Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
mám doma 14m
a je ne mě sprááááášně závislej.Nemůžu nikam jít,a i když jsem v dohledu,tak si nechce hrát s tátou a když tak jen 5 nimut a pak máma.Už nevím co mám dělat,protože je to takový čertík a občas by mi bodlo si odpočinout.Navíc máme za 14 dní svatbu,tak nevím co s ním udělám(bude u oblíbeného dědy
),ale určitě se bude po obřadní síni ozývat máma
,atk mám z toho hrůzu.Změní se ta závislost?
A taky má ještě jednu závislost(mimo kojení) a to,že když usíná,tak si musí hladit prsa,tak nevím jestli je to normální,co myslíte?
děkuji
Laďka
Ahoj.
To přejde. Byly chvíle, kdy jsem se nemohla vyčůrat,aniž by stál vedle mě. Zlomí se to z ničeho nic. Náš Radim je dodneška závislý na látkové plínečce - bez ní neusne,ani se neuklidní. Doufám, že do školky ho to přejde.
Beruška ![]()
Ahoj,
zavislost se zmeni to urcite. My jsme davali Honzika vzdycky na chvilku 2h k babicce. Tam si nejak zvykl. tato situace byla jak mel asi rok a neco. A ted je v kliku.
Pri usinani byl Honzik zavisly na mych vlasech.:-) Porad mi v nich satral. Ted si vystaci se svyma
ale obcas se v noci ozve VAASKYYY. Ma postylku prisunutou k me posteli, tak spime skoro vedle sebe. Tak jen otocim hlavu mam dlouhe vlasy tak je to vyhoda.
kac
Kac musela jsem se smát nad tvým příspěvkem. Ty mimina jsou stejně srandovní. Já zas musím strkat skrz tyčky na postýlce ruku. V noci se taky u nás občas ozve UKU, UKU
ty to máš ale asi trochu „pohodlnější“ - mě občas ta UKA málem upadne ![]()
Jinak s mámánkem jsem problém nikdy neměla. Jak v pul roce začali příkrmy začal bývat častěji u babičky a dědy, a tak nás závislost nikdy nepotkala ![]()
vidím to tak, že pokud dítko častěji dáváme hlídat někomu jinému, nejlíp jinam, čili babičky, dědové…tak závislost tak snadno nevznikne.
Pokud jsme na vše samy, nedejbože ještě táta je v práci do noci, tak je průšvih. Dítě je samo mamánek, ˇprotože jinou osobu nezná…
A tak nezbývá než čekat až to odezní…
NiKi
Týjo o závislostech mi ani nemluvte. My tomu říkáme rituálky
Takže u nás se jde spát pouze, pokud:
2× krteček v pc
běž se vyčůrat (chci s maminkou - ne, musíš sám (zde je nutné přesně takhle odpovědět, jinak ho to rozhodí. chce slyšet, že musí jít sám)
a do postýlky (já chci do maminky postýlky - ne, musíš spinkat ve své (každý den ty samá slova) - uspokojí ho to, odchází do postýlky
chci polštář na druhou stranu
chci zvířátko (které chceš - po chvíli přemýšlení vybere ze dvou, které střídá)
chci pohádku (ferdu mravence nebo broučky? - vybere to druhé, než mu nabídnu)
srovná do přesné polohy zvířátka na rantlu postýlky, včetně dokonalého umístění malé lampičky
pomazlit
pápá - do 5 min. spí.
pokud COKOLIV z této řady proběhne trošku jinak, než jsem napsala - nebo se přehodí pořadí, následuje řev, otravování a nespaní ![]()
Aprilmouse vy máte v postýlce JEN dvě hračky?
My tam máme osla, draka, 4 medvědy, papouška a slona
Myslím, že jsem na nic nezapomněla
Jo a ještě Františka z kouzelné školky ![]()
BIny, jaký dvě hračky! on právě že má tam v takovým tom úložným pytli od ikei asi 20 plyšáků, ale jen střídavě dva mu mám podávat do postele
+ dalších asi 6 odporných hraček na posteli (rak, krab, druhý rak, had a rejnok)
které tam vyrovnává do řady
NO prostě takhle nějak
jo a všechny hračky se musí koukat, jak Jiříček spinká
http://foto.aprilmouse.net/spac.jpg
ladulin - to hlazeni pred usnutim je asi normalni. Kdyz jsem hlidala jednoho dvouleteho chlapecka a vyjimecne jsem ho davala spat, tak me taky hladil. Dost jsem hledela, ale hlavne, ze hned usnul…
Jinak me Charlie neusne bez simraci plenecky a dudu. Dalsi hracky v postylce se mohou menit. Dudu a bubu (tak rika te plenecce) sebou taha absolutne vsude, az se obcas stydim. Ale aspon je klid.
Terik
Hehe, dovolila bych si polemizovat s názorem, že pokud prcka „zvykáme“ u babiček, závislost nevznikne tak snadno
Tomík byl od mimina zvyklý na hlídání, někdy v roce a půl poprvé u babi a dědy i spal a vždycky v pohodě, ani po mě nevzdychnul.
S úderem druhých narozenin se vše převrátilo vzhůru nohama, začal řvát, kdykoliv jsem se hnula z domů, o nějakém víkendu bez maminky ani nemluvě…děs a hrůza. Jelikož jsem 3× týdně chodila odpoledne učit, tak to bylo docela náročné a už jsem se docela těšila na prázdniny…Do toho se ještě přidalo to, že byl nemocný a to jsem pak tahala mimina dvě - byl na mě přilípnutý jak přísavka.
No a jak to přišlo, tak to začalo asi po dvou měsících odeznívat, bohužel zatím docela pomalu, zkoušeli jsme víkend u našich, celý den pohoda, ale v devět večer jsem musela frčet k nim a zůstat tam spát
Tak doufám, že se to bude ještě zlepšovat, vzhledem k tomu, že za necelý měsíc uteču svému mamánkovi do porodnice
Jsem zvědavá, jak to rozchodí…bude prostě muset.
Takže tak u nás ![]()