Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
V patnácti jsem měla dítě, 3 roky jsem jej neviděla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.14 02:22
Já tě vůbec nechci soudit, opravdu ne. Měla jsi dítě, když ty jsi sama byla ještě dítě. A vím o čem mluvím, mám doma 16 letou dceru. Jen chci říct, že tři roky u pětiletého dítěte je víc jak půl jeho života. On si tě opravdu nepamatuje. Upnul se k lidem, co jsou s ním. Je to těžké, ale v tuto chvíli vidím na prvním místě toho malého. Tři roky jsi neměla potřebu být s ním. A jemu to opravdu zamotá hlavičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 02:28
@Jazz27 píše:
Anonymní Ještě jendu věc ti napíšu: Musíš vycházet i s jeho babičkou. Vím, že to neslyšíš ráda, říkáš, že nechceš, ale budeš muset. Pět let byla ten nejbližší člověk, i kdybys teď do jeho života vstoupila, musí to být pomalé a postupné, když jsi ho 3 roky neviděla, musíte si na sebe zvyknout. A ten proces bude chvíli trvat a babička je klíčová osoba. Pokud bude mezi vámi napětí, odnese to malej. A pět let je taky věk, kdy se připrav na hesla typu „Nemám tě rád, chci babičku“ „Babička je hodná, ty jsi zlá“ „chci zpátky k babi“ a podobně, když nějakým způsobem zakročíš jako rodič a malému se to nebude líbit. Budeš to muset ustát. Jsi připravená i na tohle? Na reakce malého, které ti budou trhat srdce a na babičku, s kterou budeš muset nějakým způsobem vyjít???
Souhlas, bez spolupráce babičky a otce pod sebou řežeš větev. Může být hnusná manipulátorka, ale celou tu dobu se o něj starala a on jí bere jako nejbližší osobu. Pokud chceš nějakým způsobem babičku obejít, odnese to syn. Ono to opravdu nebude jednoduché 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 02:33
@Mirun Je tedy podle tebe lepší nechat vše, tak jak je?
Přijde mi blbé i vůči němu třeba, to že on nebude jediné mé dítě, do budoucna bych chtěla byt ta opravdická matka a ne ta, která byla vlastně spíše starší sestra.
Achjo vzdy, když nad tím začnu dumat, tak mi dochází, to jak hrozně málo a špatně jsou v dnešní době holky, ale i kluci informovaní. A když, tak od lidí co o tom nevědí nic. Pak to bohužel, takhle občas dopadá 
- Citovat
- Upravit
23.1.14 02:39
Teď teda zuřivě přemýšlím, jestli bych náhodou taky s patnáctiletým smrádětem hnusně nemanipulovala, kdybych byla v situaci babičky
Představuju si to tak, že bych viděla pubertální smrádě, co by mělo dostat co nejdřív rozum, neb má dítě - a zatím se chová jako puberťák (nejchytřejší ze všech, zažili jsme všichni). A není čas s ním vlídně promlouvat a čekat, že se to upraví samo… asi bych též „zamanipulovala“ a hleděla potlačit pubertální sebevědomí. A to se nemám za nějakou všeobecnou manipulátorku.
Neodsuzuj babičku předem a neděs se, je to tři roky, uvidí, že jsi starší a rozumnější, taky bude možná ráda, když se vnoučete občas zbaví a odpočine si…
Zkus si sebe představit na jejím místě - byla bys radši, kdyby za tebou „nezdárná snacha“ přišla přímo, nebo kdyby tě kontaktovala přes sociálku?
Asi bych nepočítala s nějakým snadným startem, holky mají pravdu, že synek si tě nepamatuje a těžko říct, jak k tobě bude přistupovat. Psychologa bych nezavrhovala. Ale myslím, že je furt lepší mít mámu od 5 let, než ji nemít vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 02:42
@Mirun Předpokládám, že zakladatelka nehodlá sbalit syna pod paži a odejít 
Prostě se mu v životě objeví další osoba, to snad není tragédie. Zvlášť, když bude zakladatelka a babička rozumně vycházet. Myslím, že mu to může zamotat hlavu zhruba tak, jako dětem samoživitelek motá hlavu nějaký „strejda“, co se u nich v jejich pěti objeví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 03:34
Zakladatelko,
chápu, že to chceš řešit nejdřív se sociálkou, ale myslíš, že ti oni řeknou, co tvůj syn má rád, čeho se bojí, jak mu srazit najednu horečku, jak to nebohé dítě utišit, co na něj zabírá, když je mu špatně, jaké má návyky, co je pro něj jistota, co musí mít /třeba zajička na usínání/ a podobné věci? I když mu do života vstoupíš, stejně to budou nejdřív oťukávačky, kdy přijdeš na návštěvu, nejlíp asi do jeho známého prostředí, pak s nima třeba půjdeš ven, pak tě s ním nechaj samotnou u nich, abyste si hráli, pak ti ho půjčí samotného ven, pak ho vemeš k sobě na chvíli, pak na noc… Nebo jak si to představuješ? Snad si nemyslíš, že ti ho přivede paní ze sociálky, abyste si v pondělí pohráli a v úterý ho máš doma i s čemadámkem.
Proto od začátku říkám, že se musíš domluvit s babičkou. Protože pokud chceš, aby kluk změnu pocítíl co nejmíň, abys ho nepřesadila jak nějakou kytku, která z toho bude mít šok, tak musíš postupovat pozvolna a to fakt bez té babičky nepůjde. NO NEPŮJDE, OPRAVDU! A i pro tebe bude lepší, když to s ní dáš dokupy jako s první. Ona ti může hodně pomoct a že to budeš potřebovat 
hlavně teda tvůj syn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
23.1.14 05:10
Urcite bude pro vsechny lepsi to resit pres babicku. Co ty vis. Treba tam kazdy den cekaji, az se mama vrati. Na urady je casu dost. Bez tam a ukaz jim, ze ses vzpamatovala a chces se k synovi vratit. Kazdy prece muze dostat druhou sanci. A lip ted nez cim dal pozdeji.
- Citovat
- Upravit
1.zizi
23.1.14 05:27
Uff to je tema…za me rozhodne bych se se synem spojila..babicka je babicka…muze byt milionova, ale matku proste nenahradi a tomu diteti bude chybet v zivote, takze se vsi uctou k babicce(i kdy ji treba nemusis a je manipulatorka, tak se stara o tve dite..nemusela a mohla ho dat do ustavu), tak bych jim nejdrive ukazala, ze uz nejsem to pubertalni mlade, ale mlada zena uvedomujici si sve ciny…a do synova zivota zapadavat pomalu…tohle je jen muj nazor, nezazila jsem,, tak nemuzu presne poradit, kadopadne preju hodne stesi, at si se synem tu cestu najdete… 
- Citovat
- Upravit
23.1.14 05:27
Taky mi přijde rozumné jít první za babičkou. Co víš třeba se ji uleví, že nebude muset nevím do kolika let dělat mámu. Třeba čekali, že se ukážes a už ani nedoufají. Myslím osobně, že čím dřív, tím lépe, aby za pár měsíců nemusel vysvětlovat ve škole kde má mámu a proč ji nemá 
myslím, že pokud ho babička proti tobě nestve, tak máte velkou šanci. Myslím, že i na babičce a jejím vyjadřování bude záležet to jak tě syn přijme. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 05:33
NO zkusila bych se spojit s otcem, nebo babičkou…pak až tu socalku. A jestli jsi už opravdu vyřáděná, tak určitě do toho jdi..Nemusíte hned říkat, že jsi máma…Já bych to právě nenechala, oba na sebe máte právo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 06:06
Já bych se se synem snažila opět dostat do kontaktu. Je to Vaše dítě a myslím si, že zodpovědnou mámu potřebuje. Kdyby jste se s ním měla pro začátek alespoň dvakrát týdně vidět.. ale hlavně nějak začít.
Domluvit se s jeho babičkou, vysvětlit ji Vaše myšlenky a zkusit spolu táhnout za jeden provaz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 06:07
Ohlásila bych se k babi na kafe, když bude malý ve školce a situaci s ní probrala. Jestli se na mámu ptá, co mu o mně řekli (chodí do školky, takže musí vědět, že každé dítě má mámu i tátu)…Říct jí na rovinu své pocity, že jsem byla opravdu mladá a blbá, že už stojim na vlastních nohách a chtěla bych s ním navázat aspoň nějaký kontakt. Poptat se jí, jaký vlastně můj syn je, co má a nemá rád, co ho baví. Babička by měla malého na tvou návštěvu aspoň trochu připravit a bylo by víc než dobré, kdyby jste spolu vycházely. A nejdříve opravdu jen návštěvy u babi a hrát si s ním, vzít ho na chvilku ven, na bazén, bruslit, na hřiště a tak. Být k malému upřímná, proč nebyl s tebou, až se tě zeptá. Pokud tě přijme a zvykne si na tebe a budete spolu vycházet, tak až pak můžeš přemýšlet jak dál. Třeba nechat si stanovit výživné a doplatit dlužné výživné za dobu, co jsi o něj nepečovala a s tím, že než socce prokážeš, že jsi schopná se sama postarat o své dítě, bude svěřený do výchovy otce - babičky.
Na tvém místě bych ho chtěla znát a chtěla bych, aby i on poznal mě. Mohli by jste se tím trápit celý život. Takhle aspoň když by tě odmítnul, tak budeš vědět, že jsi to zkusila. A pořád je podle mě lehčí říct mu pravdu teď, než až tě třeba vyhledá později sám.
Bude to těžké a bude to i velice opatrný taneček okolo malého a jeho citů - neřešila bych to nátlakem, musíš nechat syna, ať si na tebe v rámci návštěv zvykne, až si k tobě najde cestičku sám. Až ti začne věřit, sám k tobě přiběhne a dá se ti znovu v plen.
I kdyby to nedopadlo pro tebe svěřením malého do péče, tak by si ho měla stále navštěvovat a brát si ho k sobě. Protože jestli se mu chceš v životě objevit a pak bys zase zmizela…to by bylo asi nejhorší cvičení s dušičkou svého mláděte.
Za zkoušku to podle mě stojí, vzpomeň si na Pergnerovou, každopádně procházka růžovým sadem to nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 06:48
@Jazz27 píše:
Anonymní Ještě jendu věc ti napíšu: Musíš vycházet i s jeho babičkou. Vím, že to neslyšíš ráda, říkáš, že nechceš, ale budeš muset. Pět let byla ten nejbližší člověk, i kdybys teď do jeho života vstoupila, musí to být pomalé a postupné, když jsi ho 3 roky neviděla, musíte si na sebe zvyknout. A ten proces bude chvíli trvat a babička je klíčová osoba. Pokud bude mezi vámi napětí, odnese to malej. A pět let je taky věk, kdy se připrav na hesla typu „Nemám tě rád, chci babičku“ „Babička je hodná, ty jsi zlá“ „chci zpátky k babi“ a podobně, když nějakým způsobem zakročíš jako rodič a malému se to nebude líbit. Budeš to muset ustát. Jsi připravená i na tohle? Na reakce malého, které ti budou trhat srdce a na babičku, s kterou budeš muset nějakým způsobem vyjít???
ono je otazne, ci je babi babi akebo mami? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 06:52
V první řadě si musíš srovnat v hlavě, zda-li jseš již ochotná se „obětovat“ maličkému naplno a navždy. Ne, že mu po nějakých nezdarech, neúspěších, nebo naopak, že tě to po čase prostě jen přestane bavit a začneš třeba pro změnu lovit chlapa (před tím to byly diskošky, za čas můžeš zjistit, že je pro tebe životně důležité sehnat životního partnera, pak třeba dobrou přáci a blablaba nevím co ještě pro tebe může být tak moc důležité, čím by sis omlouvala své chování), zmižíš částečně nebo zase úplně ze života. Prostě ty sama si v sobě musíš vyřešit, zda-li jseš schopna udělat rozhodnutí, krok a již nikdy necouvnout - za jakýkoliv situací a věř, že to nebude žádný med! Pak si myslím, že máš právo dostat druhou šanci.
A souhlasím s @Knihomyš, že chleba je vždy o dvou kůrkách: takže si stejně jako ona dovedu představit, že to s tebou asi také jednoduché nebylo. To neříkám jako výtku, ale proto, abys pochopila, že babička tvého dítěte nemusí být nutně nepřítel. Získat jak důvěru tvého syna, tak její bude během na dlouhou trať. Připrav se na to, takže si to celé řádně rozmysli! Na žádný krátkodoboý či polovičatý přístup nebude nikdo zvědavej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 06:58
Zakladatelko
Odkial mas info, ze sa otec dieteta stara/nestara/vyzvedava zo skolky?
Videla si maleho za tie 3roky?(niekde z dialky aspon)
Pises ze mas zazemie-v com to spociva? Ze mas kde byvat a ze si zabezpecena financne, aby si sa mohla o 5r dieta starat? Co praca?
Tazka situacia, kontaktovat rodinu a az potom socialku.
Keby maly nechcel s Tebou byt ako by si to riesila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
