Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lucie_Sx píše:
Precti si Sourozenci bez rivality, to je takova bible pro rodice vic deti.
Treba tam najdes, co delas blbe.Nejde veci delat stejne vuci obema. Matka neni superman, aby vzdy vse rozdelila presne napul. Proste chvili bude mit vic ta a chvili zase ta, je to normalni.
No a pokoj - i maly pokoj s jednim oknem jde rozdelit napul, treba obycejnou lamino deskou, delaji vysku 2,5 m, ukotvis do stropu a podlahy k nejake liste, u okna nechas mezeru na otevreni, do diry vsadis dvere z OBI a hotovo dvacet.
Kallax z ikea mi pride ako lepsie riesenie
Za mne taky rozdělit pokojíky, už kvůli soukromí pro obě, i kdyby se milovaly až za hrob. Zkus na FB skupinu Dětské pokojíky - nápady a inspirace, dost lidí tam poradí a hodí fotky jejich pokojíků, rozdělení pokoje se tam často řeší.
@lussinka píše: „…psycholog nepomůže“
Tak tohle je Tvoje přesvědčení? Takže zničíš vlastní rodinu jen proto, že je ti hloupé zajít za psychologem. Aby sousedky nekecaly, aby se příbuzní a známí něco nedozvěděli, že? Takže ty těm dětem nepomůžeš? Opravdu ne? To je tedy síla…
Hele, najdi si na netu adresy poraden a hned v ponělí tam zavolej a objednej starší dceru. A sebe taky. Budou chtít pracovat s vámi všemi, protože vztahy rodině jsou narušené.
Ty nemůžeš za to jaká je tvoje starší dcera. Ale můžeš za to, že za ty roky jsi jí nezajistila odbornou pomoc, kterou potřebuje. To je stav, který by nezvládl sám vyřešit žádný rodič. Tak konečně začni něco dělat a hledej pomoc u odborníků.
Všichni tu mají soucit s mladší dcerou, ale mně popis starší dcery přijde tak nějak zaujatě napsaný - problémová povaha, drzá, žárlivá, hádá se, bezdůvodně protivná na sestru, stěžuje si, negativní,… Jak kdyby veškerý původce problémů byla starší dcera, to dítě to cítí, možná i ona sama sebe vnímá jako tu míň oblíbenou a prostě bojuje o své místo v rodině. Mladší je ti navíc zřejmě povahově bližší. No určitě každá potřebuje svůj prostor. Zkus si ty představit, že bys musela trávit hodiny s někým kdo je povahově tvůj úplný opak a neměla bys před ním kam zalézt. A pak bych se poradila s odborníky.
@Anonymní píše:
Ahoj všem, v první řadě bych ráda sdělila, že to co chci napsat, mě hrozně tíží, mrzí a strašně stresuje. Stydím se za to. Ale… mám dvě dcery, jedné je 13 a druhé 10. Starší měla vždy hodně náročnou povahu na výchovu a také složitou. Teď je v pubertě, tak to jen podpoří ty její nálady…mladší má chronické onemocnění, tudíž víc péče i přesto, že je už celkem velká. Jenže, se moje holky k sobě nechovají moc pěkně. První problém je, že mají společný pokoj. Jenže bohužel, jinak to nejde. Vůbec splu nevychazeji, je úplně vidět jak starší dceři ta mladší leze na nervy (ale tedy za mě ji nic zlého nedělá) jen na ni žárlí, dle mě bezdůvodně. Jenže tím, jak starší je strašně drzá, omlouvám a vzteka se tak ji musím víc okrikovat a víc se dohadujeme, tak vidí to, že s náleží rozpory nijak extra nemám. Tak to uduvodnuje že na mladší jsem hodná a na ní zla. Řekla, že když odjela s babičkou pryč (na dva dny) že měla hned lepší náladu a jak ji vidí, tak ji má zkazenou. Přitom ji nic nedělá. To, že se spolu dohadují je většinou proto, že na ni začne být protivná a tak…ohrožuje se proste proti ní. Řekne ji ať vypadne z pokoje, že ji tam nechce a pod. Jestli spolu někdy vycházejí tak jen na chvilku. Jsem z toho zoufalá, strašně mě mrzí, že spolu nevychází a nejdou spolu třeba nakupovat. Třeba ještě vloni měla starší problém s tím, že mladší si hraje s hračkami (bylo ji 9 let, nepřijde mi to divny) vadilo ji hračky ve společném pokoji a pod. Nevím proč, snažím se dělit je stejným dílem, naopak mám spíš pocit, že starší mívá víc, ale je to marný. Pořád si na něco stěžuje, takový negativní človíček. A když si řekneme své názory, tak to většinou skončí tím, že se rozbreci, ale řekne mj tak bolestivá slova, že jdu pryč a brecim taky, říkám si proč zrovna já a co jsem udělala spatne. Je mi to hloupý, ale přijde mi, že je sobecka a egoista.
Zažila jsem s mojí sestrou, taktéž 3r rozdíl, ona starší. Nesnášela mě, žárlila (ačkoliv nebylo na co), dělala mi naschvály, občas i dusila polštářem (prý v zápalu hry), schválně ubližovala, pomlouvala. Měli jsme společný pokoj, ale cestu jsme k sobě nikdy nenašli. Nehráli jsme si spolu, odstrkovala mě, zatímco já byla tichá, samotář a knihomol, ona do větru, pařby a věčně obklopená kluky, lhaní a podvody na denním pořádku, komplikovaná. Za vzor mi dávala holku, která ve 14i otěhotněla s vlastním bratrem ![]()
Naše cesty se rozešly, víceméně víme o sobě, vzácně si napíšeme, ale to, jak se ke mně chovala v dětství, se nezměnilo, vyhledala mě pouze když potřebovala peníze nebo chůvu na hlídání dítěte. Už jsem to vzdala, prostě kráčíme každá jinou cestou a nemá smysl se v tom víc hrabat. Ale mrzí mě to, mohli jsme fungovat zcela jinak. Ale na to musí být dvě.
@Gita17 píše:
Kallax z ikea mi pride ako lepsie riesenie
Ne, Kallax neni do stropu a vidis skrz nej.
Lamino deska je k nerozeznani od zdi, kdyz si das zalezet.
@BeaL taky mě to zarazilo, mám 2kluky oba už dospělé (mladší za 3 měsíce.) Nemusí se do dneška,, mají každý úplně jinou povahu-mladsi je hodně empatický, starší je spíš vypočítavý a sobec, naprosto jiné zájmy. Ale nikdy by mě nenapadlo napsat můj syn nemusí svého bráchu. Jo a společný pokoj mají do dneška, jinak by to v našem malém bytě nešlo -oba ještě studují.
My se se ségrou taky nesnášely. A skončilo to tak že se nestýkame. Vůbec. Jedna formální SMS k narozeninám. Ani nevím kde pracuje. Taky jsem celé dětství poslouchala, že já jako starší musim mít rozum a moudřejší ustoupí a podobně kecy. Když jsme se praly tak tekla krev, i zlomenina byla. Máma z nás byla tak psychicky vyčerpaná, že už neměla sílu tyhle naše boje usměrňovat. Každodenní křik hádky, boje dokud jsem nevypadla na intr. Od té doby se už jen ignorujeme. Už je nám přes 40.
@Anonymní píše:
My se se ségrou taky nesnášely. A skončilo to tak že se nestýkame. Vůbec. Jedna formální SMS k narozeninám. Ani nevím kde pracuje. Taky jsem celé dětství poslouchala, že já jako starší musim mít rozum a moudřejší ustoupí a podobně kecy. Když jsme se praly tak tekla krev, i zlomenina byla. Máma z nás byla tak psychicky vyčerpaná, že už neměla sílu tyhle naše boje usměrňovat. Každodenní křik hádky, boje dokud jsem nevypadla na intr. Od té doby se už jen ignorujeme. Už je nám přes 40.
Za to nemuze segra, ale rodice. Ty kecy o rozumu a moudrosti jsou typicke. Precti si tu knizku ![]()
Už jsem si přečetla všechny zakladatelčiny příspěvky. A pak znova. Při druhém čtení jsem hledala pozitivní vyjádření o starší dceři. Nenašla jsem ani jedno - a napsáno bylo o ní fakt hodně. (pokud jsem přehlédla, dejte vědět) Na druhou stranu jsem nenašla ani jedno negativum o mladší dceři.
Jak znova upozornila @Tala20, v rodině je evidentní toxicita. Na rozdíl od ní ji ale nevidím v osobě starší dcery.
Neodsuzuji zakladatelku, že nemá ráda starší dceru. (Já měla tak zlou matku, narcistku, že jsem se rozhodla nemít rodinu. Prostě jsem nedokázala nikomu důvěřovat natolik, abych s ním společně žila - to byla má reakce na prý nejbližší osobu v životě člověka.) Ale měla by si uvědomit, co ji tím způsobuje. Měla by se do ní vcítit, aby věděla, jak se dcerka cítí ve svém „domově“. Kdo ji tam má rád, o kom se tam mluví hezky a o kom jen negativně, zdali tam má osobu, které se může svěřit, zdali tam má svůj koutek, když jí je ouvej. A pak přemýšlet, co udělat.
Souhlasím se zakladatelkou a ne s @Tala20, že psycholog je zde zbytečný. (Dnes už je zbytečný, je pozdě.) Nemyslím si, že zakladatelka (na rozdíl od mé matky) dceru psychicky týrá. Pak by to snad zde nerozebírala… snad. Jenom prostě dceru nemá ráda. Proto se u zakladatelky moc přimlouvám za to, aby dali dceři šanci a poslali ji (ne vykopli jak odvrženého psa, jak napsala @Tala20) např. babičce, prostě někomu, kdo ji má rád a koho má ráda dcerka. Dejte dceři šanci být milována! Už nemá moc času, už jen pár let, aby zažila bezpodmínečnou lásku. (Jako důvod pro lidi můžete uvádět, že musíte pečovat o chorou dcerku.)
Ta holka volá o pomoc svým chováním a bohužel se jí dostává jen kopance. Chudák holka, v ní bych chybu neviděla
@lussinka píše:
No zní to logicky, ale dcera onemocněla před 2 roky. A není to období, kdy se chování změnilo. Bylo to tak nějak vždy, už když byly holky hodně malé. Třeba období, kdy mladší začala chodit a brát si hračky, které byly do určité doby Jen starší dcery. A vznikl problém a to takový, že ji hned vrazila…
A jak jsi reagovala, když jí vrazila?
@BeaL píše: „Jak znova upozornila @Tala20, v rodině je evidentní toxicita. Na rozdíl od ní ji ale nevidím v osobě starší dcery.“
Jen upozorním, že nikde - v žádném mém příspěvku - netvrdím že vidím toxicitu v osobě starší dcery. BeaL, to sis snad přečetla v příspěvku od někoho jiného?
I já sleduju s údivem jak zakladatelka ignoruje návrh poslat starší dceru k babičce. Přitom právě toto by okamžitě uvolnilo napětí, uklidnily by se emoce a dalo by to základ k zahájení rodinné terapie. Ale zakladatelka o tom mlčí. Tak jde to, nebo to nejde? A pokud to tedy nejde, jaké jsou kokrétní důvody proč to nejde? Zakladatelko, slyšíš?
@Tala20 píše:
Jen upozorním, že nikde - v žádném mém příspěvku - netvrdím že vidím toxicitu v osobě starší dcery. BeaL, to sis snad přečetla v příspěvku od někoho jiného?
Ne, ve Tvém příspěvku: jednak si napsala o „vykopnutí starší dcery k babičce“ a na str. 3 tohle: „Ty nemůžeš za to jaká je tvoje starší dcera.“ Krom toho, že to je odsouzení starší dcery, je možné, že právě ona za to může." Já to ale nevím, proto zakladatelku neodsuzuji, jak už jsem napsala.
Každopádně Tě ale moc a moc chválím za to, že si už včera napsala, co se má udělat.
Starší dceru poslat pryč. Někam, kdy jí budou mít rádi. Chtěla jsem na Tvé řešení reagovat už včera, pak jsem si ale řekla, počkej, možná na to zareaguji jiní… a co na to zakladatelka. A ono - jak říkáš, ticho po pěšině.
Nikdo se toho nápadu nechopil. Tohle jediné totiž může pomoct.
@BeaL já jsem z velmi problémové a toxické rodiny a u nás měla matka ráda jen mladšího bratra, mě ne. A mluvila o mně navenek dost podobně.
Říkala jsem si, že to sem nebudu psát, že se mi to třeba jen zdá, protože jsem příliš ovlivněná svojí zkušeností, ale vidím, že nejsem jediná, kdo si toho všiml.
Každopádně se taky řadím k těm, komu je líto spíš té starší dcery.