Mám dítě a jsem nešťastná

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.07.18 09:57
Mám dítě a jsem nešťastná

Omlouvám se za anonym, ale nechci, aby se to moje okolí dozvědělo…
S partnerem jsme oba chtěli děti, po krátkém snažení se zadařilo a před pár týdny se narodil malý. Ze začátku byl zlaté miminko, ale teď když je vzhůru tak pořád jen řve a já ho nedokážu nijak utišit. Je nakrmený, přebalený, čistý… A jen řve. Partner je zlatý, když je doma, pomáhá, jak může. Má z malýho upřímnou radost a já se snažím vypadat jako starostlivá matka. Jenže když je v práci, tak to na mě všechno padne a já si říkám, že tohle vlastně vůbec nechci. Nemůžu jít na záchod, nemůžu se najíst, nemůžu si ani vyčistit zuby, protože jakmile se mi malýho podaří třeba i po hodině trochu uklidnit a položím ho, zase řve. Už ani nevím, jak ho utišit, řve v postýlce, se mnou na posteli, v náručí. Netuším, co je špatně a to mě ubíjí snad nejvíc. Navíc nemám mlíko, takže je na UM a to mi k pocitu neschopnosti jen přispívá. Kdybych mohla vrátit čas, tak snad ani žádné dítě nechci…
Partnerovi se svěřit nemůžu, když vidím, jak mu při pohledu na malýho září oči, tak se cítím ještě hůř…

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Dojcanis
Závislačka 3670 příspěvků 30.07.18 10:03
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale nechci, aby se to moje okolí dozvědělo…
S partnerem jsme oba chtěli děti, po krátkém snažení se zadařilo a před pár týdny se narodil malý. Ze začátku byl zlaté miminko, ale teď když je vzhůru tak pořád jen řve a já ho nedokážu nijak utišit. Je nakrmený, přebalený, čistý… A jen řve. Partner je zlatý, když je doma, pomáhá, jak může. Má z malýho upřímnou radost a já se snažím vypadat jako starostlivá matka. Jenže když je v práci, tak to na mě všechno padne a já si říkám, že tohle vlastně vůbec nechci. Nemůžu jít na záchod, nemůžu se najíst, nemůžu si ani vyčistit zuby, protože jakmile se mi malýho podaří třeba i po hodině trochu uklidnit a položím ho, zase řve. Už ani nevím, jak ho utišit, řve v postýlce, se mnou na posteli, v náručí. Netuším, co je špatně a to mě ubíjí snad nejvíc. Navíc nemám mlíko, takže je na UM a to mi k pocitu neschopnosti jen přispívá. Kdybych mohla vrátit čas, tak snad ani žádné dítě nechci…
Partnerovi se svěřit nemůžu, když vidím, jak mu při pohledu na malýho září oči, tak se cítím ještě hůř…

Citila jsem se totožne.Je to sice smutné,ale je to tak.Až malej povyroste,uvidis,ze s nim bude i sranda.Ja jsem tohle obdobi mela do roku dcerky.Nemohla jsem vubec nic.Do toho se i 20× budila,i přesto ze byla najezena,preba­lena.Ted jsou maly tri roky a krasne si vyhraje i sama a tak nejak me nepotrebuje.Mam na sebe klid.Hlavu vzhuru princezno,pada ti korunka :kytka: :*

pogonakonci
Povídálka 31 příspěvků 30.07.18 10:04
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale nechci, aby se to moje okolí dozvědělo…
S partnerem jsme oba chtěli děti, po krátkém snažení se zadařilo a před pár týdny se narodil malý. Ze začátku byl zlaté miminko, ale teď když je vzhůru tak pořád jen řve a já ho nedokážu nijak utišit. Je nakrmený, přebalený, čistý… A jen řve. Partner je zlatý, když je doma, pomáhá, jak může. Má z malýho upřímnou radost a já se snažím vypadat jako starostlivá matka. Jenže když je v práci, tak to na mě všechno padne a já si říkám, že tohle vlastně vůbec nechci. Nemůžu jít na záchod, nemůžu se najíst, nemůžu si ani vyčistit zuby, protože jakmile se mi malýho podaří třeba i po hodině trochu uklidnit a položím ho, zase řve. Už ani nevím, jak ho utišit, řve v postýlce, se mnou na posteli, v náručí. Netuším, co je špatně a to mě ubíjí snad nejvíc. Navíc nemám mlíko, takže je na UM a to mi k pocitu neschopnosti jen přispívá. Kdybych mohla vrátit čas, tak snad ani žádné dítě nechci…
Partnerovi se svěřit nemůžu, když vidím, jak mu při pohledu na malýho září oči, tak se cítím ještě hůř…

Mame v rodine maminu, ktera to ma stejne. Strasne se na dite tesila a ted je smutna, nestastna, uzkostna. Mela ale uzkosti i pred tehotenstvim. Myslim, ze to dost souvisi. Nemela jste taky nejake problemy jeste pred? Nekdy v minulosti. Ja myslim, ze kdyz ma clovek silnou psychiku, tak mu to nedela tolik problem (starost o dite atd.). Mozna by to chteli nejakeho dobreho psychoterapeuta a pomoc od rodiny. Vice pohlidat aby jste si mohla odpocinout a udelat neco pro sebe.

pikola
Neúnavná pisatelka 19839 příspěvků 30.07.18 10:05

To je únavou a všechno kolem, většina matek si tohle prožije a má občas takovou myšlenku. Bude líp, uvidíš. Není to tvoje chyba ani toho dítěte, prostě mít dítě je namáhavá práce, není to snadné a je to snad nejnáročnější období v životě.

terien
Echt Kelišová 9505 příspěvků 30.07.18 10:06

První dobrá zpráva - bude líp ;) tohle miminkovsky období je na palici, taky mě to nebavilo. Kup si nosítko ať máš volný ruce a ta UM jsem já byla šťastná. Ještě se nervovat s kojením, to bych skončila v blázinci úplně.

Overlook
Kecalka 307 příspěvků 30.07.18 10:08

Neboj, bude to lepší. Moje dcera měla taky uřvaný šestinedělí, furt jsem musela chovat, jak usnula a já ji položila, tak byla za chvíli vzhůru. Je to taky moje první dítě, nevěděla jsem moc co s ní, furt jsem bulela a taky měla takový myšlenky jakože do čeho jsem se to uvrtala. Po šestinedělí už to s ní bylo lepší, teď bude mít 5 měsíců a je hodná. Musíš vydržet, navždy takhle řvát nebude.
Co zkusit šátek nebo nosítko, třeba se v tom uklidní a ty můžeš něco udělat. Nebo netrápí ho bříško? Co dudlík a pevně zavinout?

Bábrdl
Generální žvanilka 22302 příspěvků 30.07.18 10:08
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale nechci, aby se to moje okolí dozvědělo…
S partnerem jsme oba chtěli děti, po krátkém snažení se zadařilo a před pár týdny se narodil malý. Ze začátku byl zlaté miminko, ale teď když je vzhůru tak pořád jen řve a já ho nedokážu nijak utišit. Je nakrmený, přebalený, čistý… A jen řve. Partner je zlatý, když je doma, pomáhá, jak může. Má z malýho upřímnou radost a já se snažím vypadat jako starostlivá matka. Jenže když je v práci, tak to na mě všechno padne a já si říkám, že tohle vlastně vůbec nechci. Nemůžu jít na záchod, nemůžu se najíst, nemůžu si ani vyčistit zuby, protože jakmile se mi malýho podaří třeba i po hodině trochu uklidnit a položím ho, zase řve. Už ani nevím, jak ho utišit, řve v postýlce, se mnou na posteli, v náručí. Netuším, co je špatně a to mě ubíjí snad nejvíc. Navíc nemám mlíko, takže je na UM a to mi k pocitu neschopnosti jen přispívá. Kdybych mohla vrátit čas, tak snad ani žádné dítě nechci…
Partnerovi se svěřit nemůžu, když vidím, jak mu při pohledu na malýho září oči, tak se cítím ještě hůř…

Taky by ti při pohledu na malýho zářily oči, kdybys ho viděla pár hodin denně.

Je to voprc a nezbývá než to vydržet, jakmile začne být děíte trochu kontaktní parťák, tak se to zlepší. Mě mimina taky nebralo. Je to řvoucí housenka, z které se stane motýl.

anupati
Kelišová 6566 příspěvků 30.07.18 10:11

Pamatuju, ten řev, kdy ani člověk neví proč, nemůže ani dojít na vécko je ubíjející. U mě na sklidnění docela pomáhal koupací kyblík, ve vodě se uvolnila, prohřála střívka (teď v tropech to zní divně,no)…u nás to hodně souviselo s kolikou. Ozkoušela jsem několik směsí, ale jediné, co pomohlo, když jsem se prolívala fenyklem - ty nekojíš, tak bych zkusila přimíchat trochu čajíku do mléka. Cvičit s nožkama. Nevím, jak máte doma, ale i to vedro hrálo roli, si pamatuju. Zkoušej, hledej..a neklaď na sebe vysoké nároky. Že bys měla, že bys…že ostatní kočárkujou, pečou buchty a ty se sotva najíš…neřeš, dej si jako jediný cíl a úkol zvládnout den. Nekoukej moc do zadu a zároveň si uvědom, že je to fakt jen období, chvíle… Hodně štěstí.

Overlook
Kecalka 307 příspěvků 30.07.18 10:13

Jo a s kojením si nedělej vůbec hlavu, on se svět nezboří. Já taky nekojila, každej pokus o přisátí horor, prd jsem tam měla, trápení pro mě i pro dceru. Tak má prostě lahvičky a UM. Zrovna nekojení byla snad jediná věc, kvůli který jsem neřvala :roll:
Jako miminí období je na budku, mě to taky extra nebaví, i když je malá docela hodná a tyhle stavy mě už přešly.

blumen
Hvězda diskuse 45354 příspěvků 30.07.18 10:16

Šátek jsi zkusila? Vigantol davas - nekdy po nem boli bricho. Kdyz porad breci, neni se cemu divit, ze mas spatnou naladu. Bude lip.

Ijen
Ukecaná baba ;) 1337 příspěvků 30.07.18 10:17

Zkus nosit nebo pevne zavinout, nebo jestli mas moznost zmenit prostredi, ja s klukama vzdycky prchla na chatu. S nekojenim si nedelej vubec hlavu. Ja s tim vzdycky 6 tydnu bojovala a pak nasadila Bebu a byl klid. Na pocit selhani se vykasli, stejne tak na nejaka nesplnena ocekavani at uz od sebe nebo ostatnich. Mimino je zahul a obzvlast prvni. Nadseneho tatinka posli s kocarem a vyspi se. Kdykoliv dite usne hod nohy nahoru. Casem si to sedne uvidis.

pikola
Neúnavná pisatelka 19839 příspěvků 30.07.18 10:17

A co tě může trochu uklidnit že nekojíš, že kdyby jsi kojila tak to dítě neodložíš už vůbec a navíc to prvních pár týdnů dost bolí. Není nic špatného že je dítě na UM, spousta dětí to tak má a není to žádné selhání.
Drž se, bude opravdu líp. Musíš jen najít co na to dítě funguje, každý je originál.

Příspěvek upraven 30.07.18 v 10:19

ka2ka
Extra třída :D 13733 příspěvků 30.07.18 10:18

jen vydrž , ono to všechno přejde, myslím že většina ženský to takhle má, ono je to únavný a vyčerpávající, časem bude víc použitelný neboj

Nmdl
Ukecaná baba ;) 2024 příspěvků 30.07.18 10:26

Hele první pár měsíců jsem měla chuť zdrhnout někam do Ulánbátaru. Některá mimina prostě taková jsou, neustále pláčou, nebo je trápí koliky, pak zase zuby, prostě to tak je. Chce to čas. Hodně hořčíku a času. :D
Jakmile to dítě začne pochodovat a stane se z něj parťák, je to o něčem úplně jiném. Jasně, jsou tam pak jiné starosti, nebo třeba chuťovky ve stylu období vzdoru, ale věř, že i tak se to zvládá líp. Nebudeš tak vypsychlá, najdeš si rytmus, jak zkombinovat starost o dítě, o sebe i o domácnost, chce to jen trpělivost a nějak přečkat začátek. U mě se to třeba zlomilo až v roce dítěte, teprve tehdy mi začalo připadat, že se to dá zvládat. :)
A UM mu rozhodně neublíží. :D Ber to jako výhodu, když je na UM může ti ho občas někdo pohlídat, nebo mu může dávat večer jídlo i partner.

elena.78
Zasloužilá kecalka 834 příspěvků 30.07.18 10:28

Jako bys psala o mně. Mám 4 měsíčního, od začátku jsme také na UM, i když do 9 týdne jsem trošku kojila. Po narození byl hodňoučké miminko, asi po 14 dnech začal křičet jakmile jsem se vzdálila na metr od postýlky (také dost trpěl na koliky a prdíky), no byl uřvaný přesně jak ten Tvůj. Nechápala jsem to, byla jsem naprosto v pohodě, určitě ze mě nevyzařovala nervozita, věnovala jsem se mu maximálně. Asi to bylo i tím, že si začal uvědomovat svoji existenci. Utěšovala jsem se tím, že je to přechodný stav :) Dnes je to o poznání lepší, sice si zařve, ale po 5 minutách se zklidní. Vyžaduje si tím pozornost poté co se s ním přestanu mazlit. Nejvíc je protivnej před tím než usne. Když byl do těch dvou měsíců, hodně pomohlo ho napolohovat v postýlce na bok (pokud byl v zavinovačce, tak ho dát na bok i s tou zavinovačkou) založit ho polštářky, ihned usnul. Nad postýlkou má nebesa, tak mu přes ně hodím tmavé povlečení (tak aby tam měl přístup vzduchu), a určitě mu to protáhne dobu a kvalitu spánku, je po probuzení o poznání hodnější. Také na něj zabírá chování na tygříka, to si pěkně vrní :)

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek

Poslední články

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Opepřete Valentýn lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se... číst dále >

Články z Expres.cz

Kůži z těla mu přišili k obličeji! Z první plastické operace se vám zvedne žaludek

Tak jako každé odvětví medicíny se i plastická chirurgie vyvíjela dlouhá léta... číst dále >

Absurdistán jménem Most!: Tohle je reálný Luďan, zatím si vystačí bez dotací

Vidí tvůrci seriálu Most! do budoucnosti? Zdá se, že ano. V seriálem... číst dále >

Články z Ona Dnes

Vyprošťováky, které vás po divoké noci nakopnou do nového roku

Silvestrovská noc bude možná dlouhá a zábavná, ale první novoroční ráno může... číst dále >

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >