Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ano taky má muž tenhle problém, rovnou jsme zvolili dárce, protože má předpoklady k genetickým vadám. Muž se s tím chvíli vyrovnával a někde uvnitř to v sobě pořád má, ale dceru miluje ![]()
Manžel má taky kromě syndromu ještě přestavbu chromozomů. Právě proto se bojím že i kdyby se něco našlo.. genetikou by žádné neprošlo. A celý proces by přišel vniveč.
Právě toho se bojím.. že se s tím manžel nesmíří. Nebudu lhát i pro mě je těžké tenhle krok udělat.
Mám syna a s tímhle syndromem, je ještě malý, takže plodnost zatím neřešíme. Jen se zeptám, jaký jsou vaší chlapi? Je málo informací, jak fungují muži v dospělosti, zatím máme takového hodného asociálniho tvora ![]()
Nejsem si jistá na co konkrétně se ptáte ale dokud manžel nepodstoupil vyšetření nikdo by neřekl že má genetickou vadu. Studium ho v mládí příliš nebavilo ale to ani mě a genetickou vadu nemám
Tím že sme to zjistili ve 30 letech a tím pádem neměl doplňovaný testosteron nemá moc vousů. Jak sám říká… má kozí bradku
Nejhorší na téhle diagnóze je ta neplodnost a případné zdravotní komplikace které můžou nastat nedostatkem testosteronu. Jinak je to ale skvělý člověk a milující manžel ![]()
Můžu se zeptat jak ste na to u syna přišli?
No syn je ve všem tak nějak pozadu, hlavně mluvení a motorika. Ve 2 letech jsem si myslela že bude autista, ale nesedělo to úplně, pak jsme pak nechali udělat genetiku a vyšlo tohle.
Asi to nebude mít v životě lehký, ale jsou myslím horší vady.
ale je chytrý, šťastný dítě, jen takový málo průbojný ve všem. Teď je mu skoro 6.
Muž taky málo vousů, ve škole byl prý pomalejší, nějaké ty dys vady. Kdybychom se nesnažili o dítě, asi by se na to ani nepřišlo. Jinak je pracovitý, jen se se vším strašně crcá ![]()
@Anonymní píše: Více
Pokud by jste zvolili cestu dárcovstvím, rozhodně na něj netlačit a nechat ho, až sám řekne ano souhlasím jdeme do toho. Je to těžké rozhodnutí pro oba, u nás to trvalo cca půl roku, já teda měla jasno hned a nechala ho, ať to v sobě nějak vstřebá. Dost mu pomohlo svěřit se kamarádovi, ten ostatně byl jako taková jeho podpora a sám měl názor jít do toho.
Občas to v něm možná hlodá, ale v lásce k dceři to nezměnilo nic, miluje ji i když bohužel geny jeho nemá. Myslím, že mu dost pomáhá i to, že ji kde co naučí, pak mi to ukazují, prostě je to jeho láska.
Od diagnózy už uběhl rok a půl. Řešíme to horem spodem. A právě sme dospěli do bodu kdy mám pocit že oba víme jaké je naše rozhodnutí.. jen se ho oba bojíme udělat. Když sem při diagnóze viděla manžela jak ho to semlelo věděla sem že když dárce tak celé darované embryo. Ano potkávám se s nepochopením ale já to tak od začátku cítím. Jen se bojím že si budeme v budoucnu vyčítat že sme nezkusili léčbu ale prostě ta genetika hraje proti nám.
@Anonymní píše: Více
Každý má trošku jiné vnímání to je jasné. My už o tom nemluvíme, dcera se podařila na první pokus ivf, měla jsem teda svá vajíčka. Neberu to tak že není jeho, vlastně na to ani nemyslím prostě beru situaci jaká je, my ani jinou možnost neměli.
Pokud by tam u nás možnost byla nějakého odběru a neměl by partner už tak špatnou genetiku, asi bych to zkusila i za tu cenu. Ale jak říkám, my jsme to štěstí neměli
@Anonymní píše: Více
Přiznám se, že tohle nechápu. Myslím, že zdravotně je mnohem lepší mít vlastní vajíčko + inseminaci dárcem než mít substituci na přijetí dárcovského vajíčka. Chápu, že chceš být tzv. fér, ale přijde mi to jako hazard. Nikde nemáš jistotu, že tzv. dostaneš vajíčko chytré dárkyně a ne nějaké pochybné existence, co si jen chtěla přivydělat. Přece pokud chcete dítěte, tak je super, že z poloviny ponese geny rodiče. V dárcovském vajíčku oplodněném dárcem nebudeš pořádně vědět, co měla dárkyně + dárce v anamnéze atd. Navíc to, že se dítě bude nějakým způsobem podobat na jednoho z rodičů je přece pořád lepší než mít biologicky zcela cizí dítě. Nepomohlo by to manželovi? Že by prostě v tom dítěti viděl i tebe a časem by úplně “zapomněl” na to, že ta spermie nebyla jeho.
Manželovi bylo řečeno, že má jít přímo do dárce.
Dej mu čas, ať se s tím stavem smíří.
Dá se říci, že všichni s tímto syndromem jsou si podobní.
@Anonymní píše: Více
Myslím si že zdravotně to unesu. Nebyla bych první ani poslední s darovaným embryem.
A z pochybné existence přece může být i spermie. Nebo to myslíš tak že tu pochybnou spermii zachrání moje geny?
Naopak tohle jsem navrhla právě z důvodu že je to pro manžela více přijatelné.
Rozumím tomu že né každý bude mít pro moje rozhodnutí porozumění.
@Anonymní píše: Více
Ve zprávě z genetiky máme taky napsané že budeme profitovat z dárce. Kdyby neměl přestavbu chromozomů tak nad léčbou a operací vůbec neváháme a jdeme to zkusit touhle cestou.
A váš manžel to přijal jak?
Zdravím vás,
manžel má klinefelterův syndrom a rozhodujeme se mezi léčbou u doktora Kočího nebo dárcem. Léčba je finančně náročná a nejistá. Zajímá mě zda je tady někdo kdo si touhle situací taky prošel.