Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdravím všechny,
mám 4letou dceru a je na mě pořád strašně závislá, nechce jít spát s nikým jiným než se mnou a musím ji držet za ruku. Nechce ani s taťkou, ani u babičky spát nevydrží. A také je pěkný paličák, jednou za čas se prostě zasekne a pak je to peklo, kdy já prostě vybuchnu a dám jí na zadek a pak si to vyčítám. Např. ji něco tlačilo v botě a začala si šlapat na nohu a já se jí ptám, co ji tam vadí nebo co se děje, ona mlčí, tak to dám neřeším, když řeknu, že tedy jdeme domů, tak raději zůstane stát a řve a vzteká se. Ve finále jí musím odtáhnout domů s řevem. Vím, že kdybych jí hned ustoupila a do té boty se jí podívala, tak bude klid, ale nechci ji ustupovat, protože je tak paličatá a raději mlčí. Nemáte podobné zkušenosti? Má vůbec cenu neustupovat nebo mám ustoupit já a ušetřit tak jednu scénu? ![]()
Rekni ji, ze ji prodas do arabie za tri velbloudy a zlatou pohovku ![]()
@zuzkat Já tedy taky neustupuju (nebo se snažím
), ale zrovna v tomhle popisovaném případě mi to nepřijde jako ustupování, prostě podle chování tipuju, že tam něco má, tak sundám botu, vyklepu nasadím, zeptám se zda dobrý a jdeme dál
a to i když mám pocit, že v ní nebylo, nějak nemám pocit, že by si tím malý něco vynucoval.
@zuzkat
A to jste ten kamínek vyndali až doma? To bych asi taky cestou řvala… ![]()
Jinak co se týče spaní v tom bych byla nekompromisní, to by mi hráblo kdybych jí musela držet pořád za ruku.
@1.zizi píše:
Rekni ji, ze ji prodas do arabie za tri velbloudy a zlatou pohovku
ještě lépe prodej ji do arabie za tri velbloudy a zlatou pohovku
No já nevím, když mám doma paličáka, tak to nehrotím. Snažím se předcházet střetům, že bych jí nechala kámen v botě, tak to vůbec, a když už se zašprajcuje, tak to nešponuju do toho kdo z koho, ona je dítě, těžko vyhodnotí a zvládne vyhrocenou situaci. Navíc neznáš ono moudřejší ustoupí? ![]()
s tou botou jsi tu situaci tedy fakt nezvládla ty, navzdory dceřiné tvrdohlavosti.
@zuzkat Protože je tak paličatá a raději mlčí??? Co když je to něco, co neumí vyjádřit (mámo, cítím se nejistá a chci se na chvilku zastavit a vědět, že tě zajímám..), nebo má v tu chvíli nějaký emoční blok, protože podvědomě už s tím výpraskem počítá (ze mě taky nic nevypadne, když mi emoce začnou pracovat, a to, i kdyby kvůli mému mlčení měl manžel odejít)?
Můj syn s obibou tak jednou až dvakrát za den začne „auu auu auu“, a v tu chvíli musím zjistit, co ho „bolí“ (nebolí ho objektivně nic), dát na to pusinku a pak ho obejmu, a vše je dobré.. - myslím, že si tak říká o pomazlení..
![]()
A jinak se spaním neporadím, to jsem naštěstí naučila obě hned od mala, že pomazlit, napít a spát ![]()
To mi nepřijde nic hrozného - s tím kamínkem. Myslím, že zbytečně analyzuješ a vyhrocuješ normální situace. Dala bych jí víc pozornosti, víc lásky přes den (bez používání „kdo s koho“), možná se uspávání taky upraví. A vy spíte teda spolu nebo jde jen o uspavání?
Moje sestra je úplně to samé.. Už od malička se takhle chová, dnes jí je 12 let a bez mámy ani ránu. Ta jí musí vodit do školy, ze školy, nedokáže spát sama v pokojíčku, mamka musí s ní… No tragedie, snažíme se to změnit ale vždycky jen začne brečet a mámě je jí pak líto.. Jediné co se nám povedlo je to, že konečně u ní nemusíme stát, když je na wc.
A není ta Tvá malá náhodou znamní ryby? ![]()
@Zanyy Proč ryby? Já doma rybičku mám a usíná do malinka sám a spí od 3 měsíců ve svém pokojíčku
Jestli je paličák - zatím ne. Ale je flegmatickej a to dost ![]()
@Lo No protože ta má sestra je rybička a znám hodně malinkých dětí co jsou rybičky a chovají se takhle.
Dokonce jsem o tom i hodně četla, že ryby jsou většinou „závislé“ na maminkách atd. Ale je jasné, že to nemusí sedět na všechny. ![]()
Tak to je zajímavé, protože je ve znamení ryb
)) taky jsem o tom něco málo četla. Ale jak píše Zanny, tak takový extrém to není. Některé názory maminek mě opravdu pomohly, uvědomila jsem si, že asi nemá cenu vyhrocovat takové situace a snažit se být co nejvíce v klidu.
@zuzkat Přesně tak, já řeším pouze situace, kdy se vyloženě začne vztekat a chce si něco vynucovat, jinak se to snažím přejít.
já, já, já mám paličáka. Jsou mu 4 a 3 měsíce, je to štír a když se vztekne, nedostanu z něj slovo, nedej bože, pokud se rozbrečí
A tak, vzhledem k tomu, že nereaguje na jakoukoliv mou aktivitu - pofoukat, nabídnout hračku, pochovat…, tak mu vždycky jen nabídnu pomoc a jakmile se ozve třetí vzteklé zakviknutí stylu NE, překračuju ho a nechám ho, až to vstřebá. Pak přijde sám. V případě řevu zavírám i dveře s tím, že mě bolí ouška a jakmile přestane plakat, může přijít za mnou.
A jinak je náš miláček schopen sebou plesknout o zem i 10 x denně a to i venku (ale tam už přemýšlí-zima, bahno, mokro)
Jakmile ho ten jeho afekt přejde, vysvětlím mu po milionté, že nevím proč se zlobí a dokud nebude mluvit, tak to ani vědět nebudu…
Mamánek naštěstí už tolik není - rád se pomazlí, opusinkuje mě, ale potřebuje mě míň, jak ten starší a oba jsem včas naučila spát spolu a samotné ![]()