Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o ponechání anonymu, je to pro mne velice citlivé téma
V dospívání jsem měla problém přijmout samu sebe, nikdy jsem neměla prsa, podprsenky 70A mi byly velké a já to skrývala a maskovala push-upkama.Od svých 16 let jsem se svým manželem, vím, že jemu to nikdy nevadilo a má mě rád, jaká jsem…Jenže jsem celé dospívání a i později, v dospělosti, poslouchala pitomé narážky a vnitřně s tím nebyla smířená..
Potom jsem poprvé otěhotněla, prsa se lehce zvětšila, ale nekojila jsem a tak se po shození těhotenských kil zase vrátila zpět. S tím jsem se nějak srovnala a otěhotněla jsem podruhé. Opět se mi lehce zvětšila, ale po porodu jsem začala kojit a najednou jsem měla Céčka a konečně jsem se cítila jako žena. Jenže kojit jsem nemohla věčně a po odstavení mi zůstaly vyfouklé svěšené balónky, co jim je i Áčková podprsenka velká. A já mám problém se s tím znovu vyrovnat, je to pro mne mnohem horší, než před lety, když už jsem si vlastně zkusila, jaké to je, ty prsa mít…jestli mi rozumíte. Od mámy, sestry, babičky atd. neustále poslouchám, jak tam zas nic nemám a mají z toho legraci, vůbec nechápou, jak mě to zraňuje.
A teď se konečně dostávám k podstatě dotazu. Manžel to všechno vnímá a vidí, jak se trápím. Nabídl mi, že mi zaplatí plastiku, abych se já cítila dobře. Jenže mi přijde líto peněz, které bychom mohli použít na cokoliv jiného(doděláváme barák, takže se peníze vždycky hodí-on tedy tvrdí, že chybět nebudou).Taky máme děti, to už by byla celkem hezká dovolená(na dovolené jsme nebyli 6 let),nebo bychom jim to mohli přidat ke spoření, co pro ně máme, nebo to přihodit k finanční rezervě…prostě mě napadá milion a jeden důvodů, proč na to nemohu jít…kvůli rodiněPřipadala bych si jako největší sobec…
Co byste dělaly na mém místě? Jak byste to řešily Vy?
Budu ráda, za každý názor, děkuji.
Je to blbost. Navic, jak manzel mi zaplati? Jste manzele, jsou to i Tvoje penize. Zvaz zdravotni rizika, je to operace, nemusi dopadnout dobre.
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o ponechání anonymu, je to pro mne velice citlivé téma
V dospívání jsem měla problém přijmout samu sebe, nikdy jsem neměla prsa, podprsenky 70A mi byly velké a já to skrývala a maskovala push-upkama.Od svých 16 let jsem se svým manželem, vím, že jemu to nikdy nevadilo a má mě rád, jaká jsem…Jenže jsem celé dospívání a i později, v dospělosti, poslouchala pitomé narážky a vnitřně s tím nebyla smířená..
Potom jsem poprvé otěhotněla, prsa se lehce zvětšila, ale nekojila jsem a tak se po shození těhotenských kil zase vrátila zpět. S tím jsem se nějak srovnala a otěhotněla jsem podruhé. Opět se mi lehce zvětšila, ale po porodu jsem začala kojit a najednou jsem měla Céčka a konečně jsem se cítila jako žena. Jenže kojit jsem nemohla věčně a po odstavení mi zůstaly vyfouklé svěšené balónky, co jim je i Áčková podprsenka velká. A já mám problém se s tím znovu vyrovnat, je to pro mne mnohem horší, než před lety, když už jsem si vlastně zkusila, jaké to je, ty prsa mít…jestli mi rozumíte. Od mámy, sestry, babičky atd. neustále poslouchám, jak tam zas nic nemám a mají z toho legraci, vůbec nechápou, jak mě to zraňuje.
A teď se konečně dostávám k podstatě dotazu. Manžel to všechno vnímá a vidí, jak se trápím. Nabídl mi, že mi zaplatí plastiku, abych se já cítila dobře. Jenže mi přijde líto peněz, které bychom mohli použít na cokoliv jiného(doděláváme barák, takže se peníze vždycky hodí-on tedy tvrdí, že chybět nebudou).Taky máme děti, to už by byla celkem hezká dovolená(na dovolené jsme nebyli 6 let),nebo bychom jim to mohli přidat ke spoření, co pro ně máme, nebo to přihodit k finanční rezervě…prostě mě napadá milion a jeden důvodů, proč na to nemohu jít…kvůli rodiněPřipadala bych si jako největší sobec…
Co byste dělaly na mém místě? Jak byste to řešily Vy?
Budu ráda, za každý názor, děkuji.
jestli manžela vzrušuješ, tak potom rešíš sobecky kravinu, druhá věc je, jestli ti to nabídnul, protože tě má rád, ale nepotřebuje to nebo, sám chce, aby jsi měla upgradovaný
Tak jestli po nich toužíš, tak si je kup
Vždycky bude něco důležitějšího co zaplatit, je to jen tvoje volba. Dovolená je pěkná, ale prsa máš na dýl než týden.
Nejlepsi je, kdyz si neprilis hezke ci upravene zeny mysli, ze s velkymi prsy budou krasavice.
Já osobně bych na plastiku nikdy nešla, neumím si představit, že by do mne někdo řezal! Ale…každý to vnímáme jinak, pokud si myslíš, že ti ta plastika pomůže a budeš se cítit lépe a navíc manžel nabídl, že ti to zaplatí, tak do toho jdi. To si musíš rozhodnout ty, jde o tvoje prsa.
![]()
@Yasminn píše:
Já osobně bych na plastiku nikdy nešla, neumím si představit, že by do mne někdo řezal! Ale…každý to vnímáme jinak, pokud si myslíš, že ti ta plastika pomůže a budeš se cítit lépe a navíc manžel nabídl, že ti to zaplatí, tak do toho jdi. To si musíš rozhodnout ty, jde o tvoje prsa.![]()
ty nechceš mít na sobě přilepený dvě plastový polokoule?? ty nevíš, co je krása a jsi hloupá ![]()
Šla bych do toho.
Já jsem s manželem domluvená že po dětech si nechám prsa „opravit“ ![]()
@Kaliopa píše:
Nejlepsi je, kdyz si neprilis hezke ci upravene zeny mysli, ze s velkymi prsy budou krasavice.
Nejde o to být krasavice, ale o vlastní pocit že nemá prsa. Předpokládám, že si nehodlá nechat udělat nějaké melouny.
Pokud se potom budeš cítit skvěle, tak do toho jdi! Manžel i děti budou radši se spokojenou a šťastnou mámou doma, než s nespokojenou týden v Chorvatsku. ![]()
Je to operace, má zdravotní rizika. S implantáty bývají po čase problémy, což jsou nejen zdravotní a estetické komplikace, ale třeba další nutné výdaje v době, kdy na to nebude.
Ano, stojí to za to, pokud se tím trápíš a je to pro tebe způsob jak si zvednout sebevědomí. Ale pokud zakládáš svoji hodnotu na prsou, je něco špatně. Zdravé sebevědomí by sis měla vybudovat a když se do tebe někdo opírá, tak ho odbýt nebo to oplatit (beztak tím skrývají vlastní mindráky nebo ti naopak něco závidí)
Kecy rodiny budou stále, buď budou rýpat, že máš umělé, nebo si na tobě najdou něco jiného. Můžeš se předělat na dokonalou barbie, ale neujdeš tomu. Musíš si to srovnat v sobě uvnitř. ![]()
Pokud tento problém psychicky nezvládáš, jdi na operaci. Ale počítej s tím, že po letech je třeba výplně vyměnit - takže znovu operovat.
Já sama bych dobrovolně na plastiku nešla, stačí mi ta životně důležitá operace, která mě příští rok čeká.
A nějak nerozumím - „manžel mi chce zaplatit plastikou prsou“ - vy nejste rodina, nehospodaříte spolu? Nevím no, ale zní to divně… ![]()
Ahoj, prosím o ponechání anonymu, je to pro mne velice citlivé téma
Připadala bych si jako největší sobec…
V dospívání jsem měla problém přijmout samu sebe, nikdy jsem neměla prsa, podprsenky 70A mi byly velké a já to skrývala a maskovala push-upkama.Od svých 16 let jsem se svým manželem, vím, že jemu to nikdy nevadilo a má mě rád, jaká jsem…Jenže jsem celé dospívání a i později, v dospělosti, poslouchala pitomé narážky a vnitřně s tím nebyla smířená..
Potom jsem poprvé otěhotněla, prsa se lehce zvětšila, ale nekojila jsem a tak se po shození těhotenských kil zase vrátila zpět. S tím jsem se nějak srovnala a otěhotněla jsem podruhé. Opět se mi lehce zvětšila, ale po porodu jsem začala kojit a najednou jsem měla Céčka a konečně jsem se cítila jako žena. Jenže kojit jsem nemohla věčně a po odstavení mi zůstaly vyfouklé svěšené balónky, co jim je i Áčková podprsenka velká. A já mám problém se s tím znovu vyrovnat, je to pro mne mnohem horší, než před lety, když už jsem si vlastně zkusila, jaké to je, ty prsa mít…jestli mi rozumíte. Od mámy, sestry, babičky atd. neustále poslouchám, jak tam zas nic nemám a mají z toho legraci, vůbec nechápou, jak mě to zraňuje.
A teď se konečně dostávám k podstatě dotazu. Manžel to všechno vnímá a vidí, jak se trápím. Nabídl mi, že mi zaplatí plastiku, abych se já cítila dobře. Jenže mi přijde líto peněz, které bychom mohli použít na cokoliv jiného(doděláváme barák, takže se peníze vždycky hodí-on tedy tvrdí, že chybět nebudou).Taky máme děti, to už by byla celkem hezká dovolená(na dovolené jsme nebyli 6 let),nebo bychom jim to mohli přidat ke spoření, co pro ně máme, nebo to přihodit k finanční rezervě…prostě mě napadá milion a jeden důvodů, proč na to nemohu jít…kvůli rodině
Co byste dělaly na mém místě? Jak byste to řešily Vy?
Budu ráda, za každý názor, děkuji.