Má smysl zůstávat? Tato práce mi způsobuje zdravotní potíže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Máš se ráda? Tak odejdi, tyhle typy práce skutečně nejsou pro každého a už vůbec ne s depresí… Zdraví si nikdy nekoupíš, tak si ho zavčas začni vážit!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
zajímal by mě Váš názor, zda má v dané práci smysl zůstávat. V srpnu jsem nastoupila do nové práce, ve které se mi zpočátku velmi líbilo. Jenže práce bylo čím dál víc a nyní už nevím, kde mi hlava stojí. Nevím, jestli dokážu přesně popsat v čem je práce náročná - v podstatě se jedná o celodenní práci s lidmi, kdy neustále někdo volá, denně mám kolem stovky telefonátů od klientů (opravdu jsem to počítala) a do toho musím dělat svoji práci. Kolektiv je celkem dobrý a také práce je ve velmi pěkném prostředí. Peníze jsou na náš okres nadstandardní. Vedení je však šílené - snažila jsem si o tom promluvit, avšak výsledkem bylo, že mi bylo řečeno, že práci vždy vykonával jen jeden člověk, takže nějaká výpomoc nepřichází v úvahu a že si mám lépe organizovat svoji práci. Dalším velkým negativem je, že práci mám z domova daleko, končím o půl čtvrté a domů přijíždím až ve čtvrt na šest. Bohužel zatím nemám řidičák, který si právě dodělávám, takže jsem závislá na vlacích. To by se do budoucna mohlo zlepšit. Dojíždění mě velmi vyčerpává, ale to už je spíš můj problém, s tím jsem měla počítat. Nevím zda, je možné v takovém tempu dlouhodobě pracovat, okolí mě od toho odrazuje. V loňském roce jsem trpěla a stále se léčím se silnou depresí, kvůli které mi je doporučeno, pracovat v klidovém prostředí. Jenže kde takovou práci dnes hledat, mám pocit, že stres bude všude. Nevím, je mi 25 let, mám vystudovanou VŠ a toto je moje druhá pracovní zkušenost. Před čtrnácti dny jsem ráno dostala silnou úzkost a nedokázala jsem do práce odejít, při přestavě všech telefonátů se mi udělalo zle, od té doby jsem na neschopence a příští týden bych měla znovu nastoupit. Ačkoliv vím, že z naší práce hromadně kvůli podmínkám odchází i další zaměstnanci, stejně ve mně můj odchod vyvolává pocity vlastního selhání. Manžel mi radí odejít, bojí se o můj zdravotní stav. Děti zatím nemáme, takže peníze až tak řešit nemusíme. Od psychiatričky mi byl doporučen odchod, sama danou společnost zná a prý ví, jak to tam chodí, také mi doporučila lázně, kam bych na jednu stranu moc ráda jela. V průběhu uplynulých dní, kdy jsem byla doma jsem měla pocity, že se se do práce vrátím, ale čím více se to blíží tím víc úzko mi z toho je, na druhou stranu představa nezaměstnanosti, návštěv ÚP a dalšího hledání práce je také nic moc. Další možností je otěhotnět, s manželem jsme původně plánovali snažení se o miminko asi za rok. Ale nevím, zda je to dobré řešení. Má smysl zůstávat, mám to ten rok nějak vydržet a doufat, že se třeba něco změní, nebo mám odejít? Moc prosím o Vaše názory. Děkuji.
Pokud ti to doporučila i lékařka, vůbec bych neváhala, a ukončila to tam.Zdraví je přednější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Skončila bych. Vždyť můžeš marodit dokud nebudeš v pořádku a pak sama uvidíš. Jeď do těch lázní a dítě si pořid až se uzdravíš, ono s miminem to taky není vždycky sranda, člověk je utahaný, nevyspalý, hormony řádí, někdy je to nebezpečný koktejl tak se dej nejdřív do kupy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vsichni ti rikaji, ze mas odejit, tak si nehraj na hrdinku se svym stavem a proste na to kasli. Jdi treba nekam do kavarnicky nosit vklidu dortiky nebo jdi delat nekomu asistentku treba na pul uvazku nez se das dohromady. Mysli na sebe a na budoucnost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marodila bych dál, mezitím hledala něco jiného, hodila se do klidu, klidně jela do těch lázní. A o miminko bych se začala snažit, až budeš v pohodě. Já jsem normálně docela vyrovnaný člověk a těhotenství i mateřství se mnou docela zamávalo. Někdy jsem byla zralá na antidepresiva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj všem,
zajímal by mě Váš názor, zda má v dané práci smysl zůstávat. V srpnu jsem nastoupila do nové práce, ve které se mi zpočátku velmi líbilo. Jenže práce bylo čím dál víc a nyní už nevím, kde mi hlava stojí. Nevím, jestli dokážu přesně popsat v čem je práce náročná - v podstatě se jedná o celodenní práci s lidmi, kdy neustále někdo volá, denně mám kolem stovky telefonátů od klientů (opravdu jsem to počítala) a do toho musím dělat svoji práci. Kolektiv je celkem dobrý a také práce je ve velmi pěkném prostředí. Peníze jsou na náš okres nadstandardní. Vedení je však šílené - snažila jsem si o tom promluvit, avšak výsledkem bylo, že mi bylo řečeno, že práci vždy vykonával jen jeden člověk, takže nějaká výpomoc nepřichází v úvahu a že si mám lépe organizovat svoji práci. Dalším velkým negativem je, že práci mám z domova daleko, končím o půl čtvrté a domů přijíždím až ve čtvrt na šest. Bohužel zatím nemám řidičák, který si právě dodělávám, takže jsem závislá na vlacích. To by se do budoucna mohlo zlepšit. Dojíždění mě velmi vyčerpává, ale to už je spíš můj problém, s tím jsem měla počítat. Nevím zda, je možné v takovém tempu dlouhodobě pracovat, okolí mě od toho odrazuje. V loňském roce jsem trpěla a stále se léčím se silnou depresí, kvůli které mi je doporučeno, pracovat v klidovém prostředí. Jenže kde takovou práci dnes hledat, mám pocit, že stres bude všude. Nevím, je mi 25 let, mám vystudovanou VŠ a toto je moje druhá pracovní zkušenost. Před čtrnácti dny jsem ráno dostala silnou úzkost a nedokázala jsem do práce odejít, při přestavě všech telefonátů se mi udělalo zle, od té doby jsem na neschopence a příští týden bych měla znovu nastoupit. Ačkoliv vím, že z naší práce hromadně kvůli podmínkám odchází i další zaměstnanci, stejně ve mně můj odchod vyvolává pocity vlastního selhání. Manžel mi radí odejít, bojí se o můj zdravotní stav. Děti zatím nemáme, takže peníze až tak řešit nemusíme. Od psychiatričky mi byl doporučen odchod, sama danou společnost zná a prý ví, jak to tam chodí, také mi doporučila lázně, kam bych na jednu stranu moc ráda jela. V průběhu uplynulých dní, kdy jsem byla doma jsem měla pocity, že se se do práce vrátím, ale čím více se to blíží tím víc úzko mi z toho je, na druhou stranu představa nezaměstnanosti, návštěv ÚP a dalšího hledání práce je také nic moc. Další možností je otěhotnět, s manželem jsme původně plánovali snažení se o miminko asi za rok. Ale nevím, zda je to dobré řešení. Má smysl zůstávat, mám to ten rok nějak vydržet a doufat, že se třeba něco změní, nebo mám odejít? Moc prosím o Vaše názory. Děkuji.