Mám vlohy? Jak je rozvíjet?

@chs.jasmin píše:
Ahoj holky, chci se s Vámi podělit o svůj příběh a na oplátku Vás žádám o Váš názor (pravdivý a od srdce, nešetřete mě).

Moje dětství bylo jako každé jiné, ničím výjimečné. Byla jsem hodně zvídavé, přátelské dítě bez problémů. Když mi bylo 9, umřel mi děda na rakovinu. Zde musím podotknout, že jsem ho HODNĚ milovala a jeho ztráta v mém životě hrála zásadní roli. Zemřel před Vánocemi a pár dní na to se mi o něm zdálo. Sen se odehrával v bílém neohraničeném prostředí, kde byla jakoby v mléčné mlze lávka. Procházeli jsme se po ní a kolem byly smuteční vrby, cítila jsem extrémní klid, lásku a štěstí, byla jsem uvolněná a bylo mi prostě krásně. Ptala jsem se ho kde je, že je mi smutno a on mi v klidu říkal že je všude kde je ho třeba, třeba když je někomu smutno, ale hlavně je u babičky, protože je moc smutná, ale že se nemám bát, že vše bude v pořádku. Nejsem věřící, ani nikdo z mé rodiny, děda byl mistr reiky a miloval řeckou mytologii (maloval i obrazy s touto tématikou), ale jinak nic spirituálního. O pár let později jsem se dozvěděla, že děda už doma několikrát prosil babičku, aby zavřela dveře a řekla jim, že ještě neodejde (prý si pro něj chodili mrtví členové rodiny). Poslední den se s námi loučil, jakoby věděl, že už se neuvidíme. Teď po asi 13ti letech se mi o něm znovu zdálo, seděli jsme na posteli na nějakém privátě, nebo internátním pokoji a jen si pamatuji, že mi říkal, že se tam sejdeme následující den v 11hodin (samozřejmě jsem na to úplně zapomněla). Ani v jednom případě neměl jasnou podobu, jen jsem slyšela jeho hlas v hlavě a byla si naprosto jistá jeho přítomností…
Další setkání ve snu jsem měla s naším psem. Byl to náš první pejsek, měla rakovinu a rodiče ji po komplikacích museli nechat utratit v 8 letech. Po pár dnech se mi o ní zdálo. Byla zavřená v jakoby útulku a byla velmi smutná, jen mi dokola opakovala, že se stala chyba, že je někde kde nemá být a že jsem jediná, kdo ji, může pomoci a stále mě prosila, že se stala chyba. Ze snu mě probudil vlastní pláč…
Musím uznat, že celkově mívám často pocit něčí přítomnosti a cítím i parfémy (prababičky apod).
Na druhou stranu musím uznat, že to zažívám se členy rodiny, které jsem VELMI milovala a asi je to má forma vypořádání se s tím.

Ale mám ještě pár příhod a koho ještě nenudím, tak popíšu dál:

Například u mé tchýně se cítím VELMI bezpečně, příjemně a zvláštním způsobem mě její přítomnost magicky přitahuje. Věnuje se esoterice a feng shui a i ona sama se mi několikrát svěřila, že vídá svémo mrtvého otce, ale v podobě fyzické osoby a ona vždy bez slov, bez gest ví o co mu jde a takto spolu komunikují… Celkově je velmi sensibilní a myslím, že mi ani neříká vše, aby mě nevyplašila…
Pak se mi třeba i stalo, že jsem měla přespat u kamarádky, bohužel její máma hodně pila a tehdy přišla domů opilá a my musely přespat u její babičky, která mě tam velmi nechtěla a málem mi i zaplatila taxíka, a bych odjela domů. Cítila jsem u nich nepřátelství a hroznou úzkost, jakobych ji vysávala u prostředí. V noci jsem se probudila a viděla v zrcadle, které bylo naprosti posteli (starodávná toaletka) dvě rudé oči a pak slyšela dunění v hlavě a jakoby funění koně, nebo nějakého skotu (zde ale možná jen vygradoval můj nepříjemný pocit ze situace).

Každopádně mě velmi láká více proniknout do mystična a nějak se otestovat, zda mám či nemám vlohy. Najde se proto mezi Váni někdo, kdo by si semnou o tom i popovídal? Nevím totiž, co si o tom myslet a v hloubi duše tomu chci věřit…