Máte to někdy taky? Mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Je to normální, zkuste najít možnost jak si od mateřství dát přestávku. Dát dítě na hlídání mamce, kamarádce, pokud se na to cítíte nebo klidně jedou za čas placenou chůvu a vyražte si ven s pritelem. A zkuste kontaktovat Úsměv mámy.
Z toho co píšete mi přijde, že potřebujete pauzu tak si ji dopřejte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Therlunix Ja si to volno ani neumim uzit kdyz uz ho mam. Furt myslim na to ze az ho budu mit u sebe tak to pojede od znova. Myslite ze to je nejaka poporodni deprese??
- Citovat
- Upravit
Za mne klasické hormony 
to poleví… chce to podporu a pomoc na denní bázi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co kdyby chlap pracoval míň, když už si udělal dítě, a laskavě se o něj také staral?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Yasmen jezdi kamionem a doma je fakt malo. Furt posloucham ze nosi domu dost peněz a ze jestli chci aby byl doma tak budeme mit peněz minimum a tak dale.. Ale podporu bych od něho potřebovala a on moje pocity strašně zlehčuje když mu to řeknu 
a to se na maleho tak tesil
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Nevím, zda deprese ale v pořádku mi to nepřijde. Protoze hlídání očividně mas, takze možnost si trochu odfrknout taky. Nepremyslela si nad psychologem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tichošlápek Premyslela. Ale chtela bych nekoho kdo mi nerekne jenom “bude to dobre” kdyz uz si toho psychologa najdu… nikdo v okolí mě nechápe a akorát mě odsuzujou a proste to nemam komu říci
- Citovat
- Upravit
@Tichošlápek tchyne sice pohlida, i mama moje ale posloucham ze jsem precitlivela ze se mam hodit do klidu, ze za nich tohle neexistovalo a klasické kecy který to jenom zhoršuji
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
A co chůva? Jen na pár hodin tydne. Peníze nejsou problém, tak bych to možná zkusila. A i toho psychologa. Vsak to muzes vyzkoušet jen a uvidis
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemáš poporodní depresi? Klidne bych se o tom pobavila u dr. Ale v nejake míře je to běžné, clovek je unaveny, prijde o “svobodu”, mlátí s tebou hormony, vyhlídky na nekolik dalších let jsou pomalu stejne, jeden velký stereotyp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co popisuješ neznam, ale musi byt tezke se s takovými pocity vyrovnavat sama, kdyz te nikdo nechape.
Myslím si, ze by ti nejvíce pomohlo si o tom s nekym promluvit, s nekym kdo tě bude chápat. Nemyslím si, ze psycholog rekne- bude to dobre. Dobrý psycholog umí naslouchat a najít příčinu problemu. Ja te neznam, ale působí to na me, ze ty nejsi celkove spokojena plus s tebou cvici hormony
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Takto jsem to měla s prvním dítětem. Určitě řešit příčinu urvanosti dítěte. Mně všichni tvrdili, že děti brečí, že je to normální. Já úplně na dně, ještě ty komentáře, že jsem přecitlivělá. Úplně chápu tu bezmoc. U nás to byla alergie na bílkovinu kravského mléka, bohužel jsme to zjistili až po půl roce. Pak úplně jiné dítě.
A rozhodně zapojit tatínka nebo někoho, komu věříš, že ho nenechá řvát. Tatínkovi někdy i na noc a nosit na kojení. Aby mohl člověk opravdu vypnout..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podivej se na organizaci Usmev mamy, treba bys tam nasla nejakou podporu. Zaroven bych zkusila zacit chodit do nejakeho rodinneho centra na cviceni pro matky s detmi, je to fajn, kdyz si clovek ma s kym povykladat o tom, co proziva a ti ostatni to maji hodne podobne ( minimalne ty nekonecne kolobehy, ztratu svobody,…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je strašný. Zasloužili by přes držku všichni tři. Empatie nula.
Neboj, to bude dobrý
Nejsi v tom sama. Tohle zažívá spousta maminek. Vůbec se neboj a nestyď najít psychologickou pomoc.
První rok je takový nejhorší, je to největší změna, hormony atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj, chci se zeptat, jestli má někdo stejné pocity jako já. Malému je pět měsíců a já to pořád nezvládám. Kdyz jsem byla tehotna, strasne jsem se na neho tesila, ale jak se narodil tak od te doby obcas lituji ze ho mam, pak me ty myslenky mrzej a takhle furt dokola.. Maly byl zezacatku strasne urvany. Rval celou noc i den a nikdo nevedel jak na neho..Myslela jsem, že ty myšlenky přestanou ale je mu pět měsíců a pořád to je stejný.. Nejsem žádná teenagerka, je mi 29 a syn byl opravdu vytoužený, o to víc mě to mrzí a nevím za kým s tím jít aby mě nikdo neodsuzoval.. Nechci se tak citit.. Vecer kdyz usne tak hrozne brecim, hlavne ve sprše. Obcas mam i takove myslenky ze premyslim jak utect… Syna miluji a tohle me strasne nici.. Mate to nektera taky tak?.. Citim se jako spatna mama..
pritel hodne pracuje a jsem s nim spise sama.. kdyz uz je syn na hlidani tak jsem rada, ze je pryc ale zaroven mi chybi.. Ja fakt nevim 