Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
V patnácti jsem měla dítě, 3 roky jsem jej neviděla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.1.14 01:47
Asi by ses měla domluvit s babičkou, co ho má v péči. Jde taky o to, abys zas za pár týdnů, měsíců nepodlehla nočnímu životu a malému nedělala jen bordel v životě.
Rozmysli si to dobře, z některých cest není návratu! Jestli chceš synovi do života vstoupit, tak už napořád a zodpovědně.
Příspěvek upraven 23.01.14 v 01:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 01:49
Za mě - upřímně - už jsi mu cizí. Akorát mu pomotáš hlavu pro tvůj dobrý pocit. On je teď pravděpodobně šťastný a to by se tím co by se rozpoutalo změnilo - možná na chvíli a možná napořád.
Nechala bych to být - teď ještě nebude o tobě tolik přemýšlet. Kolem puberty možná začne a pak je na něm aby tě vyhledal. Bude to jeho rozhodnutí, ty už jsi svoje udělala…
Hele to by stálo za deníček 
Mě by třeba zajímalo jak s tím můžeš žít. Nemyslím to zle, jen by mě to prostě zajímalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 01:51
@Aletheia nemyslím, 5 let není tak strašnej věk. Záleží taky na tom, jak je chlapeček vedenej. Třeba ví, že má maminku, třeba babička doufala, že si ho jednou máma vezme.
Já bych to zkusila, ale po domluvě a fakt jen tehdy, pokud už to bude navždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 01:51
@Jazz27 Radši bych přes sociálku s ní se mi nic řešit nechce, jsem ji vděčná, že se stará o malého to určitě, ale v minulosti mě uměla dobře manipulovat až me dovedla k tomu, že jsem fakt neschopná a to já nechci znovu. Rozmyšlené to mám dobře. Jen nevím, jestli mu v 5ti letech vstupovat do života. Myslim to hlavně po jeho psychické stránce.
- Citovat
- Upravit
23.1.14 01:51
A tatínek od malého se o něj stará nebo jen babička?
Jinak bych si pořádně rozmyslela co chci. Dítě není hračka a není dobré mu zbytečně motat hlavičku. Jen aby ses opět za nějakou dobu nevytratila malému ze života.
Každopádně je potřeba se nejprve domluvit s babičkou, která se o malého stará.
A jen tak trochu bokem - ty platíš na malého výživné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 01:52
@Jazz27 píše:
@Aletheia nemyslím, 5 let není tak strašnej věk. Záleží taky na tom, jak je chlapeček vedenej. Třeba ví, že má maminku, třeba babička doufala, že si ho jednou máma vezme.
Já bych to zkusila, ale po domluvě a fakt jen tehdy, pokud už to bude navždy.
nevím no. Trochu se bojím že uběhlo moc málo času na to aby se zakladatelka změnila a šla do toho naplno. Protože jestli dítě tak se vším, se starostmi, s jeho financováním. A to možná autorka nezvládne, možná nezvládne ten tlak a zase odejde a to by byla už opravdu katastrofa pro toho malého.
Ještě edit: ono je to vlastně jako by si ho brala na adopci nebo tak. A tam je ten vztah k těm detem jiný. Neviděla ho vyrůstat. Možná k němu nenajde vztah. Jedna známá teď dostala na adopci holčičku, říká že ji má moc ráda ale je to jiné. Prostě nezažila s ní všechno a je to jiné. Ona to zvládla, ale zvládne to zakladatelka?
Příspěvek upraven 23.01.14 v 01:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 01:54
Prvně bych se spojila s babičkou co se o něj stará a zjistila jak se věci mají. Taky by sis měla uvědomit, zdali mu na chvilku nevejdeš do života a zase nezmizíš!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 01:58
@AngelLilly Na malého neplatím od mojí plnoletosti uplynuly 2 roky a stále neproběhl, žádný soud. Já ani ona babička jsme to k soudu nedávaly a soc. evidentně také ne
Otec malého s nimi žije, stará no…zapojuje se. Občas ho vyzvedne ze školky, „pohlídá“
@Aletheia O deníčku přemýšlím, ale sbírala jsem odvahu jen na to napsat to sem do diskuse.
Jinak opravdu mi jde o blaho malého a ne vubec o mě. Jasně, že to bolí, ale i když jsem byla mladá napáchala jsem to z velké části já :/
- Citovat
- Upravit
23.1.14 02:01
Těžko říct, jak říká Jazz, měla by jsi si promluvit s babičkou nebo s tím, kdo ho opatruje a možná i s nějakým odborníkem v téhle oblasti, laik nezná možná rizika. Vůbec netuším, jak by dítě v tomhle věku mohlo reagovat, docela by mě to zajímalo, jeho zpětná vazba. Ale po pravdě, absolutně netuším, zdali je to pro něj dobře, aby tě poznal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 02:02
@Anonymní píše:@Aletheia O deníčku přemýšlím, ale sbírala jsem odvahu jen na to napsat to sem do diskuse.
Jinak opravdu mi jde o blaho malého a ne vubec o mě. Jasně, že to bolí, ale i když jsem byla mladá napáchala jsem to z velké části já :/
je fakt že deníček není anonymní a to je občas škoda.
Je nám jasné že ti jde o syna. Kdyby ne tak by jsi o tom ani nepřemýšlela. Ale je to hrozně náročné a ty se musíš rozhodnout jestli do toho půjdeš. Protože to bude hodně těžké. Změní se ti celý život který teď žiješ. A zcela bezpodmínečně to musí být trvalé protože další odchod už by byl hodně špatný. Chce se to dobře rozhodnout a myslet na toho malého 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 02:03
Nezlob se na mě, ale tři roky u tak malého dítěte je strašně dlouhá doba. Jsi pro něj opravdu cizí paní. Nevím a nerozumím tomu, proč až po takové době? Teď je nejspíš důležité to řešit s člověkem, který je s ním, je jeho rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 02:09
Anonymní Ještě jendu věc ti napíšu: Musíš vycházet i s jeho babičkou. Vím, že to neslyšíš ráda, říkáš, že nechceš, ale budeš muset. Pět let byla ten nejbližší člověk, i kdybys teď do jeho života vstoupila, musí to být pomalé a postupné, když jsi ho 3 roky neviděla, musíte si na sebe zvyknout. A ten proces bude chvíli trvat a babička je klíčová osoba. Pokud bude mezi vámi napětí, odnese to malej. A pět let je taky věk, kdy se připrav na hesla typu „Nemám tě rád, chci babičku“ „Babička je hodná, ty jsi zlá“ „chci zpátky k babi“ a podobně, když nějakým způsobem zakročíš jako rodič a malému se to nebude líbit. Budeš to muset ustát. Jsi připravená i na tohle? Na reakce malého, které ti budou trhat srdce a na babičku, s kterou budeš muset nějakým způsobem vyjít??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 02:13
@zagora To právě také nevím. Napadá mě, že vyhledám dětského psychologa a poptám se jeho.
Protože na jednu stranu si myslím, že by se semnou ještě mohl z žít, přeci jen já si taky moc nepamatuju s kym jsem kde byla a kde jsem bydlela, když mi bylo 5, myslím že není pozdě, že by si ještě zvykl.
Když bude vedět v pozdějším věku, že někde matku má, ale vlastně ani neví jak vypadá a podobně, to musí být prostě strašný 
@Mirun Založila jsem tuto diskusi s tím, že budu opravdu poprvé v tomto tématu upřímná. Takže proč? Neměla jsem do nedávna pořádné zázemí. Bydlela jsem s mamkou a jejím přítelem v garsonce, kde jsem neměla ani vlastní postel, takže jsem v podstatě nocovala po kamarádech a opravdu do toho tahat malého? To opravdu ne..Takže potřebovala jsem se postavit na vlastní nohy vzpamatovat se.
@Aletheia ono je to možná dobře, kdyby to bylo anonymní, tak kdo ví co by se tam člověk občas dočetl Ale až naberu sílu a odvahu, tak ho napíšu. Promyšlené to mám přemýšlela jsem o tom opravdu hodně dlouho, ale jen se bojím, aby nebyla chyba to, že mu vlastne vlezu do života..Bojim se, abych mu ho ještě nezkazila, pokazit jsem toho stihla až až
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.1.14 02:19
@Jazz27 Já myslim, že my dvě spolu společnou cestu opět najdeme, ale ze začátku to chci řešit s tou sociálkou, protože přeci jen od nich dostanu všechny informace a eventuelně by mi mohli i pomoct, i když nemyslim, že tam na mě budou koukat, jako na svatou, ale s tím počítám. S tím, že mužou být i špatné reakce také počítám. Ale pokud u mě malý nebude chtít být, tak ho nutit nebudu, sice by to opravdu bolelo, ale alespon by on sám věděl, že když bude chtít, tak tu budu pro něj. Ale nechci, aby to byl pak takovej ten vyčuranek, jako že babička řekne, že ne a on pujde za mnou a podobně
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím. Bohužel budu psát anonymně a předem hlásím, že vím, že mě spousta lidí za to odsoudí, ale já tu prosím o radu a ne o souzení toho jaká sem. Myslím, že já sama si to nejlépe uvedomuji. Děkuji za pochopení.
V 15ti letech se mi narodil syn. Moje rodina se ke mě prakticky otočila zády. Rodiny tehdejho přítele ( otce dítěte) se ke všemu postavila čelem. Jeho maminka si vzala mě do pěstounské péče a malého do opatrovnictví. Od porodu jsem bydlela u nich. Posléze se odehrávalo několik vecí, které tu nebudu rozepisovat, protože to bych tu byla dlouho. Po všech událostech jsem se v 17ti letech chtěla odstěhovat, bylo to k nevydržení. Jenže v tý době, malá hloupá holčička, prostě dítě mělo dítě a opravdu jsem nevedela, že krok který uskutečním mi natolik ovlivní život. Zbalila jsem si veci a šla k mé matce, ta na tom nebyla sociálně dobře, bydlela v garsonce, tudíš nebylo přípustné si vzít malého k sobe. Dohodli jsme se, že malého budu pouze navštevovat. Jenže uplynuli dva měsíce a pro mě byl duležitější noční život než chodit na navštěvu za malým. Budou to 3 roky co jsem malého nevidela. Momentálně mám vytvořené zázemí, vlastní byt a žiju, jako spořádaný člověk. Pos*ala jsem co jsem mohla, nevím jestli není už pozdě na to, abych napravila chyby. Chtěla bych se synem, alespon nějaky kontakt. Ale ted co je lepší? Synovi bude 5 na mě si nepamatuje. Pokud by mi bylo dovoleno zařadit se mu do života, nebo prostě ho nechat štastného být? Ale na druhou stranu, jak muže byt někdo štastný, když ví, že má někde mámu.
Napsala jsem vše hodně zkráceně, takže spoustu vecí muže vyznít možná jinak než je. Každopadně ptám se. Mám narok na novou šanci? Mám vubec právo na to, abych blbnula tomu malému hlavčku, když jsem vlastne cizí paní?