Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máme
Syn, 2 roky 8 měsíců. Nemluví a máme teď proto na něj zvýšené nároky skrz různá vyšetření, co nás s ním čekají, tak máme různá cvičení, aby pediatr a taky očař (podezření na astigmatismus, nesouvisí s mluvením, mám ho taky, můj táta taky…) uměli lépe posoudit, kde je problém. a je to boj
rozumí nám vše, většinu času i poslechne a udělá to, ale když nemá chuť, je to z jeho strany doslova nefalšovaná ignorace. Chci podat modré autíčko? Jo nějaké vezme a se žvatláním brrrrrrr s ním začne jezdit po koberci. Když nedám pokoj, donese mi pastelky, asi že si mám kreslit, nevím
Když ani tak nedám pokoj, odejde do vedlejší místnosti a hraje si tam. Nasílu když ho dovedu zpátky, řev a už se nedomluvíme na ničem. Manžel má větší úspěchy, ale i tak je to někdy souboj nervů.
co s tím, nevím, jen se asi obrnit trpělivostí. Ale rozhodně v tom nejsi sama ![]()
Je to úplně děsivé, jak jento všude stejné. Když jsem byla nedávno se svými zlaticky na prevenci, slyšeli vše, co jim sestřička říkala, viděli uplne vše, co měli.
Když něco řeknu já, je to jak kdybych trpěla samomluvou. Když něco vidím, co po nich chci udělat, mám pocit, že mám halucinace a vidím něco, co tam není. Dlouhodobě mám pocit, ze bych měla omezit nejspíše čokoládu, protože to bude asi ta příčina toho, proč trpím samomluvou a halucinacemi, ale moc mi to nejde, ona je táááák dobrá. ![]()