Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky, naše šestiměsíční miminko je doma veselé, směje se, komunikuje, hraje si atd. Samozřejmě občas si i bekne, ale tak nějak v normálu. Ovšem- jakmile dojde nějaká návštěva, nebo my na nějakou přijdeme, začne bečet a bečet, dostane plačící záchvat, zajíká se, nevidí neslyší, úplně zflekatí. To mu vydrží dost dlouho, zbytek návštěvy dofňuká.
Tak jsem se chtěla zeptat, jestli to máte taky tak, nebo ne- je to normální?
Je to normální, hlavně když všichni hulákají a chtějí se s dítětem hned po příchodu ňuchňat, aniž by mu dali čas na aklimatizaci… naše malá často taky den poté prospí, protože je z tolika dojmů (a hluku, který na návštěvě bývá, ač se to nezdá) úplně hotová.
Ahojky,u nás je to přesně naopak.Když někam jdeme nebo je u nás někdo na návštěvě tak je malý jak andílek a pozoruje kdo co dělá nebo říká…Jinak je to takový vzteklounek
U nás je to jak kdy.Ale je fakt,že na návštěvě je větší hluk a malá to vydrží možná tak půl hodiny a pak spustí.Nikde moc dlouho nevydržíme ![]()
Co se týče přemíry dojmů-tak u nás to platí na 100% jakmile je toho na ní moc-lidi,hluk,chování z náruče do náruče tak pak špatně usíná a ze spaní pláče…
Takže u nás zatím moc návštěvy nefrčí..
Ahoj, Marecek je dost spolecensky a zvykly na lidi, bo mame velkou rodinu.
Vcera jsme meli rodinnou oslavu a moc se mu tam nelibilo. Hodne lidi mu ani tak nevadilo, spis ten hluk, jak se vsichni prekrikovali ![]()
Nebrečí, je zvídavá a zajímají ji nové věci a tváře a místa. A nebrečí ani doma, když nepočítám koliky. Když procházela obdobím pláče na cizí osoby, které se na ní vrhaly moc rychle nebo hlasitě, nenechala jsem je to dělat a byl klid.
Podle toho,jak je naladěná,pokud je unavená,tak brečí,když je vyspalá,tak ji návštěvy baví,ale musí se nejdřív rozkoukat.Pak hází úsměvy a pozoruje.
Naše vnučka zase pro změnu fňuká a natahuje moldánky v přítomnosti jiného miminka, které pláče nebo brebentí. Z dospělých strach nemá, ale plačící děti ji zřejmě asi vylekají a pokud jsou na návštěvě děti, které fňukají, musíme malou chovat.
První syn od malička společenský, nikoho se nebál, každý si ho mohl vzít, neplakal.
Dcera odmalička se všech bojí, doma docela v pohodě, ale jakmile jedeme k našim nebo ke tchánovcům, tak bud řev nebo ji musím mít na rukách. Nikdo si ji nesmí vzít. Dost velká změna oproti prvnímu a na to nikdo není zvyklý, a taky ji říkají jaká je kača atd. a to jí je 8 měsíců.
V půl roce taky naše malá na návštěvách řvala, nejjistěji se cítila doma.Ona je vůbec doteď dost nedůvěřivá vůči ostatním lidem.Někdy si říkám, že je to dobře, že ke každému neběží.
Z okolí jsem slýchávala jak jí mám brát co nejvíc mezi lidi, aby se „otrkala“, ale myslím, že je to spíš povahou dítěte.
Naše malá prostě musí nové lidi pořádně poznat, než s nima začne kamarádit. ![]()
Všem díky za příspěvky.
Budu doufat, že se to časem zlepší. Hlavně, že doma je to šikovné a dobře naladěné miminko ![]()
motika píše:
ANO brečí,ale jen u tchánovců.
Tak to máme stejné. ![]()
Můj syn je poslední dobou na návštěvách taky protivný, když ho bere někdo cizí do náruče, tak začne obvykle hrozně ječet
Přitom doma je celkem pohodový, sám si hraje, pozoruje okolí…
Ahoj,mám 2,5měs.dceru. Po příjezdu z porodnice jsme měli spousty návštěv a malá byla v pohodě. Asi ve 2měsících přijelo 8lidí naráz včetně dětí. Malá spustila od začátku šílený řev a nebylo možné ji uklidnit.Asi za dva týdny jsme jeli k mojí mamce, kde byly 2děti a 3dospělí. Hned po příjezdu zase spustila řev a opět ji nebylo možné utišit, jen v autosedačce se chvilku uhojdala,jinak jsem musela pořád na ni mluvit a nosit ji.Doma ji teda nenosím vůbec-vždycky pěkně leží a dívá se na kolotoč a je opravdu hodná.Už si začínám myslet,že prostě nemá ráda návštěvy,nebo se jich bojí…máte s tím někdo také zkušenost? Nechci ji izolovat od lidí,aby se to ještě více nezhoršilo a nebyla závislá jen na mě. Přes týden jsem totiž s ní sama doma, ani manžel doma nebývá, tak se bojím, at se to ještě nezhorší.