Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, je mi 19 let a jsem tu nová (dostala jsem se sem přes kamarádku, která má malé mimčo) a chtěla bych znát Váš názor… ![]()
Nyní stojím na rozcestí, kdy si vybírám co bude dál… Poslala jsem si přihlášky na vysokou školu- respektive (mj.) na lékařskou fakultu a skoro všichni mi říkají, že ať to nedělám…
Strašně ráda bych měla jednou velikou rodinu se spoustou dětí, já sama mám několik sourozenců a u nás doma to vždycky připomínalo „Takovou normální rodinku“- prostě hodně veselo! ![]()
Jenže všichni mi říkají, že s povoláním doktorky bych tento svůj sen nemohla uskutečnit, jelikož doktorky si obvykle šlapou po kariéře a na děti nemají čas! Já osobně bych chtěla být praktickým lékařem se soukromou ordinací a nějak v duši cítím, že budu mít spoustu dětí i s povoláním doktorky. Moc bych děti chtěla… ![]()
Tak bych chtěla vědět vaše názory jestli se to dá zvládnout (nebo pokud někoho takového znáte) nebo např. pokud tu je nějaká vystudovaná lékařka s početnou rodinou, jestli by se mohla podělit o zážitky nebo zkušenosti!
Děkuji Vám všem za pomoc!!! Mějte se… ![]()
Ahoj,
je mi to líto, ale já jen potvrdím to, co ti říká okolí. Praktický lékař je na tom možná lépe, to nemohu soudit, ale než se k tomu dopracuješ, trvá to dost dlouho, navíc myslím stejně musí sloužit, ne?
Mám kamarádku lékařku, s dětmi si dodělávala atestace, nejdřív byla na interně, teď přešla někam na rehabilitace (z časových důvodů), je uhoněná a ve škole ani školce jsem ji v životě neviděla. Naštěstí funguje babička. Několikrát jsem ji zvala do kina nebo na oslavu a téměř vždycky se omluvila, že se musí učit nebo má školení (a to opravdu nekecala). Druhá teď dělá na LDNce (či jak se to jmenuje), protože to má kousek od baráku a je to časově méně náročné.
Já chtěla být kdysi veterinářka nebo doktorks a teď jsem šťastná, že nejsem. Učím angličtinu, hodin si vezmu kolik chci nebo potřebuju a je to mnohem flexibilnější. I když uhoněná jsem taky. To už ale pracujcící matky s malými dětmi bývají. ![]()
Tak šťastnou volbu.
Halka
AHoj. Moje teta je obvoďačka a má 3 děti, jestli to je pro tebe dost velká rodina
Zas to není taková extra kariéra, jak kdyby byla chirugr, takže se to dá, jsou vcelku spokojená rodinka, ale první dítě měla až ve 29 letech a pomáhali jí ze začátku 2 babičky a jedna čilá prababička. Ze začátku asi mazec, ale co si zařídila soukromou ordinaci, tak jsou za vodou. Jenže to chce být i tak trochu dobrý manažer a uvažovat trochu ekonomicky - nestačí být dobrý lékař.
Jo a moje zubařka - ta má sice dítě jen jedno, ale taky totálně vysmátá. Ordinuje si jen 3 dny dopoledne a dítě už má sedmileté, no asi jí to stačí. Je tedy moc šikovná, takže o klienty nemá nouzi. Myslím si, že ti soukromí lékaři s vlastní ordinací jsou daleko víc pány svého času než ti v nemocnicích, takže pokud to tak chceš, můžeš mít jednou oboje i děti i kariéru.
Asi jak si to který lékař udělá, takové to má ![]()
Když si vezmu třeba ordinační domu naší pediatričky - každý den do 13 + 2 odpoledne v týdnu pro objednané…
Tak bych s ní měnila hned!
A to, že musí za rok nastřádat pár kreditů kvůli celoživotnímu vzdělávání…? No, taky každou chvíli si musím vzít nějaký projekt dodělat domů a zabere mi to den času z víkendu…to je všude.
Myslím, že naprostá většina povolání se s dětmi kombinuje hůř, než doktořina! ![]()
To, že lékař je v časovém presu, vidím většinou (neházím do jednoho pytle
) jako důsledek jejich nemožného time-managementu
Lékaři jsou často naprosto nepraktičtí, konzervativní, obtížně se orientující kdekoli mimo svůj obor
(pracuji s nimi, tak vím
a nedivím, se že pak mají problém stíhat „život“
) Snad ty nastupující generace už budou normálnější ![]()
Ahoj Evko,
tak upřímně, já jsem to vzdala. Od mala jsem nechtěla nic jinýho než být doktoka. Chtěla jsem být gynekolog se svojí ordinací. No 6let studia- pokud neprotahuješ, 3 roky atestace, těch 9 let jseš naprosto bez peněz, času, brigáda nehrozí. Pokud chceš být obvoďák potřebuješ milion na ordinaci, jako základ. nemluvím o tom když chceš vybavit ordinaci atd. Jak jsem psala já jsem to vzdala, mám báječného přítele, chceme založit rodinu, vzít se mít děti a prostě tohle skloubit nejde, ikdyž máme super babičky já vím, že tohle na úkor svojí rodiny nechci. Tedka jsem udělala kompromis a doufám že budu skvělá por. asistentka. je to muj kompromis- práce ve zdravotnictví a gynekologie. Jsem připravená tu školu stodavat více let přerušit s mimčem, prostě ano udělat ji ale rodina je pro mě na prvním místě.
Osobně si myslím, že pokud máš to štěstí, maturuješ v 18, ve 25 máš hotovou medinu, tak to možná nějak jde, ale já už jsem z toho vyléčená…je mi 23 a nevím kdo by mě živil, kdybych měla dělat ještě do 30 školu.
podle mě je hloupost že se nedá být doktorkou s dětmi… určitě to zkloubit jde!
pokud je to tvůj sen jdi si za ním! ono vše přijde! jednou bys mohla litovat, že ses nechala ovlivnit!
Znám spoustu lékařek, které děti mají a zvládat se dá… samozřejmě nejdřív když jsou děti malé je potřeba udělat nějaký kompromis… ale určitě školu zkus! držím palečky.. ![]()
Tam je problém v té délce studia, pak následné atestace. Celkově lékařská fakulta je asi nejtěžší, časově hodně náročná. Klidně se ti protáhné studium. Při takové škole určitě není čas mít dítě, takže až po ukončení a atestaci. Další věc je, že člověk musí chvílí pracovat, aby si vydělal na bydlení a nějaké to zázemí pro děti. Samozřejmě můžeš mít „bohatého“ manžela nebo bydlení ti zajistí rodiče. V tom případě bych do toho ještě šla. Ale jinak první dítě třeba v 30 - 35, to už je docela pozdě, jestli jich chceš mít víc. Neříkám, že to nepůjde zvládnout, ale bude to určitě hodně náročné. Spíše si polož otázku v čem vidíš svůj smysl života.. Být doktorka nebo být matkou více dětí?
Ještě bych chtěla říct - studovat medicínu na zkoušku není úplně ideální, protože tím ztratíš několik let.. To je lepší vystudovat něco méně náročného a rychlejšího. Přece jenom titul v dnešní době je důležitý a studovat pak něco jiného od začátku - no nevím. To už bych pak šla na něco dálkového.
záleží co je u tebe kariéra. Znám výbornou zubařku, každý k ní chce chodit hlavně s dětma, protože děcka se pak nebojí, je milá, hodná, pokecá…má 3 děti a řekla bych, že stíhá. Mívá otevřeno do 15hod aby stihla děti.
Jestli chceš studovat, jdi do toho
Kdyby ti bylo o deset víc, tak je to jiná, ale jsi na začátku, holt třeba deset let věnuješ studiu a rozkoukání se v oboru, ale stále ještě na rodinu čas bude.
Naši jsou oba lékaři, měli nás s bráchou po třicítce, ale tak nějak se to dalo. Táta byl hodně pryč, máma měla po revoluci svojí ordinaci jako praktická. Náročné to je, ale mít děti to rohodně nevylučuje. Jen ty peníze/ohodnocení lékařů jaksi nebylo adekvátní. Naši mě od toho vždy zrazovali, já bych se na to nedala, ani kdyby mě platili zlatem, je to dřina, nehledě na to, že bych na to ani neměla
Já první dítě mám až teď, ve 33 letech, a nemyslím si, že je pozdě tak moc. Já zas chtěla cestovat a vydělat peníze na své zabezpečení. Ono také záleží na tom, kdy potkáš toho vhodného partnera, a to třeba také pár let může trvat.
Teď ti svítá i na lepší časy, co se ocenění týká ![]()
Za mě tedy, pokud je to tvůj sen, tak do medicíny určitě jdi, jednou bys mohla litovat. Na děti máš opravdu hodně času ![]()
Tak u zubařů, je to něco úplně jiného, škola trvá 5 let, a s atestacemi je to také úplně jiné. Zubařka se zvládnout určitě dá. Ale zase je potřeba hodně peněz aby sis mohla udělat svoji ordinaci…
Tak s časovou náročností práce lékaře zkušenosti nemám, třeba moje gyndařka má tři děti, ale je pravda, že už po šestinedělí byla i s malou v ordinaci a že byly děti věčně v hlídací agentuře… Asi to je i o oboru. Nicméně - studium (a s ním spojený titul) se Ti nikdy neztratí a pokud na to máš hlavu, tak bych neváhala. K tomu, jak dál si uspořádat svůj život, určitě postupem času dospěješ, já jsem v devatenácti taky netušila a popravdě v pracovním životě si ujasňuju pořád dál - ještě na to ujasňování mám jednu mateřskou
Šla bych studovat, na studiích se určitě dozvíš o mnoha jiných odvětvích lékařství než přímé péči o pacienta, nebo se ti zalíbí v jiném oboru - v každém případě vzdělání se cení ![]()
Jde o to, co je pro tebe důležitější. My jsme se s manželem vzali na vysoké a po svatbě jsme se dozvěděli, že šance na přirozený otěhotnění je minimální (spíš skoro žádná), tak jsme si řekli, že věcem necháme volnej průběh, buď se zadaří mimčo a kariéra půjde stranou, nebo se nezadaří, vybudujem kariéru a pak to budem řešit dál…
Nakonec to dopadlo tak, že si k nám prcek našel cestu, dodělali jsme Bc., ale Ing. studium jsme přerušili/no spíš ukončili vzhledem k druhýmu těhu ![]()
Každopádně znám holčinu, která s dítětem medicínu úspěšně dokončila, takže se to určitě dá, jen nevim, jak to bude mít dál s atestacema a tak… Ale pokud jde o to studium, dokončila ho
Podle mě pokud budeš mít oporu v partnerovi a hodně silnou vůli a dobře si zorganizuješ čas, zvládnout se to dá…
vulpes píše:
Asi jak si to který lékař udělá, takové to máKdyž si vezmu třeba ordinační domu naší pediatričky - každý den do 13 + 2 odpoledne v týdnu pro objednané…
Tak bych s ní měnila hned!
Tak vystuduj medicínu, udělej si atestaci zařiď ordinaci a můžeš si to tak zařídit. Přeji hodně štěstí . ![]()
Zakladatelko - jsem lékařka. Mám jednoho prcka druhého čekám. Víc neplánuji. Ale mám spolužačky se třemi dětmi. Takže i lékařka může mí kopici dětí. Jen záleží na tom, co si pod pojmem kariéra představuješ. Teď se nějak měnily podmínky pro atestace PL, takže je už to možná jinak. Ale za mě to bylo 5 let praxe. Jsou s tím dost problémy - získat praxi na různých odděleních, zaměstnat neatestovaného lékaře s výhlídkou, že po atestaci zdrhne do svého, nikdo nechce… Na druhou stranu během medicíny se tvoje představy mohou změnit, vybereš si jiný obor.
Já sama jsem zaměstnaná. Při mateřské se snažím doplácat postgraduál. Na atestaci před dětma jsem se vybodla, dodělám si jí po mateřské.
Já bych ti odpověděla asi takhle, pokud to chceš dělat, smíříš se s tím, že budeš mít první dítko ke 30 a má tě kdo do těch 30 živit, tak do toho jdi ![]()
Pokud něco z toho neplatí, tak musíš přemýšlet, co je pro tebe přednější.