Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Máma alkoholička - nevím, co dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.1.13 21:18
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, snad pochopíte anonym. Mám trápení s mojí mámou. Už spolu nebydlíme, žije s tátou a já s přítelem ve vlastním bytě. Problém je v tom, že asi před rokem mi táta řekl, že už neví, jak dál, že máma pije, má poskovávané flašky a pije denně. Už to prý trvá hodně let, už vyzkoušel všechno, po dobrém i po zlém, odpověd pokaždé stejná, jí to tak vyhovuje a komu se to nelíbí at si jí nevšímá. Já jsem věděla, že něco není OK. Vůbec spolu nekomunikují, máma je ale celkově taková uzavřená a obas jsem si nějakých lahví všimla, ale vždy jsem to nějak přešla s tím, že to asi nic není. Do práce chodí zatím normálně. Ale poslední dobou už to je k nesnesení, když je připitá poznám to, opakuje se, ptá se na jednu věc 10×, mluví úplný nesmysli. Nejhořší je, že se mi narodila před 6 měsíci holčička a jezdím tam o víkendu. Máma je z ní celá pryč, ale i když ví, že přijedem, tak se stejně napije. Nelíbí se mi to, nejraši bych ji jí vůbec nedala, když s ní jede kočárem, mám úlplně strach. Nechci být sobecká, ale prostě mi to vadí. Nic jsem jí zatím neříkala, myslela jsem si že třeba narození vnučky ji přiměje ke změně, ale ne. Je to pořád dokola. Někdy je střízlivá a to je úplně jiná ženská, smějě se, povídáme si a to je v pohodě, ale pak se napije a je to úplně jiný člověk. Táta už jí dokonce řekl, že to vím a že tam nebudu jezdit a ona řekla, tak at nejezdím, když se mi to nelíbí chápete to.. Sice pak volala at další víkend přijedu, ale i tak. Nevím co dělat. Bojím se, že když ji začnu něco říkat, že se úplně stáhne, že nebude chtít nějakou léčku. Ona si totiž myslí, že problém nemá. Bojím se hlavně o dceru, nechci ji dávat k babičce která pije. Ale taky si myslím, že musím něco udělat, táta to vzdal, že už na to nemá. Už to snáší hodně let. Poradtě, jak na to. Ještě chci říct, že s mámou máme sice dobrý vztah ale nikdy jsme si nebyly moc blízké v nějakých intimních rozhovorech, nikdy jsem s ní neprobírala svoje problémy, lásky atd. Takže takový rozhovor je pro mě o to těžší. Poradte prosím, jak na to. Děkuji
Ahojík, v podstatě chápu tvé trápení, mám to trošku podobně, ale mamka žije sama a nepije každý den, ale když je třeba sama je nějaký problém, tak si dá, taky se trošku bojím, tam třeba malou dávat, až bude větší, i ségra vždy chtěla, ať tam jsem taky, když tam dávala děti někdy. JE obrovský rozdíl, když není připitá a když je. Nejhorší je, že pokud si sama problém nepřizná, asi se ani nedá nic dělat. Pokud takhle rezignovaně říká, že komu se to nelíbí, aŤ nejezdí, v podstatě si tak dělá takovou slupku, že jí je vše jedno, ale věřím, že není. Asi bych to zkusila si s ní promluvit, když bude střízlivá, zkusit to, uvidíš, jak zareaguje. Asi tam bude někde problém proč, ale těžko to vyřešíš musí sama chtít, jedin, co asi udělat můžeš je si s ní promluvit, že jí třeba pomůžete s tatkou, že by to mohla zkusit přestat už kvůli vnučce. řeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 21:19
Bohužel pokud ona sama nebude chtít, tak se můžeš snažit horem, dolem a vše bude marné. 
Mojí nejlepší kamarádce takto zemřeli oba rodiče-upili se-a to zkoušela vše možný, ale marně. Prosila, brečela, podávala pomocnou ruku, nic nepomohlo. A to byl tatínek zástupce ředitele školy, maminka vedoucí na městském úřadě. Ale nechtěli nic měnit, takto jim to vyhovovalo. Maminka se dožila 58 let, tatínek 62.
Pokud si maminka neuvědomuje, že má problém, nechce ho řešit, tak s ní nikdo nehne. A pokud jí nebudeš chtít ukazovat vnučku, nebo tam jezdit, tak max. docílíš toho, že ona se stáhne, urazí a naopak tebe bude brát jako tu, která se snaží řešit problémy, keré nejsou.
Spíše bych zkusila s maminkou postupně vytvořit intimnější vztah a na tom časem začít budovat důvěru v to, že to s ní myslíš dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 21:26
Ahoj, osobně bych zkusila se poradit s nějakým psychologem, příp. obvoďákem - aby ti někoho doporučil, aby se léčila. A jak na ni zapůsobit. Na to je nejlepší už odborník. Rozhodně bych nenechala mamku s malou samotnou-ani doma, ani venku. Jinak víc neporadím. Držím palce a silné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.13 21:28
@lasička1 píše:Právě nechci docílit toho, že tam nebudeme jezdit, protože to by dopadlo přesně jak píšeš. Ještě je hrozný, že jak tam přijedu a hned vidím, že je , tak do mě vjede zlost a jsem dost nepříjemná odsekávám na hloupé několikrát opakované dotazy atd…
Bohužel pokud ona sama nebude chtít, tak se můžeš snažit horem, dolem a vše bude marné.
Mojí nejlepší kamarádce takto zemřeli oba rodiče-upili se-a to zkoušela vše možný, ale marně. Prosila, brečela, podávala pomocnou ruku, nic nepomohlo. A to byl tatínek zástupce ředitele školy, maminka vedoucí na městském úřadě. Ale nechtěli nic měnit, takto jim to vyhovovalo. Maminka se dožila 58 let, tatínek 62.
Pokud si maminka neuvědomuje, že má problém, nechce ho řešit, tak s ní nikdo nehne. A pokud jí nebudeš chtít ukazovat vnučku, nebo tam jezdit, tak max. docílíš toho, že ona se stáhne, urazí a naopak tebe bude brát jako tu, která se snaží řešit problémy, keré nejsou.
Spíše bych zkusila s maminkou postupně vytvořit intimnější vztah a na tom časem začít budovat důvěru v to, že to s ní myslíš dobře.
@Sany80s píše:
Z čeho to financuje?
Chodí do práce, takže peníze normálně má.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.13 21:30
Prostě nechápu, že to nevidí, jak se chová, vždyt jí to přece musí samotnou štvát ne? A opravdu myslíte, že to může skončit smrtí?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.13 21:33
@Osmanka píše:
Ahoj, osobně bych zkusila se poradit s nějakým psychologem, příp. obvoďákem - aby ti někoho doporučil, aby se léčila. A jak na ni zapůsobit. Na to je nejlepší už odborník. Rozhodně bych nenechala mamku s malou samotnou-ani doma, ani venku. Jinak víc neporadím. Držím palce a silné nervy.
Byla jsem se poradit i v poradně, říkali, že nejlepší samozřejmě přijít na sezení, zjistit jak na tom je a pak zahájit léčbu, ale musí chtít a ten první krok je asi v nás jí přesvědčit, že už je to vážné a měla by s tím něco dělat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.13 21:49
S mojí mámou je to hodně podobné. Poschovávané flašky vína po skříních, táta, který už to domlouvání po dobrém i po zlém asi vzdal a smířil se s tím, protože už na to nemá síly, moje víkendové návštěvy - když je střízlivá, je to fajn, i když úplně blízký vztah nemáme, bavíme se spíš o běžných věcech, když je opilá, jsem naštvaná, odsekávám a ještě po příchodu domů mnou zlost lomcuje. Pomoc jsem nabízela, chtěla jsem s ní jít k psychologovi, do poradny, kamkoli kde by jí byli schopni pomoct. Odpověď vždy byla ne, že to zvládne. Bohužel, je to začarovaný kruh a pokud sama nechce, není řešení. E.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.13 21:56
Mám takovou tchýni, ale zrovna říkám, že nepomůže nic, dokud člověk nebude chtít sám se sebou něco dělat, dokonce ani léčba nemůže být na přání rodiny, musí člověk sám. Můj manžel zkoušel vše možné, já zase tak nepřímo jako rozptýlit ji, aby našla smysl v něčem jiném, dokonce ani vnučka na ni nezabrala…pije každý den svoji dávku, pak je jako puberťačka…každý to na ní pozná a ona si myslí,, jak to skvěle umí a nikdo nemá ani tucha, přitom je to opak.
Teď je to tak, že z úplně jiných důvodů se s námi tcháni nestýkají, takže o malou strach nemám, že by oni jevili zájem, už ji neviděli více jak rok…ale vím, že jí nepomohlo nic, ona ses sebou nic dělat nechce a myslím, že je to tak pořád a tchán na ni dlabe, mají podivný vztah už desítku let a nerozumím, proč pořád žijí v jednom domě a "týrají " se tím.
Tobě ale poradím to, co jsme dělali my, zkusit to přes malou, třeba pokud ji má tvoje mamča ráda a dala by jsi ji znát, že nemáš důvěru v její nestřízlivost = znamenalo by to jistou odtažitost (žádné hlídání, nocování u babičky, atd.) třeba by ji to přinutilo…záleží, jak moc blbě na tom je…a jak se ještě dokáže sama vzchopit. Je to těžké, choulostivé, skoro intimní téma říci tohle mámě a promlouvat s ní…ono prohodit si role, kdy dítě „poučuje“ a pomáhá rodiči je těžké. Asi jsem moc neporadila, ale aspoň jsem napsala jak to bylo u nás. Je smutné, že tolik šikovných žen objímá při problémech raději láhev, než by se otevřely a nechaly si pomoci 
- Citovat
- Upravit
19.1.13 22:25
@Anonymní píše:
Prostě nechápu, že to nevidí, jak se chová, vždyt jí to přece musí samotnou štvát ne? A opravdu myslíte, že to může skončit smrtí?
Tak jistě že může a asi i skončí. Měli jsme v rodině člověka, který se upil. Myslím, že to trvalo dohromady hodně let, ale nakonec mu selhaly orgány.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.13 22:30
@Anonymní píše:
Byla jsem se poradit i v poradně, říkali, že nejlepší samozřejmě přijít na sezení, zjistit jak na tom je a pak zahájit léčbu, ale musí chtít a ten první krok je asi v nás jí přesvědčit, že už je to vážné a měla by s tím něco dělat.
CHápu, že je. Mamka se léčila zase s těžkýma depresema, chtěla skočit z balkónu apod. - trpěla představou, že má rakovinu - denně jsem po nocích obvolávala různé linky pomoci, pohotovosti apod. Naštěstí po nějaké době si dala říct a začala se léčit. Já se sama zrhoutila. Musí se vystihnout dobrá chvíle. Nebo zkusit pozvat psychologa domů, že je to tvoje kamarádka. Sice to asi nebude levné, ale třeba to pomůže. Teď ji to někdy chytne, ale už né tak často. Takže vím, jak se cítíš. Toto je jiné, ale v něčem podobné.
- Citovat
- Upravit
19.1.13 22:34
@Anonymní píše:
Prostě nechápu, že to nevidí, jak se chová, vždyt jí to přece musí samotnou štvát ne? A opravdu myslíte, že to může skončit smrtí?
Bohužel to může a často končí předčasnou smrtí. Kamarádce nejdříve takto zemřela maminka, ona se snažila alepsoň tatínka si udržet, ale bezvýsledně. Našel si přítelkyni, která ovšem také pila-bývalá manželka zdejšího super lékaře-a ta zemřela pár měsíců po něm.
Když tam kamarádka přijela, tak v týdnu po příchodu z práce OK-díky jeho pozici-ale k večeru už ležel totálně na mol. O víkend byl namol už od dopoledne. Když mu cokoli řekla, že je nesnesitelný, tak odpověděl, že měla přijet dřív, že přeci ví, že on je po alkoholu nepříjemný a ona přeci ví, že večer je vždy opilý. Snažila se přes vnoučata, přes to, že ho má ráda, že přeci nemůže odejít jako maminka. Vše marné.
Zemřel na totální selhání jater. V katastrofálním stavu. Poslední tři měsíce doma nehybný, na plenách, s šílenými bolestmi, brečel, že nechce do nemocnice.Tak za ním kamarádka jezdila několikrát denně, převlíkala ho, vařila mu, pečovala o něj. Poslední dva týdny byl v nemocnici, v neskutečných boletech, trpěl hodně, nedalo se bolest utišit.
Jediná šance je, že si to dotyčný uvědomí-ale to bývá často už pozdě-a sám s tím chce něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 22:38
@Sany80s
Manželovi se upil kamarád v 35letech -před pár týdny. Hrozný. Nechci to dál popisovat a strašit, jak to bylo.
Tazatelce : Možná zkus nějakou knížku, časopis, článek z netu - dát mamce přečíst, jak to dopadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím všechny, snad pochopíte anonym. Mám trápení s mojí mámou. Už spolu nebydlíme, žije s tátou a já s přítelem ve vlastním bytě. Problém je v tom, že asi před rokem mi táta řekl, že už neví, jak dál, že máma pije, má poskovávané flašky a pije denně. Už to prý trvá hodně let, už vyzkoušel všechno, po dobrém i po zlém, odpověd pokaždé stejná, jí to tak vyhovuje a komu se to nelíbí at si jí nevšímá. Já jsem věděla, že něco není OK. Vůbec spolu nekomunikují, máma je ale celkově taková uzavřená a obas jsem si nějakých lahví všimla, ale vždy jsem to nějak přešla s tím, že to asi nic není. Do práce chodí zatím normálně. Ale poslední dobou už to je k nesnesení, když je připitá poznám to, opakuje se, ptá se na jednu věc 10×, mluví úplný nesmysli. Nejhořší je, že se mi narodila před 6 měsíci holčička a jezdím tam o víkendu. Máma je z ní celá pryč, ale i když ví, že přijedem, tak se stejně napije. Nelíbí se mi to, nejraši bych ji jí vůbec nedala, když s ní jede kočárem, mám úlplně strach. Nechci být sobecká, ale prostě mi to vadí. Nic jsem jí zatím neříkala, myslela jsem si že třeba narození vnučky ji přiměje ke změně, ale ne. Je to pořád dokola. Někdy je střízlivá a to je úplně jiná ženská, smějě se, povídáme si a to je v pohodě, ale pak se napije a je to úplně jiný člověk. Táta už jí dokonce řekl, že to vím a že tam nebudu jezdit a ona řekla, tak at nejezdím, když se mi to nelíbí chápete to.
. Sice pak volala at další víkend přijedu, ale i tak. Nevím co dělat. Bojím se, že když ji začnu něco říkat, že se úplně stáhne, že nebude chtít nějakou léčku. Ona si totiž myslí, že problém nemá. Bojím se hlavně o dceru, nechci ji dávat k babičce která pije. Ale taky si myslím, že musím něco udělat, táta to vzdal, že už na to nemá. Už to snáší hodně let. Poradtě, jak na to. Ještě chci říct, že s mámou máme sice dobrý vztah ale nikdy jsme si nebyly moc blízké v nějakých intimních rozhovorech, nikdy jsem s ní neprobírala svoje problémy, lásky atd. Takže takový rozhovor je pro mě o to těžší. Poradte prosím, jak na to. Děkuji