Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Taky si nemyslím, že by to bylo o rozmazlení, podle mě je to povahou… U nás většinou tohle naštěstí problém není (spíš řeším to, aby mi malej nezdrhal
, přece jen nejsem už úplně ve formě a to honění ho už mě docela zmáhá
), ale občas má dny, kdy se ode mě nehne na krok, ať ho chci komukoliv dát, tak řve a řve a řve… To nechce ani k tátovi, prostě nikam, jen pořád ke mně a nosit a nosit…
tak nosím
Naštěstí to je většinou jen přechodný a spíš když je málo vyspanej nebo tak.
Ale když vzpomínám, tak jsme taky měli období, kdy na záchod jsem si došla jedině s ním na klíně
Teď zas na záchodě nejsem v klidu, protože mě tam zavře a jde si po svejch a já jsem pak nervní, co kde vymejšlí ![]()
Já taky myslím, že je to období…U nás začlo už teď, přesně jak říkáš, nemůžu ani na záchod.Jakmile se za mnou zavřou dveře, začne hysterák.Včera jsem to dokonce řešila tak, že jsem ho připoutala do sporťáku na chodbě a nechala si otevřené dveře…
Když ho někdo hlídá, nesmí vidět, jak odcházím.Jinak se může zbláznit.Dneska se s ním koupal tatínek a malej celou dobu visel na okraji vany a zíral na dveře, kdy se vrátím…Jediný rozdíl je, že mou pozornost při hře nevyžaduje, takže si v klidu umeju nádobí, zatímco on si hraje (ale přesto mě co 5 vteřin kontroluje, co kdybych se náhodou vzdálila, že)
No, snad to nebude trvat věčně, néé? ![]()
xangel87 píše:
Já taky myslím, že je to období…U nás začlo už teď, přesně jak říkáš, nemůžu ani na záchod.Jakmile se za mnou zavřou dveře, začne hysterák.Včera jsem to dokonce řešila tak, že jsem ho připoutala do sporťáku na chodbě a nechala si otevřené dveře…Když ho někdo hlídá, nesmí vidět, jak odcházím.Jinak se může zbláznit.Dneska se s ním koupal tatínek a malej celou dobu visel na okraji vany a zíral na dveře, kdy se vrátím…Jediný rozdíl je, že mou pozornost při hře nevyžaduje, takže si v klidu umeju nádobí, zatímco on si hraje (ale přesto mě co 5 vteřin kontroluje, co kdybych se náhodou vzdálila, že)
No, snad to nebude trvat věčně, néé?
Tak s tím odcházením to máme stejně do teď
(to není moc klidňující, že? ). Když odejde on s někým nebo nevidí, že odcházím, je to v pohodě, neřeší to a ani si na mě nevzpomene
prostě si hraje s tím, kdo ho hlídá. Problém nastává ve chvíli, kdy jdu pryč a on to vidí, to je pak řev… Ale tohle dělá i u manžela, ten se taky musí nenápadně vyplížit, když někam musí a malej je vzhůru… Nevím, čím to je…
A to venku je fakt docela nezávislák, když je mu někdo sympatckej, dá mu ruku a je schopnej s ním odejít úplně pryč, i když ho nezná…
Ale to loučení je prostě problém furt… Snad to časem pochopí
![]()
kate02 píše:xangel87 píše:Tak s tím odcházením to máme stejně do teď
Já taky myslím, že je to období…U nás začlo už teď, přesně jak říkáš, nemůžu ani na záchod.Jakmile se za mnou zavřou dveře, začne hysterák.Včera jsem to dokonce řešila tak, že jsem ho připoutala do sporťáku na chodbě a nechala si otevřené dveře…Když ho někdo hlídá, nesmí vidět, jak odcházím.Jinak se může zbláznit.Dneska se s ním koupal tatínek a malej celou dobu visel na okraji vany a zíral na dveře, kdy se vrátím…Jediný rozdíl je, že mou pozornost při hře nevyžaduje, takže si v klidu umeju nádobí, zatímco on si hraje (ale přesto mě co 5 vteřin kontroluje, co kdybych se náhodou vzdálila, že)
No, snad to nebude trvat věčně, néé?(to není moc klidňující, že? ). Když odejde on s někým nebo nevidí, že odcházím, je to v pohodě, neřeší to a ani si na mě nevzpomene
prostě si hraje s tím, kdo ho hlídá. Problém nastává ve chvíli, kdy jdu pryč a on to vidí, to je pak řev… Ale tohle dělá i u manžela, ten se taky musí nenápadně vyplížit, když někam musí a malej je vzhůru… Nevím, čím to je…
![]()
A to venku je fakt docela nezávislák, když je mu někdo sympatckej, dá mu ruku a je schopnej s ním odejít úplně pryč, i když ho nezná…
Ale to loučení je prostě problém furt… Snad to časem pochopí
![]()
Tak zrovna tohle se jakžtakž zvládnout dá, vždycky hlídající nakážu, ať Domíse zabaví a nenápadně se vyplížím
Tak to holt budu takhle praktikovat ještě rok ![]()
Tak malý je 5 měsíců a máme to doma úplně stejné
. Vydrží jen u manžela, ostatní absolutně ignoruje a jakmile si jí vezmou jen na ruku, přichází šílenej řev a 10 minutový uklidňování. Dokonce na ní někdy nemůžou ani promluvit nebo se jen naklonit nad kočárek
. Já jen doufám, že je to dočasná zaležitost a v budoucnu to bude lepší
.
xangel87 píše:kate02 píše:Tak zrovna tohle se jakžtakž zvládnout dá, vždycky hlídající nakážu, ať Domíse zabaví a nenápadně se vyplížímxangel87 píše:Tak s tím odcházením to máme stejně do teď
Já taky myslím, že je to období…U nás začlo už teď, přesně jak říkáš, nemůžu ani na záchod.Jakmile se za mnou zavřou dveře, začne hysterák.Včera jsem to dokonce řešila tak, že jsem ho připoutala do sporťáku na chodbě a nechala si otevřené dveře…Když ho někdo hlídá, nesmí vidět, jak odcházím.Jinak se může zbláznit.Dneska se s ním koupal tatínek a malej celou dobu visel na okraji vany a zíral na dveře, kdy se vrátím…Jediný rozdíl je, že mou pozornost při hře nevyžaduje, takže si v klidu umeju nádobí, zatímco on si hraje (ale přesto mě co 5 vteřin kontroluje, co kdybych se náhodou vzdálila, že)
No, snad to nebude trvat věčně, néé?(to není moc klidňující, že? ). Když odejde on s někým nebo nevidí, že odcházím, je to v pohodě, neřeší to a ani si na mě nevzpomene
prostě si hraje s tím, kdo ho hlídá. Problém nastává ve chvíli, kdy jdu pryč a on to vidí, to je pak řev… Ale tohle dělá i u manžela, ten se taky musí nenápadně vyplížit, když někam musí a malej je vzhůru… Nevím, čím to je…
![]()
A to venku je fakt docela nezávislák, když je mu někdo sympatckej, dá mu ruku a je schopnej s ním odejít úplně pryč, i když ho nezná…
Ale to loučení je prostě problém furt… Snad to časem pochopí
![]()
Tak to holt budu takhle praktikovat ještě rok
Náš malej žere kreslený pohádky (Shrek, Toystory, Madagascar,… ), takže když potřebujem já nebo manžel odejít, pustíme mu to a nenápadně se vytrácíme
![]()
Jó milé maminky, užívejme si, dokud ty děti o nás ještě mají ten zájem. Až budou za chvíli v pubertě děsní nezávisláci, bude se nám stýskat po té jejich závislosti na nás ![]()
Tak já se přidám, já si taky myslím že je to povahou.První syn byl přesně jako zaklad. diskuze,druhá holčička byla od mala naprosto jiná, hodnější, zabaví se sama- od miminka.Co se týče hlídání-aby jsme se bez syna někam dostali- museli jsme nenápadně znizet- pak to bylo dobrý, když nás viděl tak to nešlo- dokonce nám 2 krát tchýně volala na večeři at přijedeme, moje mamka to řešila tak že ho prostě uchovala.Od 3 let je vpohodě a dcerce je to naprosto šumák už od narození až doted!Prostě každý je originál, tak jsem zvědavá jak senám to vyvrbí do třetice ![]()
Ahoj, já momentálně řeším úplně to samé. to že je závisláček nám bylo jasné už tak od 4měsíců, ale postupem častu se to projevuje víc. některé dny je úplně zlatý, jindy je to děs. všimla jsem si, že je to také přímo úměrné jeho náladě. když mu rostly zuby (vždycky mu to lezlo po 3-4zubech naráz), tak jsem byla úplně psychicky na dně.
během posledních 14dní se nám prošťouchal poslední špičák, tak jsem doufala v nějaké zlepšení, ale bohužel jsme byli minulý týden v nemocnici a tam to maximálně vygradovalo. malý (15měs) byl na kapačkách, takže připoutaný k lůžku. nemohla jsem odejít na záchod bez toho, aniž by u toho doprovázel hysterický záchvat a panika.
momentálně s tím bojujeme jak se dá. po návratu byl jak vyměněný. a to i přesto, že jsme tam byli pouze 2dny.
jinak scény dělá i taťkovi… když jsme spolu na zahradě, on odchází a trochu zrychlí, tak malý zůstane stát a začne řvát. nemá absolutně snahu za ním jít a nereaguje ani na to, když ho volám k sobě…až zajde za roh, tak on se rozběhne a s pláčem letí za ním.
jediné, co TROCHU pomáhá, je říkat mu, kam jdeme, že odcházíme a zdůraznit, že se vrátíme (pokud nás nevidí). uklidňujeme podle situace. někdy se to obejde bez nošení, jindy musí na ruce.
ale můj muž byl jako děcko to samé…:(
Ahojky, závisláčka jako hrom mám taky
Chodí za mnou všude,na wc, do sprchy…do kuchyně /v lepším případě vyhází nádobí z kredence a vleze si tam,v horším se mi pověsí na nohavici-a to je pak supr vaření!!
/ Nejhorší je to večer -nevím proč -to se nesmím hnout ani na půl metru.
A je jedno,že je u ní taťka,nebo ségra.
nalepí se na mě jako malá pijavička
a nezbavím se jí,dokud neusne
Že bych ji rozmazlovala -nehrozí, na to já fakt nejsem
Tak si jen říkám…kdy se to změní??
Ovšem venku je to jinak -tam honim já ji
![]()
No tak dnes jsem prave nad tim premyslela, ze uz mi z toho hrabne. Mam dvojcata pristi tyden maji rok. Jeden je uplne v pohode, hraje si sam vubec mu nechybim, ale druhej je des, chodi za mnou a hysterak, ale ja nemuzu nejen na wc, ale ani varit. Musim u nej sedet na zemi a hrat si s nim nebo koukam, jak si hraje on a leze po me a tuli se. O rozmazlovani u nas nemuze byt ani rec, jsem na ne uplne sama, takze nemam cas nosit je cele dny na rukach, tak nevim asi je to povahou. A zlepsi se to????
nikatwins píše:
No tak dnes jsem prave nad tim premyslela, ze uz mi z toho hrabne. Mam dvojcata pristi tyden maji rok. Jeden je uplne v pohode, hraje si sam vubec mu nechybim, ale druhej je des, chodi za mnou a hysterak, ale ja nemuzu nejen na wc, ale ani varit. Musim u nej sedet na zemi a hrat si s nim nebo koukam, jak si hraje on a leze po me a tuli se. O rozmazlovani u nas nemuze byt ani rec, jsem na ne uplne sama, takze nemam cas nosit je cele dny na rukach, tak nevim asi je to povahou. A zlepsi se to????
tak to musí být docela záhul.. ![]()
u nás se to vaření docela zlepšilo. nejhorší to bylo, když ještě nechodil a mermomoci potřeboval vidět, co nahoře dělám. museli jsme to řešit krátkodobým pobytem v chodítku. vím, že by mě za to některé maminy ukamenovaly, ale kdo nezažije a neprožívá to každý den, tak asi nepochopí.
každopádně to bylo krátkodobé řešení. i když už chodil, tak mě doslova visel na gatích a řval. ale když tak nad tím přemýšlím, tak nějaký pokrok k lepšímu tam je. i když dřív zas nebyl takový problém si odběhnout do vedlejšího pokoje.
hold musíme doufat a přetrpět to… ![]()
Terrad píše:
Tak malý je 5 měsíců a máme to doma úplně stejné. Vydrží jen u manžela, ostatní absolutně ignoruje a jakmile si jí vezmou jen na ruku, přichází šílenej řev a 10 minutový uklidňování. Dokonce na ní někdy nemůžou ani promluvit nebo se jen naklonit nad kočárek
. Já jen doufám, že je to dočasná zaležitost a v budoucnu to bude lepší
.
to s tím kočárkem u nás bylo taky… celkově byl malý dost háklivý na ostatní,… ale u nás dost pomohlo, až byl ve sporťáku (protože viděl, že k němu někdo přichází, takže nebyl takový šok, když se někdo nahl do kočárku) a hlavně jak začal chodit, protože když se mu někdo nelíbí, tak prostě uteče ![]()
lenis153 píše:Terrad píše:to s tím kočárkem u nás bylo taky… celkově byl malý dost háklivý na ostatní,… ale u nás dost pomohlo, až byl ve sporťáku (protože viděl, že k němu někdo přichází, takže nebyl takový šok, když se někdo nahl do kočárku) a hlavně jak začal chodit, protože když se mu někdo nelíbí, tak prostě uteče
Tak malý je 5 měsíců a máme to doma úplně stejné. Vydrží jen u manžela, ostatní absolutně ignoruje a jakmile si jí vezmou jen na ruku, přichází šílenej řev a 10 minutový uklidňování. Dokonce na ní někdy nemůžou ani promluvit nebo se jen naklonit nad kočárek
. Já jen doufám, že je to dočasná zaležitost a v budoucnu to bude lepší
.