Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj,
my jsme to u malého praktikovali od cca 3 měsíců, kdy jsme nechtěli končit každý večer hodinovým uspáváním. A měli jsme klid, v 7.30 uložíme a ať si tam třeba brumlá, hraje, ale už ví, že se bude spát. Proběhlo několik období, kdy to na nás zkoušel a řeknu Ti, že vydržet to pak u staršího, třeba stojícího dítka je umění. Ale vydrželi jsme a on to po čase vzdal. Výhodou toho je, že to tak probíhá i v noci, nečeká, že ho bude někdo uspávat a musí si usnout sám… Jen teď, když jsme se vrátili z nemocnice byl chuděra dost vystresovaný, tak usínal s otevřenýma dveřma a svítilo se na chodbě. No, hodlám to vyzkoušet i u druhého dítka, tak uvidme. Petra
Ahoj holky,
tak já jsem zastánce názoru, že tahle metoda má cenu opravdu až cca od půl roku, kdy dítko teoreticky nepotřebuje noční krmení a je dost staré na to, aby to pochopilo. Ono cca od půl roku se taky u mimi mění fáze spánku kdy první část noci (cca do půlnoci) má NREM fázi, spí tedy hlubokým spánkem a ten se postupně věkem prodlužuje. Tahle metoda by ho nejenom měla naučit večer usnout, ale aby i v noci po probuzení mimi spinkalo dál. Docela obdivuju maminky, které nechávají dlouze vyplakat mimi 2 nebo 3 měsíce stará. Mimča sice nakonec usnou, ale stejně nemohou pochopit proč - ale co bychom neudělali pro to, abychom se vyspali že? ![]()
Hodně vyspinkaných nocí
Míša
Já s metodou vyřvání teda nesouhlasím. Dítě do jednoho roku, bych nenechala jen tak nechat vyřvat. Všechno má svůj vývoj a každý ho má jinak nastavený. Myslím, že říct „funguje to“ je dost hrozný. Někde jsem četla, že miminko potřebuje do toho jednoho roku péči (nenechat ho brečet), že je v pozdějším věku zdravě seběvědomé, nebojí se a je klidnější, protože ví, že má v rodině oporu.
Já jsem měla taky pocit, že mé dítě v 7 měsících by už mohlo usínat samo, bez držení ruky. Musela jsem ho držet za ruku, dokud neusnul. Zkusila jsem to jednou. Řval tak, že jsem na neměla sílu ho tam nechat. Ani ne za měsíc se všechno najednou změnilo, připadalo mi, že ho najednou svou přítomností ruším, tak jsem z pokoje odešla. A začal usínat sám. Bez řvaní a stresování sebe i mně. ![]()
A už jsem se přesvědčila, že můj pocit „že by už měl něco dělat sám“ je jiný, než jeho. Potvrdilo se mi to i v jiných věcech. Tak ho jen lehce směruju, a když to nejde, tak to nejde, a půjde to třeba za 2 měsíce. Není kam spěchat. ![]()
A podotýkám, že jsem nepřestala chodit do práce, takže práce mám taky nad hlavu a jsem věčně unavená. Ale přednější je pro mě to, že je Ondra šťastný a usměvavý a neřve. ![]()
U nás je klid a mír, pracovali jsme na tom od mala. Do půl roku si myslím že fakt ne, pak je důležité se rozhodnout co chci, mít podporu manžela a necouvnout. Mně přijde nejhorší když dítko řve půl hodiny a pak dosáhne svého. Proč by to nezkusilo další den? My jsme praktikovali, že jsme jeden z nás u ní byli, ale nevyndavali z postýlky. Když se naučila tohle, začínali jsme na chvilku odcházet, vrátit se, říct že je všechno v pořádku a zas jít. Už u nás dlouho malá usíná sama, večer i přes den. Máme svůj rituál a ona už ví, že nemá cenu se pak domáhat něčeho dalšího. Od 16m je ve velké posteli a utíkala první večer, 5× jsme ji tam vrátili a od té doby to nezkouší. Po pohádce si tam hraje až usne. Důslednost je asi úplně nejdůležitější.
Ahojky,tak říkáte, že já bych s tím měla počkat? Zkoušela jste to některá s 2měsíčním mimčem?
Zari neblázni
S 2 měsíčním miminkem? Čím tě tak naštvalo, že ho chceš trápit?
Takovou chviličku je na světě, chce být s tebou, a ty na něj takto???
Ahoj Pilcanda, já jsem metodu " nechat vyřvat" chtěla použít pouze jednou, ale neměla jsem to srdce dotáhnout to do konce, takže nemůžu říct jestli funguje nebo ne, myslím, že u některých dětí to jinak nejde, ale my jsme se naštěstí obešly bez ní! Přeju hodně síly ![]()
Souhlasím s Biny, všechno chce svůj čas a u dětí mladších jednoho roku, bych to nezkoušela určitě
Navíc jsem četla, že když necháte malý mimčo dlouho křičet, tak si může vykřičet kýlu. A za to to opravdu nestojí.
ahojky, neumim si představit že bych malýho ve dvou měsících nechala vybrečet a jít se dívat na telku................... Je to pro mě drastická metoda.Miminko bylo s tebou devět měsíců, a teď nepochopí že musí spinkat samo.Určitě počkej s touhle metodou do půl roku.
Já jsem jí nezkoušela, zatím na to nemám nervy.A hlavně si užívám každou minutu s malým.
Ahoj holky, jsem bezradná a jako blázen čtu pořád dokola tuto diskusi. Náš malý má problémy se spaním už od narození. Nevím jestli jsem to způsobili mi-možná jo. Měl velké koliky, bolení bříška ho trápilo až tak, že nám ze 24-hodin spal jen 4 a to max po 10-ti minutách. Tak nám nezbývalo nic jiného než vozit v kočárku a hlavně nosit a nosit a nosit. Takže nám usnul jedině na ruce. Přes noc to celkem jde, to se budí 2× na jídlo a pak až na vyjimky usne. Ale přes den a hlavně večer neusne v postýlce a to ani sám, ani když u něj sedím, jsem u něj ohnutá, zpívám, šeptám, hladím, drkám do prdelky. Zkusila jsem vyřávací metodu, vydržela jsem to asi 4 dny, možná jsem to měla vydržet déle, ale žádné zlepšení, po 20-ti minutách to stejně nevydržím a vezmu ho na ruku a je u mě tuhý do 10-ti minut. Zajimavé je, že v noci po koju není vždy hned tuhý a když ho dám do postýlky a zhasnu, tak si ještě pobrukuje a sám usne, ale přes den ani náhodu. Už jsem psychicky dost unavená, bolí mě ruce, s kily jdu pořád dolu. Už mám o 5 kg míň než jsem otěhotněla. Jsem unavená, vyčerpaná a podrážděná. Doma se dohaduju, že ho to naučit musíme a že musíme být důslední, že to je pro jeho dobro. Hádáme se. Nakonec to zkončí tak, že malého vezme manžel na ruku, houpe ho a stojí pod digestoří - což se mi nelíbí. Teď neusne jinak než na ruce a pod digestoří. Udělali jsme chybu naučili jsme ho to.
Myslíte tedy, že na vyřvávací metodu je do půl roku fakt brzy? Nebo to mám pořád zkoušet? Nerada bych mu nějak ubližovala, nechci aby si vyřval kýlu. Díky za rady.
L.
Biny:já už jsem tu názor na to psala na první stránce, taky to moc neuznávám, ale když tady všichni psali jak to funguje, tak jsem se jen zeptala. Rozhodně nemám nervy na to, abych malou nechala dlouho plakat. Když jn kňurká, tak mi to nevadí, ale jak se začne vztekat, tak ji okamžitě beru, protože je mi jí líto.
Jen doufám, že nebudu uspávat u toho prsa do roku.
Lucis : mě malej taky přes den skoro nespí. Nijak zvlášť ho neuspávam. V noci spinká pěkně a to je to hlavní. Samozřejmě že přes den by mimi taky spinkat mělo - někde jsem četla, že když pěkně spí ve dne, v noci pak taky spinká líp. A že když se ve dne děti nevyspí, tak jsou pak „chronicky unavené“ a nechtějí spát ani v noci. Jestli ti malej v noci spinká pěkně, tak bych to zas až tak neřešila.
Já teda mam mrňouska pořád u sebe v obyváku a když chci, aby spinkal, tak ho dám do lehačky (péruje) a uhoupu ho. Ale spinká max. 3× denně a někdy jen půl hodiny.
Do postýlky, ve které spí v noci, by se přes den dětičky dávat neměli - je to z psychologického důvodu. Protože když ho dáš do postýlky ve které je zvyklý spát v noci, tak už bude vědět (nebo se naučí), že je čas na spaní (noční) a bude usínat bez problémů.
Přes den by se proto mimča měli dávat spát do kočátku (na procházce) nebo na jiné určené místo. Já to tak aplikuju (lehačka, deka na hraní, kočárek) a slavim s tim jen úspěch. Když dám malýho spinkat do postýlky, tak mi usíná automaticky.
Ale tohle neni ten problém co řešíš - chápu - to bylo jen malý doporučení.
Když mi nechce spát přes den vůbec, tak ho vezmu do kočárku (tam už taky nechce moc spinkat) a cestou ho uhoupu.
Jinak jde holt přes den všechno stranou a věnuju se malýmu, protože vyžaduje neustálou pozornost. Manžel si musel zvyknout, že není tak perfektně uklizeno a každen den taky nevařím.
Ale miminko jsem si pořizovala proto, abych se mu věnovala a měla ho ráda. A tak ho svojí láskou chci zahrnovat co nejvíc a né ho nechat plakat.
Jo a ještě k tomu uspávání. My měli tenhle problém - že nechtěl usnout, když jsme ho dali do postýlky jeden čas taky. Když jsem tam Máťu dala, tak byl chvíli v pohodě, ale jakmile začal bejt trochu ospalej a klížili se mu očka, tak zničehonic zpustil a nepřestal řvát. Taky jsem mu zpívala, držela ho za ručičky, plácala po zadečku a nic. No a řešili jsme to taky tak, že jsem malýho vzala na ruce a pohupovala se s nim, dokud neusnul. Po pár dnech mu to ale přestalo stačit, tak jsem ho uspávala na svym bříšku a plácala po zadečku. A nakonec to dopadlo tak, že jsme ho nechali brečet - ale jen chviličku tak 5min. Tím se trochu unavil, pak jsem ho pochovala a když začal usínat - ale ještě nespal, tak jsem ho dala do postýlky a byla u něho. On se trochu probral, ale už né natolik, aby mohl protestovat, pak usnul. Pak jsem to začala dělat tak, že jsem ho chovala čím dál tím kratší dobu a on si zvyknul na to, že jsem ho pochovala a pak do hajan. Teď už ho dávám po krmení rovnou do postýlky a je klid, akorát ho musím držet za ručičky.
Takže když ho necháš chviličku si pobrekat, tak se trošku unaví a pak už usne líp. Ale aplikovat to nemusíš, spíš zkus to s tim zkracováním chování jak jsem psala.
No tak nevím. Já si myslím, že do jednoho roku má mimino právo nárokovat si „rozmazlování“. ![]()
Já jsem malýho první měsíc v podstatě nesundala z ruky. Měl nastavený svůj „kojící systém“ po dvou hodinách. A to 24 hod. denně. První měsíc jsem ho nesundala z ruky, protože v postýlce nespal, jen v kočárku na procházce. Když jsem potřebovala pracovat v levé ruce mimino a pravou ruku na notebooku.
Postupem času se to lepšilo. Co se týká uspávání usínal u prsa a pak jsem ho položila do postýlky. Když neusnul u kojo, tak jsem ho chovala já nebo manžel na balónu. Nevidím na tom nic rozmazlujícího - je to potřeba dítěte být s matkou nebo s otcem. Jsou to jeho nejbližší a chce s nimi být. A do jednoho roku má na to fakt právo. ![]()
A jen malá poznámka: malý vždycky vycítil, když jsem byla nervní (z práce, únavy …) a to pak spát nechtěl. Musela jsem se vždycky hodit do klidu, a pak to šlo.
Když porovnám stejně staré děti s kterými se potkává, a které prodělali metodu vyřvání a tzv. nerozmazlování, musím říct, že mé dítě je všude v pohodě, hned se aktlimatizuje a nebojí se. Na rozdíl od „vyřvaných“ dětí, které jsou v cizím prostředí nesvé a trvá jim to dlouho nebo vůbec ne.
Když to vidím teď zpátky, tak mi přijde, že to strašně rychle uteko. Miminko z něj už nebude a jsem ráda, že jsem ho v tu dobu „rozmazlovala“.
Chce to asi trochu potlačit svou sobeckost a uvědomit si, že to mimčo má jen vás. Taky jsem si to musela uvědomit a udělat to. Stojí to za to a ten miminovský čas se už nevrátí ![]()