Prostě nesnáším práci :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Máme to podobně
děkuju, upřímně jsem ráda, že nejsem sama.
- Citovat
- Upravit
Ja te chapu. A co zmenit obor, dodelat si nejakou skolu nebo aspon rekvalifikacni kurz?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@drewlet píše:
Máš nějaké koníčky,zájmy ?
nemám. Jsem v depresi z práci, takže na koníčky nemám vůbec náladu. Vlastně ani čas. Přijdu domu kolem 5, představa, že ještě někam jdu, tak z toho by mě švihlo.
Jako malá jsem byla hodně kreativní, furt jsem si kreslila, něco tvořila, teď vůbec. Všechno šlo do háje. Ani nejsem schopná dočíst celej časopis, prostě mi tam leží měsíc, protože prostě není nálada, chuť, ČAS ![]()
- Citovat
- Upravit
Já bych klidně brala peníze jen za to, ze jsem doma
kdyby clovek aspon nejaky konicky, ale me nikdy nic nebavilo.
Peníze za nic nedelani a cestovat ![]()
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Už nevím co se sebou a potřebuji si akutně postěžovat. Prostě nenávidím chození do práce. Už jsem vystřídala několik zaměstnání, pokaždé je to stejné. Nebaví mě lautr nic. Na práci mě nic nezajímá, nejsem kariéristka, je mi jedno co bude s firmou kde pracuji. Dřepím v kanclu a cítím, že vnitřně úplně umírám. Jsem už z toho na prášky. Všichni okolo mě jsou kariéristé, svoji práci prožívají, milují a já jen kroutím očima. Někdy mě přepadají fakt černé myšlenky za které se stydím, třeba že závidím bezdomovcům, že nemusí celý den pracovat a nemusí nic dělat. Ano, je to hrůza a opravdu se za to stydím, nechci se rouhat. Bude mi za chvíli 30, před sebou ještě desítky! let práce, nevím co budu dělat. Chtěla bych něco tvořit, dělat něco kreativního nebo podnikat, ale to jsou vše jen nereálné představy. Na to jsou potřeba velké peníze, které nemám. Snažím se najít aspon práci z domova, ale opět nereálné.
Tak jsem si ulevila a je mi líp. Prosím nechci slyšet jaká jsem neschopná kráva a podobně, prostě jsem si jen chtěla ulevit. Anonym-osobní a citlivé info.
Tak si pořiď chlapa a buď v domácnosti ![]()
Stejně je to zvláštní, jak jsou lidé různí. Já šílela na mateřské a těšila se do práce. Chodila alespoň na jeden den.
Z domova bych dělat mohla, ale nevyhovuje mi to. Nedokážu se soustředit, mám nutkání uklízet (což normálně nedělám) atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pajka89 píše:
Ja te chapu. A co zmenit obor, dodelat si nejakou skolu nebo aspon rekvalifikacni kurz?
chci změnit obor, ale jak vlastně? Na co ho mám změnit? Jo nápádů milion a zároveň žádný. Velký problém jsou opravdu peníze, bydlím sama, zbývají mi asi 3000 na vše. Takže na vyskakování to neni.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
nemám. Jsem v depresi z práci, takže na koníčky nemám vůbec náladu. Vlastně ani čas. Přijdu domu kolem 5, představa, že ještě někam jdu, tak z toho by mě švihlo.Jako malá jsem byla hodně kreativní, furt jsem si kreslila, něco tvořila, teď vůbec. Všechno šlo do háje. Ani nejsem schopná dočíst celej časopis, prostě mi tam leží měsíc, protože prostě není nálada, chuť, ČAS
Hele, to je blbý
Nechceš to zkusit překonat nějakou jednou činností, která by tě fakt nabíjela? Máš rodinu? Já taky nejsem z práce kdovíjak urvaná, ale je to prostě nutnost, tak se aspon snažím zpříjemnit si zbylý čas ![]()
Příspěvek upraven 18.10.18 v 10:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Já bych klidně brala peníze jen za to, ze jsem domakdyby clovek aspon nejaky konicky, ale me nikdy nic nebavilo.
Peníze za nic nedelani a cestovat
jo to bych přesně taky brala ![]()
- Citovat
- Upravit
@Paoloska píše:
Hele, to je blbýNechceš to zkusit překonat nějakou jednou činností, která by tě fakt nabíjela? Máš rodinu? Já taky nejsem z práce dovíjak urvaná, ale je to prostě nutnost, tak se aspon snažím zpříjemnit si zbylý čas
rodinu nemám, chlapa nemám. Kde bych vzala čas nebo náladu ještě chodit na rande,
V podstate přijdu domů a jen čekám až zase půjdu ráno do práce ![]()
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Už nevím co se sebou a potřebuji si akutně postěžovat. Prostě nenávidím chození do práce. Už jsem vystřídala několik zaměstnání, pokaždé je to stejné. Nebaví mě lautr nic. Na práci mě nic nezajímá, nejsem kariéristka, je mi jedno co bude s firmou kde pracuji. Dřepím v kanclu a cítím, že vnitřně úplně umírám. Jsem už z toho na prášky. Všichni okolo mě jsou kariéristé, svoji práci prožívají, milují a já jen kroutím očima. Někdy mě přepadají fakt černé myšlenky za které se stydím, třeba že závidím bezdomovcům, že nemusí celý den pracovat a nemusí nic dělat. Ano, je to hrůza a opravdu se za to stydím, nechci se rouhat. Bude mi za chvíli 30, před sebou ještě desítky! let práce, nevím co budu dělat. Chtěla bych něco tvořit, dělat něco kreativního nebo podnikat, ale to jsou vše jen nereálné představy. Na to jsou potřeba velké peníze, které nemám. Snažím se najít aspon práci z domova, ale opět nereálné.
Tak jsem si ulevila a je mi líp. Prosím nechci slyšet jaká jsem neschopná kráva a podobně, prostě jsem si jen chtěla ulevit. Anonym-osobní a citlivé info.
Mám to podobně..... chci dělat něco kreativního, tvořit nebo mít drobné podnikání. Ale narozdíl od tebe si myslím, že k tomu velké peníze nepotřebuješ a realné to je ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bábrdl píše:
Tak si pořiď chlapa a buď v domácnosti![]()
Stejně je to zvláštní, jak jsou lidé různí. Já šílela na mateřské a těšila se do práce. Chodila alespoň na jeden den.
Z domova bych dělat mohla, ale nevyhovuje mi to. Nedokážu se soustředit, mám nutkání uklízet (což normálně nedělám) atd.
nemám čas chodit na rande a už vůbec ne náladu
kéž bych mohla být doma. Noo každý sme nějaký, já zase nechápu, jak někdo může utíkat do práce
Co ti vadilo? Ta svoboda, možnost si dělat co chceš a kdy chceš?
- Citovat
- Upravit
Už nevím co se sebou a potřebuji si akutně postěžovat. Prostě nenávidím chození do práce. Už jsem vystřídala několik zaměstnání, pokaždé je to stejné. Nebaví mě lautr nic. Na práci mě nic nezajímá, nejsem kariéristka, je mi jedno co bude s firmou kde pracuji. Dřepím v kanclu a cítím, že vnitřně úplně umírám. Jsem už z toho na prášky. Všichni okolo mě jsou kariéristé, svoji práci prožívají, milují a já jen kroutím očima. Někdy mě přepadají fakt černé myšlenky za které se stydím, třeba že závidím bezdomovcům, že nemusí celý den pracovat a nemusí nic dělat. Ano, je to hrůza a opravdu se za to stydím, nechci se rouhat. Bude mi za chvíli 30, před sebou ještě desítky! let práce, nevím co budu dělat. Chtěla bych něco tvořit, dělat něco kreativního nebo podnikat, ale to jsou vše jen nereálné představy. Na to jsou potřeba velké peníze, které nemám. Snažím se najít aspon práci z domova, ale opět nereálné.
Tak jsem si ulevila a je mi líp. Prosím nechci slyšet jaká jsem neschopná kráva a podobně, prostě jsem si jen chtěla ulevit. Anonym-osobní a citlivé info.