Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@vercadr píše:
Tak, když to tu tak čtu tak všechny maminky jsou ideál. Všechny se dětem věnujete na plný plyn, žádná v životě neudělala chybu. Copak, když člověk udělá v životě chybu tak tím vše končí. Nemá nárok na nový začátek, vše zkusit znovu a jinak lépe. Zvlášť, když byla zakladatelka ještě sama dítě…to by jste opravdu i své dceři tohle poradili? Opravdu tomu nerozumím a je mě z toho smutno.Ano udělala chybu, ale chce vše změnit…postavila se na vlastní nohy. Babičce už taky roky naskakují a co bude jednou dál? V tomto případě bude ještě asi babička mladší, ale i tak…tohle nikdo neřeší. Že by třeba jednou klučík skončil někde v domově. Samozřejmně odejít může i rodič…
Zakladatelko za mne Ti přeji pevný start no nového začátku. O synka se zajímej, ale opravdu raději vyhledej v místě bydliště odborníky…na sociálce Ti určitě poradí. Nečekej hned zázraky a hlavně nevzdávej to po prvním neúspěchu. Bude to na delší dobu, ale věř, že si k sobě cestu najdete a jednou budeš skvělá máma. Máš ještě dost času klučíkovi vše vynahradit. Samozřejmně by asi nebylo dobré obcházet babičku a dělat ji něco natruc…teď musíš poslouchat všechny kolem sebe, co klučíka znají lépe.
Všem ostatním se omlouvám za názor, ale já to tak cítím. Dítě netýrala, neubližovala mu…chyba byla spíše u jejich rodičů ve výchově.
A ty jsi padlá na hlavu. Tohle nemůžeš srovnávat, my nejsme dokonale matky, já rozhodně ne, dělám spoustu chyb, ale nikdy bych sve dite neopustila. A pochybuji, že vše synovi vynahradí, ty tři roky co s ním nebyla asi dost tězko. Jak se asi musel syn citit.. Dítě tohle vše vnímá i když vypadá, že ne, v podvědomí to má pořád.
Univerzální věta e- mimina co se objevuje pomalu v každé diskuzi :
Tak, když to tu tak čtu tak všechny maminky jsou ideál.
@ynax píše:
jak to chápu já - babička má dítě v pěstounské péči, tím pádem dostává od státu peníze… ale stále nechápu, proč bys mu ty jako matka neměla přispívat - ať už s tím babička udělá co chce, 5 let se ti starala nonstop o dítě, takže alimenty jsou podle mě namístě a to okamžitě! A jestli ti sama řekla, že tomu dáte rok… tak na co proboha čekáš? Zašla bych za ní a dohodla se, že budeš chodit pravidelně na návštěvu, kde si budeš s malým hrát, poznávat ho. Vždyť můžeš chodit s babičkou a s ním na procházky… a nemá jít náhodou třeba k zápisu do školy? Nemusíš kupovat bundu, svetr… babička sama usoudí, co kluk potřebuje - ale peníze může ukládat třeba na dovolenou, aby se s prckem někam podívala…Když už ona takhle k tomu přistupuje, budeš hloupá, když se hned nesebereš a nezajdeš za ní. Ona ti dává možnost vstoupit mu do života a ty o tom přemýšlíš. Ovšem - pokud o tom přemýšlíš s tím, že ti vyhovuje volný život bez dítěte, že by ti stačilo ho občas vídat, ale nemuset řešit úkoly, nemoci, pubertu…tak začni platit pouze alimenty a hlavu mu nepleť
A opravdu to tak je, ze i babicka dostava penize? Mam dojem, ze to zrusili, protoze se s tim smelilo. Ale mozna, ze to byl jen navrh.
@Melody 4 Tak rozhodně nejsem padlá na hlavu. Prostě mám jiný názor a jiný pohled na věc…proto musím být padlá na hlavu?
Dítě opustila v době kdy byla sama ještě dítě…vlastní rodina ji nepodala pomocnou ruku. Určitě nevynahradí, ale tu mateřskou lásku mu dát může klidně iteď.
@Cuddy píše:
A opravdu to tak je, ze i babicka dostava penize? Mam dojem, ze to zrusili, protoze se s tim smelilo. Ale mozna, ze to byl jen navrh.
Ať babička dostává od státu nebo ne, nějaká kačka nebo nákup navíc se vždycky hodí
Jestli dostává, tak to jistě nejsou miliony.
@aklusim píše:
Každý má právo na druhou šanci. V 15-ti letech jsi měla dítě proboha…to se člověku bouří hormony a neví pomalu co sám se sebou dělat natož s dítětem. Ano, můžeš si za to sama a ano, nechovala ses zodpovědně. Zachovala ses jako dítě - sobecky. Ale teď jsi dospělá, soběstačná a pokud z celého svého srdce bez jediné pochyby věříš, že si připravena stát se matkou - byť nevíš, co to obnáší, je to dřina. Máš vyřešené, kdo ti jej pohlídá, když bude nemocný a ty budeš muset do práce? Kdo jej vyzvedne ze školky-školy když ty nebudeš moct? Co s ním budeš dělat přes prázdniny co nebude chodit 2m do školy? Máš peníze na kroužky a tábory? Podle mě nikdy není pozdě se do jeho života zapojit, ale čím dřív to uděláš, tím lépe pro něj. Každé dítě potřebuje mámu, ty jsi z jeho života odešla, protože jsi byla špatná máma, ale teď se dle tvých slov cítíš připravená, tak zatni zuby a do toho. Buď dobrou mámou co lituje toho, co udělala jako hloupé dítě. Pro malého to bude ze začátku podle mě matoucí a těžké, ale pořád jsi jednou jeho máma a on tě bude milovat. Doporučuji kontakt babičky a dítěte u dětského psychologa. On Vám pomůže a poradí jak na něj, aby to pro něj bylo co nejlepší. A pokud babička a otec chtějí pro malého to nejlepší, pomůžou ti s ním navázat vztah. Držím palce
@vercadr píše:
@Melody 4 Tak rozhodně nejsem padlá na hlavu. Prostě mám jiný názor a jiný pohled na věc…proto musím být padlá na hlavu?
Dítě opustila v době kdy byla sama ještě dítě…vlastní rodina ji nepodala pomocnou ruku. Určitě nevynahradí, ale tu mateřskou lásku mu dát může klidně iteď.
tady nejde o názor, ty srovnáváš hrušky a melouny ![]()
@Anonymní píše: …
Malého ovšem „nechci“ výhradně do své péče. Chtěla bych to nechat na něm. Bydlíme od sebe jednu zastávku autobusem, takže myslím, že to je velké plus. Zatím bych s ním chtěla navázat kontakt a čas ukáže co bude dál a hlavně co jemu bude vyhovovat, protože příští rok mu bude 6 a pujde s nejvetší pravděpodobností do školy a v tu chvíli už bych mu hlavu motat nechtěla, aby se mohl pořádně rozvíjet a díky tomu, že já jsem kráva on neměl problémy ve škole.
Ještě než to spustíš, konzultuj postup s nějakým dobrým! dětským psychologem, protože hlavu mu to zamotá a fest. Myslím, že bys měla usilovat o výhradní péči, ovšem ne silou, ne okamžitě, ale postupně, pomalu a udělat to tak, aby to bylo jeho skutečné a dlouhodobé přání (ne na základě dárků, benevolence od maminky, protože v takovém případě se jedná o velmi nestabilní rozhodnutí a bude se měnit dle nálady malého). Musíš získat jeho srdce a přesvědčit jeho i ostatní, že jsi jeho skutečná - opravdová máma, která ten začátek měla trochu problematický. Nakonec proto také dítě má dva rodiče, dvě rodiny, když jeden rodič a rodina (promiň) selže, tak má ještě druhého rodiče/rodinu, která ho zajistí, postará se o něj. Je mi jasné, že otec dítěte si žije svůj život a jako matka-rodič tam funguje pouze babička. Babička a otec, nechť nadále zůstanou v jeho životě a jsou s ním v neustálém kontaktu - opravdu bydlíte kousek.
Jen si dej pozor, aby se pod tím, že „nechceš“ usilovat o výhradní péči, neskrýval fakt, že si to chceš tak trochu usnadňovat
Ono je docela příjemné, když se ti někdo částečně stará o dítě, ale také to je pro vztah dítěte k matce velmi nebezpečné.
@Cuddy píše:
A opravdu to tak je, ze i babicka dostava penize? Mam dojem, ze to zrusili, protoze se s tim smelilo. Ale mozna, ze to byl jen navrh.
Zrušili, ale ona už má to dítko v péči dlouho… a nevím, zda to neplatí jen pro nové případy ![]()
@LadyLada píše:
Myslím, že bys měla usilovat o výhradní péči, ovšem ne silou, ne okamžitě, ale postupně, pomalu a udělat to tak, aby to bylo jeho skutečné a dlouhodobé přání (ne na základě dárků, benevolence od maminky, protože v takovém případě se jedná o velmi nestabilní rozhodnutí a bude se měnit dle nálady malého). Musíš získat jeho srdce a přesvědčit jeho i ostatní, že jsi jeho skutečná - opravdová máma, která ten začátek měla trochu problematický.
Jenže u zakladatelky je ten problém, že ona neumí být máma. Tím, že odešla a nestarala se, neměla šanci zjistit, co se s dítětem dělá, když odmlouvá, jak na něj, jak vychovávat a nerozmazlovat, ale zároveň se nenechat manipulovat dítětem… 5 leté dítě je už dost velké na to, aby si chtělo prosazovat svou. Ona nemá jinou šanci, než se domluvit s babičkou a pak se začít učit být mámou. A první krok jsou ty alimenty - chci dítě, chci se s ním stýkat, dítě má potřeby, dítě je moje… takže se postarám a je mi naprosto jedno, že babička dostává peníze od státu. Další krok je, začít se učit vše o svém dítěti - zpočátku být ve stínu babičky, dívat se, jak ona s dítětem pracuje, co spolu dělají, doprovázet je na procházkách, pomáhat babičce - i kdyby to bylo, že jí uvaří, umyje nádobí… jsou to drobnosti, ale babičce to určitě trochu uleví a pak uvidíte, je možné, že dítě bude tak citově navázané na babičce, že případná tvoje výhradní péče nebude možná bez toho, že by to dítěti ublížilo. Ale to ukáže až čas.
@ynax Jasně, vždyť říkám, že postupně, pomalu…a je mi jasné, že to bude trvat i nějaký ten rok, ale její (dlouhodobý, respektive trvalý) cíl by měl být v její hlavě jasný!
I pro zakaladatelku to bude velmi težké, ale dítě ani okolí to zajímat nebude. I ona si bude muset najít k dítěti vztah. Kolikrát tu píší maminky, že mají doma mimino a nic jim to neříká, že se k němu definitivně připoutaly třeba až po prvním roce života. Staraly se, strach o něj měly, atd., ale takové to vnitřní pouto se rozvinulo až po mnoha měsících i přes 24hodinový kontakt 365 dní v roce.
@ynax to se naučí.
Já se stala mámou až, když jsem měla svoje dítě. Zrovna uřvaný, komplikovaný takže u mimina se stejně člověk učí pokus omyl.Tady je výhoda, že už mluví.
Z tohohle bych strach neměla. Co mají říkat lidi, kteří si adoptují větší dítě?
taky si k němu postupně nachází cestu a ze zakladatelčiných příspěvků je zřejmé, že si je toho vědoma.
Co se týče rozmazlování - vidím spousty rozmazlených fakanů vychovávaných rodiči od miminka, tož asi tak.
Zakladatelku bych zbytečně neděsila. Ono to, že člověk je s dítětem nepřetržitě od narození neznamená automaticky, že je dobrý rodič. A že má patent na správnou výchovu.
Zakladatelko, co jsem si přečetla diskuzi a hlavně tvé příspěvky, já bych do toho šla. Pomalu se s malým seznamovat, třeba neříkat hned na začátku, že si jeho maminka, to může přijít časem, ale zkusit se s ním skamarádit. Sama píšeš, že péče je výhradně na babičce, tak třeba se jí i uleví, že si budeš malého na pár hodin brát a ona bude vědět, že kdyby se už nemohla starat sama, že se můžeš postarat ty.
Hlavně malý se stejně za pár let bude na maminku ptát a myslím, že pak by to seznamování a sžívání bylo ještě těžší.
Jen si musíš být 100% jistá, že už malého nezklameš. To už by pak nejspíš napravit nešlo.
@29 já ji děsit nechci, ale tady prostě už není možnost šlápnout vedle - buď chci být máma a pak nečekat s růžovými brýlemi, ale prostě do toho jít naplno i s tím, že to nebude takové, jako očekávala.
Btw. zakladatelka na mě nepůsobí jako osoba, která na 100% ví, že chce být znovu máma na plný úvazek. Zatím mi přijde, jako někdo, kdo se rozhoduje, jestli vůbec do toho jít - viz. jak rok ví od babičky, že může přijít kdykoliv a zatím to nevyužila… s ní se nedá srovnávat žena, která se stane matkou adopcí - ta žena to chce na 150%
No, zakladatelka váhá, protože nechce ublížit dítěti jestli to chápu dobře. A jak na to, vyřeší úplně v klidu s dětským psychologem i bez dítěte. Možná má strach, aby ji tchyně nekomandovala jako tenkrát( nebo co ji vadilo, že odešla) - no bohužel kdyby k tomu došlo bude to muset v zájmu dítěte vydržet.
Chce to jen sebrat odvahu.