Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Miminko a nepříjemný partner
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.9.25 16:44
Moc mě mrzí Tvoje situace:( Přestaň ale toho ocase obhajovat. Chová se hrozně a Ty se k tomu budeš muset postavit čelem – buď se srovná nebo adios! Přeju Ti hodně sil, budeš je potřebovat! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 16:50
@Anonymní píše: Více
Tak ty seš naladovana hormonama a on netuší co s miminkem dělat. Dej tomu čas. Ono si to sedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 16:59
On asi byl dřív zvyklej, že nemusel nic, co? Teď přišlo náročný období a on to nedává, buď si zvykne a začne fungovat, nebo ne no..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 17:04
Hmm, tak to začal litovat dost brzy…
Prosím tě, kolik má let, že se takhle chová? Musel přece počítat s tím, že se vám po narození miminka, život změní.
Tak snad si to ještě všechno za včasu uvědomí a pochlapí se.
Přeji ti ať jsi zase co nejdřív fit a drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 17:28
Ten zřejmě neměl vůbec tušení co příchod dítěte způsobí. Plus tipuju, že předtím se o nic extra nestaral, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 17:43
@Cenarius píše: Více
No jo, chudak malej, potrebuje specielni ohledy, je toho na nej moc. Ona ma za sebou tehotenstvi, narocnej porod, je jeste cela rozbolavela, kor jestli se ji navic potrhaly stehy, nevyspi se, uci se fungovat s miminkem a jeste ma pomalu skakat a pecovat o dusevni a fyzickou pohodu chlapa, ktery se misto jako dospely chova jako nevyzralej pubertak. Cas potrebuji oba dva, nejenom on, podporu si musi projevovat vzajemne, ne ze on bude vecne zpruzelej, protoze je najednou vsechno jinak. Mel by se vzchopit, on ma ted byt oporou a ne politovani hodnym chudackem. Ty hormony, ktere zminujes, opravdu nejsou pro zenu vsespasitelne. Po porodu navic prevazuji ty „citlivejsi“, ona je v pulce sestinedeli, to uz se vi po cela staleti, ze v tomhle obdobi je zena hajena. Ja v te dobe rvala i pri reklame na jogurt. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.25 17:54
Občas mám i já takovou prupovídku, aby byl malý zticha a spal, protože jsem vyfluslá. Snažím se krotit, ale jsem jen člověk.
Chování tvého přítele je fakt hrozný. Jak fungoval předtím než jsi otěhotněla?
- Citovat
- Upravit
Eva2610
21.9.25 18:14
@Cenarius píše: Více
No, i kdyby netušil, co s miminem dělat (což netuší ani prvomatka), nemusel by se chovat jako hovado. Měl by podporovat on ji, ne ona jeho. Tyhle chlapi, co se že všeho zhroutí a je potřeba je oprasovat, aby přežili šestinedělí partnerky, fakt nechápu. Jsou nějaký nepoužitelný.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.9.25 18:30
Tak on se choval normálně 
vařil, poklidil, ke mě se choval hezky… Jenom si asi nemůže zvyknout. Ono kdo jo? Mě taky není dobré, po nocích občas brečím, protože toho je na mě moc. Já bych i ocenila, kdyby prostě se sebral a jel si dělat svoje záliby… Občas ho mám fakt dost a nejvíc mě mrzí, že je z něho nervák. Ať řve nebo je nepříjemný na mě..ale ne na to miminko. chápu ho, je toho moc, ale musel s tím počítat. Já se pořádně ani nevyspala… Vyspělý je. Je o 6 let starší (přes 30 určitě), život má spořádaný, ví co chce… Jen prostě mě přijde, že je občas pablb… Že si myslí, že během týdne se vše změní. Je pravda, že jsme předtím spolu byli 24/7…teď jsme ale tři..a mě přijde, že možná i žárlí… Ale prostě prsa mám já… Miminko chce mléko… A on, když si ho chce chovat, tak mimčo hned kouká po mě 
. Normálně se těším, až půjde do práce… Bude mít klid( chodí krátký dlouhý) takže jednou doma bude čtyřikrát a jednou 5 krát, takže budeme s miminkem sami. On v práci se vyspí(jezdí kamionem - takže 12 hodin spánku normálka) a snad se srovná a tu " novorozeneckou fázi" překoname. Co já? To už je ve hvězdách. Důležité pro mě je to mimco…
- Citovat
- Upravit
21.9.25 18:47
Co blbne? Jste teprve v začátku. Je to novorozenec. Tím že se tatínek bude vztekat na celý svět nic nevyřeší. Sice by tohle měl třicetiletý chlap už vědět, ale asi mu to budeš muset nějak vysvětlit.
Co by dělal kdyby se nevyspal, stahovala se mu děloha, bojoval by s kojením a ještě se mu hojily poporodní poranění? To by si šel zkoušet skoky z mostu?
Není někde poblíž rozumný muž který by s ním promluvil jako otec s otcem?
Příspěvek upraven 21.09.25 v 18:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 18:48
@Denisa56 píše: Více
To po ní ani myslím nikdo nechce. Ale ten chlap se taky učí fungovat s miminkem. A tím, že není naladonej mateřskýma hormonama, to zkrátka hur snáší. Ty píšeš, že on by se měl vzchopit a pomáhat ji. No ale ona jemu rtaky, ne? Aby se s tím vyrovnal. A mimochodem se přiznám, když měly moje děti své večerní dvouhodinový řevu, šíleného řevu, tak už jsem že zoufalství ošklivě říkala urvi se, mrnavce. To byly hrozně stavy. A hned na to jsem klidně brečela jako sirota zoufalstvím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.25 18:55
Vážně se už třítýdenní miminko dívá po matce? Asi teda jo. Nevim, nepamatuju se. A ty nevíš, kolik je partnerovi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj,
tři týdny zpět se nám narodil chlapeček. Při porodu byly menší komplikace, ale je zdravý. Jenom vyžaduje prostě mě - mámu. Nechce usínat v postýlce, v kočárku jen za provozu, ale jinak krásně spí se mnou v posteli.
Týden, co ho máme, tak to bylo v pohodě. Partner za mnou jezdil do nemocnice a pak si nás vzal domu, první týden relativně se staral o domácnost ( já měla chřipku). Jenže ten týden uběhl a teď ho nepoznávám…
Nadává, je nervózní, údajně si přijde jak služka a je věčně nespokojený- nehledě na to, že jeho minulost, kterou ukončil - otevřel. ( Bývalý vztah s osobou blízkou) Což mimochodem slíbil, že se k tomu vracet nebudeme. Já mám taky něco za sebou, ale do našeho vztahu to netaham…
Jinak já samozřejmě měla extra poranění po porodu, takže jsem nemohla týden chodit… No velký miminko… Takže jsem prostě chtěla, aby mi ty dva týdny pomáhal, abych se dala dohromady. Jako pomáhá, ale když vidím jak…úplně mě to mrzí. Já samozřejmě nechtěla být nějaká slabota, tak jsem se snažila i maličkosti dělat. Díky tomu mi poranění se zhoršilo, protože se mi to potrhalo.
Každopádně chápu, že příchod miminka je extra zahul a že to prostě je že začátku těžké, náš chlapeček ještě pořád brečí a vzteká se… Ale prostě snažím se ho uklidnit, vzít do náruče. Dvě hodiny jsem nespala ani nepamatuji. Za to přítel prochrape celou noc, a ještě je hrozně unavený. Naštěstí za týden nastupuje do práce… Tak si odpočine…
Každopádně je věčně nervózní, nepříjemný. Nějaká pusa nebo objetí nehrozí ( i když malý to dost bojkotuje, když je u mě) a prostě přijde mi, že ten vztah ztrácí smysl. Přitom miminko chtěl a moc se těšil a teď? Myslím si, že kdyby mohl jít pryč, šel by. Asi začal litovat…
Každopádně já nevím, co mám dělat. Omlouvat ho za nic nebudu, je otec jako já matka. Jen mě štve, že občas si to vylévá i na miminku - příklad, že ho nechá řvát ( akorát způsobí, že je miminko zpocené a nalyka se vzduchu a je mu pak zle) nebo prostě když s ním mluví, tak říká fakt zle třeba „sakra už toho nech“ nebo nevím. Snažím se mu vysvětlit, že to je malé miminko a nechápe… Že nerozumí ničemu… Já nevím, prosím o nějaké názory… komentáře…miminko miluji a partnera taky, ale tohle už je moc.
Děkuju všem