Poradna o výběru kočárků a autosedaček
Lukáš Fiala
Mám takovou asi zvláštní otázku
malej má 7 měsíců a už se mi nevejde do hluboké korby…chci proto přejít na sporťák (jde do lehu) jen jsem někde četla, že do roku by měl ten sporťák být otočený ke mě, aby na mě malej koukal. Musí to tak být? Mě ten sporťák jde skládat jen, když je otočený na druhou stranu, jinak bych to pracně musela pořád přecvakávat
Já jen jestli to má nějaké hlubší smyly, že je to miminko otočené ke mě nebo je to jen pro můj pocit, že na něj můžu vidět
děkuji za rady
Z psychologického hlediska se skutečně doporučuje, aby dítě bylo otočené k matce. Cítí se tak bezpečněji, není tolik „ztracené“ ve světě plném rušivých podnětů..
Ale nebrala bych to nijak dogmaticky a udělala bych to, jak to vyhovuje mě a mému dítěti.
Malej šel do sporťáku co začal sedět, takže někdy v 6. měsících. Golfky i sporťák byly otočený ode mě a on si to vyloženě užíval
@kotaska91 no já jen, abych nebyla za exota, že vezu mimi směrem k nim
na něj vidím přes okénko ve střeše..to by mi stačilo ![]()
Nemusí. Syn od 4 měsíců totálně bojkotoval hlubokou korbu, po dvou týdnech řevu jsem to vzdala. Sporťák jde jen po směru a jen co jsme ho tam šoupli, začal jezdit v kočáru zase rád. Prostě chtěl vidět ven, já jsem mu byla dost ukradená ![]()
@Jana206 to jsem právě četla, že je lepší, když je směrem k mámě, ale vidí z něj ven…a DOST se mu líbí…než aby si připadal ztracený
celkově je Colombo ![]()
Opravdu záleží na dítěti, některé je maminčin upírek a jiné zas potřebuje vidět svět. já měla jednoho zvědavce a jednoho upírka. ale i ten upírek to zvládl po směru, s drobným vylepšením, čuměl na mě zadní síťkou a to mu bohatě stačilo..
udělej si to, jak potřebuješ, jak mimčo potřebuje, hlavně máš výhodu, že když se mu zachce maminky, vždycky to můžeš otočit.
určitě, pokud se to mimču líbí, nijak mu to neublíží.. ![]()
Malá nedávno začala sedět, teď jela párkrát v golfkách po směru a můžu říct, že KONEČNĚ je v kočárku spokojená. Po matce ani nevzdechne, nohy hozené přes madlo hledí, výská a vykládá ![]()
Malý šel do sporťáku asi v 9 měsících, tehdy jsem koupila golfáč, protože normální kočár byl těžký - byl tam v lehu, protože neseděl a nevadilo mu to taky.
Jinak jsou oba mazlící a všecko, ale v tom kočáru jim to neva - stejně na ně mluvím a příležitostně nakukuju, podávám věci, upravuju čepici… Taky si myslím, že pokud je tak miminko spokojené, nijak mu to neuškodí.
Ja kocarek vozim obema smery podle toho, kde je slunicko, aby mu nesvitilo do oci a byl co nejvic ve stinu. Malej je casto rad, kdyz jede proti smeru a vidi me, ale jindy se zase otaci a chce jet po smeru, aby videl, kam se jede. Takze kdyz jede proti smeru, drzim kocarek za rukojet, kdyz ho potrebuju prehodit po smeru jizdy, drzim kocarek za strisku. ![]()
Tohle je na Tobě a dítku, jak vám to vyhovuje. Mě dokud syn neseděl, tak jezdil čelem ke mně, měla jsem lepší pocit, že na něj vidím. Jak potom už seděl, tak šel ode mně, aby toho víc viděl. A teď to střídáme podle nálady. ![]()
Souhlasím, žádné obecné pravidlo neexistuje ![]()
Syn šel do sporťáku v 8,5 měsících a krátce poté si sám sedl, ale vozila jsem ho čelem k sobě až do cca 11 měsíců - stačilo totiž, že jsem se mu „ztratila“, když jsem zvedala opěrku do sedu, a nelíbilo se mu to. Ale pak se to jako mávnutím kouzelného proutku změnilo a už ho výhled na matku nebavil, tak jezdí čelem po směru jízdy a od té doby je v kočáře spokojený.
Malej šel do sportáku nekdy po 5.měsíci, dost mi šlo o to, aby bylo možnost otočit jej i směrem ke mně abych na něj viděla a on na mě, byl ale dost nespokojený, věčně řval, prostě jít do kočáru byl boj, než mě jednou napadlo otočit ho směrem ode mě - tedy po směru - a spokojenost největší (na jeho straně), takže ne každé mimčo vyžaduje vidět na maminku
A ještě to má výhodu, ted když má mamánkovské období, že nevidí kdo ho veze, takže ho chvíli může vozit i někdo jiný aniž by vřískal
![]()