Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myšlenky na sebevraždu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
29.5.22 18:47
Syn stejné příznaky diagnoza vyvojová disfazie vztekal se protože neuměl mluvit což je normální u této diagnozi nemusí to být autismus
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.22 18:49
Mělo tam být myšlenky na sebevraždu a né na vraždu! Jsem zoufalá. Jsou i lepší dny a pak horší. 😔
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.22 18:55
@Anonymní píše:
Mělo tam být myšlenky na sebevraždu a né na vraždu! Jsem zoufalá. Jsou i lepší dny a pak horší. 😔
ve dvou letech je brzo na diagnozu, chodí se pomazlit?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.22 18:57
Závěry dělej až budeš mít papír v ruce. Plno rodičů říká, že se díky nějakému stavu dítěte, stali lepšími lidmi. Pokud to bude Auris bude dobré nastavit pevný denní řád na který se dítě může spolehnout. Některé děti mají jen spektrum. Dá se s nimy pracovat.
Třeba je to jen nějaká fáze. Znám, dnes už puberťačka, co nemluvil, nereagoval. Pokud ano koukal za… 
.kolikrát mi přišlo, že vůbec nerozumí. Pak se to zlomilo a hle je normální 
.
- Citovat
- Upravit
29.5.22 18:59
Ahoj, radím ti dojít si pro tvé dobro a pro dobro syna k psychologovi nebo psychiatrovi, popřípadě to řešit přes obvoďáka, pokud má kontakt na někoho dobrého. Synovi je určitě nejlépe i své milující matky. Manžel by to určitě taky nesl špatně.
Jak sama říkáš, ještě nemáte výsledky a autismus není konec světa. To bude dobrý. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.22 19:37
Rozhodně navštiv psychiatra, určitě je toho na tebe hodně a potřebuješ nějakou podporu včetně farmakologické. Svěř se manželovi, nebo někomu blízkému, ať na tebe dohlédne, aby ses opravdu léčila. A určitě by jim bez tebe nebylo lépe, to je jisté.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.22 20:30
@Anonymní píše:
Náš syn 2 roky ma silné podezření na autismus. Už se to řeší, ale čekací doma je 6 měsíců. Diagnózu ještě nemáme, ale jsem o ni skoro přesvědčena. (Nemluví, neukazuje, časté záchvaty vzteku, nikde se mu nelíbí, všude brečí a nemůžeme ani nikam na výlet). O co mi ale jde, je ze jsem totálně propadla skoro sebepoškozujícím myšlenkám, že by tu beze mě bylo lip. 😔 Ležím v posteli a nechci vstávat, týdny chodím v pyžamu, zřídka chodím ven. Dřív jsem se denně malovala, cvičila, ted když se umyju, tak jsem rada. Se synem se asi 3 týdny nic neučím (slovíčka/hry), stejně mi všechno přijde marne a nedokáže nic napodobit.
Manžel furt věří, že se z toho dostane. A je velkou oporou.
Mate to taky a je to konec světa nebo jsou i jiné příběhy?
Ani nevíš, jak ti rozumím. Syn 10 let, podezření na Asperger - dnes tedy prý jen ADHD. Je velmi výbušný, agresivní, často si domýšlí konce sdělení a pak vyvádí. Naprosto odmítá veškeré povinnosti - problém i jen večer jít včas do postele, vyčistit zuby. Jen jak přijde ze školy, začíná to… ve škole se drží, ale pak vybuchne. Teď aktuálně vyvádí, nechce si chystat věci do školy, háže s učebnicemi… 11 let jsem byla s dětmi doma. Online vše jen zhoršil - nebo spíš vše vyplavalo konečně na povrch. Totálně vyhořelá jsem hledala únik a tou se mi stala práce, která je mým koníčkem. Stejně ale nemám vidinu žádné budoucnosti, jen důchod, vnoučata do té doby cirkus a práce. Díky postcrossingu jsem zjistila, že vlastně nemám ani z ničeho radost (chci lidem psát něco pozitivního, ale nic mě nenapadá) a že se asi rozjíždí něco, co by nemělo. Do práce jdu jak robot, ani nevím, jak jsem se ocitla na zastávce. Někdy mi jen tak tečou slzy. Mám pocit totálního selhání - v těhotenství jsem se stresovala, porodila císařem, psychicky se složila po porodu (sebepoškozování, sebevražedné plány)… I když jsem 9 let v terapii a jsem fakt někde jinde, už neřeším dětství, ale současnost. Po letech alternativ jsem rozhodla a navštívili jsme psychiatra. Syn bere krátce Ritalin - funguje, sice krátce, aleje to znát. Já si nechala napsat berličku na úzkosti…a to jsem vždy byla striktně proti.
Vím, jaké je to šílené…nevidět světlo na konci tunelu. Každý den totální psycho. Tolik chceš s dítětem tvořit, povídat si, chodit na procházky, číst knížku, hrát si, stavět… A každé ráno začínáš zas a znova a říkáš si, jak to dnes bude jiné a ono je to pořád stejné a někdy ještě horší. Tolik frustrující. A pak se tě kolem matky ptají, co je s tvým dítětem, proč dělá tohle a proč už nedělá tohle a to já…a to můj… Časem začne i rodina a člověk pochybuje už o takových věcech, o kterých by ho ani nenapadlo. Nechala jsem ho dlouho koukat na TV??? Mě drží mladší dcera. Snažím se jí ty synovi scény nějak vynahrazovat. Říct VYDRŽ… je snadné a vím, že to nefunguje a štve to ještě víc. Mě pomohla velmi terapie a dnes i léky na úzkost. Jak sama psychiatrička řekla, matky „jiných“ dětí většinou končí v péči psychiatra - říkám si ok, tak nezabiju sebe ani nikoho jiného a budu tady pro děti, které mě potřebují.
Ale jsem tak vyfluslá, že ve chvíli, kdy mě bolelo břicho v místě slepáka a já měla jet k doktorovi, připravila jsem si před odjezdem knížky, hygienu - s tím, že je to slepák a chvilku si mě v nemocnici nechají - já se tam prostě těšila 
No…slepák to nebyl… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.23 13:33
@Anonymní píše:
Náš syn 2 roky ma silné podezření na autismus. Už se to řeší, ale čekací doma je 6 měsíců. Diagnózu ještě nemáme, ale jsem o ni skoro přesvědčena. (Nemluví, neukazuje, časté záchvaty vzteku, nikde se mu nelíbí, všude brečí a nemůžeme ani nikam na výlet). O co mi ale jde, je ze jsem totálně propadla skoro sebepoškozujícím myšlenkám, že by tu beze mě bylo lip. 😔 Ležím v posteli a nechci vstávat, týdny chodím v pyžamu, zřídka chodím ven. Dřív jsem se denně malovala, cvičila, ted když se umyju, tak jsem rada. Se synem se asi 3 týdny nic neučím (slovíčka/hry), stejně mi všechno přijde marne a nedokáže nic napodobit.
Manžel furt věří, že se z toho dostane. A je velkou oporou.
Mate to taky a je to konec světa nebo jsou i jiné příběhy?
Autismus s retardací se dá medikovat antipsychotiky.
Můj kamarád M. ovšem radí v takových situacích dát retardovaného autistu do ústavu a pokusit se o další dítě, které třeba už bude normální.
Dříve to byla vlastně jediná rozumná možnost, dnes už naštěstí existují ta antipsychotika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Náš syn 2 roky ma silné podezření na autismus. Už se to řeší, ale čekací doma je 6 měsíců. Diagnózu ještě nemáme, ale jsem o ni skoro přesvědčena. (Nemluví, neukazuje, časté záchvaty vzteku, nikde se mu nelíbí, všude brečí a nemůžeme ani nikam na výlet). O co mi ale jde, je ze jsem totálně propadla skoro sebepoškozujícím myšlenkám, že by tu beze mě bylo lip. 😔 Ležím v posteli a nechci vstávat, týdny chodím v pyžamu, zřídka chodím ven. Dřív jsem se denně malovala, cvičila, ted když se umyju, tak jsem rada. Se synem se asi 3 týdny nic neučím (slovíčka/hry), stejně mi všechno přijde marne a nedokáže nic napodobit.
Manžel furt věří, že se z toho dostane. A je velkou oporou.
Mate to taky a je to konec světa nebo jsou i jiné příběhy?