Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.1.20 15:10
Měla jsem stejné pocity a to je malý od narození celkem nenáročný. Přejde to. 
Pomohlo mi hlavně chodit co nejvíc ven s kočárkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 15:13
Většina z nás zažila to, o čem píšeš. Musíš si zvyknout na jiný život, jinou životní roli a to chce čas. Tvůj život bude zase volnější, neboj. Dítě roste velmi rychle a pak už tě nebude tolik potrebovat. My mame dvě dcery-5 a 2 roky a je to totální pohoda. Děti jsou největší radost a láska, ale chce to čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 15:20
Sama rict nemuzu, tohle me nejak minulo. Ne uplne kazda to asi ma. Jasne, byla jsem vycerpana, ale pohled na dceru me vzdy nabil. Nikdy jsem teda nemela stavy, ze bych brecela. Ona teda nebyla nikdy vylozene urvane dite, co by pul noci prorvalo. Je za odmenu (asi po tom, cim jsme si prosli) 
Vic nevyspala jsem spis ted, kdyz dceri lezou zuby a je co hodinu vzhuru. Kdyz mela laryngitidu a ja mela neskutecny sileny strach. Ale uz jsem si asi nejak navykla, ze ja spac (vzdy jsem spala aspon 10-12 hodin denne temer 
) spim tak 5-7 hodin a v pohode 
Kazdopadne mas depku bych rekla. Co partner - pomaha? Pripadne maminka, tchyne? Ja hodne spala s malou, bylo to fajn. Mela jsem tam teda na par dni mamku a ta mi vse udelala + manzel pomohl. A kdyby tam nebyla, tak by se to taky nepo… 
Pokud by se to horsilo, vyhledala bych psychologa.
Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 15:29
Ja byla po narozeni prvni dcery naprosto hotova. Mela jsem ji ve 33 a do ty doby jsem fungovala podle sebe. Co chci, kdy chci. Mala byla dost ubrecena, neodlozitelna. Kojena v noci klidne po hodine. Ja nevyspala, misto spani s ni jsem pres den 4 hodiny drncala kocar, aby aspon na chvili spala. Jak jsem se na ni tesila, tak jsem si po par tydnech doma s manzelem říkala, co to bylo za debi… napad, vzdyt jsme se meli tak krasne a byli jsme spokojeny 
No ted jsou ji dva roky a opravdu bude lip, vydrz to! U nas zaclo byt lip, kdyz si konecne s necim dokazala pohrat v ruce, kdy treba i 5 minut vydrzela beze me a nervala u toho. Kolem roku uz to bylo o 80% lepsi a ted jsem pomalu zpátky ve svem starem životě. Pro me byla nejhorsi ta nejistota toho, co bude za minutu, jak naprosto nedokážu ovlivnit jestli bude chvili spat a ja se budu moct aspon nasnidat kolem poledne… No nevzpominam na to rada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 15:45
Klid bude líp, já to sice neznám, dítě mě v ničem neomezilo. jasně něco se jemu upravilo, ale moc ne, sportovat nechodím do posilky, ale s kočárem ven na dlouhé rychlé procházky nebo doma s ním jako závaží, narodil se v létě a už asi od 2 týdnů jsme ho večer brali s sebou, prostě jsme ho nechali spát v kočáru a my seděli s přáteli venku, což ted v zimě moc nejde, ale na jaře se to zas spraví ted v zimě prostě sbalím dítě a půl dne jsme někde, kde chci být, sama, s přáteli, venku, vevnitř, výstava…jen musím vždy promyslet místo na nakrmení/přebalení. já nechápu, včem dítě omezuje, zatím fakt ne 
jestli potřebuješ nějaky čas sama pro sebe, počkej až chlap dojde z práce, dej mu najíst, nech ho chvíli vydechnout a pak mu dej dítě a věnuj se sobě. rozhodně je to lepší varianta, než mu děcko vrazit mezi dveřma a spustit řev o tom, že si taky potřebuješ odpočinout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 16:12
Byla jsem na tom podobně a po roce a půl je to stejný. Je to pořád na prd a nikdy to nebude jako dřív. A to mám skvělého partnera. Někdo se v mateřství najde a někomu je to na obtíž. Pokud se to do půl roku nezlepší tak se netrap a vrať se do práce. Bude ti tak líp a pak bude všem líp.
Všichni to nemají stejně a někdo je lepší máma, když víc prostoru pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.20 18:19
Moc děkuju za Vaše příspěvky a ze jste se podělili o vaše příběhy a zkušenosti. Manzela mam úžasného moc si ho vazim a taky mu to porad říkám ze mu děkuju za pomoc. A právě i to me štve ze on s malym blbne a je skvely a já,… Snad to tak prijde časem nejvic me mrzi že asi jsek se sesypala z toho stresu. Nevím co s malym kdyz pláče a nechce spinkat a nevydržím dlouho pak se obviňují ze ostatni maminky vydrzi s miminkama se krasne hrat a bavi je to a delaji to vše jen kvuli miminkum ktere tak moc mají rádi. A já to tak jeste necítím… A přesně jak to psala tady jedna maminka kdyz vecer jdu malinkemu dat najist a vim ze potom mi zase bude spinkat tak se na něj divu jak je roztomilucky a krásný ale jak uz nad ránem se bojím ze neusne a dokola… Uzkosti atd protože mam probemy se spanim velke kdyz nejsem vyspana… Ale i to si clovek musi zvyknout asi ze ano, jenze jdyz clovek vi ze ma chvilinku tak proste uz na truc neusne. Tady všechny popisuji jak kvůli dětatku to nebo ono…hned jste to měli od začátku ze vas to bavilo kvuli detatku nebo to jste měli taky časem? Meli jste prosím některá taky takove pocity.
Malinkeho prebalim, pohraju si s nozickama, zacvicime, nakrmim a pak jsem nervozni ze nevim co dal a kdyz pak place uz vubec ne. A to ještě jak mi všichni okolo říkají ze pak se bude muset věnovat clovek pořád ze si ani nesednu tak to děsí úplně…
Moc děkuji, zakladatelka.
- Citovat
- Upravit
1.1.20 18:25
Je ještě maličký, tady není moc co vymýšlet. Když pláče, tak chovej, zkus třeba na zabavení hrací deku s hrazdičkou, chrastítka. Ale neboj, ono to hrozně rychle uteče a za chvíli si bude hrát s hračkama a vnímat okolí a pak už to bude jen lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 22:19
Vůbec se tím netrap, je to úplně normální. Taky nejsem zrovna mateřský typ, první týdny s dítětem pro mě byly peklo, život se mi otočil naruby, byla jsem nešťastná a nechápala jsem proč se ve mě nevzbudila ta láska co o ní všude píšou. Zamilovávat jsem se začla postupně, jak jsem začala získávat takové to mateřské sebevědomí a už jsem pomalu věděla co a jak dělat (to bylo cca ve 4m prvního dítka). Dnes už mám děti dvě, stále jsou dny, které jsou na palici, ale svoje dětičky miluju a za nic bych je nevyměnila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.20 22:50
Ahoj, já mám taky 6 týdnů starého chlapečka a prožívala jsem to dost podobně, jako píšeš ty. Pro mě bylo nejhorší asi to nevyspání. Dřív, když jsem měla mizernou náladu nebo stres, pomohlo mi prostě zalehnout do postele a pořádně se vyspat. Což teď nejde, ani kdyby můj chlap vzal malýho jinam a nakrmil ho z lahvičky, protože by mě stejně prsa dlouho nenechala spát 
Takže se snažím spát podle malého, na etapy, ale už si zvykám. Muž pomůže, pohlídá, je schopný nakrmit i přebalit, dovede uspat… a mě třeba pošle na nákup, ať se dostanu mezi lidi sama bez dítěte. Nebo vyrazíme ven s kočárem, na návštěvu (tam je většinou někdo, kdo si prcka chce pochovat, takže si zase vydechnu). Co se týče pláče a uspávání, nám hodně pomohly rady od Harveyho Karpa - pouštíme bílý šum, natřásáme, syčíme…
Jinak taky jsem byla nesvá, co s mimčem dělat, ale už se to zlepšuje. Začala ho zajímat hrazdička a samozřejmě světýlka na stromečku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
