Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tipla bych separační úzkost a fixla si do ní tebe. Manžela bych požádala ať se laskavě zklidni. Je to miminko, nebude se chovat tak, jak chce on. A hádky tomu fakt nepridaji
Chce to čas.
Díky myslela jsem si to. Ať se zklidní že to přejde jsem mu říkala už xkrat, ale nepomáhá, prej jsem si z ní udělala mamanka tím že ji ještě kojim. Jde o to že už to trvá fakt dlouho a nějak to nevypadá na to že by to přešlo… Hlavně i to že u sourozenců vydrží úplně v pohodě, natahuje se k nim chce se u nich chovat a u táty nic…
Vždyť je ještě mala, spis by bylo divny kdybys uz nekojila. Možná z táty uz cítí nervozitu, nechce k němu, jeho to mrzi a je z toho pak začarovaný kruh
To je právě ono… Když už se stane že při něm vydrží má radost s je to lepší, ale druhý den zase nechce a hystericky pláče a je to zase nanovo… Už je to fakt začarovaný kruh. Doufám že se to fakt separační úzkost a že ji to časem přejde.
Některá mimina taková jsou. Čím víc to bude hrotit, tím to bude horší. Měl by si něco přečíst o miminech, separační úzkosti a tak. Kojením to není, já v osmi měsících taky kojim a dítě se sápe zásadně na tatínka. Každé dítě je jiné.
To je mi jasný, já si spíš myslím že jde o jeho žárlivost. Když měl první dítko s bývalou tak to byl výhradní tatanek a teď je to právě naopak, ale myslím si že čekal že to bude stejné jako při prvním. Vím že každé dítko je jiné, sama mám čtvrté a každé bylo úplně jiné…
@Anonymní píše:
To je mi jasný, já si spíš myslím že jde o jeho žárlivost. Když měl první dítko s bývalou tak to byl výhradní tatanek a teď je to právě naopak, ale myslím si že čekal že to bude stejné jako při prvním. Vím že každé dítko je jiné, sama mám čtvrté a každé bylo úplně jiné…
Otázka je jak by se malá chovala, kdyby ji měl na starost celý den. Od rána do večera by se o ni staral. Ale to asi nejde zajistit když ještě kojíš nebo ano?
Mladší dcera manžela vůbec nebrala, přitom o ni normálně pečoval, ale nechtěla ho, nezajímal ji, sama k němu nešla. Manžel je dospělý vyrovnaný chlap, jehož ego nepochroumá malé miminko, takže prostě trpělivě počkal, a po roce s ním malá začala usínat, tulit se, chodit za ním že si chce hrát, a od tý doby jsou úplně v pohodě. Tohle prostě nasilu nezlomíš, je třeba vydržet. Samozřejmě je potřeba aby s váma trávil čas, aby ho znala, aby z něj cítila že ji má rád a tak.
@Bafonek píše:
Otázka je jak by se malá chovala, kdyby ji měl na starost celý den. Od rána do večera by se o ni staral. Ale to asi nejde zajistit když ještě kojíš nebo ano?
Jj kojim, ale zkoušeli jsme to i tak, že jsem ji dala najíst a zase k tátovi a já jsem si šla třeba vařit atd, ale ona spustila křik a tatínek mi ji hned donesl že u něj nechce být, že s ní nebude pochodovat jak voják na stráží a hotovo…
@Lily Evans píše:
Mladší dcera manžela vůbec nebrala, přitom o ni normálně pečoval, ale nechtěla ho, nezajímal ji, sama k němu nešla. Manžel je dospělý vyrovnaný chlap, jehož ego nepochroumá malé miminko, takže prostě trpělivě počkal, a po roce s ním malá začala usínat, tulit se, chodit za ním že si chce hrát, a od tý doby jsou úplně v pohodě. Tohle prostě nasilu nezlomíš, je třeba vydržet. Samozřejmě je potřeba aby s váma trávil čas, aby ho znala, aby z něj cítila že ji má rád a tak.
Právě že trpělivě čekal a srovnalo se to… Ale u nás je to tak že ona začne plakat táta mi jí zase hned dá že u nej nechce být a že když jsem si z ní vychovala mamanka tak ať se starám.
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Potřebovala bych radu, nebo nějaké vaše zkušenosti. S přítelem máme nyní osmiměsíční dcerku, ale ted k problému. Zhruba od dvou měsíců nám absolutně odmítá tatínka, nemůže ji uspat, normálně si s ní sednout a hrát si, v klidu pochovat. Pokaždé spustí křik a pláč a tatínek se musí postavit a pochodovat po bytě aby se mohla malá rozhlížet, ale už ani to nepomáhá, stačí když si mě všimne a musí hned ke mě. Mě normálně pusinkuje a na tatínka šílené vrčí. Nikdy po ní nekřičeli, nikdy ji nehodil nebo tak něco, ne ní ní strašně hodný, ale už mu dochází trpělivost a mě také.Každý den to řeší, je naštvaný a hada se, proč u něho nechce být když u sourozenců vydrží normálně že za to můžu já atd... Už jsem bezradná, nemáte některá podobnou zkušenost? A jak jste to případně řešili? Přejde to samo nebo ji máme nechat u tatínka vyvztekat aby si zvykla? Díky za rady
A můžeš za to jako jak? Je normální? ![]()
@Anonymní píše:
Jj kojim, ale zkoušeli jsme to i tak, že jsem ji dala najíst a zase k tátovi a já jsem si šla třeba vařit atd, ale ona spustila křik a tatínek mi ji hned donesl že u něj nechce být, že s ní nebude pochodovat jak voják na stráží a hotovo…
No tak je to jasný. Tatínek nemá trpělivost, hned ji přinese a má klid. Tak co čeká? Že si na něj dítě zvykne samo od sebe? Malá z něj cítí tu nevrlost a chce od něl pryč. Tím je on podrážděný ještě víc. Začarovaný kruh.
@Anonymní píše:
Právě že trpělivě čekal a srovnalo se to… Ale u nás je to tak že ona začne plakat táta mi jí zase hned dá že u nej nechce být a že když jsem si z ní vychovala mamanka tak ať se starám.
No tak to je jasný, že jo. Když chce mít s dítětem vztah, musí se starat ve všech situacích. Máme tohle v rodině a vztah tam není ani v šesti letech.
@Anonymní píše:
Právě že trpělivě čekal a srovnalo se to… Ale u nás je to tak že ona začne plakat táta mi jí zase hned dá že u nej nechce být a že když jsem si z ní vychovala mamanka tak ať se starám.
No, myslim, ze v tom pises i ten problem. Na jednu stranu, ze je hodny, jenze… Dospeli si mysli, ze dite je male a nevnima, co se rika. Ale jestli ti ji predava nastvanej a jeste ti to vycita temihle slovy, dite to moc dobre vi. Vysledkem casem bude, ze to dite te bude pred nim branit a jeho zacne jeste vic nesnaset. Je to docela bezny pripad a problem je v otci, ne v decku. Tata ma ego, ktere je timto poskozovano a zacne zurit, coz vyvola negativni reakce u ditete a stupnuje se to. Az zacne i mluvit, bude to cim dal horsi, dokud svoje ego on sam neprekona. Ze ma dite obdobi, kdy chce jen mamu a muze se to preklopit do obdobi, kdy chce pouze tatu patri k vyvoji ditete, ktere je uz popsano a pozorovano v hromade literatury. Nema to nic spolecneho s mamankovanim. Kdyby to preckal, najde si cestu. Takhle si ji cim dal vic zavira a zadelava si na celozivotni peklo.
Ahoj holky
Potřebovala bych radu, nebo nějaké vaše zkušenosti. S přítelem máme nyní osmiměsíční dcerku, ale ted k problému. Zhruba od dvou měsíců nám absolutně odmítá tatínka, nemůže ji uspat, normálně si s ní sednout a hrát si, v klidu pochovat. Pokaždé spustí křik a pláč a tatínek se musí postavit a pochodovat po bytě aby se mohla malá rozhlížet, ale už ani to nepomáhá, stačí když si mě všimne a musí hned ke mě. Mě normálně pusinkuje a na tatínka šílené vrčí. Nikdy po ní nekřičeli, nikdy ji nehodil nebo tak něco, ne ní ní strašně hodný, ale už mu dochází trpělivost a mě také. Každý den to řeší, je naštvaný a hada se, proč u něho nechce být když u sourozenců vydrží normálně že za to můžu já atd… Už jsem bezradná, nemáte některá podobnou zkušenost? A jak jste to případně řešili? Přejde to samo nebo ji máme nechat u tatínka vyvztekat aby si zvykla? Díky za rady