Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Na vině je matka, ne dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.22 22:53
@Pitaya1 píše:
Můžu si zeptat, jak bys řešila to, že dítě neposlouchá na cyklodovolené? Nechala bys to dítě vést naložené kolo několik desítek kilometrů?
Tak cyklodovolená je poněkud něco jiného než běžná procházka. Já bych ale teda na takový styl dovolené brala jen dítě, který se na tom kole umí chovat. A dítě, které je zvyklé, že v některých situacích se poslouchá hned a bez debat. Samozřejmě se může stát náhoda a dítě, které je jinak úplně v pohodě, na té dovolené opakovaně neposlouchá a dělá stále dokolečka nebezpečné věci. A i s malým dítětem, které je obvykle bezproblémové, bych určitě nejela někam na kole tak, že by nebyla možnost v případě nějaké nutnosti dál pokračovat třeba vlakem. Zvlášť u menšího dítěte bych počítala s tím, že z nějakého důvodu nebude možné pokračovat dál na tom kole a bude potřeba se dostat vcelku rychle na nějaký jiný dopravní prostředek. A dopředu bych i počítala s nějakou alternativou k té cyklodovolené. Takže upřímně nevím, co bych v takové situaci dělala, protože nepočítám s tím, že bych se do takové situace dostala. Co ale vím je to, že kdybych předvedla něco takového jako ta máma v úvodním příspěvku, že by mi to v takové situaci nepomohlo. Teda, možná by mi to pomohla zbavit se nějakého přetlaku, ale jestli by s dětmi nebyla řeč předtím, tak po takovém projevu už tuplem ne. Jo, mohlo by se stát, že by ruply nervy, ale vím, že by mi to s dětmi vůbec nepomohlo a i z principu se snažím chovat úplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.22 23:11
@Kipa22 Souhlasím s tím, že to od té matky nebyla rozhodně nejlepší reakce. A s tím, že nejspíš mohla za to rozbrečení se. Ale zas bych to až tak neřešila. Člověk neví, zda se tak chová běžně nebo to byla výjimečná situace. Ani to, jak se k tomu postavila později. Třeba si to pak uvědomila a s klukem to celé ještě probrala.
Ale myslím si, že spousta lidí takovou výchovu zažila, a tak to předávají dál stejně. Bez nějakého přemýšlení o tom, zda je to takhle to nejlepší pro dítě i pro ně. Já se teda snažím o dost jiný přístup, ale občas mi to ujíždí. Nebo mě to stojí dost sebeovládání a hlavně přemýšlení nad tím, jak situaci řešit.
Taky si myslím, že nelze tak jednoduše říct, jestli dítě chápe příčinu a následek. Já třeba u syna vidím, že to v mnoha případech chápe. A jednám s ním podle toho. To by asi měla vědět hlavně ta máma, jak na tom ten kluk v tomhle je (že by měla ještě ale nutně neznamená, že to ví a že se podle toho, co ví, chová).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 11:28
Je jasny, ze matka se tady nezachovala spravne. Ale teorie je jedna vec a praxe druha… Nevime, jaky mela den, co vsechno uz musela resit atd.
Teoreticky mam vsechny vychovne metody nastudovane a vim, ze kdyz se jede napr. podle knih „Slzy raneho detstvi“ nebo „Bez trestu a odmen“, na deti to opravdu funguje. Jenze! Casto nastavaji vyhrocene situace, clovek uz je nervni, jsme v casovem skluzu a pak se zachova tak, jak nema…
Je jasne, ze z pohledu tretiho cloveka, ktery se na to diva z dalky a nezaujate, se matka chovala spatne, ale nikdo nevi, co za tim bylo. Soudit bych se neopovazila.
Taky me pak casto mrzi, jak se k detem chovam a casto vim, ze jsem nespravedliva. Dokazi se jim ale za to omluvit, jenze v danou chvili proste clovek udela nebo rekne neco, co nemel, zvlast, kdyz je stresova situace. To neni omluva pro moje chovani, ale konstatovani faktu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 11:35
@Kipa22 píše:
Teď jsem byla svědkem výstupu dítěte. Venku stála matka s jedním dítětem v kočárku a druhého asi čtyřletého, možná trošinku byl starší, měla na koloběžce. Ten starší kluk dojel až k drážce v chodníku (předěl mezi koncem a začátkem druhého asfaltu), do níž mu zapadlo přední kolečko koloběžky a opřel se o řídítka, čímž se převážil a sletěl. Od řidítek upadl koncový špuntík, který šla hned matka zpátky přidělat. Kluk stál vedle matky, zatímco ona měla proslov. Copak jsi to neviděl? Proč sis tu pusu opíral o ty řídítka. To dá rozum, že přepadneš. To je přeci jasné. Kluk zatím nabíral, ale stál klidně. A ona opět útočila na kluka, proč nedává pozor, vždyť to viděl. No, viděl jsi to, ne? A takto pořád dokola do něj vandrovala. Ani jí nenapadlo kluka pohladit a říct, že to bude dobré, že se přeci nic nestalo. Najednou zpozorovala, že natahuje, že začal plakat. A ona: Proč brečíš? Stalo se ti něco? Nestalo! Tak co řveš. V tu chvíli se opravdu rozeřval. A opět: Neřvi. Nemáš proč! A dál: To je hrozné, jak mě zlobíš! Ty jsi hrozně zlobivý! Neřvi!
Jistě je ta matka přesvědčená, že má zlobivé dítě a čím si to zasloužila. Ale ona tu situaci úplně učebnicově provokovala do konfliktu. Přitom to dítě zpočátku stálo nešťastně na místě, ani nepíplo. Stačilo to dítě opravdu jen pohladit a říct, to bude dobrý. Ten její proslov, jak vidí, tak co to dělá, je v tomto věku zbytečný útok. Dítě je schopno dobře chápat příčinu a následek až tak okolo 6 nebo 7 let.
Jsem obezřetná, když někdo napíše, jak má zlobivé dítě a nedá se vydržet. Někdy je na vině opravdu rodič.
Každý ví nejlíp, jak vychovávat cizí dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.22 21:45
Byla jsem svědkem scény v restauraci. Maminka její dcera a kamarádka maminky se posadily, aby si daly polední menu. Dcerka si chtěla vybrat podle sebe, když ji matka pozvala, bylo jí tak pod patnáct, evidentně velká školačka. Maminka měla jiný názor, hodlala dceři doporučit, nejlépe vybrat ona sama. Byly si i podobné, ječely na sebe úplně stejně, jaká matka, taká Katka platilo na sto procent.Jak to dopadlo, nevím, my zaplatili a odešli. Teď jsem si tak na to vzpomněla…jinak když dítě upadne, spadne, při chůzi nebo jízdě na svém vozítku a matka mu nadává nebo nařeže, je to samozřejmě špatná reakce, nikdo se na chodníku nebáli pro svoje potěšení. Kolikrát zakopne o dlaždici dospělý, nebo se smekne po namrzlém chodníku, kdyby mu za to někdo nadával nebo ho uhodil, bylo by to úplně nelogické, neúčinné. Něco jiného by bylo, kdyby dítě opakovaně lezlo někam, kde by to mělo zakázané. To je pak úraz trest a že se máma zlobí, když mu to říkala, aby to nedělal, je namístě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
