Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
V patnácti jsem měla dítě, 3 roky jsem jej neviděla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.14 07:26
No a ceho by jsi chtela konretne dosahnout? Mas prijmy takove, ze vas oba zvladnes uzivit? A casove moznosti takove, ze se o vas dokazes postarat? Nebo chces do jeho zivota vstoupit a starat se zaroven s babickou?
Jak nekdo psal, ze babicka je jen babicka, s tim moc nesouhlasim. Pokud jejimu synovi bylo podobne jako zakladatelce, klidne v dobe narozeni vnuka mohla mit vek nynejsich zapdnich prvorodicek… (cca 35 let). Pak by se vylucovala pouze tim, ze ho neporodila. Stejne, jako adoptivni rodice. Ale ma k nemu mnohem silnejsi vztah nez zakladatelka, byla s nim ve vsech moznych situacich, vi, ze svoji vychovou ma za nej zodpovednost, co znej vyroste apod.
Zakladatelko, clovek si sice nepamatuje veci ze skolkovych let do detailu, ale napr. dite, kteremu rodic v tomto veku umrel, tuto ztratu citi cely zivot. A pro tveho syna je v tuto chvili rodic babicka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 07:29
Já si myslím, že jsi to napsala hodně upřímně. Zasloužíš si styk se svým dítětem. Jsi jeho máma, neublížila jsi mu. Byla jsi mladá a je pochopitelný, že jsi nebyla schopná se o něj starat. Klučik měl štěstí, že se o něj starala babička, že nebyl někde s cizími lidmi, ale určitě pokud si myslíš, že můžeš být milující mámou a neublížíš mu, že mu zmizíš ze života, tak do toho jdi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:10
@Anonymní píše:
Zdravím. Bohužel budu psát anonymně a předem hlásím, že vím, že mě spousta lidí za to odsoudí, ale já tu prosím o radu a ne o souzení toho jaká sem. Myslím, že já sama si to nejlépe uvedomuji. Děkuji za pochopení.V 15ti letech se mi narodil syn. Moje rodina se ke mě prakticky otočila zády. Rodiny tehdejho přítele ( otce dítěte) se ke všemu postavila čelem. Jeho maminka si vzala mě do pěstounské péče a malého do opatrovnictví. Od porodu jsem bydlela u nich. Posléze se odehrávalo několik vecí, které tu nebudu rozepisovat, protože to bych tu byla dlouho. Po všech událostech jsem se v 17ti letech chtěla odstěhovat, bylo to k nevydržení. Jenže v tý době, malá hloupá holčička, prostě dítě mělo dítě a opravdu jsem nevedela, že krok který uskutečním mi natolik ovlivní život. Zbalila jsem si veci a šla k mé matce, ta na tom nebyla sociálně dobře, bydlela v garsonce, tudíš nebylo přípustné si vzít malého k sobe. Dohodli jsme se, že malého budu pouze navštevovat. Jenže uplynuli dva měsíce a pro mě byl duležitější noční život než chodit na navštěvu za malým. Budou to 3 roky co jsem malého nevidela. Momentálně mám vytvořené zázemí, vlastní byt a žiju, jako spořádaný člověk. Pos*ala jsem co jsem mohla, nevím jestli není už pozdě na to, abych napravila chyby. Chtěla bych se synem, alespon nějaky kontakt. Ale ted co je lepší? Synovi bude 5 na mě si nepamatuje. Pokud by mi bylo dovoleno zařadit se mu do života, nebo prostě ho nechat štastného být? Ale na druhou stranu, jak muže byt někdo štastný, když ví, že má někde mámu.
Napsala jsem vše hodně zkráceně, takže spoustu vecí muže vyznít možná jinak než je. Každopadně ptám se. Mám narok na novou šanci? Mám vubec právo na to, abych blbnula tomu malému hlavčku, když jsem vlastne cizí paní?
nezlob se, ale nech ho žít.. zbytečně malému svišťovi zamotáš hlavu. Ber to jako poučení do budoucna, ale nepodělej mu ještě život tim, že se mu do něj budeš montovat.. jak by se asi cítil? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:12
Cizí mu jsi, ano, ale je mu teprve 5!! Podle mě pokud to myslíš upřímně, měla by ses mu vrátit do života. Nejdřív na návštěvy, občas s ním jít na procházku.. A uvidí se, jak tě přijde, ale podle mě bude chtít mám zpátky!!
Domluv se s jeho opatrovatelkou - babičkou? Vysvětli jí to, myslím, že ti vyjde vstříct, že nebude bránit matce vídat se s vlastním dítětem. Že jsi dělala boty, to je podle mě i normální, v tom věku.
Trvej na svém, slušně, buď upřímná a vytrvej. Pro malého je určitě lepší mít maminku později, ale mít ji! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:14
Ahoj anonymni moje mamca takhle vyrustala od roka u babicky nevim jak dlouho a nevim proc ale kazdopadne co vim tak ze s le svoji mamkou s moji babickou maji problemy dodnes mit vztah maminka-dcera respektuji se atak vychazi spolu slusne ale neco tam chybi 
ja si prave myslim ze klicovy vek je 0-3 pro dite to se utvari jeho osobnost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:28
Ale rozhodne bych se pokusila navazat znovu kontalk skrz babicku at je jakakoliv protoze nemit mamu je horsi nez kdyz se objevi po neake dobe ale nepocitej ze to bude snadne bude to tezke a hlavne musi to byt na furt druhy tvuj odchod by byl uz pro dite o to vic bolestivý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:41
Neni mu babicka spis uz matkou? Vis jak ji rika, oslovuje, jaky maji vztah?
Vékove by mu mohla byt maminkou predpokladam…
Jsi si opravdu jista k kramflecich, ze novou roli ustojis?
Kontaktovala bych babicku ale necekej, ze budou skakat radosti, odesla si, neplatis, nestarala ses, nemaji duvod jedinny se radovat, ze te zase vidi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:48
Mojí mamku vychovávala babička od jednoho roku.. po 18-ti letech se sešli -moje mamka s její mamkou.. vztahy - no kvůli nám dětem tak nějak to šlo, jezdili jsme k nim občas na návštěvy a tak.. ovšem i já jakožto mamky dítě prostě nemám tu osobu zrovna nejradši, nestýkám se s ní.. takže oni ty vztahy jdou potom dál a dál… mamka neví co by bylo kdyby se jí objevila v životě dřív..ale když se jí objevila v životě až když byla dospělá tak to prostě bylo špatný.. tak alespoň navázat kontakt, třeba jako hodná teta a vysvětlovat později..ale aby věděl, že tě má.. jinak to pak schytá i jeho dítě atd.. táhne se to potom po generace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:48
Udělala jsi obrovskou chybu, je dobře, že si to uvědomuješ. Tohle je těžké no… Na jednu stranu si tak říkám, nech ho být, je štastný ve své rodině. Na druhou zase, že by syn měl být s matkou, jenže druhá otázka je podle čeho se určuje matka. Ty jsi ho jen porodila, ona se o něj postarala, když ty jsi se na něj vykašlala…
A pak babička, ona se o něj stará od dětství, určitě je už něco jak její syn, má ho ráda, on má rád jí… Víš jak jí to bude trhat srdce, když si ho vezmeš zpátky? Jak to tomu klukovi chceš vysvětlit? Myslíš, že to pochopí?
Další věc, víš jak těžké je vychovávat dítě? Uvědomuješ si to? Já mám 3letého a nikdy jsem nedělala nic těžšího… Dobře si to rozmysli, aby jsi ho potom zase nevracela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:49
to je těžké. Taky mě do mých 5 ti let vychovávala babička, i když jsem věděla, že mámu mám. Taky si potřebovala „uspořádat život“…
Potom si mě vzala domů a upřímně- bylo to pro mě peklo. I dnes, když jsem dospěá a dávno máma, mojí mámou pro mě byla babička. Jestli mi kdo kdy dal lásku a všechno, tak babička.
Máma mě od ní neměla brát. Ty její chlapi, alias tatínci, její neuspořádaný život, který jsem byla nucena žít s ní, mě dost poznamenal.
Už i ve vztahu k ní. Miluju ji, ale zároven´vím, že mi vzala dětství.
Zvaž, opravdu dobře zvaž, co jsi ochotna a schopna pro toho malého obětovat, protože ted´se má určitě dobře, má své zázemí, lidi, co ho milují kolem a ti lidé uýž mají svůj život jistě vyřešeený, s ohledem na věk jsou i vyzrálí.
Chápu tě, ale na druhou stranu - můžeš mu do budoucna dost jeho život rozvrátit.
Dítě není hračka, které se lze zbavit, když se zrovna nehodí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:50
A navíc bych to teda nezačala řešit přes sociálku, to je další podpásovka. Nejdřív si zjisti u babičky co a jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 08:56
@Knihomyš píše:
Teď teda zuřivě přemýšlím, jestli bych náhodou taky s patnáctiletým smrádětem hnusně nemanipulovala, kdybych byla v situaci babičky
Představuju si to tak, že bych viděla pubertální smrádě, co by mělo dostat co nejdřív rozum, neb má dítě - a zatím se chová jako puberťák (nejchytřejší ze všech, zažili jsme všichni). A není čas s ním vlídně promlouvat a čekat, že se to upraví samo… asi bych též „zamanipulovala“ a hleděla potlačit pubertální sebevědomí. A to se nemám za nějakou všeobecnou manipulátorku.
Neodsuzuj babičku předem a neděs se, je to tři roky, uvidí, že jsi starší a rozumnější, taky bude možná ráda, když se vnoučete občas zbaví a odpočine si…
Zkus si sebe představit na jejím místě - byla bys radši, kdyby za tebou „nezdárná snacha“ přišla přímo, nebo kdyby tě kontaktovala přes sociálku?Asi bych nepočítala s nějakým snadným startem, holky mají pravdu, že synek si tě nepamatuje a těžko říct, jak k tobě bude přistupovat. Psychologa bych nezavrhovala.Ale myslím, že je furt lepší mít mámu od 5 let, než ji nemít vůbec.
Naprostý souhlas!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 09:01
Zakladatelko, na rovinu - i člověk, který ví, že někde má mámu, která o něj nestála, může být šťastný. Tím ale netvrdím, že jsi se nezměnila, vypadá to, že už to máš v hlavě uspořádané. Ale nevím, jak bych se zachovala být tvojí tchýní, asi bych byla důrazně proti. Ono řádit někde po nocích je jedna věc, ale neprojevit tři roky zájem je věc zásadní a nevratná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.14 09:07
Za mě ti můžu říct, že pokud to myslíš zodpovědně, tedy ne že po pár měsících či letech zmizíš a hodláš třeba i platit (pokud chceš práva, musíš mít i povinnosti), pak jdi za babičkou syna, vysvětlete si minulost a požádej ji o spolupráci. Smiř se ale s tím, že syn bude vyrůstat u babičky a ty (alespoň ze začátku) pro něj budeš jen nějaká teta. To kdybys hnala přes sociálku, vynucovala si kontakt dítěte s matkou a popř. žádala třeba za 3 měsíce společné bydlení by tomu dítěti ublžilo daleko víc než to, že by se v budoucnu dozvěděl, že má někde matku a sourozence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
