Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Dnes se tady s anketami roztrhl pytel, tak jsem se rozhodla také jednu založit. Mají se vaše děti rády? Nemyslím mezi sebou, ale sebe samy. Mě to dosud nenapadlo se jich zeptat, ale dovedly mne na to ty články o zdravé sebelásce atd. Takže já o tom s dětmi nikdy nemluvila, tudíž nejsou „naočkované“ a obě mi na otázku „Máš rád sebe?“ Odpověděly, že ano (6 a 4 roky). Jak jsou na tom vaše děti? Nenapadlo vás se zeptat, nebo o té sebelásce doma běžně mluvíte?
A co vy samy? Máte se rády? Měly jste se rády i v pubertě? Já si na dětství bohužel nepamatuju - tedy na to jestli jsem měla ráda i sebe nebo neměla
, v pubertě jsem se nesnášela a pak si k sobě zase našla cestu, ale stálo mě to tedy hodně práce.
@Gina108 To teda nechápu, ten dotaz, každej se má přece rád. A když někdo náhodou nee, tak to okolí pozná, tak to už je psychiatrická diagnóza. I citliví, stydliví nejistí puberťáci se mají rádi. To je teď taková móda, téma, které plní béčkové články, takové to moooooc objevné - mějte se rádi. ![]()
Ahoooj ![]()
Tak jsem se jich zeptala a starší se má rád a prý moc a mladší mi odpověděla, že jooooo ![]()
U sebe to mám na houpačce. Někdy se na sebe dívám pozitivně a někdy bych se nejradši neviděla..
Dcera je v pubertě…no…nevím jestli se má ráda…doufám, že ano… ![]()
Já se ráda měla…i neměla…podle období. Beďary-tvrdá nenávist!!! Určité období cyklu se miluju…pak nesnáším sebe a hlavně okolí…
![]()
@Takyjedna píše:
@Gina108 To teda nechápu, ten dotaz, každej se má přece rád. A když někdo náhodou nee, tak to okolí pozná, tak to už je psychiatrická diagnóza. I citliví, stydliví nejistí puberťáci se mají rádi. To je teď taková móda, téma, které plní béčkové články, takové to moooooc objevné - mějte se rádi.
To je samozřejmě kravina ![]()
Jsou spousty lidí, co sami sebe nesnáší! A není na to psychiatrická diagnoza.
@Gina108 To jsme doma neprobírali, ale podle mne to nemám se rád přichází spíš až později - předpuberta?
Pro malé děti je to přirozené, respektive možná ani neví,´na co se dotyčný vlastně ptá.
Z mé práce jsem se ojediněle setkala s problémem v téhle oblasti okolo 9 let a pak až později.
No samozřejmě velmi zhusta u dospělých žen.
@jenny.fields píše:
To je samozřejmě kravina
Jsou spousty lidí, co sami sebe nesnáší! A není na to psychiatrická diagnoza.@Gina108 To jsme doma neprobírali, ale podle mne to nemám se rád přichází spíš až později - předpuberta?
Pro malé děti je to přirozené, respektive možná ani neví,´na co se dotyčný vlastně ptá.Z mé práce jsem se ojediněle setkala s problémem v téhle oblasti okolo 9 let a pak až později.
No samozřejmě velmi zhusta u dospělých žen.
přesně…mám velký zadek mamiiiíííí…??? Né, nemáš…Ale mám…nesnáším se!!! ![]()
@Takyjedna píše:
@Gina108 To teda nechápu, ten dotaz, každej se má přece rád. A když někdo náhodou nee, tak to okolí pozná, tak to už je psychiatrická diagnóza. I citliví, stydliví nejistí puberťáci se mají rádi. To je teď taková móda, téma, které plní béčkové články, takové to moooooc objevné - mějte se rádi.
Tak to jsi šťastný člověk, pokud to neznáš ani z okolí. Já se s tím setkávám u dospělých žen a dokonce i u mužů, ale tam se mi zdá, že je to méně časté. A to prosím nejsem psychiatr. Ti lidé samozřejmě mají problémy, ale ne takové, že by to byla diagnóza. Tak mne zajímalo, kdy to asi tak vzniká a jestli se tomu dá zabránít. ![]()
@jenny.fields myslíš, že dřív se ta nenávist k sobě může projevit u týraných dětí? To sem asi nikdo nenapíše, ale čistě teoreticky?
![]()
Týýý jo, to jsou otázky.
No, jdu se zeptat ![]()
Takže:
dcera 13-no, jasně že mám.
její kámoška 16: mám
dcera 4.5 - mám ráda všechny
![]()
@Gina108 To jo, mají problémy, ale když na to přijde, tak většinou (pokud to není psychodiagnóza), tak pud sebezáchovy pořád funguje. Lidi, co se nesnášejí tak, že se chtějí zničit, těch moc není. U těch ostatních to beru tak, že potřebují ujištění od ostatních. A to jako nesnášení sama sebe neberu.
@Gina108 píše:
@jenny.fields myslíš, že dřív se ta nenávist k sobě může projevit u týraných dětí? To sem asi nikdo nenapíše, ale čistě teoreticky?![]()
Já si myslím, že víc u těch bez dostatku lásky rodičů…bez „přijetí“ rodiny takové jaká jsi…když nenaplníš jejich představy…stačí málo. A pokud je dítě citlivější, je na problém zaděláno.
U malých dětí to podle mě není směrodatné - ty se mají automaticky rády, myslím, že nejsou zatíženi vědomím, že něco takového, jako „nenávist k sobě“ existuje. Ale třeba to začíná pak u toho, že támhle Anička má něco lepšího, než já. A puberta, no, to je kapitola sama pro sebe.
Mám vcelku chytré a schopné děti, ale taky jsou věci, které jim nejdou, nebo které se dají považovat za negativa/mínusy, ale snažím se je vychovávat v tom, že to, že jim něco nejde, neznamená, že jsou horší, než ostatní. Naopak, jediná směrodatná věc je překonávání sama sebe. Ale je to občas taky běh na dlouhou trať. Proto se zuby nehty bráním srovnávání jich mezi sebou. A to i u mých jednovaječných holek, ze začátku to bylo o nervy, ale teď už to beru za své. Mám doma šest originálů ![]()
Mají se rády. já s tím jako dítě měla problém. Nebyla to přímo nenávist k sobě, ale spíš pocity viny a takové to vědomí, že se mnou není něco zásadního v pořádku. V kostce moje máma vůči mě byla tvrdá a neměla dost bezpodmínečné lásky, takže jsem ji neměla ani já k sobě. V dětství se to projevoval skrz tělo kožními nemocemi apod. Pocit úplné pohody jsme zažila až v těhotenství a nedokázala jsem pochopit, že někdo to má tak pořád ![]()
Úvahy o sebvraždě, útěky z domu a problematické chování přišlo až v pubertě. Ale pamatuju si už z útlého dětství ty pocity nepatřičnosti jakože nejsem dost dobrá abych byla aspoň dobrá, hlavně pro svoji mámu, hodně jsem pak utíkala do fantazií.
Tak starší, šestiletej řekl hned, že jo… Mladší čtyřletej byl zmatenej, takže první reakce byla, že ne, že má rád jenom mě, že se se mnou rád mazlí…
Ale když jsem se zeptala ještě jednou, řekl, že jo… Tak nevim, co to vypovídá. Přitom zrovna mladší je mnohem větší extrovert a přijde mi víc sebevědomej, než starší prcek… ![]()
No a já sama sebe asi ráda mám…
Jako celek…