Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám postižené dítě, vy také?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.5.17 19:51
Milá Zuzko, poslouchejte svůj vnitřní hlas a dejte svému dítěti lásku a péči, kterou potřebuje. I když Vojtíšek nevidí a neslyší, pořád je to vnímající lidská bytost, a věřte mi, že svým citem pozná, že ho máma někam „odložila“. V ústavu by to zřejmě velmi rychle vzdal…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.17 20:04
Anonym kvůli rodině… také se nám v rodině narodilo dítko, které na tom bylo hodně špatně - prognóza těžké mentální zaostalosti, že nebude chodit, nebude se o sebe umět postarat… malá tedy alespoň viděla a slyšela. Rodiče jí dali do ústavu, protože by péči o ní nezvládli, ale co nejvíce za ní docházeli, pořád to byli její rodiče. Holčička na tom začínala být čím dál líp, až si ji začali brát domů na víkendy i déle a dnes ji už mají jen v péči oni, malá půjde do školy. Samozřejmě pořád není úplně 100% zdravá, ale i tak ji milujou.
Takže cesta je si ho brát třeba jen na víkendy, to se dá určitě zvládnout i s druhým.
- Citovat
- Upravit
9.5.17 20:04
@ZuzkaFab hrozně těžká situace, na kterou neexistuje bezbolestné řešení. Na jednu stranu, ať je jakkoli postižené, je to tvoje (vaše) dítě. Na druhou - prognóza mizerná a péče o něj značně vysilující, zvlášť jak bude vyrůstat. Opravdu nevím 
Pro mě by asi byla meta dítě, které by bylo agresivní, nezvladatelné - např. těžká forma autismu. Takový život je fakt o ničem, na zblbnutí a jde o neustálý boj o život. Dítě, které je ležící, ale nikomu neškodí, bych asi opustit nedokázala. Minimáně bych to zkusila, jak péči budeme zvládat. Navíc v tom nebudete úplně sami - nějakou finanční výpomoc vám stát poskytne, nevím, jak občasnou pečovatelku? Tu byste si zřejmě museli zaplatit.
Nevíš, kolik společného času vám osud vyměří..Aby ti to jednou nebylo líto, že jsi ho nenapnila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.17 20:07
Nejaky denni stacionar? Existuje neco takoveho? V horsim pripade ustavni pece ve vsedni dny a na vikendy by jste ho meli doma? Vsadim se, ze nejvic tu budou machrovat ti, kteri si neco takoveho neumi vubec predstavit a v zivote to nezazili.
Ja osobne bych tohle nedala. Sama mam, pro vetsinu lidi asi hodne, postizene dite o ktere se staram celodenne, ale neni to neslysici a nechodici lezak. Vraci mi to mazlenim usmevem, pohlazenim, kdyby tam tahle zpetna vazba nebyla, nezvladla bych to. I tak je to sileny zahul, ale tohle bych nedala. Udelej co citis a nenech se do niceho natlacit. Urcite malemu prospeje vic, byt obcas s usmevavou mamou, nez 24 hodin s troskou. A ver, ze pokud na to budes sama, tak staci par mesicu a budes uplne vyhorela. Takze se ptej, mate nekoho, kdo vam pohlida? Kdo vas v tom vsem dokaze zastoupit? Ver, ze v takovemhle pripade, clovek vyhori strasne rychle a pak to muze skoncit spatne i po fyzicke strance.
Pokud budes mit nejake otazky, klidne ti napisi SZ, ale tady uz to vic rozebirat nechci.
Z osobnich duvodu anonym
- Citovat
- Upravit
9.5.17 20:09
Citim z tebe, ze chces pouze dite zdrave. Že o postizene nestojis jen nevis, jak to eticky vyresit abys nevypadala pred rodinou spatne. Ja mit takove dite, jsem si jista, ze bych se ho nevzdala a asi bych po roce nechtela dite dalsi. Myslela bych na to nemocne, jak se beze me ma, zda k nemu nejsou cizí zlí, zda me podvedome nejak nepotrebuje. Myslim, ze i tamto nemocne dite vnima matku. Vzala bych ho tedy domu a ikdyz prognoza neni dobra, dala bych mu vse, co potrebuje, hlavne mu dala domov.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.17 20:10
Píši anonymně, omlouvam se.
Jak psal anonym přede mnou, ja bych si ho domů nevzala, je to jen tvé rozhodnuti! A ať se rozhodnes jakkoliv, tvé rozhodnutí bude správné! A nikdo nemá právo tě soudit!!! A řeči o tom, že potřebuje tvou lásku, nenech se psychicky vydírat, ne každé takhle nemocné dítě, je schopné citu. Ja si vždy říkám, proč mít oba zkažený život? A ano, ty by si byla otrok, prostě to tak je a ač ho milujes, jeho smrt by si brala jako osvobození. V ústavu ho můžeš navštěvovat, občas si ho vzit třeba na vikend, proč ne 
,ja bych se snažila o miminko a Vojtiska nosila v srdci, opravdu byy to ani pro to nové dítě nebylo vůbec jednoduché a ani jednomu by si podle mě nezvladla dat to co by potrebovali, za predpokladu, ze by si je mela oba. To postižení je velike a jelikož není absolutně žádná vidina lepších zítřků, mela bych jasno. Držím ti palce, ať tuhle složitou životní situaci zvladnes a jsi brzy šťastná! Když nebudeš šťastná ty, nebude šťastné dítě..hodně sil 
- Citovat
- Upravit
9.5.17 20:12
Je těžké radit v něčem, v čem nejsem 
Ale nějak vnitřně mám pocit, že je to pro mě osobně velký hřích opustit takové dítě. Ale jsem ovlivněná, tím, že nevím, co přesně to obnáší až do detailu. Ale to vlastně možná nevíš ani ty, nejsi s ním 24 hodin denně. Psala jsi, že už tu dávno neměl být…pokud je prognoza taková, nechtěla bych, aby umřel někde v cizotě…vyčítala bych si to. Mám narozenou dceru v 33tt a jsem neskutečně vděčná, že neměla žádné vážné komplikace. Můj strach, který mě provázel konec těhotenství byl strašnej, měla jsem udržované těhotenství od 29tt. Pořád bylo vše pro doktory dobré a pak se to zvrtlo, odtékala mi 14 plodovka a nikdo to nepoznal, i když jsem jim to neustále říkala. Měla jsem panický strach a po tom všem si nějak neumím představit, jim tam potom tu mojí malou panenku nechat. 
Ne nedala bych jí, prostě bych to zkusila, aspoň zkusila. A teď jsem četla v Mladé Frontě Dnes z minulého čtvrtka, o reportérce sportovních novin Darině Vymětalíkové…že se jí stala podobná komplikace jako vám, prognóza šílená. Krvácení do mozku, hydrocefalus a dalších 12 diagnoz…původně byl slepý…a stal se zázrak, chodí do školy, je velmi inteligentní a chodí a vidí a slyší. Nevzdávala bych to. Přečti si ten článek, jestli máš možnost. je to velmi zajímavé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.17 20:16
Zkus se spojit s nejakou organizaci, ktera zdruzuje zdravotne postizene deti a promluv si s nimi. Dneska je moznosti tolik a normalni smrtelnik o nich nema tuseni-mam kolegyni v praci, ktera ma 2 deti, prvni z nich je tezce postizene, lezak, mentalne na urovni miminka…Kolegyne chodi do prace na zkraceny uvazek od matersky, dite chodi od miminka do ruznych specialnich dennich zarizeni. Jesle, skolka, skola, ted uz je dite 18-ti lete a je v dennim stacionari. Postupne se peci o nej naucili prarodice, par kamaradu. Je neskutecne, jaky vztah ma postizene dite se sourozencem a rodici. Prestoze doktori tvrdi, ze nic nevnima, tak je videt, ze ma radost, kdyz prijde sourozenec domu. Miluje navstevy, miluje svou rodinu, prestoze doktori tvrdi, ze je to blbost, ale je to opravdu poznat, kazdeho to dostane, kdyz to vidi.
Moje kolegyne rika, ze to ma nejaky duvod, proc se ditko narodilo zrovna jim s takovym handicapem a ze to z ni udelalo lepsiho cloveka, proziva zivot uplne jinak a je to ten nejvetsi optimista a pohodar, jakyho znam. Osobne bych se zamyslela tak nejak hloubs, ne jen spolecensky-jsko mit dalsi dite a nutne zdravy, protoze se to vyzaduje a pomuze mi to zapomenout a vyrovnat se…nejsem verici, ale podle me, clovek musi prijmout svuj zivot a nest svoje brime, aby docilil smireni. A i kdyz das dite do ustavu, tak tim nic nevyresis, to brime tady bude a dokud to neprijmes a nesmiris se s tim, klid mit nebudes. Byl vam vymereny nejaky cas, zivot vam prinesl Vojtiska, je to dar, je to ukol a nevymazes to ustavem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.17 20:18
Můj obdiv všem, kteří se o takové dítě 100% starají a postarají, a žijí alespoň trochu normální život. Chápu i vnitřní dilema, ale kdo v této situaci není těžko může soudit. Žádný normální člověk neodsoudí rodiče v takovéto situaci, za to, že dají dítě do ústavní péče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.17 20:20
Tohle je noční můra každého rodiče - postižené dítě. Dala bych na city, protože určitě ne každý je stavěný na to obětovat takto postiženému dítěti prakticky celý život. Ústavy jsou už dneska pěkné - dojeď se tam podívat, budeš moudřejší. I tak tam asi umře dřív než doma. Zda je schopný cítit mámu, těžko říct. Podle toho, kolik si s ním trávila času v nemocnici, ti ale lhostejný určitě není. Snad jde ho v ústavu nějak často navštěvovat. A klobouk dolů, že jsi zvládla pracovat - já bych se asi složila. Nebo mu dej prostě šanci doma a když to nebudeš zvládat, odejít může vždycky. A ty budeš mít čisté svědomí, že jsi udělala, co jsi mohla. Já za sebe nevím, jestli bych se dokázala dívat, jak se trápí. Na druhou stranu bych ho asi pudově chránila, věděla bych, že to co já, mu nikdo jiný nedá. Jsi silná, že uvažuješ o dalších dětech a vidíš, že život jde dál. Pro mě by asi na dlouhou dobu skončil. Ať se rozhodneš jakkoli, máš mou úctu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.17 20:29
Rodine rict, ze dite zemrelo 
to je fakt strasne, to by ses za nej a za sebe tak stydela, ze bys ho radeji prohlasila za mrtveho? To je strasne.
Jinak, taky mi prijde, ze se ti postizene dite nehodi do zivota, ale prece jen jeste vahas, pokud je Vojtisek takovy bojovnik, tak to urcite delal i kvuli vam, chce byt se svymi rodici a vy byste ho soupli do ustavu a vesele vychovavali zdrave deti.
Pracovala jsem v ustavu, byla jsem i v kojeneckem a musim rict, ze tam opravdu nikdo neni stastny, bez lasky a pece tech, kteri tu pro ne meli byt…
Mimochodem: kazde miminko, dite potrebuje peci 24 hodin denne a 15 kilo neni takova vaha, co kdyby nekdy potrebovali tvi rodice pomoct? Manzel? Taky bys je soupla do ustavu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sintacel
9.5.17 20:43
@Anonymní píše:
@ZuzkaFab musím psát anonymně, je to pro mě citlivé, ale chápu tě, já bych takové dítě taky nechtěla, jsem o tom přesvědčená že kdyby se mi narodilo postižené dítě, tak se ho vzdám a příbuzným řeknu, že zemřelo… protože, já opravdu nejsem stavěná na to, být matkou postiženého dítěte, příčí se mi to, nejsem empatická a možná je to i tím že v rodině máme postižené dítě a je mi špatně být jen v jeho blízkosti…
já si pořád říkám, že to prostě nemůžu udělat svým zdravým dětem, to, že jim přivedu domů postižené dítě, možná to i pro tebe vnitřně bude trochu útěcha?
To, že „zdravým“ sourozencům přivedete domů „postižené“ dítě je největší blaho a přínos do jejich života - já měla ležící sestru, 22 s námi žila krásný život a já jsem mým rodičům vděčná, že nenaletěli „doktorům“ a do ústavu ji nedali.
- Citovat
- Upravit
9.5.17 20:46
Já bych ze sebe zvracela, kdyby jsem svoje nemocné dítě strčila do ústavu a doma se ňuchala se zdravým. A bylo by mi jedno jestli dítě vnímá nebo ne, jednou je to moje krev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.17 20:47
@Rive z lidi jako jsi ty, je mi spatne. Promin, ale musela jsem to napsat. Je vas tu samozrejme vic. Precti si po sobe, ty blaboly, bud tak hodna.
Opravdu, kdo tohle nezazil 24 hodin doma neustale( ne jako placene povolani!! Kdy prijde domu a muze hodit nohy na stul!!! a narok na dovolenou je samozrejmy!), tak by mel radsi mlcet, nez psat takovehle citove manipulace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
