Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje věčně nespokojené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.11 15:53
Tak moje holka 2 ROKY,(POKUD NEVADÍ),není z těch co by neřvali,řve když někoho nezná a řvala by kdybych jí nechala s někým cizím,ale pokud si zvykne být s někým cizím vydrží i několik hodin být beze mě.Nikdy jsem s ní nechodila do centra,tak nevím,jak by se tam chovala,ale vím,že navštěvujeme malé děti občas jim něco sebere,ale vrátí a neubližuje jim,ale tvé dítko vyspěje neboj ještě je malá 
Hlavně zamezuj dělaní věcí co se nesmí a říct ji rázně,nesmíš,to se nedělá a podobně,případně,kdyby začala škrábat očí následně odtrhnout i s řevem,ale to možná víš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 15:57
Jako bych četla o nás
..akorát že my máme kluka. Právě jsem vypravila „uřvance“ s tatínkem na vycházku. Mám ho od rána plné zuby. Jsou mu dva roky a kromě jiného (nejezení, vztekání atd) je mamánek pořád. Někdy mám pocit, že je chyba v tom, jak jsme se mu od miminka věnovali. Nechtěli jsme, aby plakal, tak jsme byli pořád někdo u něj. Ale všechno se to zlepšuje s věkem, dokáže se už i chvíli zabavit, rád doma pomáhá a dává i šanci jiným lidem, ne jenom mamince (tatínkovi, babičce, mojí sestře). Stejně když se mu něco stane, volá hned máma, to samé, když někam zmizím. Má své dny (zrovna třeba dnes), kdy je na „zabití“. Prostě pořád řve, i kvůli ničemu. Je to o nervy. Jsem znovu těhotná a obávám se, že další dítě tímto v bříšku taky trpí. Když slyší řev, moje nadávání, cítí, že nejsem v pohodě, jsem naštvaná, nedokážu to ovládnout a pak si říkám, proč tohle všechno? Proč se nedokážu ovládnout aspoň já a být v klidu?
Asi to budeme muset vydržet a třeba se to jednou všechno zlepší. Snad..držím nám palce! 
- Citovat
- Upravit
23.11.11 15:57
Dítě do roka rozmazlit nejde, naopak potřebuje fyzický kontakt s rodičem. Přijde mi, že má tvoje dcera separační úzkost a ty to ještě zhoršuješ tím, že ji necháváš řvát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 15:59
Myslim, ze se to zlepsi!!! Zacne jeste vice objevovat svet okolo sebe, zajimat se o vse mozne… Ma jen rok, je jeste malicka!
A taky muze byt holt takova povaha, nechci strasit, ale ma segra brecela snad az do desiti let! Ted uz neplace, ale porad je takovy litostiva povaha…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 16:02
Dcerka ma dne suplne stejny den, nejradsi bych ji zavrela nekam do klece (berte prosim s nadsazkou). Nemuzu se dockat az prijde chlap z prace, to je najednou jako vymenena, sama legrace a usmev… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 16:03
naprosto tě chápu,je to strašně stresující,když v kolektivu dětí,při nákupu atd.pořád řve.I se stydíš,přemýšlíš,co si asi říkají lidé kolem,snažíš se jí narvat do pusy cokoli(dudlík,rohlík),jen aby na chvíli zmlkla.Sice moje malá byla zlaté usměvavé mimi,skoro neplakala,ale za to teď nám to vše vynahrazuje,je jí 13 měsíců.Nemůžu si jít jen tak sednout na kafíčko s kamarádkou,začne řvát,přímo ječet,vztekat se,mlátit do všeho,dokonce se mě doma pokoušela praštit a kousnout.Na záchod si naštěstí dojdu,ale s tím,že je za chvíli u mě a chce si na mě sednout.Také nevím,čím to je,snažím se jí vychovávat,nehlídám jí jen já,občas je i u rodičů,hlídá jí i partner.Vždy jsem se děsila toho,když jsem někde viděla zmítající se dítě na zemi,že budu mít to samé.Říkala jsem,že to já teda nikdy a ejhle,je to tady.Asi musíme jen doufat,že to někdy odezní.Co ale tak sleduji,tak je to hlavně u holčiček,se synem tohle neznám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
veronikavi
23.11.11 16:06
Moje dcera brečela,kňourala a fňukala až někdy do 4 let,to bylo něco šíleného na nervy
- Citovat
- Upravit
23.11.11 16:19
Tak můj syn ve 4 letech je to samý,ukňučeněj mamánek.Mám k tomu ještě roční holčičku a pořád stojí pověšená u mých nohou a chce chovat a řve a řve.Někdy jsem taky na nervy už 
Takže neboj nejsi sama v tom.Jinak se mi ale hodně osvědčilo,nechat třeba prái prací a hrát si snimi,blbnout atd.Byly pak oba úplně jiný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 16:20
Gladys píše:
Dítě do roka rozmazlit nejde, naopak potřebuje fyzický kontakt s rodičem. Přijde mi, že má tvoje dcera separační úzkost a ty to ještě zhoršuješ tím, že ji necháváš řvát.
S tou separační úzkostí je to možné. Nedostatkem fyzického kontaktu ale určitě netrpí, já sama jsem tulivý tip, takže se s ní tulím, mazlím, hladímjí, zpívám, říkám říkanky, hraju si s ní…ale chci, aby to mělo své meze, nemůžu být přeci jejím otrokem a nedojít si ani na záchod.
Jsou dny ( vlastně velice často) , kdy se těším, až jí dám spát. Je to fakt náročné…kdo nezažije, nepochopí…
Jinak díky všem za komentáře…
- Citovat
- Upravit
23.11.11 16:27
myslím, že je to separační úzkost. Tím, že jí necháváš vyřvat si nepomůžeš. Je to období fakt šílene, sama jsem se nemohla hnout bez řevu na metr. Většinou ale stačilo se kecnout na zem, číst si, syn po mě lezl nebo si hrál u mě a byl klid. Na záchod jsem brala sebou. Na nutné činnoti v bytě byl bud v šátku nebo v židličce u mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 16:36
Na rok se chová tak nějak normálně..málo dětí si dokáže úhledně hrát (šmátrání po dětech a vrhání se je standart)..
A za většinou maminek děti lezou až na záchod, no ne? 
Moje děti to tak dělaly, přešlo je to až tak ve dvou letech, kdy vydžely chvilku samy..
Proč si jí nevezmeš na wc?
Samozřejmě těchápu, je to o nervy a je to vyčerpávající, ale neřekla bych, že tvé dítě je horší než ostatní..Drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kockodanka
23.11.11 19:17
Gladys píše:
Dítě do roka rozmazlit nejde, naopak potřebuje fyzický kontakt s rodičem. Přijde mi, že má tvoje dcera separační úzkost a ty to ještě zhoršuješ tím, že ji necháváš řvát.
Souhlas s Gladys. Syn byl to same a je uz teda o dost lepsi, ale porad trochu narocnejsi nez prumerne dite v jeho veku. Myslim, ze se o hodne zlepsil a zklidnil prave tim, ze jsem ho neustale chovala apod, a porad se mu venuju hodne. Ted je z nej treba taky desnej maman, k otci vetsinou vubec nechce, ale to je od traumatickyho pobytu v nemocnici, tak pochopitelny. Nektery deti jsou proste narocnejsi na pozornost a mazleni atd, a pokud je ta potreba dlouhodobe uspokojena, tak se prirozene osamostatni. Vybrecenim se to bud zhorsi nebo v horsim pripade dite emocne otupi. Je to narocny, ale je treba vydrzet…
Jinak ja jsem mela tehotenstvi pohodovy a stejne to bylo tak prvni pul rok totalne na palici, takze stresem pred porodem to nebude..
- Citovat
- Upravit
kockodanka
23.11.11 20:36
Me vzdycky pomohlo, kdyz teda byl joo narocnej den.. Se proste vykaslat na vsechno, co slo, dat mu sklenicku misto vareni apod. A proste venovat se mu na 100%. Hrat, delat blbiny, cokoliv, co ho rozesmalo a me nakonec taky. On pak byl spokojenejsi a hlavne ja jsem si znova zacala uzivat to materstvi
- Citovat
- Upravit
23.11.11 21:08
Tak to je jako bys psala o mém dítku. Mám ročního chlapečka a první tři měsíce vlastně jenom probrečel. Pak se to pomalu zlepšovalo, teď už je to o moc lepší, ale taky je to extrémně citlivé dítě, takže fňuká, stále ho mám v patách, když chci vařit, tak jenom když je někdo doma, protože se mi pověsí na nohu a řve a já neudělám nic. Hele, na záchodě se nezavírám, prostě mu řeknu, že tam jdu a on jde automaticky se mnou. Podle mě v tomhle věku nemají moc pojem o čase, takže ty odběhneš na minutku a ony mají pocit, že jsi je opustila na vždy. Náš malý je hodně mazlivý, hrajeme si a on několirát přijde se přitulit a hned si zase hraje, ale je vidět, že tu naši přítomnost a pomazlení moc potřebuje a já si říkám, že si to musíme užít, dokud o to vůbec stojí. Jsou dny, kdy je taky na zabití, špatně se probudí a celý den je na peška, ale pak je třeba zase hodnej a všechno klape, tak je to zase lepší. Do MC nechodíme, ale na návštěvách, kde jsou děti je hodnej, má rád společnost, takže vůbec před návštěvami vypadá jako naprosto zlatý dítě a nikdo mi nevěří, že se vůbec dokáže vztekat, zlobit. Když se vzteká, zkouším odvést pozornost (to je v tomhle věku asi nejlepší), když to nepomůže, jsem poblíž, řeknu mu, že se mi to nelíbí a dělám si svoje. A vida, za minutku je klid. Každopádně přeji pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj maminky.
Moje dcera byla už od narození uřvané dítě. První čtyři měsíce probrečela, ikdyž byla přebalená, nakrmená, v teplotní pohodě,ikdyž jsme se jí věnovali a dávali veškerou péči a lásku. Připisovali jsme to tříměsíčním kolikám. Pak se to trochu zlepšilo, ale stejně je dcera extrémně ubulené dítě. Sama si nevydrží dlouho hrát, potřebuje skoro stálou pozornost, nejlépe mojí. Nedojdu si ani na záchod , aniž by mi netloukla na dveře a neřvala u toho. Jsem na dceru s manželem sama, nemáme nikoho, kdo by nám jí přes týden hlídal,max. o víkendu, když jedeme k mým či manželovým rodičům. A asi i to je kámen úrazu. Je z ní neskutečný mamánek. Snažím se to krotit, nechovám jí vždy, když si usmyslí, nechávám jí třeba i vybrečet, když brečí opravdu zbytečně, ale nemá to moc efekt. Pokud s ní jdu někam do dětského centra třeba s kamarádkou se stejně starým chlapečkem, buď mu ubližuje ( vrhne se na něj, až ho povalí, či mu sahá do očí, škrábe, kouše…vím, že to nedělá úmyslně, je ještě malá -je jí rok), nebo pořád pofňukává , chce mě mít u sebe, sebemenší bouchnutí se či spadnutí na zadeček je startem neuvěřitelného řevu. Už ani nechci s ní nikam chodit, stejně si to neužiju, neodreaguju se, naopak jsem pořád jak na trní, aby nějákému dítěti neubližovala či zase neřvala. Je mi i líto, když vidím ostatní děti, jak si hezky hrají, smějou se, jsou spokojené…Mám pocit, že si lidi říkají, že jsem špatná matka, že mé dítě je pořád nespokojené. Ale čím to je???? Vždyť má všechno, ale nerozmazluju jí…snažím se jí vychovávat…Napadá mě jedině to, že jsme důkazem rčení, že když se maminka v těhotenství stresuje, má pak uplakané a vzteklé dítě…a já těch stresů měla v těhotenství až nad hlavu…
Ani snad nečekám žádnou radu, snad se jen potřebuju vypsat, postěžovat si…