Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj ženy, omlouvám se za anonym, ale chodí sem tchyně a ta nemusí taky všechno vědět. Mám skoro 20m syna. Od malička je dost aktivní, ale poslední dejme tomu měsíc jsem z něj opravdu na prášky. Nejde ani tak o to, že za celý den neposedí, takové děti jsou. Ale on mě absolutně neposlechne a přijde mi, že mi dělá vyloženě naschvály. Má určité věci prostě zakázané a když dělá něco co nechci aby dělal, tak prostě nepřestane i kdybych se na hlavu postavila. Nejdřív mu zkouším razantně říct že ne, párkrát to zokapuji a když ani to nepomůže tak ho plácnu přes zadek a odnesu… většinou chvíli řve ale pak to stejně udělá znova, jak naschvál… jsem z toho fakt na nervy a nechci ho pořád plácat a křičet na něj… ale nejde to ani po dobrým ani po zlým a já už fakt nevím jak na něj… navíc mi přijde, že u našich nebo u tchánovců je všechny poslechne, ale doma ne. Manžela občas jo, ale mě teda vůbec… Jinak je to prostě normální dítě, rád si hraje, dělá blbosti, hezky mi spí i jí… ale co se poslouchání týče, tak je to děs. máte někdo něco takového doma? přejde to? jak na něj mám jít? Díky za rady
@Lucík 25 já taky a dřív to nebylo tak časté, ale teď poslední dobou je to na denním pořádku… on ví že určité věci dělat nesmí ale stejně jde a udělá to… a já už jsem z toho opravdu na nervy
Ano, mám něco takového doma a je mu 24 měsíců. Přejde to, ale až za dlouho
Já jsem se kvůli tomu taky vztekala, ale čas tě otupí. V tu chvíli ho spíš odlákej na něco jiného. Jakmile na něj začneš křičet, tak to udělá najust
A plácání přes zadek je zbytečné
Za pár měsíců už si nechá věci vysvětlit a pochopí, pak už ale bude záležet jen na něm, jestli i přesto přestane ![]()
Klasika… pred chvili mi furt strkala prst do moji polivky. 2× sem rekla ze se to nedela, pak dostala pres ruku.. a to je furt neco.. vecer sednu a jen cumim, na vic nemam z psychickeho hlediska ![]()
@Naty12 mě prostě strašně rozčiluje že si ze mě dělá vyloženě srandu… navíc je u nás teď nejoblíbenější slovo „NE“! ![]()
Já už malinkatej posun k lepšímu třebas od 18ti měsíců vidím
ale je to fakt jen o fous ![]()
@Anonymní píše:
@Naty12 mě prostě strašně rozčiluje že si ze mě dělá vyloženě srandu… navíc je u nás teď nejoblíbenější slovo „NE“!
U nás STAČÍ a NECHCI ![]()
Časem tě to rozčilovat nebude, to mi věř
Taky máme už několikátý měsíc oblíbené slůvko NE. Je ale sranda jak ho říká, jen protože nechce říct jo. Já ho pak začnu bombardovat otázkama, do kterých zařadím i otázku „Chceš bonbon?“ On okamžitě zareaguje NE, pak si ale uvědomí, na co jsem se ho ptala a hned to obrátí v JO
Pak si to svoje NE, NE, NE na pár hodin nechán ![]()
@Lucík 25 to on právě začal tohle dělat až teď, předtim nebyl problém… tak snad neskončím u Chocholouška… stačí a nechci naštěstí ještě neumí, ale naučil se tomu NE dát takovou razanci, že je to až k neuvěření ![]()
Já doufám že ano, u nás to samé, akorát že ani na návštěvě neposlechne
naše všechno ničí a sežere, zákazy nezakazy dělá co nemá. Nějaký mlácení fakt efekt nula, a já už jsem někdy na nervy. Vsadim se, ze kdyby jsme ji zavřeli do vypolstrovane mistnosti, tak by někde našla nebo udělala díru a vytrhala výplň
![]()
Vsadim se že ho to přejde, jen zatím přeji pevné nervy ![]()
@Naty12 přesně to dělám taky
Jinak zakladatelko, doma mám úúúplně nemlich to samé
budu s tebou čekat na rady ![]()
Ahoj ženy, omlouvám se za anonym, ale chodí sem tchyně a ta nemusí taky všechno vědět. Mám skoro 20m syna. Od malička je dost aktivní, ale poslední dejme tomu měsíc jsem z něj opravdu na prášky. Nejde ani tak o to, že za celý den neposedí, takové děti jsou. Ale on mě absolutně neposlechne a přijde mi, že mi dělá vyloženě naschvály. Má určité věci prostě zakázané a když dělá něco co nechci aby dělal, tak prostě nepřestane i kdybych se na hlavu postavila. Nejdřív mu zkouším razantně říct že ne, párkrát to zokapuji a když ani to nepomůže tak ho plácnu přes zadek a odnesu… většinou chvíli řve ale pak to stejně udělá znova, jak naschvál… jsem z toho fakt na nervy a nechci ho pořád plácat a křičet na něj… ale nejde to ani po dobrým ani po zlým a já už fakt nevím jak na něj… navíc mi přijde, že u našich nebo u tchánovců je všechny poslechne, ale doma ne. Manžela občas jo, ale mě teda vůbec… Jinak je to prostě normální dítě, rád si hraje, dělá blbosti, hezky mi spí i jí… ale co se poslouchání týče, tak je to děs. máte někdo něco takového doma? přejde to? jak na něj mám jít? Díky za rady