagabri
22.6.13 00:37
@Kassy píše:
Já si udělala idičák hned po maturitě, ale auto jsem samozřejmě neměla, takže jsem neřídila 6 let, než jsme si ho pořídili s manželem. Bála jsem se hrozně, neudržela jsem rovný směr, klepala jsem se strachy, neuměla jsem za jízdy rychle najít blinkr, stěrače… Pár kondičních jízd v autoškole rozhodně pomohlo aspoň na tu rovnou jízdu a na jakés takés zautomatizování ovládání auta. Ze začátku jsem pak jezdila jenom s manželem po boku, říkala jsem mu, co dělám nebo se chystám dělat a on mě případně opravoval nebo doplňoval, když jsem na něco zapomněla. Ale stejně trvalo víc než rok než jsem si začala sedat za volant beze strachu z řízení. Teď už zbyl jen strach, že někde zabloudím nebo že v cíli nebudu umět zaparkovat. :mrgreen: Takže každopádně doporučuju kondiční jízdy a pak ze začátku jezdit s jiným zkušeným řidičem, jestli máš takovou možnost. A jezdit co nejčastěji, strachu se opravdu zbavíš jedině praxí.A s tím plaváním - ani nevíš, jak tě chápu. Mám podobné trauma ze druhé třídy, kdy jsme chodili ve škole plavat. Bála jsem se tenkrát potápět a učitelka nevěděla nic lepšího, než mě to „naučit“ tak, že mě chytila zezadu za krk a podržela mi hlavu pod vodou :pocitac: Já myslela, že je to moje poslední hodinka, tu bezmoc si pamatuju dodnes. Když mě pustila, lapala jsem po dechu a klepala se strachy. Já to teda tenkrát doma řekla a máma si to došla s učitelkou vyřídit, ale to už bylo houby platné, dodneška se bojím potápět a skákat do vody, nesnáším pocit, že by se mi mohla dostat voda do nosu. Tam, kde se cítím dost bezpečně, pomalu hlavu potopím, ale jedině se zacpaným nosem. I ve sprše urputně zadržuju dech a pevně zavírám oči, když si oplachuju obličej. Manžel má ze mě vždycky srandu a říká, že už je to dávno a že to přece musím překonat, ale já myslím, že kdo nezažil ten pocit strachu o vlastní život a tu absolutní bezmoc, když je všude kolem tebe voda a tobě dochází dech, nemůže to pochopit.

Přesně tak, i ve sprše se bojím, že nebudu mít dech. Je to podmíněný reflex - mozek a podvědomí si pamatují, že jsem pod vodou málem zemřela. Proto hledám techniky, jak s tím pracovat, protože vůlí to neovlivním - možná hypnóza atd.,co myslíte? Máte někdo prodsím kontakt na kvalitního odborníka? Jsem pražanda. Těším se na další zkušenosti, třeba to pomůže i jiným ženským tady :*

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat