Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám postižené dítě, vy také?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.9.15 13:17
Moc mě mrzí, co Vás potkalo. Vím, že Tě to asi moc neuklidní, ale většinou lidi cizí neštěstí moc dlouho nezajímá. Samozřejmě že si všichni poví, že máte nemocné dítě. V tu chvíli, jak se to dozví se nad tím pozastaví, do týdne až měsíce se to přežene a pak už to budou brát jako fakt. Po měsíci už se Vámi zabývat nebudou, to už bude zase na mušce někdo jiný s něčím jiným.
Přeji hodně sil a drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.15 13:17
řekni nechci se o tom bavit. Klidně několikrát za sebou.
Hodně štěstí a sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.15 13:17
I kdyz nejsem zastancem " psycholog na kazdou situaci " tak ve tvem pripade bych sla. Popovidat si nechat si poradit jak bojovat sama se sebou a se svymi pocity. Lidi si o tom urcite reknou, ale myslim ze takove nestesti bude vyvolavat spis soucit. Jinak preju hodne stesti, aby se vase situace zlepsila musi to byt strasne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.15 13:28
Holky, díky za reakce.
Ono to, co se stalo prostě beru jako realitu, nehroutím se z toho a neberu to jako strašné neštěstí. Prostě je to součást života a je to tak. Mám ještě další dítě a tak musím fungovat normálně 
Také si myslím, že lidi pochopí, že se nemají ptát opakovaně, a že je to pak už moc zajímat nebude. Ale je to těžký, no:( Chodit pak s pocitem, že si na vás někdo ukazuje a baví se o vás za vašimi zády a říká, jaký jste chudáci, co vás to potkalo…jestli chápete.
S psycholožkou jsem mluvila v nemocnici párkrát, ale je fakt že to je také ještě možnost, kterou bych opět mohla využít.
- Citovat
- Upravit
6.9.15 13:31
Lidé nemusí být nutně zlí a bažit po drbech. To, co vás potkalo, je velmi smutné a je mi to líto. Jestli chceš předejít vytváření nepravdivých příběhů, nauč se o tom, co Vás potkalo, mluvit. Věř mi, že takových příběhů je dost na to, aby nebyly šokující a aby se jím cizí lidé ve tvém okolí zabývali déle, než v tu chvíli, kdy se o něm dozví. Návštěvu psychologa bych také doporučila, potřebuješ se vypořádat se svým trápením hlavně ty sama. Ve chvíli, kdy se ti podaří ho přijmout, nebude tě trápit, co si myslí lidé kolem tebe. Možná zjistíš, že cesta, která ti byla určen, má nějaký smysl. Přeji ti mnoho sil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.15 13:36
@hanka.br. píše:
Lidé nemusí být nutně zlí a bažit po drbech. To, co vás potkalo, je velmi smutné a je mi to líto. Jestli chceš předejít vytváření nepravdivých příběhů, nauč se o tom, co Vás potkalo, mluvit. Věř mi, že takových příběhů je dost na to, aby nebyly šokující a aby se jím cizí lidé ve tvém okolí zabývali déle, než v tu chvíli, kdy se o něm dozví. Návštěvu psychologa bych také doporučila, potřebuješ se vypořádat se svým trápením hlavně ty sama. Ve chvíli, kdy se ti podaří ho přijmout, nebude tě trápit, co si myslí lidé kolem tebe. Možná zjistíš, že cesta, která ti byla určen, má nějaký smysl. Přeji ti mnoho sil…
Děkuji 
- Citovat
- Upravit
6.9.15 14:07
Taky bych si ve stručnosti připravila pár vět o tom, co vás potkalo, zvědavost je lidská vlastnost a opravdu je lepší říct něco, než se stranit… ono se to nezdá, a le i pro okolí někoho, koho tohle potkalo je to těžké, nevědí, jak se chovat, o čem mluvit atd… za mě je lepší to netabuizovat a nestranit se… přeju strašně moc síly!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.15 15:21
…to co se vam stalo beres jako realitu a dle tvych slov se z toho nehroutis…a paradoxne se „hroutis“ z toho, ze si na vas lide budou ukazovat a „resit“ vas…pro mne velmi ojedinely postoj a pripada mi, ze kdyz se umis takhle nadherne povznest nad tim, co vase dite, potazmo vas postihlo, resit okoli a jejich reakce?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.15 15:39
Děkuji za reakce. Každopádně bych ještě opravdu ocenila reakce tech, kteří byli ve stejné životní situaci.
Určitě jsem teď v jiném stavu než když se to stalo. Nepreboli to nikdy, probrecenych noci a nějen noci bylo strašně moc, ale člověk se musí i v takové situaci sebrat a posunout se dal.
- Citovat
- Upravit
6.9.15 15:46
Ahoj, ja mam postizeneho 16 mesicniho chlapecka, ma vzacny geneticky syndrom. Zjisteno kratce po narozeni. Lezacek to neni, ale uz ted je dost opozdenejsi oproti jinym detem, ma radu zdravotnich problemu. Uprimne, ze zacatku jsem nebyla schopna o tom s okolim mluvit, vedela to jen rodina, pak jsem to rekla nejblizsim znamym, pak nejblizsim kamaradkam a postupne se to rozneslo dal. Ale kde komu na potkani to nerikam a asi to nevi i par lidi, co bydli kolem nas. Ackoliv se taky nehroutim, mam jeste dve starsi zdrave deti, ale silu to vykladat lidem stale moc nenam…Nicmene se s tim netajim, pokud se nekdo zepta nebo pokud uz to nekdo vi, i kdyz to nema ode me. O synove postizeni jsem psala i na svem profilu na FB, tak nejak psat a sdelit to takto okoli bylo pro me snazsi. Ale odhodlala jsem se k tomu az kolem jeho roce veku.
Psat o nem me pomaha impsychicky. Drz se! A pokud chces, je tady uzavrena skupina Ne uplne zdrave deti, muzes se pridat k nam! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.15 18:07
Máme nemocnou dceru. Taky jsme začínali se zdravým miminkem. Existuje bazální stimulace, podpůrné masáže… Se to nezdá, ale není to jenom o vojtění. A mozek je neobyčejný orgán, který občas dokáže neuvěřitelné věci. Plus i běžná manipulace s miminkem, zdravým nebo nemocným, je pro ně velké cvičení.
Okolí jsem moc neřešila. Nejsem jediná s postiženým mrnětem v tomhle vesmíru. A na drby jsou zajímavější věci 
Za pár týdnů ti bude hrozit větší společenská degradace kvůli oblečení, než že máš mimčo v nemocnici nebo jezdí v kočárku se spoutou hadiček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.15 18:09
Je mě to líto , normálně bych to řekla jak to je 
, já taky každýmu neříkam co má syn za postižení. Pokud je někdo chytrý jak mam vychovávat tak řeknu že to neni že by byl nevychovaný 
ale jinak to s nikym extra neřešim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.15 19:39
Diky moc za vaše názory. Ono se to nezdá, ale i pocit ze v tom člověk není sám, hodně pomůže.
Asi mám víceméně podobné myšlenky jako vy ostatní, tak snad se s tím popereme. Držte nám palce 
A já je držím vám ostatním, kteří se s podobným způsobem života musí poprat taky 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.15 09:28
Dobrý den, chtěla jsem se někoho zeptat…dceři je 7 let a od školky měla nějaké tiky, ale byly to takové drobnůstky a trvaly třeba 14 dní, pak byl zas měsíc klid a pak zas. Vždy to bylo jednodruhové. Ale poslední půlrok je to už i o tom, že tiky dělá pusou, oči ale hlavně jsou v celém těle, různě se kroutí, břichem hýbá, když se ji zeptám, proč to dělá, řekne, že se ji uleví, když to udělá. Má to třeba 14 dní, pak týden pauza, že dělá jen něco pusou nebo při čtení konce věty vydá jakýsi zvuk nebo u televize funí. Když ty tiky jsou svalové, tak mi třeba dcera řekne, že ji bolí z toho břicho, ale že to nejde přestat…Dávala jsem hořčík, bkomplex, rybí tuk…Dnes jsem byla u dětské dr, ta mi napsala žádanku na psych. dět. ambulanci, ale jdeme až v lednu.Byli jste tam někdo s tímto problémem??Dávají se hned oblbováky, jak jsem kdesi četla???Děkuji moc za odpověď. PROSÍM!!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
