Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ohledně našeho dítěte jsme se vždy dohodli s manželem sami. Nikdo jiný nám do toho nezasahoval. Proč by měli?
Řekla jsem, co by nám vyhovovalo a našli jsme s manželem řešení. Jednu dobu spala dcera se mnou v posteli a manžel v obyváku. Když už začala lézt a měla jsem strach, že spadne z postele, tak jsme šly na chvíli do obýváku my než začala spát ve své postýlce.
Manžel taky usíná u televize, takže do teď spí v obýváku a vyhovuje nám to.
Za mě elektronika do ložnice nepatří. Tvůj chlap na nejlepší příležitost jak se toho zlozvyku zbavit. My teda co máme děti tak večer lehnu a spím během minuty, manžel taky. Ten většinou usne dřív než děti.
Tohle si musíte vyrikat jen vy dva. Kazdy má jinou zkušenost a jiné názory….
Ale rozhodne bych se nebala, toho, že pokud se nespí společně v ložnici s partnerem, je to důvod k nevěře. Pokud vztah funguje, tak tohle nevidím jako problém… a co si budem, pokud chce chlap jinou, najde si vždy důvod (a i opačně).
Pokud se vše vykomunikuje a dohodne, tak nehledej problém, kde není.
Věřím, že spolu řešení najdete a budete oba spokojený 🍀 jen se nenechte ovlivnit jinýma a jejich názory. Pokud to vyhovuje vám, tak nic důležitějšího není!
@JancaS84 na to jsem se neptala. Usíná takto už 15 let- bud sluchatka, podcasty, televize, film, videa… je pravda s ti. Spi za 5 minut.
Bez toho se převažuje i hodinu. Ano je to zlozvyk, řešili jsme to dřív protože jsem nemohla u toho zase spát ja ajsem rada ze se našel kompromis který vyhovuje oběma.
Na základě že by to měl nechat řekl sam, že půjde holt na gauč, kde samozřejmě z něho bude mít zada v hajicku.
@Anonymní píše: Více
A pokojíček pro miminko nemáte? Dala bych si postel tam.
@JancaS84 nerozumím. Chci mít dítě ve sve posteli, proc ho od narozeni cpát samotného do jiného pokoje?
Pokud jde o to přemístit manželskou postel do pokojicku, tak nechápu smysl - porad řešíme, jak reaguji muži na to, když přijdete s tim, ze chcete aby miminko spalo ve vaší spolecne posteli a ze se to tomu mému nelíbí.
@Anonymní píše: Více
cp je do toho pribuznym?
Je to jen vaše vec…a pokud se v tom neshodnete, asi to skonci tim gaučem a budete spokojeni oba.
Tak se odstěhuj s miminem do pokojíčku a budete mít klid všichni!
@Anonymní píše: VíceŽe by neměl manžel záda v háji z gauče, kdyby se do pokojíku dala normálně postel a jeden z vás spal tam.
Žádná debata nebyla..proste to tak přirozeně vyplynulo…oni s námi teda nespali hned od začátku, až po nějaké době…první cca od roka a půl s tím že ale od cca jejich 9m s ní chodil manžel spát do naší postele a společně tam usnuli zatímco já jsem třeba ještě dodělával nějaké věci v domácnosti + jsem se věnovala i trochu sama sobě..dala jsem si třeba vanu apod…a pak jsem ji prenesla. od cca 18m pak spala s námi uplne protože měla noční děsy a křikem a pláčem budila mladšího který se krátce před tím narodil (mám děti od sebe 16m). Od 2 let zase spí usíná s námi ale pak ji přenesu k ní do postýlky, většinou teď už přibíhá až nad ránem, někdy už kolem půlnoci. Mladší usíná v postýlce ale od cca roka se po prvním probuzení taky přesouvá k nám do postele..manžel sice občas má průpovídky ale většinou ho to že pribehnou ani nevzbudí. Jsem to já kdo se tam pak různe pokroutí abych se tam s nimi vešla 😂
@Anonymní píše: Více
Nějak nechápu co řešíš. Tvůj chlap ti řekl svojí představu, tobě se nelíbí. Tak se musíte domluvit vy dva ne? Tady to za tebe těžko někdo vyřeší. Tvého muže chápu, já bych mimino v posteli taky nechtěla.
Ahoj. My to máme tak, že v ložnici je postel velká, vedle mám že svoji strany postýlku, kde spí malej.
Máme v pokoji i TV i notes. Přítel je věčně na notasu a pak jde večer až tam skončí spát normálně do postele.
Mimco to neruší, jeho taky ne. Jenom teda já mám kolikrát nervy, jak slyším jak klika nebo někomu datluje…
Ale všichni spíme spolu ve stejné místnosti. Když mám nervy, tak mu řeknu, ať jde dolů na TV, ale on taky musí vydržet s námi v noci
kdyby nechtěl, může jít spát jinam (dolů do obýváku),ale to se mu nechce ![]()
Můj muž má na prvním místě nás, stejně jako já mám na prvním místě nás. Neupřednostňuji dítě, muže, sebe.
Dala jsem si k posteli postýlku, do 3,5 měs. jsem si prcka brala do postele až okolo páté, jinak spal v postýlce. Promenlivě to znamenalo:
Teď změnil spánek, v podstatě celou noc visí na prsou, jinak nespí. I tak je neklidný, vyzkoušela jsem vše, i vedlejší místnost, i postýlku, kočárek. Prostě je neklidný. Takže spí v posteli.
Můj chlap chce, abych se vyspala, pokud bude celou noc řvát, nebude spát přece nikdo, tak jak říkat - nechci ho v posteli. Když kouká do mobilu, schová to peřinou, protože ví, kolik úsilí mě stojí, aby to dítě spalo.
Když 14 dní budeš spát 3-4hod a ne v kuse, klidně ho do toho obýváku pošleš. Ale ty emoce dopředu jsou naprosto pochopitelné. Musíte šlapat spolu, ale to nejvíce poznáte, až ten tvoreček bude a i on uvidí, že v mnohém řídí ten tvoreček vás, ne vy jeho
Mnohé to miminko lze řídit, spánek ale řídí ono.
@Anonymní píše: Více
Chlap ať si spí v ložnici a ty si kup do dětského pokoje postel a spi tam s miminkem.
Můj chlap reagoval tak, že mu to absolutně nevadilo. Ale když vy dva se neumíte domluvit tak asi budete muset spát odděleně. ![]()
Ahoj, chci se zeptat těch, které spi s miminkem v posteli, jak na to reagoval muz.
Snažila jsem se najít názory muzu, ale nic pořádného nenašla.
Máme na tohle odlišný názor- rada bych chtěla aby prvních několik měsíců s námi spalo v posteli, což znamená i změnu režimu. Chlap neusne jinak než u televize/ tabletu. Už máme spolu nejaky systém, ze se nerusime, sluchatka, maska, nebo si ctu a pak to vse vypnu, ale tohle odmítám s miminkem - nechci ho od mala učit na televizi, navíc světlo by mohlo dráždit.
On sám říká, že bez toho by neusnul, že prostě postýlka u zdi na me strane, tím nebude vadit jeho noční sledování a on se vyspi a nebude mít nervy, že zalehne.
Už přišlo i téma gauč- on by problém neměl, ja mám ale pak pocit, že upřednostnim dite pred svy muzem a do budoucna to takhle bude se vším. Vidím to v okolí, kdy žena udělala vse pro dítě, až na ukor a chlap si našel jinou.
Zatím to je bez hádek, ostatní věci jsme se dohodli, ale bojím se že udělám ústupky a pak toho budu litovat, nebo se budu snažil vnutit svůj názor a on se urazi.
Jak probíhala tato debata u vás? Zasahovali do toho i příbuzní a brali jste v úvahu jejich názor?