Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Maminy, mám dceru 3 roky.
Malá mluví od mala ( cca rok) hodně, tím hodně myslím naprosto neustále, ale má svojí řeč…Poskládá i věty..Vysloví plno věci, které jí jsou rozumět. Říká : Táta, máma-maminka(maminko),když jí řeknu miluju tě, odpoví mi stejně, vyjmenuje všechny zvířátka vyslovuje celkem hezky pes, kočka, slon, kůn ( jen králík vyslovuje bez R). Říká babi, děda..Nebudu vypisovat všechna slovíčka
srozumitelně jich řekne dost, ale plno věcí mele po svým..Jmenuje se Sofie, říkáme jí doma Sofí ( říká Pofí).Když chce na záchod tak říká jen : Pojd Pofí eee..Jídlo banán, jogurt, maso řekne..zbytek má většinou po svém(zmrzlina je vypláznutý jazyk a dělá, že jako drží zmrzku)… A ve finále když říká větu zní třeba takto : Mami kálík (králík) hagna papat edkla a voda, kálík au to ne
..Prostě a jednoduše mluví hodně, řekne plno věcí, ale plno věcí má svůj název..vše spojuje dohromady jak mluvení/tak nemluvenmí a ve finále se tomu každý směje protože zní opravdu jak čínan, nebo mimon ![]()
Jinak počítá do 3,je hodně šikovná co se týče kreslení a sama chodí na záchod..Zlepší se mluvení ve školce?
Obsedantně kompulzivní porucha? Nejsem psycholog a neříkám, že Vaše dítě ji má…ale asi bych to řešila s dětskou psycholožkou/psychologem.
Příspěvek upraven 28.04.17 v 22:42
@sediza píše:
Obsedantně kompulzivní porucha? Nejsem psycholog a neříkám, že Vaše dítě ji má…ale asi bych to řešila s dětskou psycholožkou/psychologem.
Ad 1 mi prijde v pohode, urcite se rec zlepsi
Ad 2 mam to doma, hodne to resim, jak moc ji vyhovet a nechat ji, ze chce vse stejne, jako u vas to ma stupnujici tendence. Hodne jsem si jednu dobu nacitala o autismu.Uz je ji ale ted 5 a krome techto „zlozvyku“ nemame problemy, zvazovala jsem i Aspergeruv syndrom, porad nevim. Rikam si, ze svet neceka na to, aby se ji vse prizpusobovalo a tak ji i tak vedu, ze vse nemuze byt po jejim, vzdy ve stejnem poradi, stejnym zpusobem, pak jsou ale veci, na kterych hodne lpi, tak ji nechavame.Byla takova od mimina. Skolka ji vyhovuje, ten rad ji dela dobre. Trosku ma problem ze hodne ustupuje detem, aby se zalibila, ale to jsem delala taky, neumi se prosadit.Tak uvidim co skola
@tini píše:
Ad 1 mi prijde v pohode, urcite se rec zlepsi
Ad 2 mam to doma, hodne to resim, jak moc ji vyhovet a nechat ji, ze chce vse stejne, jako u vas to ma stupnujici tendence. Hodne jsem si jednu dobu nacitala o autismu.Uz je ji ale ted 5 a krome techto „zlozvyku“ nemame problemy, zvazovala jsem i Aspergeruv syndrom, porad nevim. Rikam si, ze svet neceka na to, aby se ji vse prizpusobovalo a tak ji i tak vedu, ze vse nemuze byt po jejim, vzdy ve stejnem poradi, stejnym zpusobem, pak jsou ale veci, na kterych hodne lpi, tak ji nechavame.Byla takova od mimina. Skolka ji vyhovuje, ten rad ji dela dobre. Trosku ma problem ze hodne ustupuje detem, aby se zalibila, ale to jsem delala taky, neumi se prosadit.Tak uvidim co skola
Děkuju, jste mě uklidnila
Uvidíme jak to bude pokračovat. Mudr si toho všimla, ale řekla, že počkáme, že je taky možný, že má rádá pořádek a věci aby byli v původním stavu..Jen nechci něco zanedbat..Jinak je to zlatý dítě ![]()
@mau-mau píše:
Tak ta posedlost tím řádem je značně podezřelá, nicméně nemusí to být nic, z čeho by nemohla vyrůst. Chápu, že je to nyní značně život ztěžující..Co udělá, když trváš na tom, že to nebude podle ní?
Jinak návštěvou dětského psychologa nic nezkazíš a snad se uklidníš, že už to viděl a dopadlo to dobře
Ta posedlost se právě týká jen toho uklidu a jídla..Ostatní věci dělá normálně. Takže jí nechávám at si to uklidí sama nebo uklízíme spolu. Ale toho psychologa zvažuju..Děkuju ![]()
Úklid a lpění na přesném uspořádání prostoru - zažila jsem to v určité vývojové fázi u všech mých tří dětí (zhruba 2 - 3 roky), dvě už jsou starší a tohle je dávno pustilo - spíš jsou neskutečné bordelářky. A jinak jsou normální
. Ale ještě velmi dobře pamatuju, jaké to bylo náročné období, pamatuju půlhodinové „hysáky“, když jsem omylem otevřela jogurt místo nich a už se s tím nedalo nic dělat nebo když se jim něco ztratilo apod. Asi to nikdy neměly až tak moc vyhrocené, jako tvoje Sofinka, ale zatím bych se nijak neděsila, velmi pravděpodobně ji to přejde. Děti se velmi rychle fixují na věci a prostor - je to pro ně otázka pocitu bezpečí či naopak chaosu a ohrožení. Některé děti se spíše vyžívají v tom chaosu a nevadí jim vůbec nic, jiné to mají přesně naopak a je pak těžké je udržovat v nějaké linii toho, co my dospělí (a již společností zmanipulovaní
) považujeme za „normální“.
Na obsedantně kompulsivní poruchu bych to zatím úplně neviděla, v tomto náročném vývojovém období se to fakt nedá přesně říct.
@žížal píše: Úklid a lpění na přesném uspořádání prostoru - zažila jsem to v určité vývojové fázi u všech mých tří dětí (zhruba 2 - 3 roky), dvě už jsou starší a tohle je dávno pustilo - spíš jsou neskutečné bordelářky. A jinak jsou normální. Ale ještě velmi dobře pamatuju, jaké to bylo náročné období, pamatuju půlhodinové „hysáky“, když jsem omylem otevřela jogurt místo nich a už se s tím nedalo nic dělat nebo když se jim něco ztratilo apod. Asi to nikdy neměly až tak moc vyhrocené, jako tvoje Sofinka, ale zatím bych se nijak neděsila, velmi pravděpodobně ji to přejde. Děti se velmi rychle fixují na věci a prostor - je to pro ně otázka pocitu bezpečí či naopak chaosu a ohrožení. Některé děti se spíše vyžívají v tom chaosu a nevadí jim vůbec nic, jiné to mají přesně naopak a je pak těžké je udržovat v nějaké linii toho, co my dospělí (a již společností zmanipulovaní
) považujeme za „normální“.
Na obsedantně kompulsivní poruchu bych to zatím úplně neviděla, v tomto náročném vývojovém období se to fakt nedá přesně říct.
S tím jogurtem..Nad tím sem se ted normálně zasmála. U nás neexistuje abych jogurt otevřela já!
Jinak děkuju ![]()
Ještě musím dodat, že já se taky celoživotně necítím úplně dobře, když mám kolem sebe binec - ne, že bych pořád uklízela, ale nedokážu sedět s nohama nahoře, když je doma nepořádek, ve skříních mi až tak nevadí, ale nesmí to být vidět
Se třemi dětmi a pěti zvířaty je to masakr (a přitom je to jen v mé hlavě, protože ve skutečnosti je to úplně jedno). A běda když např. manžel doma položí něco někam, kde to nemá být a hodlá to tam nechat do konce života, neboť on mou zálibu v uklizeném prostoru opravdu nesdílí…
@LuSof píše:
S tím jogurtem..Nad tím sem se ted normálně zasmála. U nás neexistuje abych jogurt otevřela já!![]()
![]()
Jinak děkuju
No jo, jsou to dot náročné situace
. My teď se čtyřletou nejmladší jedem fázi „Jím jenom červenou lžičkou a jen jeden typ jogurtu“ - jakmile ten jogurt není koupený, je schopná deset minut plakat, že ho chce. Teď si uvědomuju, že má vlastně spoustu drobných rituálů, které musí být každý den úplně stejné, jinak je rozhozená. Něco teda může být volnější, ale převládají spíš ty zajeté situace - ráno pořád stejným způsobem snídá, čistí si zuby, obléká se atd., je vidět, že se v tom pořád stejném kolotoči cítí jistě.
Ahoj, a jak jste na tom s uklízením vy? Nepřeháníte to moc s pořádkem? Možná opakuje stále někoho, koho vidí, jak uklízí nebo se snaží, aby se vyhnula trestu (například pokárání za nepořádek). Je ale zvláštní, že třeba ty knihy přerovnává. Zatím si z toho nic nedělej-je super, že je pořádkumilovná, na druhou stranu by to asi chtělo jí hodně nechat volnost a spíše nabourat „obvyklé postupy“, třeba i kreslením, skládáním kostek, apod., aby si zvykla, že to nemůže být pořád dokonalé a přesně stejné, víš, jak to myslím…držím palce
@LuSof K úklidu: Malé děti mají rády řád a když věci mají své místo. Je to v pořádku a naopak jim to prospívá. Řekla bych, že uklízením napodobuje boha-mamku. Ani se nemusí jednat o snahu zalíbit se nebo obavu z trestu (pokárání).
Dala bych jí prostor, ať se realizuje.
@LuSof můj kluk tohle dělal 2-4 roky, bylo u nás i podezdření na aspergerův syndrom…on zas vše musel mít podle barev, i kakao jsem mu musela dělat stejným postupem, jinak ječel a nechtěl to ![]()
bylo to občas peklo, ale teď z toho vyrostl a není schopný po sobě uklidit ani hrníček ![]()
Ad posedlost radem - obe moje deti to maji v ruznych obmenach. Pri vychazkach se na urcitych lavickach musely jist urcite veci. Polivka zlutou lzickou, jogurt modrou… venku oba radi sbirali ty nejhnusnejsi odpadky a hazeli do popelnic (nevysvetlis
). Okolo tri let to tak nejak gradovalo, starsi dceri bude 5 a vyrusta z toho (pomalu), synovi budou tri a ten je ted na vlne
.
Ad mluveni - to neporadim, moje deti mluvej jako slovniky uz cca od 18m.