Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ahoj holky,mám otázku.mám ročního syna,přes den jsem na něj sama,když přijde taťka z práce hraje si s ním ,někdy koupe, ukládá.je to mamánek i když se s ním snažím trávit dost časuv jiné společnosti než jsem já a tatka.babičky nefungují,jedna je pracující,druhá k nepoužití:-)k věci:jednou týdně jezdíme k mojí kamarádce,má stejně starou holčičku jako já mám synka.malá už sama běhá,je hrozně akční a vždycky když tam přijedeme,dokud si malého nevšímá,je vše ok,ale sotva na něj sáhne nebo mu něco vezme čím se zrovna zajímá,spustí srdceryvný pláč a odstrkuje jí.u jiných dětí tohle nedělá,nebo jsem to nezpozorovala.malá je taková extrovertka,můj syn spíš introvert,rád pozoruje,nikam se nevrhá,dokáže se zajímat dlouho o jednu věc.holčička je pravý opak..nevím,může jí mít můj syn zafixovanou jako osůbku jeho ohrožující?jak tohle řešit?
Náš starší se v tomhle věku začal bát všech dětí které byly stejně staré, či mladší než on. Po narození brášky ho to přešlo, jestli by ho to přešlo ve stejnou dobu i kdyby bráška nebyl, netuším .)
Jistěže může.
I děti instinktivně vycítí, které dítě je s nimi „na stejné vlně“ a které ne - možná líp, než my dospělí. Obě moje děti už odmalinka taky některé vrstevníky preferovaly (a preferují) a na jiné reagovaly úzkostně, agresivně nebo prostě jinak negativně.
Příspěvek upraven 19.05.11 v 21:05
Jojo, tohle přesně máme doma. Syn se bojí kamarádčiné dcerky, která je o 4m mladší než on. Ona je taková výskavá, temperamentní, živá…a on se vždycky vyleká, když ona radostně zavýskne…tak on brečí. Nechápu, ona je vůči němu o dost menší, ale holt to tak je..ona je extrovertní, syn spíše tišší a klidnější.
Jinak se jiných dětí ani dospělých nebojí.
Takže to snad přejde i u vás.
Příspěvek upraven 19.05.11 v 21:17
je mi ho až někdy uplně líto..jako dneska..malá mu vzala petku se kterou on si hral a bylo.ona s flaskou odejde a odhodí a okamžitě jde za jinou hračkou.sotva se k mému synovi přiblíží,odstrkuje jí a brečí.když se syn uklidní a ona za 5 min jde směr k němu,už preventivně začíná natahovat..je fakt,že když si ho děti nevšímají,tak malý je v pohodě a po otrkání se začne přátelit..
Taky bych řekla, že může. Ono hlavně nechápe, že je to vrstevník a tedy jemu rovný, ale cítí, že je jiný. My si taky nerozumíme s kdekým, ale umíme si to vysvětlit a tedy i přes to, jakž takž komunikovat, tedy většinou.
Můj syn zase stojí na té druhé straně, je moc živý, potřebuje společnost a spoustu dětí takhle rozplakal aniž by z toho měl kdy nějaké potěšení, vždy nechápavě koukal proč brečí. Teď už naštěstí chápe, že ne každý je jako on, slzícímu dítku hračku vrátí a jde si po svým. Hraje si víc se staršími, nebo těmi akčnějšími. ![]()
Moje dcera se ostatních dětí taky bála. V devíti měsících jsem s ní chtěla chodit plavat a prostě to nešlo - ve vodě byla OK, ale v šatně nebo v herně, kde se k ní děti mohly přiblížit na dosah, se s ní vůbec nedalo být, prostě se moc bála. Taky jsme tou dobou byly na návštěvě u kamarádky se stejně starou holčičkou a malá ji celou proplakala.
Ale netrvalo to dlouho. Nijak jsem jí dětskou společnost nenutila, po roce věku už začínala třeba venku na procházce projevovat o děti zájem sama od sebe a na vloni podzim, když jí bylo rok a čtvrt, jsme začali chodit na cvičení a už to bylo v pořádku.