Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
V patnácti jsem měla dítě, 3 roky jsem jej neviděla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.14 11:43
Přečetla jsem celou diskuzi. Co nechápu je, že syna jsi neviděla 3 roky, ale víš, že se otec moc nestará… Dál, neplatila jsi alimenty a nijak se nepodílela po žádné stránce na jeho výchově. Byl otec v době porodu zletilý? Kdo má vlastně malého svěřeného do péče? Jinak určitě bych být tebou zašla za babičkou a rozhodně bych si sypala popel na hlavu - ale… počítala bych s tím, že mě může vyhodit, že se nepovede první, druhá ani třetí návštěva… ale nevzdávala bych to. Počítala bych s tím, že mě seřve, že mě vše vyčte, že mě vyhodí… je také možné, že s tebou už vůbec nepočítají, nebudou chtít, aby ses vrátila k synovi a už vůbec ne, aby s tebou někdy bydlel. Musíš počítat s tím, že se ti může stát, že pokud se k synovi dostaneš, tak jen třeba jako rozvedený rodič 1× za 14 dní a zpočátku jen za dohledu babičky. Bude to dlouhá cesta s nejistým koncem. A mohla bys hodně synovi ublížit, kdybys tlačila na pilu. Možná první by bylo, kdyby ses začala podílet finančně - i kdyby tě vyhodili, tak poslat první alimenty, protože věř, že stačí abys je naštvala a podají na tebe žalobu o neplacení alimentů a rázem máš na krku x tisícový dluh s možností jít do vězení pokud nebudeš alimenty platit. A třeba se už taky nikdy se synem do styku nedostaneš, těžko říct, zkus si přečíst některé diskuze, kde se otec vypařil a po x letech se najednou chce začít chovat jako otec…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 11:44
@j.a.n.i1 píše:
Nereaguji přímo na tebe, tahle myšlenka se tu vyskytla několikrát…
Já nějak nechápu, že u ženy dost lidem přijde normální, že po 3 letech, kdy dítě neviděla a neplatila na něj by se měla snažit do dostat do péče, když to dítě je u svého otce… kdyby se takhle choval chlap, tak je to zmetek největší a podle většiny tady nemá málem ani právo své dítko samostatně vídatTakže zakladatelko ano, kontaktovala bych babičku a snažila se s dítkem zpět navázat vztah, ale podle mě nemáš „právo“ na víc, než na to být ten druhý rodič, který ho nemá v péči a bude s dítkem o víkendech.
Takhle bych to taky viděla. Postavila se sama do role druhého rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 11:45
@vercadr píše:
Tak, když to tu tak čtu tak všechny maminky jsou ideál. Všechny se dětem věnujete na plný plyn, žádná v životě neudělala chybu. Copak, když člověk udělá v životě chybu tak tím vše končí. Nemá nárok na nový začátek, vše zkusit znovu a jinak lépe. Zvlášť, když byla zakladatelka ještě sama dítě…to by jste opravdu i své dceři tohle poradili? Opravdu tomu nerozumím a je mě z toho smutno.Ano udělala chybu, ale chce vše změnit…postavila se na vlastní nohy. Babičce už taky roky naskakují a co bude jednou dál? V tomto případě bude ještě asi babička mladší, ale i tak…tohle nikdo neřeší. Že by třeba jednou klučík skončil někde v domově. Samozřejmně odejít může i rodič…
Zakladatelko za mne Ti přeji pevný start no nového začátku. O synka se zajímej, ale opravdu raději vyhledej v místě bydliště odborníky…na sociálce Ti určitě poradí. Nečekej hned zázraky a hlavně nevzdávej to po prvním neúspěchu. Bude to na delší dobu, ale věř, že si k sobě cestu najdete a jednou budeš skvělá máma. Máš ještě dost času klučíkovi vše vynahradit. Samozřejmně by asi nebylo dobré obcházet babičku a dělat ji něco natruc…teď musíš poslouchat všechny kolem sebe, co klučíka znají lépe.
Všem ostatním se omlouvám za názor, ale já to tak cítím. Dítě netýrala, neubližovala mu…chyba byla spíše u jejich rodičů ve výchově.
Tady ale většina radíme ať se spojí přez babičku, která ho vychovává a zajisté se mu naplno věnuje a nahrazuje maminku. Ano chyby děláme všichni, ale to, co tu přehlížíš, je zásadní věc. Zakladaelka se ze synem touží spojit, ale má obavu, aby mu nepopletla hlavu. V tomto ji radíš, aby to řešila přez sociálku??? 
Co když babička odmítne jakýkoliv kontakt s ní… To už je věc jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 11:50
Moc všem děkuji za názory.
Pro upřesnění. O otci malého vím bohužel víc než dost, máme společné přátelé, s jeho přítelkyní chodím občas i na kafe. Jak tu někdo z vás psal. On prostě žije u své matky ano i s malým, ale nijak ho to neomezuje, před rokem jsem se párkrát i s jeho maminkou (baičkou) sešla a sama mi říkala, jak to u nich chodí. On vyzvedne malého ve školce v 6 přijde ona domu a on padá pryč a ona se stará, a právě jsme se dohodly, že dáme tomu všemu ještě rok a at se ozvu pokud budu mít zájem. Zajem jistě mám, ale jak říkam, jde mi hlavně o dobro malého.
Malého ovšem „nechci“ výhradně do své péče. Chtěla bych to nechat na něm. Bydlíme od sebe jednu zastávku autobusem, takže myslím, že to je velké plus. Zatím bych s ním chtěla navázat kontakt a čas ukáže co bude dál a hlavně co jemu bude vyhovovat, protože příští rok mu bude 6 a pujde s nejvetší pravděpodobností do školy a v tu chvíli už bych mu hlavu motat nechtěla, aby se mohl pořádně rozvíjet a díky tomu, že já jsem kráva on neměl problémy ve škole.
- Citovat
- Upravit
23.1.14 11:53
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji za názory.
Pro upřesnění. O otci malého vím bohužel víc než dost, máme společné přátelé, s jeho přítelkyní chodím občas i na kafe. Jak tu někdo z vás psal. On prostě žije u své matky ano i s malým, ale nijak ho to neomezuje, před rokem jsem se párkrát i s jeho maminkou (baičkou) sešla a sama mi říkala, jak to u nich chodí. On vyzvedne malého ve školce v 6 přijde ona domu a on padá pryč a ona se stará, a právě jsme se dohodly, že dáme tomu všemu ještě rok a at se ozvu pokud budu mít zájem. Zajem jistě mám, ale jak říkam, jde mi hlavně o dobro malého.
Malého ovšem „nechci“ výhradně do své péče. Chtěla bych to nechat na něm. Bydlíme od sebe jednu zastávku autobusem, takže myslím, že to je velké plus. Zatím bych s ním chtěla navázat kontakt a čas ukáže co bude dál a hlavně co jemu bude vyhovovat, protože příští rok mu bude 6 a pujde s nejvetší pravděpodobností do školy a v tu chvíli už bych mu hlavu motat nechtěla, aby se mohl pořádně rozvíjet a díky tomu, že já jsem kráva on neměl problémy ve škole.
Podle mně je tohle v pořádku. Pokud jste domluvené a půjdete na to pomalu tak to je ta nejlepší cesta. A ano čas ukáže jestli se budeš podílet na péči s babičkou nebo nakonec bude chtít být syn u tebe. Pokud na něj nebudete tlačit tak bych se toho nebála.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.14 11:54
@ynax Malého má babička v opatrovnictví. Otci v době narození malého bylo 16let. Pokud jde o alimenty, měla bych platit alimenty státu, protože ona babička dostává na malého peníze od soc. to mám zjištění. Tudíš ona po mě nic nechce a soc. to nedala k soudu, takže po mě nikdo nic nechce.
Ale todle neni o penezích to, že malému koupim bundu nebo přidám na výlet mu asi moc psychicky nepomuže ve vztahu ke mě. Nebo snad jo?
- Citovat
- Upravit
23.1.14 11:56
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji za názory.
Pro upřesnění. O otci malého vím bohužel víc než dost, máme společné přátelé, s jeho přítelkyní chodím občas i na kafe. Jak tu někdo z vás psal. On prostě žije u své matky ano i s malým, ale nijak ho to neomezuje, před rokem jsem se párkrát i s jeho maminkou (baičkou) sešla a sama mi říkala, jak to u nich chodí. On vyzvedne malého ve školce v 6 přijde ona domu a on padá pryč a ona se stará, a právě jsme se dohodly, že dáme tomu všemu ještě rok a at se ozvu pokud budu mít zájem. Zajem jistě mám, ale jak říkam, jde mi hlavně o dobro malého.
Malého ovšem „nechci“ výhradně do své péče. Chtěla bych to nechat na něm. Bydlíme od sebe jednu zastávku autobusem, takže myslím, že to je velké plus. Zatím bych s ním chtěla navázat kontakt a čas ukáže co bude dál a hlavně co jemu bude vyhovovat, protože příští rok mu bude 6 a pujde s nejvetší pravděpodobností do školy a v tu chvíli už bych mu hlavu motat nechtěla, aby se mohl pořádně rozvíjet a díky tomu, že já jsem kráva on neměl problémy ve škole.
Babička tobě a tvému synovi očividně nechává dveře otevřené. Tak co tu řešíš? 
Neboj, hlavu mu nepopleteš, pokud ho babička dobře vede 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 11:57
@Anonymní píše:
@ynax Malého má babička v opatrovnictví. Otci v době narození malého bylo 16let. Pokud jde o alimenty, měla bych platit alimenty státu, protože ona babička dostává na malého peníze od soc. to mám zjištění. Tudíš ona po mě nic nechce a soc. to nedala k soudu, takže po mě nikdo nic nechce.Ale todle neni o penezích to, že malému koupim bundu nebo přidám na výlet mu asi moc psychicky nepomuže ve vztahu ke mě. Nebo snad jo?
Podílet se na péči znamená i finančně. Takže tím, když mu něco koupíš nebo budeš šetřit nic nezkazíš. Hlavně to nezvrhni v rozmazlování dárky. To by bylo to nejhorší. Ono to co babička dostává na syna neznamená, že to plně pokryje jeho potřeby a náklady. Ty s věkem rostou. 
Příspěvek upraven 23.01.14 v 11:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
23.1.14 11:57
Jako já nevím, co si všichni představují, že se asi děje s 15letým dítětem, kterému se narodí dítě. Ano jsou takové holčiny, které tou chvílí dospějí a starají se o ně. Ale jsou i takové, které to prostě nezvládnou (a myslím, že na to mají i trochu právo, protože jsou pořád prostě děti)
Zkuste si představit samy sebe, jak v 15ti rodíte, staráte se o dítě a pak se vám prostě vzbouří hormony (prostě normální puberta, která dokáže opravdu s člověkem hodně zamávat) a vy to dítě ze své vlastní blbosti opustíte. Ano, není to správný, ale stává se to. Jenže pak přijde ta doba, kdy dospějete a plně si uvědomíte, co jste vlastně provedly. Že jste někde nechaly svoje vlastní dítě a šly si za vlastním hloupým životem. A tohle, si myslím, musí hlodat každou vteřinu v každém dni. Na to se nedá zapomenout. Vy byste se dokázaly smířit s tím, že někde máte syna, ale protože jste udělaly tu osudovou chybu, tak nemáte nejmenší nárok se snažit se svým dítětem znovu sblížit? Dokázaly byste jít v životě dál a mít další děti? A to jedno opuštěné, které možná i na mámu stále čeká, tam nechat?
Neříkejte, že byste nikdy svoje dítě neopustily. Každá z vás tady nerodila v 15letech, takže každá si takovou životní situaci nedokáže ve vlastní kůži představit. Já vím, spousta např. v 17ti. Budiž. Ale pořád je tam rozdíl 2 roky, který je u dospívajícího dívčího rozumu strašně velký. Děti mají to své dětské právo dělat chyby a mají i právo ty své chyby napravit nebo se o to aspoň pokusit.
Přece nikde není psáno, že se zakladatelka objeví ve dveřích a kluk jí skočí kolem krku. Nebo že by si ho měla hned odvádět k sobě. Ale přece se může snažit do jeho života znovu vstoupit. I kdyby třeba jako teta. Já bych teda to svoje dítě aspoň vídat chtěla. A určitě líp teď, v 5ti letech, než o každý další rok dýl.
- Citovat
- Upravit
23.1.14 12:01
@Anonymní píše:
Zdravím. Bohužel budu psát anonymně a předem hlásím, že vím, že mě spousta lidí za to odsoudí, ale já tu prosím o radu a ne o souzení toho jaká sem. Myslím, že já sama si to nejlépe uvedomuji. Děkuji za pochopení.V 15ti letech se mi narodil syn. Moje rodina se ke mě prakticky otočila zády. Rodiny tehdejho přítele ( otce dítěte) se ke všemu postavila čelem. Jeho maminka si vzala mě do pěstounské péče a malého do opatrovnictví. Od porodu jsem bydlela u nich. Posléze se odehrávalo několik vecí, které tu nebudu rozepisovat, protože to bych tu byla dlouho. Po všech událostech jsem se v 17ti letech chtěla odstěhovat, bylo to k nevydržení. Jenže v tý době, malá hloupá holčička, prostě dítě mělo dítě a opravdu jsem nevedela, že krok který uskutečním mi natolik ovlivní život. Zbalila jsem si veci a šla k mé matce, ta na tom nebyla sociálně dobře, bydlela v garsonce, tudíš nebylo přípustné si vzít malého k sobe. Dohodli jsme se, že malého budu pouze navštevovat. Jenže uplynuli dva měsíce a pro mě byl duležitější noční život než chodit na navštěvu za malým. Budou to 3 roky co jsem malého nevidela. Momentálně mám vytvořené zázemí, vlastní byt a žiju, jako spořádaný člověk. Pos*ala jsem co jsem mohla, nevím jestli není už pozdě na to, abych napravila chyby. Chtěla bych se synem, alespon nějaky kontakt. Ale ted co je lepší? Synovi bude 5 na mě si nepamatuje. Pokud by mi bylo dovoleno zařadit se mu do života, nebo prostě ho nechat štastného být? Ale na druhou stranu, jak muže byt někdo štastný, když ví, že má někde mámu.
Napsala jsem vše hodně zkráceně, takže spoustu vecí muže vyznít možná jinak než je. Každopadně ptám se. Mám narok na novou šanci? Mám vubec právo na to, abych blbnula tomu malému hlavčku, když jsem vlastne cizí paní?
Určitě by jsi se o tom měla pobavit s tím kdo ho má v péči tady na diskuzi ti akorát domotáme hlavu každý píše svůj názor a názorů je hodně musíš mít svou hlavu držím palce at ti to dobře dopadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 12:05
@Anonymní píše:
@ynax Malého má babička v opatrovnictví. Otci v době narození malého bylo 16let. Pokud jde o alimenty, měla bych platit alimenty státu, protože ona babička dostává na malého peníze od soc. to mám zjištění. Tudíš ona po mě nic nechce a soc. to nedala k soudu, takže po mě nikdo nic nechce.Ale todle neni o penezích to, že malému koupim bundu nebo přidám na výlet mu asi moc psychicky nepomuže ve vztahu ke mě. Nebo snad jo?
AlE trochu pomůže. U nás, když můj ex ze kterým mám dceru a vůbec ho nezná, jenom o něm ví, protože chci aby to věděla(jsem vdaná, nevlastnímu otci říká tati), ji po letech navštívil, jako už 7-mi letou a dal ji mobilní telefon. Myslím, že o to víc na něj myslí, hlavu ji toto setkání rozodně nepopletlo. Tímto nechci tvrdit, že je dobré si děti kupovat. Ale i vůči prarodičům, by to bylo fér, občasný dárek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 12:09
Být tebou tak se nebojím babička evidentně je proto, aby jsi se s malým vídala tak máš napůl vyhráno a občasný dárek neuškodí, jak už někdo psal, ale poradila bych se s babičkou co koupit a co ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 12:26
@Anonymní píše:
@ynax Malého má babička v opatrovnictví. Otci v době narození malého bylo 16let. Pokud jde o alimenty, měla bych platit alimenty státu, protože ona babička dostává na malého peníze od soc. to mám zjištění. Tudíš ona po mě nic nechce a soc. to nedala k soudu, takže po mě nikdo nic nechce.Ale todle neni o penezích to, že malému koupim bundu nebo přidám na výlet mu asi moc psychicky nepomuže ve vztahu ke mě. Nebo snad jo?
jak to chápu já - babička má dítě v pěstounské péči, tím pádem dostává od státu peníze… ale stále nechápu, proč bys mu ty jako matka neměla přispívat - ať už s tím babička udělá co chce, 5 let se ti starala nonstop o dítě, takže alimenty jsou podle mě namístě a to okamžitě! A jestli ti sama řekla, že tomu dáte rok… tak na co proboha čekáš? Zašla bych za ní a dohodla se, že budeš chodit pravidelně na návštěvu, kde si budeš s malým hrát, poznávat ho. Vždyť můžeš chodit s babičkou a s ním na procházky… a nemá jít náhodou třeba k zápisu do školy? Nemusíš kupovat bundu, svetr… babička sama usoudí, co kluk potřebuje - ale peníze může ukládat třeba na dovolenou, aby se s prckem někam podívala…Když už ona takhle k tomu přistupuje, budeš hloupá, když se hned nesebereš a nezajdeš za ní. Ona ti dává možnost vstoupit mu do života a ty o tom přemýšlíš. Ovšem - pokud o tom přemýšlíš s tím, že ti vyhovuje volný život bez dítěte, že by ti stačilo ho občas vídat, ale nemuset řešit úkoly, nemoci, pubertu…tak začni platit pouze alimenty a hlavu mu nepleť
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 12:30
Zakladatelko, pokud jsi o tom před rokem mluvila s babičkou, tak není co řešit! Domluv se s ní na další schůzce a zkuste společně vymyslet, jak se malému postupně zapojit do života. A rovnou se s ní domluv na nějaké finanční částce pro malého, ať vidí, že se chceš zapojit se vším všudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
