Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky 4 dětí, jak to zvládáte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.24 08:58
@fleret píše:
Ono zase na druhou stranu stát se může cokoliv a pokud dítě opravdu chceš, tak ho měj. Ale rozdíl to je. I když můj nejstarší syn bude mít už třináct. My zatím nevíme co nás čeká, ale když malému zjistili DS, tak první myšlenka byla, že jsme zničili klukům život a oni ho tak moc milují. Nejstarší mi teď říkal:" Mami, já už to ani nevnímám, že to má",tak mu říkám, že to jde vidět jen na těch ocičkach a on mi na to řekl, že to je právě to, co ho dělá krásným. Děti to kolikrát zvládají líp než já. Já mám od třetího teď rozestup 6 let. Takto u sebe, to teda klobouk dolů.
Tak to je od syna moc hezke. Oni to deti vidi uplne jinak. Dokud bude maly tak to asi bude jeste dobre, horsi je to pak s vetsim ditetem. V tomto pripade je asi dobre, ze je ten velky vekovy odstup od 3. Do budoucna bude na 4 vic casu a kluci budou uz damostatni, nebo take pomohou. Kazdopadne vam fandim a preji mnoho dil.
Ja si zas nedovedu predstavit, ze bych mela mezi detmi velky vekovy rozdil. Takhle u sebe jsou skvela parta na vylety…
Pro me by bylo naopak nepredstavitelne dite v kocarku a k tomu pubertak. Ale je mi jasne, ze blizko k sobe znamena vetsi zahul pro rodice. I pro me telo v podstate od roku 2018 jsem tehotna rodim nebo kojim. A oto vic se bojim, ze uz jsem vsechno dala tem predchozim a aby to nemelo dopad na to 4.
Myslim ze se to ve me mele mnohem vic nez predtim nez jsem zalozila diskuzy. Ted jsou ty obavy asi jeste vetsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.24 09:22
@Mispule19 to máte pravdu, zatím je to miminko a v tuto chvíli se nijak neliší od jiných miminek ( pokud neberu vzhled). Máme štěstí, že nemá žádné jiné zdravotní problémy, které se s DS pojí. Otázky o budoucnosti mě trápí nejvíc. Chodím k psychoterapeutce, a to mi moc pomáhá. S těmi věkovými rozestupy to má každý jinak. Mě by zas přeskočilo mít doma školku 😁. Vyletovat se dá. Kluci si spolu i hrají, i ten puboš, jasně že ne z auty, ale třeba lego ho baví pořád, nebo puzzle, i spousta deskovek se dá. Navíc jsou všichni zapálení fotbalisti, a to je hodně spojuje. Sbírají kartičky, vyměňují, vzájemně si jdou zafandit. Taky se dokážou poskubat, to je jasný. Teď jsou zrovna u dědy a chodí s detektorem kovu.
Každopádně přeju, ať se rozhodnete dle srdce, já se tak rozhodla, i když to nakonec dopadlo takhle, ale už bych chlapečka nedala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.24 09:46
@fleret píše:
@Mispule19 to máte pravdu, zatím je to miminko a v tuto chvíli se nijak neliší od jiných miminek ( pokud neberu vzhled). Máme štěstí, že nemá žádné jiné zdravotní problémy, které se s DS pojí. Otázky o budoucnosti mě trápí nejvíc. Chodím k psychoterapeutce, a to mi moc pomáhá. S těmi věkovými rozestupy to má každý jinak. Mě by zas přeskočilo mít doma školku 😁. Vyletovat se dá. Kluci si spolu i hrají, i ten puboš, jasně že ne z auty, ale třeba lego ho baví pořád, nebo puzzle, i spousta deskovek se dá. Navíc jsou všichni zapálení fotbalisti, a to je hodně spojuje. Sbírají kartičky, vyměňují, vzájemně si jdou zafandit. Taky se dokážou poskubat, to je jasný. Teď jsou zrovna u dědy a chodí s detektorem kovu.
Každopádně přeju, ať se rozhodnete dle srdce, já se tak rozhodla, i když to nakonec dopadlo takhle, ale už bych chlapečka nedala
Dekuji, zatim tomu necham prubeh a pak se rozhodnem..
Preji hodne stesti a zdravi vam i chlapeckovi. At uz mu osud vepsal do vinku cokoli, je dulezite, ze ma milujici rodinu a to je to hlavni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.24 09:50
@Mispule19 píše:
Tak to je od syna moc hezke. Oni to deti vidi uplne jinak. Dokud bude maly tak to asi bude jeste dobre, horsi je to pak s vetsim ditetem. V tomto pripade je asi dobre, ze je ten velky vekovy odstup od 3. Do budoucna bude na 4 vic casu a kluci budou uz damostatni, nebo take pomohou. Kazdopadne vam fandim a preji mnoho dil.
Ja si zas nedovedu predstavit, ze bych mela mezi detmi velky vekovy rozdil. Takhle u sebe jsou skvela parta na vylety…
Pro me by bylo naopak nepredstavitelne dite v kocarku a k tomu pubertak. Ale je mi jasne, ze blizko k sobe znamena vetsi zahul pro rodice. I pro me telo v podstate od roku 2018 jsem tehotna rodim nebo kojim. A oto vic se bojim, ze uz jsem vsechno dala tem predchozim a aby to nemelo dopad na to 4.
Myslim ze se to ve me mele mnohem vic nez predtim nez jsem zalozila diskuzy. Ted jsou ty obavy asi jeste vetsi.
Nebala bych se, ze dlouhodoby stav kojeni/tehotenstvi by mel vliv na zdravi dalsiho miminka. Ja jsem byla ve stavu tehotna a/nebo kojici 9,5 roku v kuse. Z toho ctvrtou jsem rodila v dobe, kdy to bylo 7 a 1/4 roku v kuse. A je zdrava. Bylo mi 36 let.
Jinak jak jsi v uvodu zminovala dovolene. Tak my jezdime autem do Chorvatska pod stan. Jeli jsme i s detmi 6 mesicu, 3 a 3/4 roku, 5 let a 7 let. A parada. Na 21 dni.
Jinak ty obavy o zdravi chapu. Pravdepodobnost, ze se miminko navzdory vsem vysetrenim nenarodi zdrave, je podle me mala. Ale je. Je to tezke rozhodovani.
A dekuji za prani ohledne Elenky. Verim, ze konecne nasla dobrou terapeutku 
Ale bude to jeste na mnoho let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.24 21:09
@Janča6 píše:
Nebala bych se, ze dlouhodoby stav kojeni/tehotenstvi by mel vliv na zdravi dalsiho miminka. Ja jsem byla ve stavu tehotna a/nebo kojici 9,5 roku v kuse. Z toho ctvrtou jsem rodila v dobe, kdy to bylo 7 a 1/4 roku v kuse. A je zdrava. Bylo mi 36 let.Jinak jak jsi v uvodu zminovala dovolene. Tak my jezdime autem do Chorvatska pod stan. Jeli jsme i s detmi 6 mesicu, 3 a 3/4 roku, 5 let a 7 let. A parada. Na 21 dni.
Jinak ty obavy o zdravi chapu. Pravdepodobnost, ze se miminko navzdory vsem vysetrenim nenarodi zdrave, je podle me mala. Ale je. Je to tezke rozhodovani.
A dekuji za prani ohledne Elenky. Verim, ze konecne nasla dobrou terapeutku
Zase se vetru. 
Jen ti chci napsat jedno. Jsi skvělá máma. Máš můj obdiv ve spoustě věcí.
A chápu i jak jsi psala, že láska k dítěti klesá a stoupá. Jen se bohužel o tom nemluví. Je to tabu. A to je špatně.
Jelikož je to normální stav. A je i normální, když někdo řekne, že má jedno dítě radši než druhé. Četla jsem o tom hromadu článku a studií a vysvětlení proč tomu tak je.
Tím ti chci říct, že jsi úžasná máma. A to už jsem ti psala.
Zažili jste těžké chvíle, které si neumí jen tak nikdo přestavit. A stále to máte těžké. A vydrželi jste to. Jste rodina. Nerozdělili vás to. A to je hlavní. To je to zásadní. 
Přeji ať už je jen lépe a lépe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.24 21:10
Jinak zakladatelko. Těžko radit. Touha po dalším dítěti je silná. To naprosto chápu. Ale ten strach co kůže být je též silný a též to chápu.
Měla bych to stejně.
A nevěděla bych, jak se rozhodnout. 
To se přiznám.
Možná bych asi byla ráda za 3 zdravé děti. Ale to je tak těžká ráda a volba. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.24 21:15
@Janča6 píše:
Mame 4 dcery behem 6,5 roku (a 2 dnuOhledně té bezpodmíněné lásky s tebou naprosto souhlasím. Mezi našimi dcerami jsou rozdíly 2 roky, 15,5 měsíce a 3 a 1/4 roku. Až do cca 8 let nejstarší se nám automaticky dařilo je všechny stejně milovat, věnovat se jim, plnit jejich potřeby atd. A to přes značné povahové rozdíly u jednotlivých holek a přes potíže ve škole (středně těžká dyslexie u nejstarší). A byli jsme všichni spokojení a uvažovali jsme o pátém dítěti. A to přes nulové hlídání od babiček apod.
Jenže když bylo druhorozené Elence 5,5 roku (nejstarší tedy 7,5), tak se jí stal vážný úraz. Když už ji pustili z nemocnice domů, byla měsíc ležící. Nejstarší dcera místo toho, aby chodila s kamarádkami ven, vždycky ze školy běžela domů, aby se mohla o sestřičku starat - hrát si s ní, nosit jí jídlo a pití, dávat ji vyčurat… Samozřejmě starost o zraněnou byla náročná, ale i přes hromadu doktorů a rehabilitací jsme se stále dokázali věnovat všem podle jejich potřeb.
Jenomže půl roku po nehodě se u dcery začala projevovat posttraumatická stresová porucha s každodenními ošklivými záchvaty. Postupně jsme vypozorovali některé spouštěče záchvatů, těm se snažíme vyhýbat. Přesto se stále objevují nové, často nečekané. Také víme, jak na dceru reagovat podle druhu záchvatu. Mezi spouštěče patří i oblíbené dětské hry, jako jsou vybíjená nebo na honěnou. A mnohé další činnosti a situace. Tyto hry můžou ostatní hrát, jen když u toho Elenka není. Při hře mívá flashbacky, kdy začne křičet, třást se, někdy se choulí na zemi a někdy jí u toho teče krev z nosu. Když vidí, že někdo hraje a ona nemůže, tak bývá úzkostná nebo má hrozné záchvaty vzteku (které má také až po nehodě). Opatření máme mnohem více. Veškerá tato opatření a samozřejmě samotné záchvaty velmi ovlivňují celou rodinu.
Když Elenka 11 měsíců po nehodě náhle zkolabovala (bezvědomí, lapání po dechu, modré rty, nehmatný puls), tak jsme museli opatření ještě zpřísnit. A to už nejstarší začala špatně snášet. Ač ví, že Eli za svoje stavy nemůže, tak už je někdy nezvládá, nedělá, „co má“, aby záchvat nepřišel nebo byl aspoň mírnější. Někdy je z toho agresivní a někdy ty situace sama vyvolává
Takže ano, ta láska je strašně důležitá. Manžel naštěstí ty city k nejstarší zvládá lépe než já.Přestože jí v těch situacích říkám, že něco nemá nebo naopak má dělat, ona si často nemůže pomoct. No a pak má Eli záchvat a podle jeho druhu buď potřebuje fyzický kontakt, nebo naopak potřebuje, aby si jí nikdo nevšímal. V té chvíli se těžko můžu věnovat nejstarší. Jinak jsem na ni hodná, říkám jí, že chápu, že ty Elenčiny stavy špatně snáší a že někdy neovládne emoce. Jenže je to čím dál horší a já už často k ní tu lásku nedokážu cítit (i když vím, že má Elenku ráda a nedělá to schválně)
No a ona to samozřejmě pozná a tím se chová ještě hůř. Za 2 týdny to proberu s Elenčinou terapeutkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.24 21:20
@Hana_Kolinska píše:
Penisul de cal
@admin Pouzijte nejaky prekladac a bloknete ji, prosim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.24 21:25
@Ťarbík01 píše:
Zase se vetru.
Jen ti chci napsat jedno. Jsi skvělá máma. Máš můj obdiv ve spoustě věcí.
A chápu i jak jsi psala, že láska k dítěti klesá a stoupá. Jen se bohužel o tom nemluví. Je to tabu. A to je špatně.
Jelikož je to normální stav. A je i normální, když někdo řekne, že má jedno dítě radši než druhé. Četla jsem o tom hromadu článku a studií a vysvětlení proč tomu tak je.Tím ti chci říct, že jsi úžasná máma. A to už jsem ti psala.
Zažili jste těžké chvíle, které si neumí jen tak nikdo přestavit. A stále to máte těžké. A vydrželi jste to. Jste rodina. Nerozdělili vás to. A to je hlavní. To je to zásadní.
Přeji ať už je jen lépe a lépe.
@azaleila
Dekujeme, holky. Mela jsem neuveritelne prinosny rozhovor s Elencinou terapeutkou. Diky nemu jsem pochopila, ze Elence ty jeji zachvaty neublizuji, ale leci ji, i kdyz to bude trvat dlouha leta. Takze uz je neberu tak negativne. Jen na okoli pusobi spatne (lide jsou vydeseni nebo na nas koukaji s opovrzenim apod.). A taky jsem pochopila, proc se nejstarsi k Elence nekdy chova tak hrozne. To mi take moc pomohlo a moje pocity vuci ni uz nejsou tak negativni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
